Grand Theft Auto III – první 3D gtáčko po dvaceti letech

Série GTA je natolik známá, že dokonce i lidé, co obvykle hry vůbec nehrají, se s „gé-té-áčkem“ v nějaké fázi života setkali. Jedná se o natolik známý počin, že se promítá i do našeho každodenního života. Nepochybně se vám někdy stalo, že vám třeba spolujezdec v autě řekl: „Ty vole, jedeš hrozně rychle! Zpomal, tohle není GTáčko!“ nebo něco v tom stylu.

Prostě... Popularita a oblíbenost herní série nejde ani vyjádřit slovy. Je to skoro jako Doom nebo Tetris. Všichni prostě ví, co to je, a kdo ne, ten nejspíše vyrůstal někde v džungli.

Každopádně, dnes bych chtěl mluvit o GTA III, které vyšlo v roce 2001 (takže už dvacet let!). Je to první díl série, který byl plně ve 3D. Upřímně, tehdy to na mě působilo jako takový malý zázrak. Když jsem totiž v devadesátkách hrál první GTA, které bylo ještě z ptačí perspektivy, říkal jsem si, že bych to chtěl vidět ve 3D. Zároveň mi však došlo, že není možné, aby počítače něco takového utáhly! Jak by přece šlo vyrenderovat celé město se všemi lidmi a auty, aniž by na každém metru nebyla půlhodinová loading obrazovka?

Ale pak jsem zahlídl ve Score recenzi a byl jsem naprosto v šoku. Tvůrci ze společnosti Rockstar si s tím poradili a skutečně předělali GTA kompletně do 3D! WOW! A ani ta načítací obrazovka není na každém metru. Ve skutečnosti se objeví načítání jen tehdy, když vjedete z jedné ze tří části města do jiné.

Má to však i svou nevýhodu. Aby vše fungovalo, musel být engine nastaven tak, aby vykresloval jen objekty ve vašem nejbližším okolí. To v praxi znamená, že například jdete po ulici a před vámi jede auto. Vy se k autu otočíte zády a zase zpět a... je fuč. Nebo někam zaparkujete, oběhnete budovu a... auto taky fuč. Paměť hry si tyhle objekty moc dlouho nepamatuje. Též má zvláštní způsob vykreslování textur, kdy ve vyšším rozlišení načítá jen ty nejbližší a vše v dálce je v rozlišením nízkém. A mnoho dalších takových tweaků.

I tak je technologické řešení na svou dobu docela obdivuhodné!

Ale teď už dost o technologické stránce. Raději se podívejme na příběh. Ten začíná tak, že Claude a jeho přítelkyně vykrádají banku. Přítelkyně ho ovšem zradí a s penězi uteče. Claude je zatčen a má smůlu. Podaří se mu však dostat na svobodu. Následně ovládání Claudeho získáváte vy, hráč.

Ocitnete se v Liberty City, což je město, které je vám plně k dispozici, a ve kterém si můžete dělat cokoliv, co se vám zachce. Možností je hromada. Lze se jen tak poflakovat, prozkoumávat různá místa, ukrást si nějaké auto a projet se po okolí. Případně můžete dělat bordel (tj. mlátit lidi nebo je vraždit), ale pak po vás půjde policie. Také můžete jezdit se sanitkou a zachraňovat nemocné. Nebo vozit lidi v taxíku. Anebo chytat zločince v policejním autě (které ale nejprve musíte někde ukrást). Případně si sehnat hasičské auto a hasit požáry. A kdyby vás nebylo ani to, můžete hledat schované balíčky, kterých je celkem 100.

A až se vyblbnete, je nejvyšší čas začít brát hru vážně a plnit nejrůznější mise, které dostanete od různých kontaktů, pro které budete pracovat.

A teď STOP! Rád bych se na chvíli zastavil a učinil jedno veliké přiznání. Možná vás to šokuje, ale... Nemám sérii GTA popravdě moc rád! To jste nečekali, co? Zkusím to vysvětlit trochu lépe. Obecně se mi nedaří svést se na té vlně hajpu a popularitě, kterou GTAčka mají.

Já jsem strávil hraním GTA stovky hodin a vždy jsem se skvěle bavil, ale bohužel má GTA hromadu zásadních chyb, které mi brání v tom, abych si jej naplno užil. A podle mě tyhle chyby hráči obvykle přehlíží, protože GTA je prostě natolik populární, že se nad tím mávne rukou. Mně však připadají jako zásadní.

