Mafia – nabídka, která se neodmítá

V roce 2001 vyšlo GTA III. Jednalo se o poměrně důležitý a zásadní titul v rámci herní historie, protože jako jeden z prvních přinesl open-world žánr založený na tom, že dostanete město, ve kterém si můžete dělat, co chcete, a to celé ve 3D. Pochopitelně můžete hrát normálně a plnit příběhové úkoly, ale pokud se vám nebude chtít, nic vám nebrání v tom nasednout do auta a město si jen tak projet, prohledat každý zajímavý kout a škvíru, objevit, co se kde skrývá, nebo dělat tzv. "bordel" a začít třeba zabíjet lidi (ačkoliv po vás půjde policie).

Na konci roku 2002 vyšlo GTA Vice City, které vyřešilo některé problémy, kterými GTA III oplývalo. Například se zde konečně vyskytuje hlavní hrdina, který má osobnost a není jen karikaturou plnící úkoly druhých. Též jsou zde konečně i nějaké ty interiéry, které v předchozím díle naprosto chyběly.

V kontextu těchto dvou dílů GTA je naprosto neuvěřitelné, že támhle kdesi v nějaké České republice vznikla Mafia, která stihla vyjít ještě o něco dříve, než Vice City a taktéž vyřešila všechny problémy GTA III. Navíc její vývoj začal už v roce 1998.

Mafia je stejný žánr jako GTÁčka, tedy open-world, kde máme k dispozici celé město - v tomhle případě se jedná o fiktivní město Lost Heaven, které tak trochu připomíná Chicago. A aby toho nebylo málo, celá hra se odehrává v třicátých letech minulého století, tedy v dobách velké finanční krize a alkoholové prohibice.

Prohlásit, že Mafia je taková česká kopie GTÁčka, by ale byla urážka. A to ne jen proto, že Mafia prostě a jednoduše dělá některé věci úplně jinak, ale nebál bych si říct, že je dělá i daleko lépe. Dobové recenze ji však s GTÁčkem srovnávaly poměrně často a já to pochopitelně také budu dělat. Jinak to holt nejde.

Mafia nedávno oslavila 20 let od vydání a obchod Steam ji v rámci toho nabízel jako dárek zdarma. Neváhal jsem, dárek jsem s radostí přijal (protože je to nabídka, která se neodmítá) a dal se do hraní. Během pár dní jsem Mafii celou prošel a zase připomenul si, jak skvělou má atmosféru...

Příběh

Všichni sice ví, o čem Mafia je, ale proč si to nepřipomenout? Hlavním hrdinou je taxikář Tommy Angelo, který se náhodou připlete do menší války gangů. To způsobí řadu různých osudových událostí, které povedou k tomu, že Tommy začne pracovat pro jeden mafiánský klan. Brzy si uvědomí, že v tomhle klanu nalezl štěstí, protože se stane respektovaným členem rodiny, najde si dobré přátelé a svou životní lásku. Pochopitelně jakožto mafián bude i vydělávat spoustu peněz, čili může jezdit v těch nejluxusnějších autech, kouřit kvalitní doutníky, pít whiskey a všechno je prostě OK.

Jenže nic netrvá věčně a věci se postupně začnou malinko komplikovat. Jedno špatné rozhodnutí bude střídat druhé, přijde jedna zrada za druhou a celé to nevyhnutelně povede k naprosté katastrofě.

Osobně si myslím, že příběh v Mafii je jeden z nejlepších herních příběhů vůbec. Tohle se Vávrovi fakt povedlo. Nejen, že je děj prvotřídní sám o sobě, ale hlavně tam ani vůbec nemusel být. Kdyby tvůrci před dvaceti lety vydali Mafiu bez příběhu, nebo jen s nějakým povrchním vysvětlením jako „jsi mafián a plníš úkoly pro Dona“ a postavy by byly jen prázdné karikatury, stejně by Mafia byla úspěšná, dobře by se prodávala a hráči by byli nadšení z „českého GTÁčka“. Nicméně s dobrým příběhem je to ještě daleko lepší.

