Brány Skeldalu – klasický český dungeon

Kdo by neznal Brány Skeldalu. Jedna z těch českých legendárních her, které si s jakousi vlasteneckou hrdostí hýčkáme. Osobně mě ani nezaujala tím, že je česká nebo legendární, ale měl jsem trochu povrchnější důvod. Prostě se mi líbilo, jak vypadá. Okamžitě mě zaujala, když jsem na ni před dvaceti lety narazil v časopise Score.

Tehdy ta kreslená grafika vypadala úžasně a myslím si, že se na ni dobře kouká i dnes.

TIP: chcete-li vidět hrstku screenshotů z "alfa" verze, mrkněte sem.

Původně Brány Skeldalu vyšly pro DOS, ale později byly předělány pro Windows XP a ještě později také pro Android a iOS. Bohužel se tvůrci o něj v poslední době už moc nestarají a postupně přestal být kompatibilní jak s novějšími Androidy, tak i s iOS. Verze pro Windows XP taky funguje všelijak. Je to trochu škoda, řekl bych...

Tenhle dungeon se mimo jiné dočkal i dvou pokračování (čili už se jedná o trilogii) a také ze světa Bran Skeldalu vyšlo několik fantasy knih. Jindřich Rohlík, hlavní scénárista hry, není totiž jen herní vývojář, ale rovněž i spisovatel. Není divu, že se nechal dokonce přejmenovat oficiálně na Jindřich Skeldal.

Vytvořit dungeon byla každopádně zvláštní volba, hlavně v roce 1998, kdy už dungeony snad nikdo nehrál a hráči už byli zvyklí na gamesy jako je Quake II. Přesto se do toho v Napoleon Games nejenom pustili, ale vymysleli celé vlastní fantasy univerzum a lore se vším všudy.

Děj celé hry se odehrává na ostrově jménem Rovenland. Jedná se pochopitelně o klasický příběh dobra a zla, kdy si lidé žijí šťastně a spokojeně, jenže pět zlých mágů se rozhodlo otevřít portál do zakázané dimenze Zohar. Aby se jim tohle kouzlo povedlo a nikdo jim v tom nezabránil, postavili velkou věž jménem Skeldal, kde je při jejich kouzlení nikdo nebude rušit.

Učenec jménem Freghar provede rituál, který vyvolá tři hrdiny. Hrdiny, kteří budou dost silní, aby se mohli pěti mágům ve Skeldalu postavit. A to i za cenu toho, že ho tenhle rituál bude stát život. Tři hrdinové tedy povstanou a za ty budeme hrát. Kteří tři hrdinové to budou, to je popravdě na nás, protože na začátku si je musíme vytvořit, tj. vybrat jejich portrét a startovní atributy. Pokud se vám nebudou líbit jejich výchozí jména, není problém je také přejmenovat dle sebe. Třeba na Mat, Pat a Honza.

A pak se konečně můžete pustit do hry. Celá hra je v podstatě open-world (tak jako většina dungeonů), kdy si téměř od začátku můžete jít kam chcete, ale pochopitelně není moudré cestovat do nebezpečných míst, na která si ještě netroufnete. Z lesíku, kde začíná celá hra se dá dostat do hlavního města jménem Caredbar.

V Caredbaru lze nakupovat vybavení (zbraně, zbroje, léčivé lektvary) a hovořit s různými důležitými postavami. Též je možné také prodat nepotřebný loot.

Prvním místem, které je nutné navštívit, je Skřetí jeskyně. Tam zažijete první prozkoumávání prostředí, plnění různých úkolů a pochopitelně souboje. Souboje jsou tak trochu pojaté jinak, než jsme u dungeonů zvyklí. Obvykle se v dungeonech vyskytuje spíše real-time souboj, řekl bych, ale Brány Skeldalu přináší tahový systém.

Funguje to tak, že když potkáte nějaké monstrum, hra se přepne do režimu souboje. Souboj je rozdělen na kola, která se opakují, dokud všechna monstra kolem neumřou (nebo všichni vaši hrdinové). Případně dokud se někdo nerozhodne z boje utéct (utéct můžete i vy). Během kola má každé monstrum a každý váš hrdina nějaký počet tahů. Na začátku hry mají všichni jeden tah, ale časem budete potkávat monstra, které mohou mít dva, tři i čtyři tahy za kolo. Stejně tak vaši hrdinové, jak se budou expit, tak mohou mít později více tahů, ale také nemusí. Záleží jestli budete investovat body do atributu rychlosti.

Jako tah se počítá cokoliv. Fyzický útok (mečem, kladivem a tak dále), kouzlo, přesun (lze se pohnout o jedno políčko), útěk (tady je to šest políček), přezbrojení (tj. můžete jít do inventáře a doplnit si třeba manu, zdraví či staminu), případně nemusíte nic. Tj. navolíte si u postavy, že bude jedno celé kolo stát. Jediná věc, která se jako tah nepočítá je otočení, tedy směr, kterým bude vaše postava koukat.

