Dohráno: Dr. Šílenec

Již od devadesátek trpím PTSD z hraní adventur. Hry jako Money Island nebo Discworld se mi sice po grafické stránce moc líbily, ale nelogičnost hádanek, pixel hunting a v neposlední řadě taky má nedostatečná znalost angličtiny zapříčinily, že jsem nikdy žádnou z těchto adventur nedohrál a vlastně ani pořádně nerozehrál. Tedy s jednou výjimkou a tou byl Dr. Šílenec. Samozřejmě jsem si jako mnoho jiných myslel, že když je hra česky, tak musí být od českých vývojářů. O nějakém Vochozka Trading jsem tehdy vůbec netušil.

Dr. Šílenec byla pro mne adventura, která se dala hrát. Byly v ní sice nelogické hádanky, ale i tak často stačilo používat selský rozum a pamatuju si, že jsem byl schopný se dostat asi do 2/3 hry bez použití návodu. Pak jsem ale na tuto hru zapomněl a vrátil se k ní po více jak 20 letech. Je zvláštní, jak i po takové době jsem si okamžitě vybavil spoustu hádanek i předměty, které ve hře byly. Ovšem co se opravdu vytratilo v mlze nostalgie bylo grafické zpracování. Pamatoval jsem si, že hra byla komiksově stylizovaná, ale že by vypadala jo z MS Paint, k tomu byla má paměť milosrdná.

Nutno říct, že tady se jedná o velmi klasickou adventuru, kde vybíráte z menu co chcete udělat. Například tedy "vzít", "použít", "dát", etc. Tato mechanika je opravdu velice otravná, protože když už jste v úzkých a zkoušíte všechno na všechno, tak jsem se několikrát přistihnul, jak si říkám, že tuto kombinaci jsem přece už zkoušel, ale je možné, že jsem místo "použít" kliknul na "dát" nebo obráceně a nic se nestalo.

S příběhem si nikdo moc hlavu nelámal.

Příběh je velice jednoduchý. Máte se vrátit v čase a zachránit svět. A aby se vám to povedlo, musíte se nejdříve dostat do přízně místního historika, který jako jediný dokáže přečíst prastaré zaklínadlo. První část hry se odehrává asi na 15 obrazovkách, kde sbíráte předměty, prokecáváte postavy a klikáte na vše, na co se dá kliknout. Samozřejmě jsou zde typické nešvary, jako že musíte tu samou postavu prokecnout několikrát a třeba až napotřetí vám dá jinou odpověď. To samé se stává i u předmětů, které musíte několikrát prozkoumat. Na druhou stranu je dobře, že zde nejsou u dialogů, žádné volby, takže nemůžete někde něco opomenout nebo udělat ve špatném pořadí.

Je velice nemilé, že hra má minimálně jeden zásek, kvůli kterému musíte hru začít odznova, což naštěstí zabere jen pár minut pokud víte, co máte kde udělat a co kde posbírat. Nakonec jsem Dr. Šílence dohrál po asi čtyřech hodinách s tím, že jsem se musel na čtyřech místech podívat do návodu, protože mne nenapadala žádná rozumná kombinace předmětů jak dále. A musím uznat, že to opravdu nedávalo žádnou logiku a abych používal všechno na všechno jsem už starý a líný. Ovšem podotýkám, že jsem si hodně pamatoval z mého první hraní před let. No a pak ten finální puzzle, to byla opravdu prasárna.

Boření čtvrté stěny zde není žádné tabu.

Nakonec musím říct, že jsem Dr. Šílence rád dohrál. Je to takový ten rest, co jsem měl někde hluboko v hlavě uložený a teď konečně vím jak hra dopadla. Ovšem uznávám a varuji, že nejde o žádný pamětihodný zážitek. Jak jsem zde již popisoval, tak hra je celkem nelogická, čímž se snaží natahovat hratelnost. Pokud jste Dr. Šílence nikdy nehráli a nemáte tedy po ruce nostalgické brýle, tak není důvod proč se do něj dnes pouštět.