Už je to docela dlouhá doba, co jsem tu psal o plošinovce World of Illusion a došlo mi, že nastal čas se podívat na nějakou další devadesátkovou hru, ve které vystupuje v hlavní roli myšák Mickey. Tak co třeba Castle of Illusion? (Celým oficiálním názvem Castle of Illusion Starring Mickey Mouse.) :)
Castle of Illusion vydala Sega v roce 1990 pro Genesis aka Mega Drive. Ještě existuje Game Gear verze, ale o té se dnes bavit nebudeme, sorry... A ne, nebudeme řešit ani 3D remake, co vyšel v roce 2013 pro Windows, PS3, Xbox 360, plus mobilní zařízení (Android, iOS atd.).
Pusťme se ale konečně do toho! Na začátku hry vidíte myšáka Mickeyho, jak si užívá se svou družkou Minnie a radostně společně tančí v hlubinách lesů. Nedaleko však stojí strašidelný hrad - Hrad iluzí - ve kterém bydlí čarodějnice Mizrabel. Ta Minnie závidí její mládí a krásu, a tak jednoho dne nasedne na létající koště a unese Minnie na svůj hrad. Myšák Mickey bude stát před úkolem mariovského typu - musí Minnie zachránit a zlou Mizrabel porazit (chápejte, prostě jí dát sadu).
Hrad iluzí, jak plyne z názvu, je hrad plný, ehm, iluzí. Možná se ptáte, proč jsou tvůrci videoher s Mickey Mousem tak posedlí iluzemi. Hrad iluzi, svět iluzí a ještě později vyšla jedna hra, ve který myšák Mickey vystupoval jakožto kouzelník (Fantasia). Inu, popravdě, netuším... Nicméně si myslím, že čáry a kouzla dávají tvůrcům takových her velké možnosti. Jednak si mohou nadesignovat jednotlivé levely tak, jak chtějí, naprosto bez omezení a jakákoliv nelogičnost se dá obhájit prostým konstatováním „kouzlo!“. A jednak se tak mohou vyhnout násilí, které Disney ve svých hrách v žádném případě nechce.
Zpět ke hře samotné. Mickey v hradu bude procházet chodbami plných kouzelných dveří. Tyto dveře fungují jako portály do konkrétních levelů, které je třeba úspěšně dokončit. Na konci každého levelu jsou kouzelné diamanty a vy je musíte všechny najít a posbírat. S nimi pak v závěru celého dobrodružství vykouzlíte most do věže čarodějnice Mizrabel, kde se s ní utkáte (tj. final boss battle time!).
Jednotlivé levely jsou zasazené do různých prostředí. První level se pochopitelně odehrává v lese, tak jako u většiny devadesátkových plošinovek, následuje svět hraček, zatopený chrám, strašidelný hrad a tak dále. Každý level je pak rozdělen do různých odlišných částí a podčástí. Kromě toho všeho je to ale prostě klasická plošinovka, kde přeskakujete po plošinkách (pochopitelně), zbavujete se nepřátel, vyhýbáte se pastem a prostě všechny ty věci, které od skákačky očekáváte. Na konci každého levelu na vás přirozeně čeká boss fight, a jakmile bosse porazíte, získáte jakožto odměnu zmíněný kouzelný diamant. Jeho sebráním level končí.
Co je trochu zvláštní, je způsob, jakým Mickey eliminuje nepřátelé. Zatímco v jiných plošinovkách typu Mario nebo Sonic musíte skočit nepříteli na hlavu, tady je to malinko jinak. Skočit na hlavu je sice dobrá taktika, ale samotný skok nestačí. Během skoku ještě musíte stisknout šipku nahoru, čímž Mickey našpulí zadek a teprve takhle jim zasadí smrtící ránu. Můžeme tomu říkat třeba headbutt. Myšák též může po protivnících vrhat různé věci, které se vizuálně malinko liší dle prostředí, např. v první misi vrháte jablka, v poslední třeba zase plamínky ze svíček, nicméně na vzhledu nezáleží a prostě se jedná jen o různé druhy střel, kterými se můžete zbavit protivníka na dálku.
Jedna věc, kterou musím pochválit, je dobře vybalancovaná obtížnost. Ze začátku je to hodně jednoduché, téměř procházka růžovým sadem. Jenže s každým dalším levelem přicházejí stále větší výzvy. Poslední mapa už je frustrující jako Castlevania (taky se odehrává ve strašidelném hradu). Nejtěžší je pochopitelně finální souboj. Tak je to podle mě správně.
Zajímavé je také to, že si lze nastavit tři různé obtížnosti: Normal, Hard a Practice. Practice je ořezaná verze hry, kdy musíte projít jen první tři levely (a ty jsou také výrazně ořezané), a pak nastane konec (nečekejte ani žádné boss fighty). Možná si říkáte, proč tomu tak je? Inu, u některých konzolových her v devadesátkách to takhle prostě bylo. Podobnou jednoduchou ořezanou verzi hry má třeba i Sparkster II.
Kdybych měl hře vyčíst nějaké chyby nebo poukázat na její slabé stránky, tak možná bych vypíchl to, že hra působí hodně zastaralým dojmem. Zvuky, efekty, animace, všechno to působí na dnešní dobu prostě staře. Já vím, je to trochu podivná kritika na webu, kde milujeme staré videohry, ale stejně... první Sonic vyšel rok po téhle hře a působí ve srovnání s ní až do dnešních dnů dost moderně. Nevím, čím to je.
Pojďme moje povídání o Castle of Illusion uzavřít. Inu, je to celkem krátká a minimalistická plošinovka s přiměřenou a dobře vybalancovanou obtížností. Nezbývá, než ji doporučit každému, kdo má tenhle žánr rád. Případně těm, co mají rádi Segu Genesis / Mega Drive.
Nejnovější komentáře