Wolfenstein 3D je velmi důležitá hra herní historie. Za prvé je to zásadní technologický mezikrok na cestě od prvních hrátek s 2.5D enginem, které jsme mohli vidět v Catacombs 3D, a které nakonec vedly k takovým počinům jako Doom, Duke Nukem 3D, Quake a tak dále. Za druhé je to důležitá hra sama o sobě, protože kdo z nás nevzpomíná na to, jak hrál Wolfa v dětství, že? A za třetí je to zásadní hra už jen proto, že je to koneckonců jeden díl ze série Wolfenstein a bůh ví, jestli by bez Wolfenstein 3D existoval třeba Return to Castle Wolfenstein nebo z novějších třeba The New Order.
V téhle hře hrajete za amerického agenta a špiona polského původu jménem B.J. Blazkowicz. Jeho úkol je jasný - je nutné zjistit, co je zač tajná operace nacistů jménem Eisenfaust. Bohužel je Blazkowicz zajat a odvezen do hradu Wolfenstein. V první epizodě musí z hradu utéct a v dalších pak pokračuje ve své misi. Jak se ukáže, nacisté se pokouší stvořit nemrtvé vojáky, kteří mají ve válce posloužit jako tajná zbraň.
Je každopádně zvláštní, jak je téma nacismu a nadpřirozena či okultismu oblíbené. Znám dokonce i lidi, co věří, že se nacistům podařila teleportace. Někde na Antarktidě přemístili ponorku z jednoho místa na jiné. Prý to psali v časopise Enigma či co. Pozoruhodné. :)
To mi připomíná, Wolfenstein 3D je jedna z mála her, kde se v boss fightu můžete utkat i se samotným Adolfem Hitlerem. No řekněte, která jiná hra tohle umožňuje? (Tak třeba v Indiana Jones and the Last Crusade můžete Führerovi napálit pěstí - pozn. Sledge :)
Teď však k Wolfovi. Wolfenstein je tedy jedna z prvních FPSek. Bohužel má obrovský problém, díky kterému se nehraje příliš příjemně. Engine hry má totiž hromadu zásadních omezení. Všechny stěny mohou svírat pouze úhel 90° s jinými stěnami, čili ve výsledku je všechno jako podle pravítka a připomíná to spíše krokovací dungeon než akci. Výška podlah a stropů je jen jedna pevně daná, čili žádné schody, žádné výklenky, nic takového.
Bohužel se tohle technologické omezení enginu dost promítá do designu map. Každá mapa je jen šílené bludiště a všechny chodby vypadají stejně. Jednotlivá místa také postrádají osobitost. Je velká šance, když se podíváte na screenshot z Wolfensteina 3D, tak na 90 % nebudete vědět, odkud pochází. Je snad z první epizody a sedmé mapy? Nebo z šesté epizody a druhé mapy? Kdo ví... Všechna místa vypadají téměř identicky.
Vždy jsem tohle Wolfovi odpouštěl, protože rozumím tomu, že taková tehdy byla doba a takový měli engine. Jenže po čase mi došlo, že to není o technologii. Tvůrci mohli vzít omezení enginu v potaz a udělat menší a jednodušší mapky, případně je nadesignovat více lineárně. Ovšem místo toho je každá mapa velikánské bludiště, kde tak na 10 % střílíte nacisty a dalších 90 % času budete trávit zkoumáním, kudy se vydat dál. Kde najdete klíč k těmto zamčeným dveřím nebo naopak, kde jsou dveře na klíč, který jste právě sebrali? Je to frustrující až hrůza.
Jen jedna epizoda se mi hrála trochu lépe a proletěl jsem ji rychle. Myslím, že to byla čtvrtá nebo pátá. Jednotlivé mapky byly spíše menší, lineárnější a celkově mě docela bavily. Proč nemohla být každá epizoda taková?
Nepomáhá ani fakt, že v některých mapách se tvůrci rozhodli, že budou schovávat klíče do secretů. Secrety, neboli tajné chodby, měly vždy sloužit jako bonus. Hráč náhodou zjistí, že stěna s obrazem se dá otevřít a jako odměnu dostal nějakou munici či zdraví. Ovšem ve Wolfovi si řekli, že bude dobrý nápad, když hráč bude nucen secret najít, aby mapu dohrál. Případně že bude muset najít secret uvnitř secretu. Případně secret uvnitř secretu, který je uvnitř secretu. Peklo!
Bohužel špatný design map celou hru totálně zabíjí. Hraje se nepříjemně a není to retro kousek, ke kterému by se člověk rád vracel.
Možná by pomohlo, kdyby tvůrci do hry přidali možnost si zobrazit mapu. Neexistuje žádná jiná hra, která tak moc potřebuje možnost zobrazit mapu jako Wolfenstein 3D! A přesto to nejde!