Překvapivě je děj do Mafie natolik zakořeněný, že všechny mise, které ve hře plníte, vždy obsahují něco jako takový minipříběh, který má svou zápletku, nečekané zvraty, horskou dráhu emocí a v rámci možností i jisté vyvrcholení. Na rozdíl od GTA, kde plníte nějaké náhodné nesouvislé úkoly XYZ, je tady každá událost důležitým dílkem do skládačky a dává smysl i z větší perspektivy.

Mafia se snaží být realistická

GTA je takové více arkádové, konzolové, nebo jak to říct. Když máte za úkol někoho zabít, točí se mu nad hlavou velká šipka, abyste ho náhodou nepřehlédli, nebo když musíte dojet na konkrétní místo, je dané místo zvýrazněné ve formě svítícího kruhu. Zbraně rotují kousek nad zemí a najdete je na náhodných místech po celém městě, třeba v parku.

Mafia se rozhodla jít úplně jiným směrem. Snaží se být více realistická. Žádné surrealistické šipky (až na jednu misi), ani nic takového. Maximálně se vám zobrazí malý červený kříž na radaru a menší modrý krížek na mapě, ale přímo ve hře nic. Osobně si myslím, že to místy bylo trochu na škodu, protože pak některé úkoly byly mírně komplikované, ale musím uznat, že to skutečně pomáhá v budování atmosféry. Při hraní opravdu uvěříte, že jste někdy kolem roku 1930 v americkém městě, které si žije vlastním životem a vy jste jeho součástí. Prostě vás ta atmosféra vtáhne.

Plnění úkolů

V Mafii funguje systém checkpointů, což znamená, že se pozice automaticky ukládá na konkrétních místech. Tenhle systém je v některých ohledech lepší, než ten v GTÁčku, kde jste si mohli ukládat hru jen vašem bytě, a ještě jste museli zvládnout každý úkol celý naráz, jelikož hru bylo možné zase uložit, až jste měli vše hotovo.

Mafie si tedy může dovolit delší a větší mise, které jsou navíc ještě rozdělené na několik menších částí. Příklad - musíte dojet do hotelu a tam někoho zabít. Nasednete do auta, přijedete před hotel a puf, uloží se pozice. Vlezete do hotelu a zneškodníte váš cíl, ale objeví se hromada chlápků se zbraněmi a budou vás chtít zabít. Když se vám nepovede prostřílet z hotelu ven a vaše postava umře, není nutno opakovat celou misi od počátku, ale místo toho začínáte před hotelem, kde se vám to uložilo.

Ačkoliv je tenhle systém malinko šikovnější, než ten v GTÁčkách, má jednu velkou nevýhodu. Mafia je díky tomu pro hráče méně svobodná. V GTA se jen napsalo Mission Failed a vy jste si následně mohli dělat, co chcete, ovšem Mafia prostě a jednoduše přeruší hru a hodí vás zpátky na check-point. A ne, není to jen v případě, že umřete, ale i když cokoliv pokazíte a uděláte nějak jinak, než po vás tvůrci chtějí.

Ve výsledku tedy platí, že jste sice méně svobodní, ale díky tomu je hra zase více zaměřená na jednotlivé mise a příběh. A kdybyste přeci jen chtěli jistou volnost, můžete jít do hlavního menu a zapnout si "jízdu" (freeride), což spustí mód, ve kterém se spawnete ve městě a teprve tady nastává totální volnost.

Přestřelky kam se podíváš

Mafia je na rozdíl od GTA více zaměřená na akční stránku. Je tu spoustu přestřelek a prakticky úplně každá mise se zvrhne v naprostý masakr (i ty, které nejdříve vypadají nevinně). Dobrá zpráva je, že akční stránka je tu daleko lépe řešena, než v GTÁčkách. Akce v GTA mi přišla odfláknutá, nedotažená, divná a prakticky jsem si u toho stěžoval ve své recenzi na GTA III. Akce v Mafii se lépe ovládá, pocit ze střelby je takový autentičtější a ve výsledku je to celé zábavnější.

