Odporná, tupá a především nejkontroverznější. Všemi těmito nálepkami se může akční hra Postal 2 hrdě pyšnit. Jenom morální zhýralec by si ji mohl užít, nebo aspoň tak se nám to snažili různé morálně-autoritářské organizace tvrdit, a možná stále i tvrdí. Ale koho by to zajímalo.
Hrdina Dude je obyčejný chlápek z amerického jihozápadu, konkrétně z města Paradise ve státě Arizona. Prožijeme s ním sedm dní a během nich musí Dude vyřídit naprosto běžné problémy, co řeší každý z nás. Vyzvednout peníze, koupit mléko, sehnat napalm na plevel, pomočit otcův hrob, a tak dále. Obvykle to je čtyři až pět úkolů na den. Čím dál ale v týdnu jsme, tím víc se tyto bohabojné aktivity mají tendenci zvrhávat.
„Would you like to sign my petition?“
Prvním náznakem, že to bude opravdu týden blbec je, když do herní firmy Running With Scissors (vývojáři samotného Postalu) na protest vtrhnout mírumilovní protestanti a začnou střílet do všeho co vidí, včetně Duda, který tam zrovna dostal po jednom dni padáka. V dalších dnech se dějou už jen čím dál větší šílenosti.
Celé město Paradise je v jistém slova smyslu zábavní park. Humor typu – vejdete do zverimexu a dveře pro zaměstnance vedou do kuchyně fastfoodu, něco podobného je tu všude. Je to hodně pubertální humor stojící často na různých stereotypech, ale proč ne, když se člověk zasměje. Na spoustu těchto blbostí člověk ani nemusí narazit, pro hraní hry není potřeba prozkoumat všechna zákoutí mapy, stačí se držet pokynů pro daný den a hotovo. Aby si ale hráč tuto hru patřičně užil, měl by město prohledávat klidně i takovým způsobem, jakým jsem to dělal já, držet dvojité véčko a nikde se moc nezdržovat. Neprohledávat mapu by znamenalo, že by mohli utéct různé frky, ale i zbraně, kterých je tu nepřeberné množství.
Způsobů, jak se tu sadisticky vyřádit na nebohých obyvatelích Paradise City, je skutečně moc. Můžete krájet, šmikat, pálit, střílet atd. K tomu máte vše - od konvenčních zbraní jako brokovnice či deagle po kosu, nůžky na křoví, kanystr s benzínem a k tomu samozřejmě balíček sirek. Nejznámější je zřejmě kombo kočka a útočná puška či brokovnice, kdy vrazíte hlaveň do kočičího rekta a ona slouží jako… tlumič? To skutečně nevím. Byť jsem silně alergický na tyto klíšťaty prolezlé inkubátory na toxoplazmózu, tak ani takový osud bych jim nepřál.
A takhle se milé děti dělají hamburgery
Vrchol arzenálu je upilovaná brokovnice. Ta je poměrně standardem ve videohrách, nebo u příslušníků sicilské mafie, ale tady z ní udělali zbraň hromadného ničení. Jeden výstřel udělá z menší skupinky lidí kečup s příměsí vápníku.
Na místě je otázka, jestli tohle dokáže zabavit na delší časový úsek. Inu, spíš ne. Močení na cizí zátylky je sranda dvakrát, třikrát, ale na po desáté je to už trochu repetitivní. I ten humor, který se dnes už moc nenosí, kdy si jdete koupit ohňostroje k těm snědejm lidem v bílém hábitu a s turbanem, protože oni vypadají jako kluci, kteří vědí, jak udělat dobrý ohňostroj, časem ztratí na údernosti. Naštěstí já jsem hrou prolétl opravdu rychle, vešel jsem se zhruba do pěti hodin, takže letargie nebyla ještě tak velká. A to je podle mě jediný správný způsob, jak si tuhle hru dnes rozumně užít.
Co u mě hru docela zvedlo bylo, když byl čas Halloweenu neboli dušičky, hra na to reagovala tím, že po ulicích začaly chodit postavy v halloweenských kostýmech a domy měli patřičnou výzdobu. To bylo opravdu milé překvapení, protože jsem netušil, že v takovéto hře něco takového je, a těchto události je tu dokonce víc. Leč bohužel, hra se tím trochu střelila do nohy, protože během svátku udělala ze dne noc, a i když Halloween pominul, stále panovala noc. Vše ostatní zmizelo, ale noc ne, nějaký programátor asi zapomněl na kus kódu.
