Signus: The Artefact Wars – zapomenutá klasika válečných tahovek

Stará česká strategie Signus: The Artefact Wars se po více než 20 letech dočkala nového vydání jako open source. Pojďme se tedy podívat, co to bylo tenkrát za hru a co se v nové verzi změnilo.

Bylo nebylo, lidstvo v blíže neurčené budoucnosti vyslalo flotilu lodí zkolonizovat vzdálenou planetu Arkonis. Jenže kolonisté po příletu k cíli objevili mimozemskou civilizaci, se kterou nebyli schopní komunikovat, a v zájmu vlastního přežití ji vybombardovali atomovkami. Pak trvalo tisíc let, než se nová kolonie dostala zpět na dnešní technologickou úroveň. Během té doby lidé zapomněli na svůj původ, starou mimozemskou rasu a proč jsou rozlehlé oblasti planety neobyvatelné. Ale po prvním úspěšném letu do vesmíru opět objevili vraky kolonizačních lodí a uvnitř historické záznamy o příletu a masakru mimozemšťanů. Tím začal hon za mimozemskými artefakty, který proti sobě postavil dvě obří korporace: Toricon a Konzorcium.

Signus je válečná tahová strategie ze staré školy, kde se ujímáte velení stejnojmenné elitní jednotky pro zvláštní operace patřící do soukromé armády společnosti Toricon. Hra má propracovaný příběh vyprávěný hlavně prostřednictvím vojenských hlášení na začátku a na konci každé mise.

Už v první misi dostanete lehké dělostřelectvo

Na začátku to sice vypadá, že hrajete za ty hodné, co se snaží zabránit výrobě zbraní hromadného ničení, ale velení vás po pár misích vyvede z omylu. Přece jen pracujete pro obří korporaci, pro kterou jsou zákony a mravní zásady jen nepříjemné překážky v honbě za ziskem. Atmosféru herního světa pak skvěle dotváří popisy jednotek, které jsou vždy zakončené nějakým střípkem z historie Arkonisu nebo korporátní propagandy.

Ve hře na vás čeká celkem 40 různých typů mobilních jednotek a autoři si dali záležet, aby každá z nich měla nějakou nepostradatelnou roli. Mimo obvyklých tanků, dělostřelectva a zásobovacích vozidel tak budete velet i pokladačům min, ženijním vozidlům schopným stavět pontonové mosty a koleje, bojovým a transportním vlakům, letectvu od vrtulníků a stíhaček po bombardéry a loďstvu od ponorek po obří bitevní a letadlové lodě.

Vaše armáda je v každé misi většinou od začátku pevně daná, včetně případných posil v průběhu mise. Jen občas si můžete přilepšit pár novými jednotkami, pokud obsadíte nepřátelskou továrnu nebo základnu, kde pár jednotek právě parkuje. V obsazené továrně si můžete stavět nové jednotky dle vlastního výběru, ale značně omezené finance rozhodně nedovolují velkovýrobu. Nevýhodou je, že kvůli ztrátě jedné klíčové jednotky budete muset často nahrávat uloženou hru. A nebude to vždy vaše chyba.

Úkoly v jednotlivých misích jsou (na papíře) celkem nápadité, ale totéž se bohužel nedá říct o praktickém postupu jejich plnění. Ten je bez ohledu na zadání mise skoro vždy stejný - rozstřílet dělostřelectvem všechno, co se hýbe, a obsadit všechno, co se nehýbe. V první polovině hry, kdy skoro v každé misi dostáváte nějakou novou jednotku, je to skvělá zábava, ale v úplném závěru kampaně, kdy navíc trávíte více času opatrným přesouváním stovky jednotek z jednoho konce obří mapy na druhý než samotným bojem, už je to spíše otrava.

Někdy útočíte s velkou armádou na zemi i na moři, někdy bráníte vlastní základnu, jindy s malou skupinkou jednotek provádíte záškodnické operace

Jednotvárnost dále zhoršuje rozmístění nepřátelských jednotek, které vás vyloženě nutí používat výhradně dělostřelectvo. Prakticky každá nepřátelská skupinka je vybavená vlastním dělostřelectvem, i když ve skutečné válce by to vůbec nedávalo smysl. Pokud tedy zkusíte poslat do útoku tanky, zbytečně je ztratíte. Pořádnou tankovou bitvu si tak užijete jen v prvních třech misích, a dál bude jediným zpestřením pozemních bitev občasný hlavolam, jak pomocí dvou protileteckých kanónů sestřelit tři vrtulníky, aniž byste o protileteckou obranu úplně přišli.

Pokud si chcete zavzpomínat na doby, kdy strategiím kralovala série Battle Isle, Signus je určitě dobrá volba. Původní verze z roku 1998 už na dnešních systémech sice nefunguje, ale nově si můžete zahrát open source verzi, která podporuje Linux, BSD a Windows XP nebo novější.

Ukončete prosím výstup a nástup, dveře se zavírají. Příští stanice: Nepřátelská základna

A jak vlastně open source verze vznikla? Původní autoři vydali zdrojové kódy a data hry pod licenci GNU GPL už v roce 2002 na SourceForge a více než rok pracovali na portu pro Linux. Nakonec ale skoro hotový port vzdali, pravděpodobně kvůli častému padání hry, které se jim nepodařilo opravit. V datech navíc kvůli své velikosti chyběly filmové sekvence včetně intra a závěrečného filmečku.

V roce 2015 pak v portování krátce pokračoval Jiří Zárevúcky. Původní části kódu v assembleru přepsal do C++, vyčistil spoustu zastaralého kódu, který se moderním překladačům nelíbil, ale po pár dnech práci také vzdal.

Na začátku loňského roku jsem pak opuštěné zdrojové kódy Signusu náhodou objevil já a rozhodl se hru konečně dohrát, když jsem ji skoro před 20 lety hanebně vzdal někde na začátku 4. mise. To znamenalo nejprve hru zprovoznit a opravit ty zákeřné chyby, které překazily předchozí pokusy o dokončení portu. Ukázalo se, že problém není v kódu, ale v chybně vyexportovaných datech, což se s pomocí originálního CD dalo snadno opravit. Původní autoři pak laskavě doplnili ještě chybějící filmové sekvence v české i anglické verzi a výsledek si teď můžete zahrát sami.

Asi nejzásadnější změna oproti původní verzi Signusu je zrušení omezeného počtu uložení hry v každé misi. Vzhledem k délce některých misí to bylo omezení opravdu brutální a o jeho zrušení rozhodli původní autoři sami. Jinak se veškeré změny omezují na opravy chyb a kosmetická vylepšení. Hra stále běží v rozlišení 800x600 (alternativní režim 640x480 na dnešních počítačích nemá smysl), ale zvětšením okna nebo přepnutím na celou obrazovku si ho můžete "rozmáznout" na větší plochu.

Zdrojové kódy, RPM balíčky pro Linux a ZIP archivy pro Windows najdete na GitHubu. Přeji příjemnou hru.