Opět se poštěstilo, že hra měsíce může být doprovozena chutnou, krabicově-obrazovou dokumentací. Big box Sid Meier's Colonization je totiž součástí mé skromné sbírky, a to díky Levným knihám, ve kterých se před nějakými, nevím, dvaceti lety (?) dal pořídit za částku v řádech nižších desetikorun. (Dodnes mě mrzí, že jsem nekoupil i ty Kyrandie.)
A není to nějaké odfláknuté zlevněné balení či reedice, kdepak, jde o původní kartónovou poctivost, s mocným manuálem a s náloží disket. Tak pojďme společně vplout do vln z lepenky.
The tradition of Civilization continues. Za spojitost s legendární Civilizací se hra zjevně nestydí. A taky nemá proč, mnozí jí staví CIVce na roveň, někteří dokonce ještě výše. Osobně preferuji epické bitvy tanků proti mušketýrům a Gándího okouzlení atomovkami, ale uznávám, že Kolonizace vůbec není špatná :)
Kromě čtveřice hlavních mocností (Francouzi, Angličané, Nizozemci a Španělé) se budou po mapě Nového světa prohánět indiáni rozličných kmenů, takže bacha komu šlápnete na kuří oko, také by to mohlo skončit tomahawkem v zádech nebo neposedným tupé, jakým se honosil Sam Hawkens.
Ano, toto je logo. S pečetí kvality, kterou je jméno Sid Meier. Znáte z takových pecek, jako je Civilization, Railroad Tycoon, Pirates!, Alpha Centauri a SimGolf (ehm).
Tak copak se nám to v boxíku schovává...
Diskety! A celá trojice! Jak si můžete všimnout, jsou stále zapečetěny, hrál jsem tehdy z pirátské verze a neviděl důvod, proč porušit balení :) A navíc, jak je psáno, otevřením bych deklaroval, že mé balení je kompletní, a že nemám nárok na pozdější reklamace. Raději bych se ještě dekádu dvě nechal na rozmyšlenou.
Klasika, hnusoletáky, zvlášť ten růžový se mimořádně nevyvedl. Navíc volat o pomoc kamsi na hotline je porážka, našinec si vše potřebné nastudoval ve Score v Irenině koutku zoufalců. Leták vpravo dole už je zajímavější, ponouká vás k zakoupení oficiální příručky. Její studium by byla porážka také, ale aspoň by se vyjímala v poličce.
Pozor, dostáváme se k důležitému obsahu. Technical supplement je nezbytné zlo, ale Colonization player aid cards jsou šikovným pomocníkem. Stejně nechápu, jak jsem bez podobných nápověd a manuálů mohl tehdy do takto komplexních her proniknout. Holt času bylo v podstatě nekonečně mnoho a herní nabídka byla omezená, člověk měl čas nad tím hloubat. Ostatně co mu zbývalo :)
Takovéhle tabulky vaše RTS neumí, to je vyhrazeno tahovkám (a simulátorům) ;)
A jdeme na manuál! Ten je poctivý a obsáhlý, plných 132 stránek 1) popisů herních mechanik, 2) vysvětlení ovládacího rozhraní, a v neposlední řadě též 3) dějepisného doplnění vzdělání. Což se báječně hodí, protože dějepis jsem, stejně jako většinu dalších předmětů, z velké části prospal. A až si jednou budou učitelé stěžovat na moje děti, že jim na hodinách spí, tak se jich plánuji zeptat, proč je nutí vstávat na osmou. Vaše blbá pravidla, váš problém.
Mapa sice není, ale tu v tomhle případě obstará kdejaký glóbus, takže proti vkusným ilustracím nelze protestovat. Na obrázku výše si panovník a poddaný vyměňují názory na techniku fackování otroků. Muž na pozadí s kopím v ruce (*) si myslí své. (* Původně jsem tu měl "muž s kopím v pozadí", ale bál jsem se, že by mohlo dojít k nedorozumění, které by ani blyštivé korálky nezachránily.)
Nu a finální klasika na závěr, přehled minimálních požadavků. Na rok 1994, kdy hra vyšla, byla ona 386ka minimem velmi vstřícným. Pentium samozřejmě není od věci, ale bacha ať to nevoroštujete moc, od Pentia 2 výše padá Colonization s runtime errorem.
Srandovní megabajtík operační paměti se najde vždy, VGA je pro herní PC dávno samozřejmost a kuličkovku už máte naleštěnou předem. Zvuků je pomálu, digitální část nemá smysl řešit, ale hudby je dost, dobrá OPL kompatibilita je nutností. Fajnšmekři se samozřejmě mohou zaposlouchat do tónů z Rolandu MT-32, no a fajnšmekři z druhé strany ze hry vyloudí i nějakého pípnutí přes Covox.
Inu, pěkná krabice! Notabene za těch 65 Kč, co mě stála. Za ta léta převážení z místa na místo už karton trochu okoral, ale pořád jde o fajnový kousek.
A teď mě omluvte, část vyprášit indiánům frantíkům kožichy. A taky si konečně pořádně nastuduju manuál, ať zase nemusí prvních deset her trpět, zaklesnut v metodě pokus / omyl / neštěstí.
Hezká krabice, závidím. V manuálu mě zaujal i seznam doporučené literatury – pro lepší doplnění vzdělání :-) U zvuku se stále nemohu rozhodnout zda je lepší režim MT-32 nebo General MIDI.
Krabicovka bezesporu hezký kousek do sbírky, ale co mě nepřestává fascinovat je, jak se z pár megabajtů dají vykouzlit desítky hodin zábavy. Dneska se z desítek gigabajtů občas stěží zabije odpoledne…
Asi kupuješ špatně hry.
a jaké kupuješ hry? např jakou poslední hru jsi si koupil? ;)
Zkus treba Mad games tycoon 2
Myšlenka dne. A precizně formulované ;)
ano ano, trh je zahlcen 99% odpadem ;)
Nemyslel jsem to takhle, jen mě prostě udivuje, že dřív na několika MB (nejdřív diskety, pak CD) kódu dokázali postavit hru, která tě zabaví na desítky hodin, aniž by se omrzela – můžeš rozehrávat znovu a znovu, zkoušet jiné postupy a strategie, atd.
Pak se hry rozvalily na jednotky (DVD) a desítky GB, vypadají třeba fantasticky po grafické stránce, ale odehraješ jednou (a někdy za velmi krátkou dobu) a…. a nic. Řekneš si dobrý, no, ale dík – víckrát už nebudu, stačilo. To je mi pak i líto vývojářů, protože věřím, že úmysl byl dobrej a práce na tom nechali moře, jenže výsledek je rozpačitej, ať už vinou nezajímavého konceptu, špatného zpracování nebo chyb.
Právě. Dá se to říci i jinak. Forma vyhrává nad obsahem (což se projevuje i v jiných oblastech společnosti). Dřív ta nemožnost či technická omezenost nutila tvůrce zaměřit se na obsah, hratelnost. Když starší dobrou hru hrajete podruhé, potřetí, objevíte nové věci, přístupy, bude to opět zábavné.
Bohužel nové retro hry toto často vůbec nechápou. Myslí si, že cílem je rozkostičkovaná grafika, retro „look“ či ovládání.
Hezké, taky mám tuhle verzi krabice.