„I am the god of hellfire and I bring you...“
Apocalypse Weekend
Apocalypse Weekend je DLC, které hru doplňuje o sobotu a neděli. Mise tu jsou za mě trochu hloupější než v originální hře. Je tu ještě větší důraz na násilí, kdy vybíjíte nejen hromady lidských protivníků, ale i třeba stádo slonů. Tohle už opravdu není třeba pro svou hloupost hrát.
Shrnutí
Postal 2 je místy poměrně vtipnou hrou, ale musíte jim projít opravdu rychle, aby toho humoru nebylo až příliš. I žertovných zbraní se člověk přejí, na druhou stranu, bych klidně ocenil, kdyby se dnes do her vrátili podobně střelené zbraně. No a udrží si Postal 2 i dnes titul jedné z nejkontroverznějších her? Mně jsou nějaké morality celkem fuk, přeci jen, žijeme v kapitalismu, ale je to jediná hra, ve které někoho můžete ztaserovat, na zemi pomočit, ukrojit mu přebytečné končetiny, a přitom kouřit crack ze šlukovky. Takže ano, pro někoho to může být silná káva.
Super recenze :)
Mně se taky tady válí jedna v šuplíku a přemýšlím, jestli ji někdy vydat coby můj pohled na věc :D
Jen ji přidej, ať máme nějaké srovnání.
Asi to byla ještě jednička jako demo na nějaké placce k časopisu, ale skončil jsem poté, co jsem někoho upálil, vytáhnul pindíka na chodníku a omočil střevíčky nějaké madam, která se poté jala zvracet – dál jsem to nedal, přiznávám.
Tak v Postalovi 2 jsou hlavně na kokot ty debilní loadingy během přecházení z jedné části města do jiné.
Tvůrci se rozhodli využít tehdejší Unreal engine, na open-world hru, což nebyl dobrej nápad, no :D
Vím, že mě tenkrát Postal zaujal tím, že měl podle mého subjektivního pocitu docela dobrou grafiku a částečně pocit otevřeného světa, který jsem u podobných her do té doby neznal. Trochu jako sandbox, nebo zábavní park, jak bylo zmíněno v článku. Humor a určitá ztřeštěnost na mě působila už trochu přes čáru, ale šlo to. Jinak to byla čistě průměrná střílečka, která si svoji rádoby slávu úplně nezaslouží, ale budiž.
Vždyť jsi právě popsal, proč si to svoji slávu zaslouží.
Asi jsem ten sociopat z nadpisu, ale mě hra bavila :-D
Jasně některé části hry jsou přes čáru a říct „divné“ je slabé slovo, ale jak říkal Hleiks, tak hra je prošpikovaná zákoutími a funny momenty což rozhodně přidává na hodnotě.
Na svou dobu měla povedenou grafiku a člověk se prostě nenudil. Hrál jsem ji když jsem byl dost mladý a ne nezanechalo to na mě žádné následky..
Dohrál jsem původní Postal 2 a o mnoho let později i dodatek.
A za mě vpohodě :-D
Víc jsem byl popravdě znusený např. hrou Manhunt, která svou repetivností a nasilím Postal předčí. V Postalu se můžete bavit, ale v Manhuntu se jen snažíte o co nejlepší a nejefektivnější vraždu všech neprátel…
Dělají remake v soudobé grafice, jmenuje se „no regerts“. Není to překlep.
Tohle je jedna z mých srdcovek. Stejně jako třeba Redneck Rampage. Samo mám v originále i s vydanou limitkou, která obsahuje všechny díly :-) Ano, hra je zvrácená a úchylná, ale nikdy nezapomenu, když jsem si poprvé pinkal s hlavou muslimáka lopatou o zeď :-D
A vraždění slonů není vůbec nutné. Na stadionu je pár míst, kam se stačí postavit a sledovat, jak sloni kosí ostatní diváky.
Takže zdar a mňau-mňau-mňau-mňau-MŇÁÁÁÁÁÚÚÚ… :-)