Retro gaming a Nintendo Wii

Již několikrát jsem zmínil v odpovědích na různé články a šortky, že jsem si z plezíru pořídil z pohledu dnešních konzolí již takřka mrtvou záležitost, a to Nintendo Wii. Málokdo tuší, že téhle konzole se svého času v USA prodalo více než Xboxů nebo PlayStationů.

Od té doby jsem koupil druhé Wii, abych si nacvičil postup úpravy a potvrdil si funkčnost. Plus kvůli testování různého SW. Za ty peníze se mi hodí mít doma dvě, chleba to nežere a předpokládám, že za pár let to bude těžko k sehnání. Dá se s tím dělat opravdu spousta věcí, včetně různých verzí OS. Jsou tací, co na tom mají Windows 95/98 nebo XP. Mraky různých image loaderů her, DOS-BOX, kompletní kontroly parametrů konzole nebo hraní Wii titulů přes net.

Je to vcelku jednoduché PC:

• CPU: IBM PowerPC na 729 Mhz
• RAM: 64MB GDDR3 + 24 MB SRAM
• GPU: ATI Hollywood GPU na 243 MHz

Nikdy předtím v minulosti jsem Wii nevlastnil, ale nahrál jsem na něm mraky hodin na studijních kolejích USC, hlavně na různých párty, kde se hrál tenis a bowling o panáky. Ty méně cool párty měli beerpong :)

Ten, kdo to nikdy v ruce neměl, by byl určitě příjemně překvapen dle mého názoru naprosto geniálním ovládáním, hlavně na hraní oněchto sportů. Nikdy jsem nebyl konzolím nějak zvláště nakloněn, ale tohle mě vážně před lety zaujalo. Jednoduchá grafika, ale intuitivní ovládání z toho udělalo mediální „rodinnou“ zábavu číslo 1.

Nicméně čas utíká a velice brzy už to bude Wii spadat do kategorie těžkého retra. Tak jsem se konečně rozvzpomněl a řekl si, že to pořídím pro děcka, právě díky onomu přirozenému ovládání, jako jejich první herní systém. Byl jsem překvapen, když jsem zjistil, že nabídka použitých Wii v dobré kondici není zase až tak veliká. Ale i tak se dá dnes pohodlně sehnat kolem 1500 Kč, když člověk hledá.

Když jsem to přinesl domů a začal se v tom babrat, tak jsem zjistil, že Wii komunita vytvořila za ta léta zajímavou nástrojovou paletu. Ovšem první překážkou bylo připojení na TV. Wii nemělo tenkrát HDMI, ale jen SCART a RCA konektory. V ložnici starší 46“ měla naštěstí SCART, takže pohoda, a objednal jsem obratem Wii HDMI konvertor a světe div se, i na velké 65“ 4K televizi v obýváku je to hratelné. Je to trochu mázlé, ale co.

Dostal jsem ke konzoli pěknou sbírku her, nicméně jakožto první věc jsem se začal zajímat o to, jak to hacknout a nemuset trápit optickou mechaniku ládováním DVD. Viděl jsem, jak každý frajer na Youtube hraje hry z USB flash disku vraženého permanentně do zadního portu. Samozřejmě jsem to nutně potřeboval taky 😉.

Naučil jsem se to a zabralo mi to zhruba půl dne vše odladit. Bylo k tomu třeba 4GB SD karty na systémové soubory a 32GB Flask disk naformátován ve Fat32 na hry. (Zjistil jsem že to nefunguje správně s USB 3.x disky ale vyžaduje to USB 2.0. Mnoho lidí rovnou připojuje přes USB HDD, kam se jim vejde všechno, co kdy pro tyhle systémy vyšlo).

Dále jsem zjistil, že se na tom hrají hry nejen pro Wii, ale i Game Cube, a to přes apku zvanou Nintendont, což pro někoho může být hodně zajímavá věc. Na netu je spousta herních titulů ke stažení či koupi. V poklidu si pak může člověk užít klasické tituly jako Need For Speed, Zelda, Mario Kart, Resident Evil, Donkey Kong, Rayman a vskutku stovky dalších titulů ve zbrusu novém ovládání.

Hrát DOOM, QUAKE, nebo Duke Nukem 3D tak, že mířím pravou rukou s ovladačem s pistolovou spouští přímo na obrazovku, a v levé ruce držím dobře padnoucí thumb stick jako na ovladači z PS nebo Xboxu, je prostě pro starého PC harcovníka novinka. Musel jsem si na to chvíli zvykat, ale je to hratelné. Jezdit autem v NFS tak, že nakláním a otáčím bezdrátovým ovladačem jako volantem, je prostě zábava.

Odezva ovladače je až překvapivě rychlá, ovladač samozřejmě vibruje a má i vlastní reproduktor, což je dobře řešeno ve hrách samotných. Střelba z pistole či brokovnice nebo třeba při tenise se švih pálky a úder míčku ozývá přímo z ovladače kterým máchám jako raketou, ale dopad míčku do hřiště nebo soupeřův odpal se ozývá z televize. To dodává radosti a zadostiučinění z každého trefeného míčku. Rychlost máchnutí i natočení ovladače samozřejmě vyhodnocuje ve vyžadovanou faleš.

U bratra jsem zkoušel nedávno obdobný tenis na XBox One a prostě to není ono, graficky bomba, ale přesnost detekce náklonu zaostává. Plus mít v ruce něco při tenise nebo golfu je prostě přirozenější, než jen tak máchat dlaní.

Díky velice skladné brašně je z toho ideální věc na braní s sebou na akce nebo pro mě na pracovní cesty do zahraničí.

Tímto bych to ukončil a chtěl všem předat svoje doporučení. Za tyhle penízky je to opravdu zajímavá věc a díky aktivní komunitě se z domácí konzole stal víceúčelový nástroj. Všechno, co jsem potřeboval, je dostupné za mojí oblíbenou cenu, a to zdarma. Stačí investovat čas, a ono naučit se něco nového vždycky prospěje rozšíření obzorů. Pokud s tím máte někdo hlubší zkušenosti než já, tak prosím posdílejte. Jinak kdyby měl někdo zájem o detailní postup jak Wii připravit na zálohované hry z USB, OS install nebo kompletní back up v případě jakéhokoli problému, pak mi stačí napsat - podělím se o své zdroje.