Ani v nejmenším jsem to neplánoval, ale nedávné oznámení Return to Monkey Island ve mně probudilo touhu znovu vyplout pod pirátskou vlajkou a navštívit exotikou čpící kouty Karibiku. No a jelikož speciálními edicemi prvních dvou dílů jsem v minulých letech proplul, přišla opět řada na trojku - The Curse of Monkey Island. Jo ho ho!
To je stejně zvláštní situace. Jako dílo samo o sobě je CMI v podstatě bez chyby, obzvláště v kontextu doby. V roce 1997, kdy hra vyšla, jste těžko mohli žádat povedenější adventuru. Po stránce obsahové a formální není moc co vytknout. Vtipné a skvěle napsané dialogy, příběh zaujme, hádanky jsou v rámci specificky pojatého fantasy-pirátského světa smysluplné a audiovizuální zpracování je doslova omračující. A nejde jen o grafiku. Ta sice zdatně vytěžila SVGA a dosáhla kvalit animovaného filmu, ale šla by zpracovat i s omezenými možnostmi VGA, tedy 320x200 v 256 barvách. Díky zvolenému pojetí, kdy jsou např. postavy dobře přes polovinu obrazovky, by se těch detailů ani neztratilo moc. Co ale dodnes dokáže vyrazit dech jsou bezchybný dabing a famózní hudba. V tomto bodě bylo jednoduše dosaženo dokonalosti a nikam dál už jít nejde, není kudy. Ve spojení s onou podařenou SVGA grafikou to znamená, že The Curse of Monkey Island prostě nestárne.
Jenže. Ale. Problém. Houpe se tam jak mrtvý papouch na rameni nesoustředěného kapitána, jak ožralý lodník oběšený v lanoví, jak splihlá fangle v dusivém bezvětří, jako žraloky ožrané zbytky bukanýra houpající se na vlnách. The Curse of Monkey Island kulhá jako pokračování. A to ze dvou důvodů...
V první řadě je to změna tónu. Guybrush je najednou přehnaně důvtipný a schopný a z Elaine je prostě jen žena v nesnázích. Však vzpomeňte na díl první - Guybrush je nejapný jouda a Elaine se ze spárů LeChucka osvobodila sama i bez jeho pomoci, Guybrush byl neustále několik kroků pozadu a mnohdy i čelem vzad. Ve dvojce má Elaine dokonce Guybrushe plné zuby, stejně jako nebozí piráti na ostrově Scabb, které Guybrush nudí dokola omílanou historkou o porážce LeChucka. A najednou ve trojce je Elaine do Guybrushe po uši zamilovaná, načež se uklidí mimo dění, a chrabrý Guybrush jí musí zachránit. Připočtěte zvolený grafický styl a máte úplně jinou atmosféru. O poznání méně temnou a zdaleka ne tak prosycenou tajemným voodoo, ostrým grogem, krvelačnými piráty a solí nekonečných oceánů. Blood Island z druhé části hry má své okamžiky, ale na feel podobný ostrovům Mêlée či Scabb nedosáhl. A ze strach nahánějícího, démonického LeChucka je... groteska.
V řadě druhé derivativnost. The Curse of Monkey Island místy než jako pokračování působí jako jakýsi reboot původních dílů, či snad svého druhu pocta. Často řešíte podobné problémy podobnými způsoby, opět sháníte posádku pro svou loď, opět absolvujete slovně ekvilibristické pirátské souboje, potkáváte postavy již viděné, a i finální konfrontace s LeChuckem zpracováním jasně odkazuje na konec LeChuck's Revenge. Abych parafrázoval Tenacious D:
This is not the greatest Monkey Island in the world, this is just a tribute.
CMI sice zdatně na zmatený konec dvojky navazuje a nabízí stravitelné vysvětlení, ale nějak nepřináší nic nového a zajímavého. Jako by se autoři báli vystoupit ze stínu absentujícího Rona Gilberta a raději vsadili na fan service. Staré situace, staří známí. Nebo se možná báli, že audiovizuální skok je příliš revoluční a matoucí, tak hráčům hodili několik masivních kotev poutajících k The Secret of Monkey Island a Monkey Island 2: LeChuck's Revenge. A tam, kde na jistotu nevsadili, se vydali špatným směrem, viz onen posun v tónu, kde ale vlastně vsadili na jistotu jistot, klasické love story o krásce, rytíři a záporákovi. O kurech v nadživotní velikosti raději pomlčíme.
Co mě taky trochu dráždilo byly hojné anachronismy, které sice byly zastoupeny i jedničce a dvojce, viz automat na grog na ostrově Mêlée či telefon na help linku ve dvojce, ale ve trojce je jich přespříliš. Jsou laciné, v tomhle množství a kontextu nefungují, a opět posunují atmosféru dále od originálů.
No, to jsem zas poprudil a zahnidopišil, což? Ale jak píšu na začátku, jako samostatně stojící celek CMI šlape bezchybně, je to výborná kratochvíle a těch 8 hodin, co jsem se hrou strávil, jsem se bavil královsky! A mocně tomu pomohla i démonická lebka Murray, která se vrátí i v Return to Monkey Island. Snad jen škoda uspěchaného finále, na závěrečné části Carnival of the Damned je zjevné, že tlačil čas, a outro animačka je svou odfláklostí až provokující a trestuhodná.
No, uvidíme, jak s trojkou naloží připravovaná "čtyřka". O existenci Escape of Monkey Island a Tales of Monkey Island samozřejmě vím, ale pokud je do kánonu nepočítá Ron Gilbert, tak já také ne ;)
(Aktualizace: dle interview na adventuregamers.com to nakonec vypadá, že kánon bude uznán v plné šíři, tzn. příběh Return to by neměl kolidovat ani s Escape of, ani s Tales of.)
A pirate I was meant to be! Trim the sails and roam the sea!
Btw. daboval Dominic Armato vyjma Guybrushe ještě někdy něco zásadního? Skoro to vypadá, že od roku 1997 prostě sedí doma, jednou za čas zazvoní telefon, ozve se kódové slovo "Threepwood", mistr Armato kývne, odcestuje do studia, předvede tradičně famózní výkon, a odfrčí zpět čekat na další díl série :)
Tuto adventuru mám hodně rád. Líbila se mi hodně grafika, ale asi i to, že z těch pirátských dobrodružství této advnturní série jsem největší naplnění tohoto dobrodružného ducha našel právě v třetím díle Monkey Islandu. Ne, že by byly předchozí díly špatné, jednička je určitě nesmrtelná klasika, ale ta trojka mě oslovila celkově nejvíce. Jen ten závěr mohl být kapku jiný. Ty konce Monkey Islandů se vždycky zvrhnou v takovou parodickou frašku, že mi to sebere takové to napětí z toho, že o něco šlo.