Spirála šílenství v American McGee’s Alice

Pokud máte pocit, že vám je jméno American McGee povědomé, ale jeho Alenku ani jinou z jeho her jste nikdy nehráli, tak jste možná někdy hráli Dooma, nebo jakoukoliv jinou hru od id Software až do Quake II. Na všech těchto hrách se v tomto mezidobí McGee nějakým způsobem podílel. Tolik k etymologii jména.

Jak je zvykem, do říše divů přivede Alenku bílý králík, v tomto případě je to spíše násilné vtáhnutí než zvědavost malé holčičky. Králík sdělí pouze, že mají naspěch, a hned na to vezme roha. Naštěstí místní obyvatelé zpraví Alenku o tom, že Srdcová královna se svou armádou karet tropí špatnosti a jen ona ji může zastavit. Alenka tedy vezme nůž a po vzoru Michaela Myerse jde rozřezat pár karet. Ona ovšem není maniak jako zmíněný pán v bílé masce ba naopak, snaží se tu zachránit sama sebe.

Alenka zrovna ležela na lůžku v psychiatrické léčebně, když byla vtažena do říše divů, takže je to spíše bloumání ve své vlastní hlavě a snaha dát se do pořádku než hrdinské pobíhání okolo. Posttraumatický stresový syndrom je jeden z několika neduhů sužující mysl této mladé dívky. To vše se i patřičně odráží na podobě světa.

Hodiny, co se kroutí a čas běžící na nich si plyne, jak chce. Spousta míst se jen tak vznáší v prostoru a jsou obklopena různými věcmi. Postavy jsou pitoreskní, některé představující různé duševní problémy, další mají skoro až rysy noční můry. Vždy je něco na co se koukat a podivit se nad tím. Lokace se mění opravdu rychle, než si stačíte zvyknou na jednu, už se načítá další. Občas se našly nudnější části, které měli pravděpodobně jenom prodloužit herní dobu, ale bylo jich opravdu pomálu.

Zbraně jsou podobně divokého rázu jako zdejší architektura a zaberou celou horní řadu číslic na klávesnic. Většina z nich má sekundární mód střelby, a kromě základního nožíku spolu s primárním útokem kroketové hole všechny spotřebovávají manu. Z každého padlého nepřítele vypadne krystal, který dá trochu zdraví a many, takže speciálně o manu není nikdy nouze. Nejvíce jsem si asi oblíbil nůž a čertíka v krabičce, ten funguje buďto jako granát, nebo něco jako napalmová bomba, vyjma bossů nikdo této věci nedokázal odolat. Jednou za čas můžete narazit i na jeden z power upů, ty nejenže chvilkově zlepší Alenčiny schopnosti, ale změní i její vzhled.

Byť je tu spousta možností, jak se v souboji vyřádit, tak mě až tolik nechytl. Z počátku je dekapitace piků zábava a menší skupinky nepřátel se dají zvládnout, ale boj je navržen tak. aby se útoku nedalo efektivně vyhnout, takže větší banda nepřátel. jejíž součástí je i dost často někdo, kdo střílí na dálku, může být dost velký problém. Ani vypadlé krystaly nestačí na na pokrytí ztrát. Tudíž mou obvyklou taktikou bylo schovat se za rohem a házet nůž, který se po chvilce zpět sám vrátí do ruky, a když bylo jo zle, hodit již zmiňovaného čertíka. Souboje s bossy fungují nám známým obíháním postavy dokola za neustálého útočení, i když je tu hezká výjimka potvrzující pravidlo.

Škoda, že se vývojáři nezaměřili více na hopsačkové pasáže. Ono je tu skákání spousta, to ne že ne, ale je to jenom to obyčejné skákání mezi ostrůvky v žhavé lávě, nebo rutinní vyskákání někam vzhůru. Skutečně zábavné poskakování je téměř až na konci hry. Co je trochu vtipné, hra vám na svém začátku ukáže určitou možnost, jak skákat, tj. stoupnout si na stoupající proud vzduchu a ten Alenku vznese vzhůru, ale až ke konci hry je to teprve použito. Alenka se taky umí, podobně jako Lara, zachytit hrany a vylézt na potřebné místo, ale to je tu taky jen tak mimochodem.

Až na tenhle nedostatek lepších hop levelů nemůžu American McGee’s Alice nic vytknout. Hru jsem dohrál téměř za dva večery a další dva by mi vůbec nevadily. Jestli se vám líbili Psychonauti a neuráží vás filmová estetika Tima Burtona, tak tohle je věc, která by vám neměla uniknout.