Zajímavá je také možnost rozdělit partu, tj. všichni vaši hrdinové (kterých na začátku budete mít tři, ale postupně až šest) se mohou rozdělit a stát každý na jiném políčku. Sice je to řešeno trochu nešikovně, co se ovládání týče, ale ve výsledku je to zajímavý nápad. Jednak můžete vymýšlet různé originální taktiky v bojích s nepřáteli, ale také se tím dají řešit některé hlavolamy a puzzles.

Líbí se mi, že mě hra nutí nějakým způsobem používat hlavu. Moje oblíbená taktika byla taková, že jsem vzal nejsilnějšího hrdinu, posunul ho o jedno políčko před všechny ostatní, použil na něj kouzlo obranyschopnosti, aby měl větší obranu, a pak kouzlo oko za oko, které způsobuje, že když mu protivník dá damage, dá si ho zároveň i sám sobě. Hrdina mi tedy takto chránil celou partu a parta mohla navíc metat firbebally a kouzelné střely. To se hodilo hlavně u nepřátel, jako je třeba upír Bruxa, který dovede hrdinu omráčit tak, že pak stojí celé jedno kolo a nemá žádné tahy.

Každopádně bych ještě rád zmínil jednu věc a to fakt, že Brány Skeldalu jsou opravdu velice obtížná záležitost. Zvláště pokud budete nesprávně investovat body do vašich postav. Pokud se vaší postavě zvýší úroveň, dostanete body, které můžete investovat do atributů jako je síla, kouzelná moc, rychlost a obratnost.

Budete-li si hned od začátku zvyšovat atributy jinak, než po vás hra chce, zaděláte si na obrovské problémy do budoucna. Může se pak stát, že budete příliš slabí, postavy vám zabije každý útok, plno itemů nebudete moct použít, protože vyžadují nějaké minimální hodnoty obratnosti, rychlosti a tak dále.

Během dobrodružství také můžete narazit na poměrně krutá omezení na různých místech. Jedna část hry se odehrává v ledové jeskyni. Tu celou musíte projít úplně bez zbroje. Místo ní je nutné mít kožich, jinak umrznete. Dále jsou tu katakomby v podzemí. Ty je povinné projít celé naráz a nejde se z nich vrátit, dokud není vše hotové komplet. A nakonec je tu sopka. Tam vás zase zabije žár, a proto je nutné pít lektvary chladu. Ty však vydrží pouhých šest hodin.

Celkově jsem k tomuhle stylu měl tak trochu love and hate vztah. Na jednu stranu je dobře, že je tam nějaká ta výzva, která mě nutí řešit různé překážky a problémy. Na druhou stranu je to prostě otrava.

Nepomáhá tomu ani moc fakt, že postavy mají pořád hlad a žízeň a vy je musíte neustále krmit a napájet vodou. Vím, že to ve starých dungeonech bylo běžné, ale tady je to extra otravná věc a místy jsem si říkal, jestli Brány Skeldalu nejsou takový tamagotchi. Navíc hlad a žízeň jedou real-time, což trochu kazí to, že se tvůrci snažili vytvořit hru založenou na tazích.

Naštěstí si můžete vykouzlit flašku s vodou a bochník chleba, což je super (v Rovenlandu nejspíše neexistuje hladomor), ale na druhou stranu to musíte dělat pořád dokola, dokola, dokolečka...

Osobně doporučuji Brány Skeldalu hrát pomalu, třeba jen hodinku denně, a pak pauza. Já jsem se snažil celou hru jet speedrunnem, protože jsem to chtěl mít rychle dohrané. A to byla chyba! Malinko jsem si tak pokazil celkový zážitek ze hry. Po delší době vám hrozně leze na nervy neustálé vybíjení stovky monster v každém dungeonu a bude vám to připadat tak trochu frustrující. Nejhorší je pak finální část hry ve Skeldalu, protože tam už mi z toho trochu hrabalo...

Přiznám se, že jsem se dokonce vykašlal na finální souboj. Na konci potkáte čtyři silné protivníky v nejvyšší patře Skeldalu. Každý z nich má 500 HP nebo kolik a čtyři tahy za kolo. Rychle jsem kolem nich proběhal, aktivoval čtyři spínače a vběhl do poslední místnosti. Hele, pořád se to počítá jako dohrání! :D

Dobře dobře, text je trochu delší, než jsem čekal, takže tady to zakončím. Z Bran Skeldalu mám ve výsledku takový trochu rozporuplný pocit. Je to dungeon, který na jednu stranu mám fakt rád, ale místy mi lezl na nervy a nesnášel jsem ho pro jeho vysokou obtížnost. Mám k téhle hře pochopitelně hluboký respekt. O tom žádná... Jsem rád, že něco takového v Česku vzniklo a tvůrci dokázali, že všechno české nemusí být point and click adventura. Navíc díky kreslené grafice to vypadá hezky i dnes.