Než je dopodrobna vysvětlím, rád bych ještě uvedl, že GTA III patří k mému vůbec nejoblíbenějšímu dílu celé série, což je trochu zvláštní, protože fanoušci obvykle mají mnohem raději až ty další.

Proč mám třetí GTA ze všech nejraději? Za prvé, GTA III se nejvíce podoba prvnímu 2D dílu, kde na každém kroku cítíte pravou GTA atmosféru. Stále tu jsou prvky, že třeba najdete vyzvánějící telefonní budku a hlas na druhé straně vám zadá úkol. Nebo, že interiéry téměř neexistují, čili většina misí se odehrává přímo uprostřed města (které je mimochodem maximálně využito). Popřípadě jsou tu takové ty jednoduché úkoly, jako „dojeď tam, něco tam seber nebo někoho zabij.“ atd.

Připadá mi, že v dílech, jež následovaly, se tohle malinko vytratilo a začalo to být více zaměřené na příběh podobně jako Mafia. Většina úkolů se začala odehrávat na nějakém specifickém příběhovém místě (obvykle v interiéru), což už trochu kazilo atmosféru klasického gé-té-áčka. Alespoň tak to na mě vždy působilo...

Další věc, která je na GTA III super, je město Liberty City, které je víceméně malinké. Budoucí díly GTA se chvástaly tím, že přinesly větší a větší a JEŠTĚ VĚTŠÍ město! A dobové herní časopisy to mohutně chválily. Ale mně naopak vyhovuje to malé. Připadá mi, že malé město se člověk naučí zpaměti velice snadno, rychle zjistí, kde co je, všechno je doslova za rohem a tak nějak mu líp přiroste k srdci. U velkých měst, jako je třeba San Andreas, už jsem neměl motivaci prohledávat každý kout a škvíru, protože toho bylo zoufale příliš. Někteří si stěžují, že v GTA III chybí možnost zobrazit si mapu, ale právě proto, že je to maličké město, mi to ani nechybělo.

Nehledě na to, že mi Liberty City tak nějak nejvíce vyhovuje šedým a špinavým prostředím prostředím. Prostě mě fascinuje daleko víc než barevné Vice City nebo černošské gangsterské prostředí San Andreas.

Též se mi líbí, že je třetí díl takový minimalistický. San Andreas přineslo hromadu novinek - RPG prvky, posilování, možnost měnit si účes u kadeřníka, tunění aut, tančení na diskotéce a tak dále a tak dále. Upřímně, všechny mi přišly spíš jako zbytečnosti. Mně osobně nejvíce vyhovuje čistá forma, v jaké přichází GTA III, kdy prostě máte jen to základní a tečka.

Okay, začíná mi ten text trochu bobtnat, takže přejdeme k tomu, v čem si myslím, že GTA malinko selhává.

První věc jsou otravné, frustrující mise. Je to až zvláštní, ale nikdy jsem se nesetkal s tím, že by někdo GTAčkům vyčítal právě tohle. Už na základní škole jsme řešili, jak nám nešla udělat tamta a tamhleta mise a jak jsme ji udělali na dvacátý pátý pokus pomocí cheatů. A vypadá to, že nikdo to nebere jako selhání na straně hry s tím, že ty mise jsou blbě nadesignované a nedomyšlené... Spíše se to bere tak, že když to nezvládneš, je to tvoje chyba!

Nemyslím si. Občas se prostě vyskytne mise, která je frustrující, otravná, blbě nadesignovaná, nedomyšlená a zvládnout ji dohrát zabere třeba deset pokusů. GTÁčka jsou navíc značně nemilosrdná a každá maličká chybička znamená Mission Failed. A také to znamená, že celou misi musíte začít úplně od začátku. A úplně od začátku myslím dokonce i to, že se musíte od save pointu vydat znovu za postavou, co vám úkol zadala, nechat si ho znovu od ní zadat a vyrazit znovu do akce. Žádný checkpointy, žádný save and load, nic...

Bohužel se mi sem tam stávalo, že jsem se k některým misím musel nutit, nebavily mě a lezly mi na nervy.

V tomhle případě je ale zase GTA III z celé série nejlepší, protože tady je těch frustrujících misí nejméně a je to jediný díl, který jsem zvládl dokonce úspěšně dohrát.