Ovšem i zde je vidět velká snaha o to, aby Mafia byla realistická. Zbraně je nutné neustále přebíjet (a když odhodíte zásobník, co měl třeba ještě 2 náboje, tak o ně přijdete - ne, že se kouzelně teleportují do nového), máte omezený počet zbraní, které u sebe můžete nosit a když vám dojdou náboje, je nutné zbraň zahodit a vyměnit za jinou (třeba za nějakou, kterou upustil nějaký váš protivník, když jste ho zastřelili).

Osobně bych řekl, že přestřelky jsou docela obtížné. Fanoušci Mafie se mi kvůli tomu posmívají a říkají mi, že jsem holt lama, ale prostě... Někdy se tu musíte prostřílet obrovskou hromadou gangsterů a projít poměrně dlouhou pasáž, než bude konečně další check-point. Ne jen, že je munice omezená, ale mnohdy nemáte k dispozici ani žádné lékárničky. Možná najdete jednu, která doplní 20 %, což je docela na nic, bereme-li v potaz, že skoro každý zásah z pistole vám vezme třeba 40 % a každý výstřel z brokovnice je téměř čistý instant kill.

Co ale považuji za opravdu zajímavé je, že se tvůrci snažili být natolik realističtí, že spousta pravidel platí i pro vaše nepřátele. Protivníci si, stejně jako vy, musí přebíjet zbraně, (což je ten moment, kdy je můžete zabít). Dokonce se zdá, že mají dané množství munice, neboť jsem byl několikrát svědkem toho, jak jim došla, zahodili zbraň a šli si to mnou vyříkat s nožem nebo pálkou v ruce. Když někoho zastřelíte a seberete mu zbraň, můžete vidět, kolik nábojů mu zbývalo. V tomhle ohledu si myslím, že je to docela fér.

Jízda

Akční stránka Mafie je tedy, až na docela vysokou obtížnost, celkem fajn. Co ale ta druhá stránka věci, tedy řízení různých motorových vozidel a cestování po městě Lost Heaven? Tohle je jedna z věcí, kterou podle mě naopak GTÁčka dělají lépe, protože ovládání aut je tady takové celé poněkud zvláštní. Některá auta na mě při řízení trochu působila dojmem, že spíše valím balvan, než řídím auto. Když omylem narazíte do sloupu, absolutně vás to paralyzuje, místo toho, abyste ten sloupek urazili a pokračovali dál. Auta mají velký problém vyjet do kopce a zpomalí se třeba na 10km/h.

Když o tom tak přemýšlím, tak i tady se projevila velká snaha o to, aby vše bylo realistické. Nejsem expert na auta, ale myslím, že v roce 1930 opravdu nedokázaly vyjet kopec, tak dobře jako ty dnešní. Je toho však ještě víc. Na rozdíl od GTA máte v rohu obrazovky poměrně podrobný tachometr, který ukazuje, kolik vám zbývá benzínu (nebo nafty, nebo na co auta v třicátých letech jezdila), a ten vám dokonce může dojít (to se mi i jednou stalo, nekecám!)

To pořád není vše... Tvůrci šli tak daleko, že do hry implementovali pravidla silničního provozu. Pokud překročíte rychlost, jde po vás policie. Rychlost je v celém městě omezena na pouhých 40km/h, což je docela kruté. A co je ještě horší - nesmíte jet na červenou.

No, fakt! V Mafii nesmíte jet na červenou. Když vás uvidí policie, bude vás chtít pokutovat. Někdy je to trochu absurdní, protože jednou se mi stalo, že jsem se při automobilové honičce snažil ujet gangsterům, kteří po mně stříleli z kulometu. A najednou puf - vyskočilo mi „jízda na červenou“ a policie mně chtěla pokutovat. „Fakt? Vám jako vadí zrovna tohle?“ ptal jsem se v duchu. „Ne všechen ten masakr kolem?!“

Vzhledem k tomu, že u většiny misí je nutno jet ze Salieriho baru až někam daleko do pravé části města, po čase veškerá pravidla silničního provozu začnou být trochu vopruz. Později jsem se kvůli tomu naučit jezdit přes Terranova bridge, místo Central island, protože je tam daleko méně semaforů a méně policie.

