S křížkem po funuse, ale nakonec se mi podařilo Misi Quadam nějak uplácat. Zcela otevřeně - s návodem po ruce, a finiš jsem jel opravdu jak podle kuchařky. Je to mimózní magořina :)
Sci-fi adventura Mise Quadam vyšla roku 1995 a na triku jí má vývojářské studio Agawa, které můžete znát ještě z jiné adventury, pohádkové Swigridovy kletby (1996). A jak jsem byl ke Swigridovi nakonec docela smířlivý, tak tuhle Quadam si prostě zaslouží po držce. Skutečně toho není mnoho, co lze pochválit.
Ionizační chemomorfní galvanizátor je proti tomuhle výplodu báseň.
Grafika ani hudba mě ve finále vůbec nevadí. Dokonce z grafiky občas vykoukla docela zajímavá obrazovka, autorům fantazie nechyběla. Řádně mysteriózní sci-fi feel cizích světů se místy zachytit podařilo, a to i přesto, že se přenos z fantazie na monitor autorovi nevyvedl. Ze všeho nejvíc vypadají pozadí jako načrtnutá tužkou a přečmáraná pastelkami. Ale jednou je o amatérský vývoj a tohle jsem schopen hře odpustit. Hudba tak nějak pípá na pozadí, nevadí, nenadchne, proč ne.
Naprosto logický postup, přesně takhle čistím od pavouků komoru.
Ale co je větší a zásadní trabl, a týkalo se to i o rok mladší Swigridovy kletby - scénárista to prostě neuměl se slovem. Příběh kromě základního (a překvapivě nosného) náčrtu vlastně neexistuje, dialogy jakbysmet, a popisy předmětů a lokací jsou křečovitě nevtipné. Takže zbývají jen hádanky, které jsou bohužel úplně blbé, založené téměř výhradně na zoufalém zkoušení všeho na všechno a žasnutí, která že to kombinace nakonec něco udělala. Navíc je vlastně existence hádanky zjevná až po jejím vyřešení, tzn. málokdy máte nějaké "proč", tzn. důvod, proč akci dělat.
Prostě najednou zkombinujete správné předměty a řeknete si "aha, tady byl puzzle". A co mě teda sejřilo neskutečně, je nutnost na aktivní místa klikat opakovaně, aby se něco stalo. Dokonce je někdy nutné opustit obrazovku, poté se vrátit, a až pak dané aktivní místo po opakovaném kliknutí vyjeví své tajemství. Sviňárna vysokého kalibru.
A to ještě nedošlo na sviňárnu nejvyššího řádu, která vás čeká v samotném závěru, popíšu jí doslova: je třeba hodit trojici krystalů do automatu, přičemž po každém vhození postava zahlásí, že se nic nestalo. Normální a příčetný hráč by v tu chvíli nahrával uloženou pozici, jelikož tudy cesta zjevně nevede. Ale ouha, vede, jenže po vhození oné trojice krystalů do automatu je třeba pokusit se opustit obrazovku, až v tu chvíli se spustí akce, ke které celý postup směřoval. Říkejte si co chcete, ale tohle není dobrý design hádanek.
Emzácký svěrač is watching you...
Misi Quadam nemá smysl hrát ani s návodem, jelikož uspokojení z řešení "onávodovaných" nablblých hádanek je samozřejmě nula, a jiný obsah hra vlastně nemá. Jak už jsem uvedl, studio Agawa zoufale potřebovalo někoho, kdo dokáže vysypat z rukávu pár odstavců koherentního textu. Na rozdíl od všeho ostatního je text téměř zadarmo, a se slušnými dialogy a propracovanějším příběhem mohla i ta spartánská audiovizuální stránka docela šlapat. Ale takhle ne, takhle je to ohavná prázdnota.
Swigridova kletba je po všech stránkách lepší, jak audiovizuálně, tak obsahem, tzn. autorům nelze upřít posun před, ale na Misi Quadam je vidět, že jim zoufale chyběla zkušenost. A jestli na začátku tvůrčího procesu byla nějaká analýza toho, co dělá dobrou adventuru dobrou adventurou, tak vyvozené závěry byly zcela chybné. Zkoušení všeho na všechno napříč desítkami obrazovek rozhodně není to pravé.
Za zmínku stojí, že ač Mise Qudam začíná docela vážným a depresivním příběhem o poslední skupince lidstva zoufale se snažící najít zbraň proti androidům, kteří ovládli planetu Zemi, velmi brzy se tón odlehčí. Žel vtipné kaše scenárista rozhodně nepojedl, a po celou hru vás tak pronásleduje úděsný pubescentní nehumor.
A když se to všechno spojí s klasickými bolístkami, jako je šílený pixelhunting, nespolupracující ovládací prvky a místa, na kterých lze zemřít, je výsledek receptem na bolehlav. Já to hrál, ale vy to nedělejte, a přísahám, že předchozí pokus autorů, adventuru Mavlin: Vesmírný únik, budu do konce svých dní ignorovat :)
(Takže hra příštího měsíce - Mavlin: Vesmírný únik! :))
I sebetrýznění se musí umět, tedy gratuluji k úspěchu.
Graficky se mi to líbí, připomíná mi to ty časté ilustrace scifi knížek z 80.-90. Ten inventář mě ale děsí už z těch obrázků:)