Coby hru měsíce března jsem vyhlásil Nether Earth a nelituji toho ani v nejmenším. Tenhle herní dluh jsem chtěl splatit už léta. RTS strategie mám totiž relativně v oblibě, a Nether Earth je bez přehánění pramáti všech realtimovek. Pokud vám teď před zraky naskočila nějaká pra-pra-Dune2, pak prudce zavrťte hlavou, protože to máte úplně blbě. Nether Earth totiž mnohem víc připomíná větev real-time strategií, kterou nejlépe reprezentuje hra Z od Bitmap Brothers. I ti roboti tam jsou...
Nether Earth vyšla roku 1987 na osmibitech Amstrad CPC, Commodore 64 a ZX Spectrum. Nikoli překvapivě jsou si verze pro Spectrum a CPC velmi podobné, naopak verze pro C64 se po všech stránkách vymyká, ovšem v tom špatném slova smyslu. A já se teď a tady rovnou přiznám, že ač jsem originál pro ZX Spectrum chvilku zkoušel, nakonec jsem dal přednost předělávce z roku 2004. Ta se věrně drží původní hry, ale přeci jen obrušuje hrany a činí z hraní o poznání příjemnější zážitek.
V Nether Earth proti sobě bojují dvě frakce - technologicky pokročilá mimozemská rasa Insignianů, která drží planetu s továrnami na roboty, a expandující lidé, kterým se podařilo jednu takovou robotickou továrnu zajmout. Vy samozřejmě hrajete za lidi a vaším úkolem je přetlačit počáteční nepřátelskou přesilu a pomocí gigantických robotů vyzmizíkovat Insigniany z povrchu planety. A to vše v reálném čase.
Začínáte tedy s jednou hlavní základnou a s prostředky na výrobu hrstky robotů. Roboty lze vyrábět v několika konfiguracích, každý robot je totiž složen z podvozku (kráčející, pásový, antigravitační), sestavy zbraní (kanón, rakety, phasery) a volitelné elektroniky či jaderné bomby. Každá z komponent má své výhody a nevýhody, každá přidává na celkové výdrži robota. Ze začátku je nutné co nejrychleji obsadit zdroje, kterými jsou menší továrny na komponenty. K tomu se ideální hodí jednoduší levní roboti s pásy a základním kanónem. Jakmile máte zdrojů, které přibývají v pravidelném časovém intervalu, větší množství, je možné se pustit do výroby robotů mocnějších, s anti-gravitačním podvozkem a s kompletní sadou zbraní. A aby se takový robot na mapě dobře orientoval, je dobré ho též vybavit elektronikou.
Druhá strana pochopitelně dělá to samé a dříve nebo později dojde ke konfliktu. Ten můžete řešit dvěma způsoby. Buďto lze robota ovládat přímo pomocí sady příkazů, nebo se spolehnete na umělou inteligenci a necháte robota jednat autonomně. A právě v onom autonomním chování je hlavní fór celé hry. Poté, co robota vyrobíte, ho totiž můžete "naprogramovat", tzn. zadat mu příkazy. Můžete ho např. vyslat s příkazy "najdi a znič roboty", "najdi a znič základny", "najdi a obsaď továrny", "popojdi o XX mil", "stůj a braň se" apod.
Jasně, AI a pathfinding jsou poněkud diskutabilní, takže s ručním ovládáním robotů pravděpodobně dosáhnete v řadě situací větší efektivity, ale kdybych chtěl hrát krkolomně se ovládající střílečku s roboty, nehraju Nether Earth, ale třeba Mechwarriora ;) Skutečně si myslím, že hlavní kouzlo hry tkví v taktickém přístupu, kdy roboty spíše necháváte svému osudu a soustředíte se na kumulaci zdrojů a výrobu.
Ale bezchybně šlapající výroba není jediným esem, který máte v rukávu. Tím druhým je kurzor, váš hlavní nástroj zkázy. Kurzor, kterým na herní ploše označujete továrny či roboty, je totiž zároveň herním objektem, navíc nezničitelným. Poletujete s ním nad herní plochou, zadáváte příkazy a blokujete nepřátelské roboty. A ono zdánlivě nevinné blokování vám dává ohromné možnosti v chystání různých pastí a v načasování útoku vašich robotů. Triviální příklad - vidíte, že se k vám blíží nepřátelský robot vybavený kanónem, zatímco váš robot spěchající mu v ústrety má rakety s větším dostřelem. Jednoduše nepřátelskému robotovi zastavte postup a čekejte, až se s ním váš robot vypořádá.
S tím, jak budete postupovat, můžete atomovými bombami ničit základny nepřítele (celkem má 3), popř. je obsazovat a použít k výrobě, čím znatelně posunete bojovou frontu. Výbuch atomovky je nekompromisní, eliminuje jak robota touto komponentou vybaveného, tak objekty v jeho bezprostředním okolí. Čehož se dá využít i k odbouchnutí překážek, do kterých se roboti občas zamotají. Pro usnadnění hraní máte vespod k dispozici přehledný radar... a to je asi vše, co vám o základních mechanikách mohu říct. Nether Earth není komplikovaná hra, jako ostatně většina záležitostí z osmibitů, ale má výborný nápad a rychle zvládnutelné principy, ve kterých se ovšem skrývá překvapivá hloubka. Jinými slovy - základ pochytíte za 5 minut (a bez tutorialu), ale styl hraní budete pilovat dlouhé hodiny.
Originál má jen jednu mapu, které přezdívám "nudle", ale remake nabízí mapy další. Pokud si hru chcete zkusit, určitě zahrajte nejprve mapu původní, podle mé funguje nejlépe. Na větších a komplikovanějších mapách bludišťového typu se kvůli bláznícímu pathfindingu stává mikromanagement robotů naprostou nutností, což jde přímo proti tomu, co v mých očích dělá Nether Earth zajímavou hrou, viz výše. Ta původní mapa je se hrou prostě neodlučně svázaná.
V každém případě mohu Nether Earth vřele doporučit, hraje se skvěle a snadno se stane hrou, ke které se budete tu a tam vracet jako k chutné jednohubce, když vám zrovna vyjde trocha času. Podobně nadšený jsem byl naposledy z Master of Orion :) Nějaké drobné mouchy to má, např. bych ocenil možnost šablon, tzn. "postav znovu předchozí konfiguraci robota", abych nemusel x-tého stejného robota konfigurovat znovu a znovu, ale co, s tím ta hra nepadá.
Parádní hra. Mám v té původní ZX verzi mnoho odehraných hodin.
zx verze je taky nejlepší ;)