Město Lost Heaven

Jak už tedy víme, Mafia se snaží být hodně příběhová, což ale bohužel vede k tomu, že je ve výsledku město Lost Heaven malinko nevyužito. Ok, je tu pár automobilových honiček v ulicích, uznávám, ale mnohdy je město spíše takovou kulisou, kterou musíte projet na nějaké konkrétní příběhové místo (do hotelu, do skladiště, na loď nebo na letiště atd.) a tam se teprve začne odehrávat nějaká ta mise. Opět je tu cítit jistá realističnost, protože i v reálu, když jste v nějakém městě, tak obvykle cestujete z místa A na místo B, že jo. Každopádně se tím Mafia hodně liší od GTA III, kde interiéry neexistovaly a téměř všechny úkoly se odehrávaly venku přímo v ulicích Liberty City.

To mě dokonce přivedlo i na takovou kacířskou myšlenku - co kdyby v Mafii město nebylo vůbec? Co kdyby před každou misí byla jen cutscéna v Salieriho baru, kde by kluci oznámili, že musí někam dojet (např. do hotelu), následoval by krátký záběr, jak někam jedou a pak by začala daná mise? Fungovala by Mafie i jako čistá akční 3rd person střílečka, bez toho, aniž byste museli pořád jezdit sem a tam? Podle mého názoru zcela jednoznačně ano. Netroufám si ale říct, jestli by se jednalo nutně o lepší hru. Prostě si jen myslím, že i bez města by byla Mafia stále úspěšná. Koneckonců, některé mise to tak opravdu mají - třeba Výlet do přírody - kluci se baví v baru o podrobnostech mise, pak se odehraje cutscéna, jak celá parta jede v náklaďáku a následně puf, jste na venkově (dokonce kdesi úplně mimo hlavní mapu města).

Neberte to ale jako stížnost! Je to jen takový postřeh. Město Lost Heaven je hrozně zajímavé a hezké, ale zkrátka a dobře je trochu nevyužito a mnohdy mi přišlo, že je malinko škoda. Hra vás dokonce ani moc nemotivuje město prohledávat, jelikož na rozdíl od GTA tu nejsou žádné skryté balíčky, ani zbraně, ani rampages, nic...

Je ale fakt, že po dohrání hry se vám otevře mód "extrémní jízda" (extreme freeride), kde jsou různé bláznivé a střelené úkoly. To vám ve výsledku pomůže objevit a prozkoumat pár nových zajímavých míst a trochu se vyblbnout. Aspoň něco. Když o tom tak přemýšlím, možná by Mafia zasloužila i nějaký plnohodnotný datadisk.

Závěr

Osobně nejsem zrovna fanda kolektivní hrdosti, ani bůhvíjak velký vlastenec, ale jsem rád, že v ČR vznikl takový odvážný projekt, který byl silným soupeřem daleko úspěšnějšího a známějšího GTÁčka. Navíc přišel o něco dřív, než se GTA série pořádně rozjela.

Paradoxně série GTA se delší oklikou dostala k podobnému stylu jako Mafia (GTA V se podle mého názoru podobá Mafii víc, než původním GTÁčkům). Když k tomu ještě připočteme skvělou atmosféru třicátých let, silný příběh, naprosto perfektní hudbu od Šimůnka a mnoho dalších kvalit, kterými Mafia: The City of Lost Heaven oplývá, tak prostě nezbývá, než dát palec nahoru. Kromě toho Mafia zestárla se ctí a je to jedna z těch her, které vás dovedou vtáhnout a zabavit i dnes.