Jak si pozorný čtenář vzpomene, nedávno jsem do sbírky ISA zvukových karet získal skvělý kousek, Sound Blaster Pro II (CT2600). K němu byla přibalena spousta bonusů, jako jsou diskety, dokumentace, krabice s 56kbps modemem a též milá vzpomínka, kterou se svolením autora přikládám níže. Mám tyhle historky z natáčení rád, je v tom cosi, co už je pryč, a co se prostě nevrátí. Vysvětlujte dneska potomkům, jak vyplesklí jste byli z nákupu zvukové karty, protože váš počítač do toho okamžiku uměl jen kakofonické píp. V lepším případě nechápavě zakroutí hlavou, v případě horším bude následovat dotaz, proč jste si tedy to TikTok video nepustili na tabletu, když váš počítač to se zvukem nedal.
Tedy usaďte se s kávou, mr. Decoy vypráví, jak nabyl zvukovou kartu Sound Blaster...
Můžu ti k ní napsat trochu z historie. Pamatuju na dobu, kdy jsme jí domu kupovali. Měli jsme tehdá ještě starou AMD 386, tuším SX 33Mhz, a já měl uši na vrch hlavy, že konečně uslyším něco lepšího, než je ten upípanej interní speaker. Sehnali jsme jí se švagrem v jednom Hradeckým bazaru, kde nám pán řekl na otázku zvukové karty: "Mám tady jeden starší Sound Blastřík..." (Chápej, starej v půlce devadesátých let - co teprve teď :) No a k tomu jsme ze stejného šopu vzali nové pasivní Genius reproduktory, byl to takovej plastovej chrčák, nicméně mít tohle u komplu a slyšet barevnost, jakou měla nová zvuková karta, no nejen pro dítě pastva pro uši :)
Jedna z prvních her, ne-li úplně první, co si pamatuju, že jsme na tom rozjeli, byla disketová verze mé dosud velmi oblíbené pohádkové akční adventury Little Big Adventure. No a i když to nemělo CD soundtrack, tak slyšet najednou Twinsena klapat po dlaždičkách, poslouchat odrážející se zvuk po hodu balónku nebo to, jak se mlasknul od zdi, když jsem ho do ní naschvál nasměřoval, vydalo za všechny slzy dojetí... :) Pamatuju, že karta s náma byla ještě v novém stroji, což bylo Pentium 200 MMX, kde na desce jakožto pozůstatek minulé éry byl přidaný tento dlouhý černý slot, a já jí místy používal raději než interní zvukovku.
Ve Windows 95 to nicméně občas blblo, sekalo se do smyčky, a dokonce se i zvuk občas nechtěně zpomaloval a zamrzal tím systém. Žádnej div, ve Win95 zamrzalo pravidelně všechno :) V DOSu to každopádně šlapalo jak mělo. Následně byla kolem roku 2000 pořízena do kompíku zvukovka Sound Blaster Live!, kterou jsem myslel, že najdu v nynějším haraburdí přednostně, ale nepochodil jsem, bohužel.... Ta měla zvuk o poznání lepší a ovladače pro Windows šlapaly jako hodinky. Dokonce vím, že tuhle kartu i po létech lidé využívali ve svých kompíkách, v podstatě má 32 bitový port, takže kompatibilita zůstala u ní dosti dlouho, byť vím, že u Windows s ofiko Creative ovladačema byl vždycky trochu problém.
Tak jo, to jen takový nostalgický průlet, abys nacítil minulost toho, co ti teď šlape ve 486ce, a já doufám, že ti nejen onen Monkáč, co máš na zkoušku nahraný v článku, bude hezky škvíkat k nostalgické libosti dál ;)
Dodávám, že to škvíká skvěle, zrovna včera jsem Blastera proháněl v Tyrianovi :)
Jestli máte hluboko v paměti zasunutou podobnou vzpomínku, neváhejte se podělit v komentářích ;)
No mám no, ale jako zelenáč, co začínal hodně pozdě si pamatuju právě nákup těch plastových chrchlátek Genius a to díky spadnutým W98SE.
