Hned úvodní quest jsem málem vzdal. Chtěl jsem pro svůj článek najít hru, která:
- je v Guldyho sbírce,
- něco o ní vím, nebo ji mám jako originálku,
- není v bohatém archivu článků tady na High-Voltage.cz.
Překvapilo mě, že skvělý první díl série Mortal Kombat zůstal dosud na těchto stránkách nepovšimnut! Přitom rozsáhlá kolekce čítá aktuálně již asi 16 her, přičemž poslední je Mortal Kombat 11 z roku 2019. My se však vrátíme do hustých devadesátek, kdy Midway Games vydali v roce 1992 (pro PC až v roce 1994) ještě hustší mlátičku.
Článek je příspěvkem do soutěže #guldyhoRTCW.
Děj proto není důležitý: zlý čaroděj, blabla, záchrana světa, blabla, turnaj, zvítězí nejlepší. Přestože nešlo o první bojovku (slavný Street Fighter měl v té době již dva díly), získala si fanoušky perfektním mixem grafiky, krve, hratelnosti a … krve. Mezi novinku v žánru totiž patřily fatality, efektní dorážka již poraženého protivníka. Každá postava měla svoji, případně šlo obyčejným hákem poslat zatracence pod most na bodáky.
Snad nemá smysl popisovat smysl hry – dva hráči se mydlí v některé z arén (ty nemají na průběh hry žádný vliv) a zvítězí ten, který ukazatel zdraví svého soupeře vyprázdní dříve. K tomuto účelu má sadu chvatů: dolní a horní úder rukou, kop nohou, podmet, kop z otočky a jen pár zvláštních útoků (kouzel) podle postavy. Postava přitom reaguje na blízkost (vzdálenost) protivníka a sama dělá třeba přehozy.
Mlátit se můžete spolu nebo proti počítači, kdy musíte porazit všechny ostatní bojovníky (včetně své kopie), pak dokonce třikrát přesilu dvou postav, následně čtyřrukého Gora a nakonec čaroděje jménem Shang Tsung, který umí měnit podobu. Mezihry tvoří klasika z arkádovek, kdy získáváte body porcováním různých materiálů rukou ve stylu karate.
Rozdávat údery lze za pouhých 7 postav: Johnny Cage, Liu Kang, Raiden, Sonya Blade, Kano, Scorpion a Sub-Zero. Přiznám se, že skrytou (tedy osmou) postavu jménem Reptile se mi nikdy nepodařilo vyvolat a zjistil jsem její existenci až při tvorbě tohoto článku. Není lehké se k Reptilovi dostat, ale tak prostě „easter eggs“ dříve fungovaly. Reptile je nakonec stejně jen zelená verze ninji se schopnostmi Scorpiona i Sub-Zera.
Hra je zábavná, na svou dobu se skvělou grafikou, animací i zvuky. Výhodou je, že nezabere moc času (pokud ji nechcete dohrát), prostě si dáte pár bojů a jdete spát. Hraním této (dnes již) klasiky jsem strávil docela dost času (často místo školy). Nejraději mám Raidena, za něj jsem hru dohrál a v žádné jiné bojovce jsem si už neosvojil tolik skillů :-)
Když jsem zmínil animace, hra sice není v použití digitalizovaných pohybů skutečných herců první (vzpomeňme třeba na ještě staršího Prince z Persie), ale práce se zeleným plátnem je na ní hodně vidět. Bylo to rozhodnutí designérů hry, kterými byli John Tobias a Ed Boon, který ještě namluvil Scorpiona.
Svou dobu Mortal Kombat předběhl naturalistickým znázorněním krve a zavedením fatalit, kdy je hráč vlastně odměňován za brutální zakončení. Hra vyšla nejdříve na arkádách a před portem na další platformy se strhla diskuse, zda tohle mají vidět a hrát devítileté děti. Krev tak byla zelená, fatality odstraněny a arény méně hrozivé. Tedy aspoň ve verzi pro Nintendo, Sega přidala cheat a krev hráčům umožnila, což zvedlo prodeje 5x.
Hry byly v té době míněny hlavně pro děti, dospělé publikum si našly až později. Jenže PC verze Mortal Kombat se dostala až k americkému senátorovi Liebermanovi, který si vzal násilí ve hrách jako téma. Prohlásil, že pokud herní průmysl nechce, aby vznikla státní regulace, musí problém násilí ve hrách vyřešit urychleně sám. Během pěti měsíců byla založena Rada pro hodnocení zábavního softwaru ESRB (Entertainment Software Rating Board) a jedním z jejích prvních kroků bylo přidělení hře Mortal Kombat rating "pro dospělé", což znamenalo, že její nákup nezletilými se stal nezákonný, podobně jako koupě alkoholu. Vzniklý kodex se ale používá dodnes.
Zajímavé odkazy:
To tady nikdo nehrál MK1?
já :)
a taky jsem plánoval recenzi už nějakou dobu :)
Tak určitě! A dost, jelikož se mi to jakžtakž hýbalo i na 386ce. Zásadně jsem volil Sonyu, k dědkovi jsem se propracoval všehovšudy jednou, Goro mě vždycky děsně rozhodil :)
Hral.