V roce 1995 se objevila point and click adventura jménem I Have No Mouth, and I Must Scream, což je poněkud zvláštní název, já vím... Nicméně si ho tvůrci hry vypůjčili ze stejnojmenné povídky, kterou napsal americký (lehce kontroverzní) spisovatel Harlan Ellison. Ten mimochodem pomáhal při psaní scénáře pro tuhle hru, čili se přímo podílel na vývoji.
Děj se odehrává v daleké budoucnosti, ve které vypukla obrovská globální válka. Čína, Rusko a USA vytvoří superpočítače, které jim mají ve válce pomoci, přičemž všechny tři velmoci se předbíhají v tom, čí počítač bude ten nejlepší. Neustále je vylepšují a vylepšují, až do takové míry, že si jeden z nich uvědomí sám sebe a malinko se zblázní. Nakonec pohltí ostatní počítače, ty se spojí v jeden a vznikne AM (čte se „em“). AM dosáhne tak obludných rozměrů, až to v podstatě už ani není počítač, ale spíše jakási všemohoucí božská entita.
AM navíc nenávidí lidstvo a rozhodne se ho celé zničit. Smůla. Avšak, z nějakého z důvodu vybere pět lidí, pro něž má snad nějakou zvláštní slabost, a rozhodne se je nechat žít. Ale nebude to moc veselý život, neboť je začne mučit. K tomu jim ještě daruje nesmrtelnost, aby jejich utrpění bylo věčné. Každopádně děj hry začíná přesně ve chvíli, kdy je mučí celých 109 let.
AM tuhle pětici nejen mučí, ale také pro každého z nich vytvořit jakýsi minisvět. Minisvět, ve kterém ožívá vše, co tahle pětice nenávidí a čeho se bojí. Svět, který je plný jejich hříchů a životních chyb. Zkrátka a dobře je odrazem jejich pokřivených osobností.
Úkolem je dohrát hru za všech pět postav a je na vás v jakém to bude pořadí. Pojďme si o postavách něco málo říct.
Gorrister dřív pracoval jako elektrikář a později jako řidič kamionů. Se svou ženou měl značně složitý vztah, přičemž občas došlo i na alkohol a násilí. A ještě jim vztah komplikovala tchýně. Hra za Gorristera začíná na podivné opuštěné vzducholodi a další část pak v jednom motorestu. Jeho úkolem je vyřešit složitý vztah, který má se svou ženou a tchýní, následně si odpustit všechny chyby a špatné životní rozhodnutí, kterých se dopustil.
Další postavou je Ted. Ted je sukničkář a nedovede být ve vztahu věrný. Hra za Teda se odehrává v jednom strašidelném středověkém hradě. Ted tam nalezne svou manželku Ellen na smrtelné posteli, slábnoucí a umírající. Ellen z posledních sil však ještě vysloví své největší přání. Přeje si mít u sebe své zrcátko. Jenže, kde je? Mimochodem, Ted je hlavní postavou v povídce, podle které tahle hra vznikla, protože je celá vyprávěná jeho pohledem.
Když už jsem zmínil Ellen... ta je další postavou, za kterou budeme hrát. Ellen vystudovala informační technologie a dokonce prospěla s vyznamenáním. Vybudovala IT firmu a ve své kariéře byla dost úspěšná. Ovšem v osobním životě se jí moc nedařilo. Má za sebou pár neúspěšných vztahů, rozvodů a také trpí poněkud zvláštní fobií - bojí se žluté barvy. AM ji pošle do velké žluté pyramidy, aby ji trochu psychicky potrápil. Úkolem Ellen je překonat svůj strach, postavit se mu a zjistit, co je jeho příčinou. A protože je dobrá v IT, možná u toho bude mít i šanci zjistit o AM něco málo víc.
Další zásadní postavou je Nimdok. Nimdok je prostě a jednoduše nacista, který pracoval v koncentračním táboře a jeho nadřízený byl Josef Mengele. Jak vidíte, nebudete zrovna hrát za ty nejkladnější postavy. Tak jako tak, Nimdok je poslán do tábora. Ano, do toho tábora, kde jeho vinou umřeli hromady lidí. Jeho úkolem je si plně uvědomit, čeho se dopustil a potrestat se.
Nakonec je tu Benny. Benny byl voják sloužící ve Vietnamu. Protože je posedlý svým vzhledem a velice povrchní, AM se ho rozhodne proměnit v podivného tvora, který vypadá trochu jako opice. A protože Benny byl vždycky sobec a nikdy nebyl ochotný se obětovat pro druhé, AM ho poslal do jedné vesničky, kde žije jakýsi primitivní kmen. Benny musí prokázat, že je schopný pro jednou také myslet na druhé a být pro ně ochotný něco obětovat.