Chtěl jsem tenkrát taky ozvučit němý Compaq Deskpro s P200MMX a v pravidelném týdenním ceníku našel tu nejlevnější 16bit PCI audio kartu (značku už nevím, ale čip byl tuším Crystal 42xx), jelikož do kapsy bylo hluboko a tehdy jsem ještě netušil, jaké jsou rozdíly mezi zvukem a „zvukem“.
A k ní jsem potřeboval ještě nějaké reproduktory, takže opět prst do ceníku a co to tu máme? Genius 2.0, bílej tvrdej plast, tmavěmodrá tkanina před repro, tlačítko ON/OFF, dioda a potenciometr pro hlasitost, asi 15 cm výška. Měli je tenkrát v DXT v Olomouci a já se pro ně vydal před polední přestávkou.
Na mé přání, že chci jedny ty Geniusy, se prodavač zatvářil divně a s omluvou mě požádal, jestli nemůžu přijít až po obědě. Nechápal jsem proč a on na to, že v ceníku má hw bez DPH. Pořád jsem byl mimo a zeptal se, v čem je problém?
Spadly nám okna a já je musím přeinstalovat, odpověděl mládenec. Jako kvůli DPH? Tak to spočítejte na kalkulačce, navrhuju mu, mně jede autobus.
No já kalkulačku nemám, dí nešťastník.
Tak já vám to spočítám na papíře, navrhuju mu, vždyť je to cena děleno 100 a DPH je x19 (nebo kolik to tenkrát v 2001 bylo).
Zatváří se pochybovačně a zavrtí hlavou: já bych to radši přeinstaloval…
No dopadlo to tak, že jsem ještě stihnul koupit na tržnici u Vietnamce kalkulačku a před přestávkou mu ji tam přinést, ať si to spočítá, když mi nevěří, naštěstí ten nebožák už stihnul reinstal woken a krabice s chrchlátky změnila majitele.
Dodneška přemítám, jak mohl v kvelbu s výpočetní technikou skončit maník, co má problém s malou násobilkou.:)
Jednoduše. Byl to tradiční ITC zaměstnanec své doby, oborem kuchař-číšník. Kvalifikace byla, že uměl sestavit kompa a nainstalovat W98SE. Zaměstnavatel zaplatil mírně nad minimální mzdu a všichni byli spokojeni.
Jen takové hořké zamyšlení, nic ve zlém, nic osobního :) V roce 2001 jsem skončil SŠ, obor IT a nemohl jsem zakopnout o práci v oboru, protože všechny tyhle startovací místa byly obsazený.
Já dlouhou dobu trpěl se svojí 386DX na speakeru, kterého jsem ze zoufalství odletoval, vyvedl dráty z bedny ven a připojil na to Tesla repráky po tátovi, to byl hroznej skřípot a rachot, ale hold na víc penízky nebyly :-) Strašně jsem záviděl kamarádovi, když jsem u něj prvně slyšel Wolfensteina na Soundblasteru, to bylo něco neskutečnýho :-) Asi po roce a půl jsem konečně našetřil na zvukovku (mezitím do toho vlezla nutnost navýšit 2MB RAM na 4MB kvůli Doomovi) a vyrazil do mé oblíbené prodejny, kde jsem se dožadoval Soundblasteru 16. Místo něj mi vnutili klon Audician 16 Pro! s ESS688. Cítil jsem se malinko podveden, protože ve hrách nešel použít jako SB16, jen jako SB Pro, ale i přesto jsem byl ze všech těch nádherných zvuků unešen a prvotní zklamání vystřídala radost z nového rozměru ultimátní pařby. A potom ten přehrávač, co jsem z diskety nainstaloval do Win3.11, něco neskutečnýho. Když jsem přes to pak později připojil i CD ROMku, tak to pro mě byla úplná AIWA v kompu :-D … Ta zvukovka pak šlapala ještě s Am5x86 a K5 (btw. nikdy jsem v desktopu neměl Intela)… No a na závěr nutno dodat, že onen Audician 16 Pro! stále běží i dnes, zpět v té původní bedně s 386DX (je mu nějakých cca 28 let) a dokonce mám i origo krabici :-)
Poprve jsem SLYSEL PC se zvukovou kartou v prazske pujcovne pocitacovych her PC klub Dundy. Kdyz jsem tam vstoupil, zrovna na PC se zvukovkou spustili hru Raptor, byl jsem unesen.