Existuje pochopitelně způsob, jak jí tam dostat. Stačí si prostě stáhnout nějaký source port, jako je třeba Ecwolf. Jednoduché. S mapou se Wolf pochopitelně hraje stokrát lépe, ačkoliv někdy i s ní nebudete úplně vědět, kam máte jít. Popřípadě zjistíte, že to, co hledáte, je na druhé straně celého bludiště, a tak se vám tam možná ani nebude chtít.
Ale už dost o designu map! Když tohle dáme stranou, tak je Wolf docela pohodová střílečka, ačkoliv dost omezená. Nepřátel je jen pár a většinou jsou to pochopitelně nacisté. Nacisté s pistolkou, nacisté s kulometem, důstojník, mutant a tak dále.
Moc nerozumím tom, proč se mezi nepřáteli také vyskytují psi. Jako... zabíjení lidi je OK, ale psi? To už je na mě moc. Každopádně jsem si všiml toho, že psí misky se žrádlem doplňují zdraví. Žere snad Blazkowicz psí žrádlo? Je to součást nějakého jeho speciálního výcviku? (Copa psí žrádlo, on ale přece i saje krev! - pozn. Sledge :)
Co se týče zbraní, tak ty jsou jen čtyři. Nůž, pistolka, kulomet a rotační kulomet. Je škoda, že ve hře není raketomet, a přitom by mohl. Někteří bossové rakety střílí, takže se nezdá, že by to engine nezvládl nebo tak něco.
Spear of Destiny
Wolfenstein 3D původně obsahoval jen tři epizody, ale postupně se to nějak rozrostlo až na šest. Později však přišel ještě datadisk Spear of Destiny. On to tedy datadisk spíše není, protože, jak se zdá, k chodu tu není potřeba původní hra.
Ke Spear of Destiny toho ale nemám moc co dodat, protože vše, co se dá říct o Wolfenstein 3D, lze říct i o Spear of Destiny. Snad jen to, že Spear of Destiny obsahuje dvacet nových map a má trochu jiný děj než původní Wolf.
Zápletka v kostce: Adolf Hitler našel starý artefakt jménem kopí osudu a doufá, že mu pomůže vyhrát válku. Vaším úkolem je mu tohle kopí sebrat. Nevím jak vy, ale myslím, že je to super zápletka! :)
Spear of Destiny obsahuje dvacet nových map, ale nic víc. Žádné nové zbraně, ani nepřátelé. Maximálně tak duchové v poslední mapě by se dali počítat jako noví, plus se vyskytují úplně noví bossové, včetně toho finálního.
Když jsem koupil Wolfenstein 3D na GOGu, zjistil jsem, že tam mám ještě další dva datadisky. Return to Danger a Ultimate Challenge. Oba mají dost překopanou grafiku hry, kdy vše vypadá jinak (zbraně, nepřátelé, všechno). Oba jsou každopádně velký špatný. Tvůrci si řekli, že vezmou všechny věci, co byly u původního Wolfa otravný, a vynásobili je stokrát. Stokrát víc bloudění, stokrát víc secretů, které ale nejsou secrety, protože je musíte najít, abyste dohráli mapu. Stokrát víc všeho.
Oba datadisky obsahují dvacet nových map, což znamená 40 nových způsobů vás frustrovat k smrti. S pomocí cheatů a YouTube jsem to dohrál, ale ani nevím, co mě k tomu vedlo. Možná masochismus.
OK, už budu končit. Zbývá jen otázka - můžu Wolfenstein 3D doporučit dnešnímu hráči? Má co říct současné retro komunitě? Inu, myslím si, že tahle hra nezestárla dobře, a je to škoda, protože kdyby měla trochu stravitelnější design map, tak bych s doporučením neváhal ani vteřinu.
Nechápejte mě špatně, já mám k téhle hře hluboký respekt, ale prostě se nehraje úplně příjemně a není divu, že si na něj dnes už lidi tolik nevzpomenou jako třeba na Dooma nebo Duke Nukem 3D. Přesto je to jeden z těch muzejních kousků a zásadní počin v rámci herní historie.
Mimochodem, má první recenzovaná hra, jejíž screenshot je v hlavičce tohoto blogu. :)
Mě na tomhle typu her to hledání cesty a secretů bavilo nejvíc. Wolfenstein moc bludiště není, zkus třeba Corridor 7.
Jo jo wolfík… Taky jsem koketoval s myšlenkou o něm něco napsat, protože je to jedna z těch her, díky kterým hraju až do dnes. Bohužel jak píšeš v článku, tak dneska to už není ani zdaleka taková pecka jako třeba Doom a já si chci uchovat své dětské vzpomínky. Navíc se svým psaním bych to spíš zprznil, než tomu dal poctu, jakou bych téhle hře chtěl dát.
