Člověk by si mohl myslet, že Wolfenstein 3D nepotřebuje žádné pokračování, protože mu stačí být zásadní herní klasikou a jednou z prvních 3D her vůbec. Ovšem Return to Castle Wolfenstein dokazuje, že Wolfenstein dovede fungovat ne jen samostatně, ale také jako série. Pochopitelně teď dejme stranou, že Wolf 3D byl sám o sobě pokračováním hry Castle Wolfenstein z roku 1981.
Ono to v podstatě ani není pokračování, ale spíše něco jako remake původního Wolfa 3D, neboť obě hry mají v podstatě stejný příběh. Hrajete za tajného agenta B.J. Blazkowicze, kterého nacisté unesli a uvěznili na hradě Wolfenstein. Jeho první mise je z hradu utéct.
Je to zvláštní, ale tahle moderní střílečka (alespoň v roce 2001 moderní byla) připomíná původního Wolfensteina 3D celou řadou různých detailů. Například způsob, jakým si můžete doplňovat zdraví. Jasně, je tu klasické sbírání lékárniček, ale občas tu najdete i talířek s jídlem, které můžete sníst a to vám doplní zdraví. Chudáci nacisté, ne jen, že je všechny pozabíjíte, ale ještě jim sežerete jídlo! Každopádně i v původním Wolfovi šlo doplňovat zdraví za pomocí talířků s jídlem.
Do RtCW se vrací hledání secretů a sbírání pokladů
Dále je tu hledání secretů. Opět jedna z těch věcí, které byste u moderní akce nečekali, ale ne jen, že se s tím můžete v téhle hře setkat, ale občas v secretech najdete i různé poklady, jako zlaté cihličky, kalichy a tak dále. Na konci každého levelu pak vidíte statistiky nalezených secretů a posbíraných pokladů. Původní Wolf byl na secretech víceméně založen a také jste tam mohli sbírat různé poklady ze zlata, včetně cihliček, kalichů, truhliček a tak dále.
A možná si z původního Wolfa pamatujete klícku, ve které byla lidská kostra. Jo, tak i ta se vyskytuje v Return to Castle Wolfenstein. A vypadá úplně stejně, jako by tvůrci vzali sprites z Wolfa 3D a předělali je do polygonů. No fakt!
Kdybych to měl shrnout, je úžasný kolik je tu odkazů na Wolfenstein 3D. Mimochodem, i ten název je super - Return to Castle Wolfenstein. Jednak to odkazuje na příběh hry, kdy musíte na začátku z hradu uprchnout, ale nakonec vás tam jedna mise zase zavede. A jednak to jakoby říká, že je to vlastně další pokračování Wolfa... Zase nás čeká hrad Wolfenstein.
Ratatata, tu máte, náckové!
Zároveň se ale nenechte zmást všemi retro prvky, protože tahle hra patří k takové té generaci stříleček, které se snažily přinést větší realismus (podobně jako Medal of Honor nebo Call of Duty). To znamená, že ve zbraních je nutné měnit zásobníky, některé zbraně tak trochu při střílení kopou, puškohled ve sniperovce je značně nepřesný a houpe se sem a tam, protože hlavní hrdina dýchá. A když do vás nepřátelé střílí, třese se celý obraz a vy skoro nedovedete mířit. To celé vede k tomu, že musíte hrát opatrně, vykukovat za rohem, schovávat se a zkrátka generace Doom klonů je už pryč.
Hra také obsahuje sci-fi a fantasy prvky. Je to dané tím, že nacisté experimentovali, zahrávali si s okultismem, temnými silami a podivnými technologiemi. I to je v podstatě v souladu s lore z původního Wolfa. Return to Castle Wolfenstein se tedy celkem lišil od ostatních dobových her odehrávajících se za druhé světové války. Jsou tu mise, které vás zavedou do tajných laboratoří, kde se nacisté snaží vytvořit supervojáka, který jim pomůže vyhrát válku. A kromě toho potkáte řadu dalších experimentálních oblud. Jo, včetně té věci, co chodí po rukách a umí střílet elektrické výboje. Tu si určitě dobře pamatujete.
Nacisté se snaží vytvořit supervojáka, který jim pomůže ve válce
To mi připomíná, že je tu ještě jedna věc, kterou na téhle hře žeru. A to její hororová atmosféra. Hlavně v druhé kapitole hry budete muset projít podzemní katakomby, kde narazíte na různé zombie a jinou havěť. Jako malý jsem se u toho bál a dnes... se vlastně bojím taky.
Mimochodem, malinko vás to zřejmě překvapí, ale tahle hra také obsahuje humor. Možná byste řekli, že do vážné a temné akce se humor nehodí, ale překvapivě funguje suprově. Humor se vyskytuje mnohdy ve formě celkem vtipných dialogů v cutscénách a někdy i přímo ve hře, když se zaposloucháte do některých rozhovorů, které mezi sebou vedou nacističtí vojáci. Je to ale tak nepatrný humor, že si toho možná ani celou hru nevšimnete...
V jedné misi bude nutné vystřílet zámek plný nácků
Poslední věc, kterou jsem chtěl zmínit je, že Return to Castle Wolfenstein je hra značně epická. Už jen úvodní intro na vás totálně dýchne jakousi velkolepostí, až vám z toho přejede mráz po zádech. Hodně dělá také soundtrack, který bych se neváhal označit za naprosto ikonický. Myslím, že je celá řada lidí, kterým některé tracky začnou hrát v hlavě, jen při pouhé zmínce o téhle hře.
Kdybych měl popsat i nějaké slabší stránky hry, tak jednoznačně stealth mise. Ve třetí kapitole v první části, která se odehrává v lese, nesmíte spustit alarm nebo nastane mission failed. Přiznávám, opravdu tyhle mise nemám rád a stealth prostě není pro mě. Naštěstí jsou nepřátelští vojáci hluší, slepí a blbí, čili není to zase tak těžké projít.
Chtěl bych toho napsat ještě hodně, ale nechci z toho dělat román. Z textu jste každopádně pochopili, že mám Return to Castle Wolfenstein rád. A ano, myslím, že tady se vše povedlo dobře a každé hře z první poloviny devadesátek bych si přál, aby měla takovéto důstojné pokračování. Takže tak!
Nacisté si také rádi zahrávají s temnými silami
Mimochodem, na Steamu si můžete zdarma také stáhnout mód jménem RealRTCW, který do původní hry přináší vylepšenou grafiku, textury, efekty, AI nepřátel, pár nových zbraní, optimalizaci pro moderní OS a také achievementy. Cool!
Líbí se mi ty stealth rundy, když nesmíš udělat poplach.
Mě ten stealth taky bavil, obvykle by mě sral, ale tady byl asi udělaný dobře :) Konkrétně ta mise v lese je z mých oblíbených, není těžká, když koukáš, kam šlapeš, takové FPS Commandos :)