Jakmile splníte všechny úkoly za každou postavu, následuje ještě finále, kde budete mít šanci se AM postavit, ale záleží na vás, protože hra má hned několik různých konců.
Co na to říct? Příběh je nejsilnější stránkou téhle hry, protože je hluboký, zamýšlí se na různými lidskými otázkami a celé je to emocionálně silné. A líbí se mi, že já, jakožto hráč dělám za postavy určitá rozhodnutí. Stává se tu často, že se dostanete do situace, kdy musíte udělat dobrý skutek, ale bohužel vám v tom brání nějaký problém. Problém se dá řešit jen tím, že uděláte naopak špatný skutek. A vy se musíte rozhodnout, co je menší zlo a jestli vám to za to stojí.
Dobrým příkladem je třeba Ted. Vraťme se k tomu, že Ted má za úkol najít zrcátko pro svou umírající manželku. V hradu narazíte na hezkou služebnou, co vám řekne, že zrcátko má, ale dá vám ho jen když se s ní vyspíte. A to je složitá volba, protože sice budete mít zrcátko, které nutně potřebujete pro Ellen, ale zase se dopustíte nevěry. Stojí vám to za to? Inu, je dobré vyzkoušet si každou volbu a sledovat, jaké to bude mít následky, a jak se bude příběh dál vyvíjet. Případně můžete zkusit najít nějaký úplně jiný způsob. Tak jako tak, v rohu obrazovky vidíte portrét vaší postavy a ten začne postupně zelenat, když budete dělat správná rozhodnutí a budete na dobré cestě k vykoupení se ze svých chyb.
O příběhu a postavách jsem toho napsal už hrozně moc, a tak obraťme list. Jak se to hraje jakožto adventura? Inu, tady už tolik chválit nebudu. Inventář je OK, a málo kdy budete mít nějaký větší počet předmětů. Ovládání hry samotné však zabezpečují klasické příkazy ve formě sloves, které vidíme v HUD vypsané jakožto seznam, ze kterého si volíme. To mi připadá úplně zbytečné, protože třeba give a swallow a push společně s use by se daly sloučit prostě jen do use. Hodně akcí je stejně víceméně identická (v mnoha případech třeba push a use dělají to samé) a jindy se dokonce vynucuje jen jedna jediná akce automaticky (hlavně u postav je to vždycky talk to). Proč to tedy komplikovat?
Moc také nemusím systém umírání. V téhle hře se dá umřít téměř na každém kroku a je to trochu otravné. Není to tak, že byste udělali nějakou hloupost nebo chybu a dostali spravedlivé potrestání v podobně smrti... Ne, ne! Je to ve skutečnosti tak, že třeba jen kliknete na nějaký předmět a on vás zabije, což dopředu prostě nevíte. Bude vás to akorát nutit si ukládat pozici každou minutu a hrát metodou pokus/omyl.
Bohužel je hra také značně zabugovaná, kdy třeba seberete předmět, ale on stále zůstává na obrazovce aktivní. Příklad: seberete ze stolu nůžky, tj. postava natáhne ruku, vezme je, dá do kapsy, objeví se v inventáři a zmizí ze stolu. Přesto když kurzorem zamíříte tam, kde nůžky původně ležely, tak je to stále aktivní místo jménem nůžky a stále je můžete prozkoumat jako by tam ležely. Takových míst je tu spousta a programátor to opravdu odflákl. Bohužel je pak možné se kvůli tomu i na pár místech softlocknout a znemožnit si dohrání hry (hlavně v Bennyho kapitole).
Takže tak. Po stránce příběhové je tahle hra naprostý masterpiece, po stránce adventurní a technické trochu pokulhává, ale když to vezmu kolem a kolem, to druhý se dá celkem odpustit. Rozhodně je to zajímavá hra, která nepostrádá suprovou horrorovou a bizarní atmosféru. Místy je správně ujetá a divná, ačkoliv nedosahuje mindfuck úrovně Sanitaria či Harvestru. Tak jako tak, ji mohu doporučit všem milovníkům adventur.
Dodatek Sledge: Harlan Ellison, legenda science fiction a autor povídkové předlohy, se vývoje účastnil nejen jako designér a spoluautor scénáře, ale též propůjčil hlas samotnému všemohoucímu šílenému superpočítači AM. Způsobem, jakým se úkolu zhostil, myslím jen potvrdil svou pověst fascinujícího a poněkud nestabilního magora :)
Ano, to je trefné. Příběh má potenciál, ale hraje se špatně. Já se třeba dokopával pořádně hrát naněkolikrát a když už to vyšlo, tak jsem to pak prostě chtěl dotáhnout do konce a často nahlédl i do proklatého návodu (taky kvůli bugům). Požitek ze hry moc nebyl, což je škoda.