Já to hrál před lety, viz https://www.high-voltage.cz/2014/fps-denik-wolfenstein-3d/
S otravnými bludišti souhlasím, ale když jsem to hrál s myší (původní verzi, žádný port), stal se pohyb po levelech bleskovým, a člověk se dostal do takového zvláštního zenu, kdy s úplně vypnutým mozkem nadsvětelnou rychlostí probíhal levely a hledal cestu ven, trochu jako pokusná krysa v bludišti se sýrem :) Kupodivu mě to nakonec docela bavilo :)
Ale ano, mohli se aspoň pokusit vykřesat z enginu něco zajímavého, lineárnějšího, osobitějšího, a přihodit do datových souborů pár textur navíc by je myslím nezabilo :)
Pánové mluvíte tu o hře z počátku 90. let… Podle mě Wolf ukázal maximum. Lidi skákali na 286kách a bolela je z toho hlava.
Mě se na něm líbí že je hezky světlej, nic ponuýho a temnýho. Takovýho RTCW jsem přestal hrát jakmile se tam objevila první mumie..
Wolfa a SoD jsem hrál komplet pořádně na PowerMacku kde je origoš v 640×480 a je to lepší zážitek (taky to frčí, jako drak). Bludišťata mi ani nevadily. Wolfa jsem dohrál komplet, Spear of destiny mám uložený na začátku posledního kola. To jsem nedohrál sad ani na 20 pokusů.
Mapa 64×64, takže maximálně 31 paralelní chodba? To je bludiště jen pro někoho, kdo doma bez navigace netrefí na záchod ;-)
Při hledání tajných průchodů jsem nejdřív praktikoval „lezení po zdi“, ale pak jsem zjistil že mapa je uložená v savegamech, a protože EDIT ve Win9x uměl soubory otevírat binárně s pevně stanoveným počtem sloupců, daly se i upravovat. Na jednoduché prohlížení map jsem si napsal program v QBasicu, potom jsem jel zásadně 100/100/100%.
A už to zase přišlo, nápad. Soutěž ve tvorbě mapy pro Wolfenstein? :)
Srdečně zdravím, Polluxi, a děkuji za článek o zajímavé hře! Tentokrát však s hodnocením a popisem hry nesouhlasím. Bohužel se ti podařilo generalizovat hned několik dojmů a pocitů, které možná vnímáš sám nebo jen menšina hráčů, ale jiný pohled nebereš v potaz. To je škoda! Hra pro mne rozhodně frustrující nebyla (ano, sem tam nějaké místo trvalo prohledat nebo projít déle) a rozhodně jsem se u ní nenudil. A to opakovaně. Zrovna nedávno jsem Wolfenstein 3-D i Spear of Destiny prošel znova a královsky se u toho bavil. Navíc se to na klávesnici docela jednoduše ovládá – několik tlačítek ve spodní řadě kláves, ani není třeba zvedat ruce. Na svoji dobu náhodou parádní věc! Conc.
Koncept Wolfa mi vyhovuje. Vždycky zapnu nějakou mod kampaň a odsýpá to jedna báseň. Musíte mít naučené ty principy hraní. Pak i ty secrety dáváte s gustem. Doporučuji zkusit třeba Ipank7000‘s Mapset 1 a 2 SDL. Naprosto super mapy.
Dík za tipy, Pavle! Conc.
Wolf 3D je nepochybne zakladnim kamenem a legendou na ceste ke vsem pozdejsim FPS hram. Drive to tak frustrujici nebylo, bralo se to jako soucast herni obtiznosti ale dnes mame vsichni desetinovou trpelivost a chut odpoustet nedostatky. To vse i v Id Software dozralo a proto vznikl Doom a je tak bozi jaky je! Opet musim jen doporucit knihu Masters of Doom, nejlepe v audio verzi ctenou Willem Whartonem. Tam je vse objasneno, proc se strili nemecti ovcaci, proc BJ basti psi zradlo atd. Romero tam krasne popsal svoje myslenkove pochody, jak nahrvali vykriky gestapaku nebo jak chteli pridat funkci na pochcani mrtvych SSaku. Proc naopak implementovana funkce na odtahovani a schovavani tel byla odstranena a jaky problem bylo Carmacka presvedcit aby vubec secrety – push walls do hry dodelal. Jinak za me Wolf neni spatna hra a urcite ma na evolucnim zebricku FPS svoje zaslouzene misto. Je to holt takovy meziclanek co se batolil a nikdy se nenaucil chodit vzprimene. To jeho mladsi braska Doom uz behal kolem vsech bez o tizi a s usmevem rozseval smrt ze sveho arzenalu a proleval krev po kyblech. Hail to the king! ;)
V dobe pred DOOMem nam tak jedntvarny Wolf neprisel.
Pamatuji si na jedine tajne dvere, ktere bylo potreba objevit pro dalsi postup (velmi napadne, na konci chodby se sloupy).
Ale je to uz davno, co jsem to hral, kolik jste takovych mist napocitali vy?
Existuje take cela rada modu, viz. http://www.wolfenstein3d.co.uk
Jeste by bylo zahodno zminit vynikajici hudbu, slozenou geniem Robertem Princem. Ackoliv nedosahla proslulosti te z DOOMa, urcite stoji za poslech.
Skoda, ze vetsina lidi v te dobe nevlastnila svukovou kartu.