V teze roce jsem dostal vlastni Sound Blaster Pro do thedejsi 386 sx 33MHz. Prvnim testem byla hra The incredible machine a druhym Woldeinstein 3d (vzpominam na rachot rotacniho kulometu).
Moja prvá spomienka na aký taky zvukovy zážitok z PC sa datuje niekde na 1994 /95 keď sa mi podarilo rodičov presvedčiť že štúdium na strednej škole elektrotechnickej dokončím úspešne len v tom prípade , že mi zakúpia vtedy už celkom rozšírené PC. Tak nakoniec sme zašli do nejakého PC bazáru v Bratislave ,kde som nestastne a podľa pravidla „väčšie je lepšie“ ukázal na Compaq deskpro 386s s 386sx 25Mhz a 13″ monitor. Na moje prekvapenie doma mal ten PC speaker horsi prednes ako môj domáci Didaktik M s Melodikom.
Tak som teda brigadoval,šetril až nakoniec som si cez kamaráta obstaral za ťažkých 1200 Kčs svoj prvý soundblaster. Vysvetlil mi, že budem maximálne spokojný.
Išlo o ISA kartu s názvom Sound Zapper,kde som sa už na krabici dočítal, že dostanem stereo v CD kvalite a plnú kompatibilitu so SoundBlasterom Pro.
Nebola to tak úplne pravda, a keby v tej dobe existovali mobilne telefony a sociálne siete,asi by som napísal kopec negatívnych recenzií ako na výrobok, tak na kamaráta.
Prvých zo 10 hier vytrvalo hralo naďalej z PC speakera a kartu nerozpoznalo osadenu v Compaqu ani náhodou.
Kamarát mi pohotovo vysvetlil ze mam na tu dobu úplný črep , čo bola pravda , takže som šetril zbytočne a že mam šetriť ďalej a zakúpiť aspoň tu 486DX ak nie DX2 ,DX4 a podobne.
Samozrejme som neveril a skúšal všetko čo sa mi na ten 80MB Harddisk vošlo.
No a potom prišlo prekvapenie, neviem už presne s akým časovým odstupom ale dve hry SB rozpoznali a pre mňa sa stali pre najbližšie mesiace modlou.
Išlo o Warcraft 1 a Jazz jackrabbit. V oboch prípadoch rozoznali SB pro stereo kompatibilnu kartu , pripojené som mal plastové pasívne repraciky od poľského walkmanu a ja som sa cítil ako kráľ. Tie hry s pre mňa dovtedy nepoznanym zvukovým doprovodom som hral bez prestávky hoooodne dlho. A doteraz si ich zapinam, predsa len ide o výborné diela digitálnej zábavy.
Potom neskor som zažil podobný šok, keď sa ku mne dostali Gravis Ultrasound a SB32 a zistil ,že existuje niečo ako MIDI a hry sa mi začali podobať na umenie minimálne z pohľadu hernej hudby.
No a ďalej… to už asi mame veštcia podobne.
Nevím jak u 386, ale Compaq u Deskpra měl u zvukovky takovou zvláštnost, že zatímco po instalaci jiné grafiky do slotu se automaticky vypnula ta integrovaná na desce, u zvuku nikoliv. Bylo třeba vlézt do BIOSu a tam najít oddíl, záhadně zvaný „Device security“ a v něm šla teprve zvukovka vypnout (a COM a LPT porty).
Jinak to pořád jelo z výstupu audio onboard karty (pokud jsou zapojené repro – jack sensing?) nebo systémového repro (když není nic připojené).
Mmch, ta 386 byla krásnej kousek hw!