Za druhou největší slabinu GTÁčka považuji akční stránku. Akce je prostě... Meh! Feeling ze střelby je divnej. Ta fyzika, ty zvuky - frnk frnk, pif pif - působí to hrozně těžkopádně, polovičatě, nemotorně. Hlavní postava se s většinou zbraní nemůže vůbec pohybovat, takže musíte stát na místě jako puk a střílet takhle. Žádné uhýbání neexistuje. Nepřátelé naštěstí obvykle taky jen stojí na místě a čekají, až je odprásknete. Být příliš blízko svým protivníkům je nebezpečné, protože jsou schopni vaše zdraví snížit ze sta na nulu během vteřiny. Jenže hodně zbraní na dálku nefunguje a kulky prochází skrz.

Když se nějaký protivník dostane příliš blízko k vám, obvykle vyplní prostor mezi vaší postavou a zbraní v ruce. Nevím jak vy, ale instinktivně v takových situacích začnu mířit na nohy, abych protivníka zastřelil a kulky nelítaly za jeho zády.

Jsem jediný, komu připadne, že akční stránka je prostě děs? Každopádně, opět v tomhle vede GTA III, jelikož akčních misí je tu naprosté minimum. Skoro jako by tvůrci věděli, že je to nic moc a chtěli se tomu vyhnout. O to víc člověka zamrzí, že třeba u Vice City akční stránka zůstala úplně stejná a nedošlo k žádnému vylepšení. Akorát přibylo víc misí, kde to po vás tvůrci chtěj.

A poslední věc, která mě štve, jsou nepřátelské gangy, které se courají různě po městě a neváhají po vás začít střílet, kdy vás zmerčí. V kontextu příběhu to dává smysl, ale jako herní prvek je to otrava. A na konci, po splnění všech misí, už mě nesnášelo celý město a kamkoliv jsem přijel, tak po mně začali všichni kolem střílet. Bohužel se pak nedají plnit ani vedlejší nepovinné mise, jako je třeba závodění, protože vám vždycky rozstřílí auto. A také to trochu kazí ten psychologický dojem uvěřitelného města, které si žije svým přirozeným životem. Aspoň já to tak mám.

Dobře, už jsem zmínil několik kladů a záporů... A na závěr, abych nekončil negativně, zmíním ještě pár dalších kladů.

Za skvělý nápad považuji to, že ve hře běží čas (reálná vteřina je minuta ve hře), tím pádem se střídá den a noc. Též se mění počasí. Občas prší, občas svítí sluníčko a tak dále. Myslím, že to skvěle podporuje iluzi reálného města a opět je to něco, co je na poměry roku 2001 celkem obdivuhodné.

Tvůrci také přišli s nápadem, že na začátku bude přístupná jen jedna část města. Jak se dostanete zhruba do půlky, zpřístupní se druhá a téměř na konci ještě ta poslední. Zní to jako dost špatný nápad, který zbytečně hráče omezuje. Jenže když už vás začne první část města trochu nudit, okouká se vám, tak v tu pravou chvíli se otvírá ta druhá a najednou vás to začne zase bavit, protože máte něco nového, svěžího, co můžete prozkoumávat a prohledávat. Ve výsledku si tedy myslím, že to funguje líp, než kdyby od začátku bylo celé město k dispozici.

Poslední bod, který jsem chtěl zmínit, jsou rádia. Opět jedna z věcí, která mají posílit pocit, že jste v reálném městě. Ve hře nikde nehraje žádná hudba, ale pokud nasednete do auta, začne hrát fiktivní rádio, což zahrnuje jednak několik reálných hitů z devadesátých let, ale i různé fiktivní pořady, reklamy, talk shows a tak dále. Nejen že výběr písní je fajn, ale i ten další obsah je docela zábavný, když umíte anglicky. Jen škoda, že každá stanice je celkem krátká a brzy se to začne opakovat, ale člověk to odpouští, když ví, že GTA III je prostě první díl z 3D éry, kdy všechno ještě bylo v plenkách a tvůrci se ještě trochu rozkoukávali.

OK, tady už to utnu. Bylo to trochu dlouhé, ale je to koneckonců GTÁčko, neboli velký, obsáhlý a komplexní počin, o němž by se toho dalo napsat ještě mraky. Možná jsem některé z vás naštval, jelikož jsem oblíbenou sérii ošklivě zkritizoval... Sakra, ani nevíte, jak rád bych jen chválil a popsal vám, že jsem si to celé užil, ale bohužel, i navzdory tomu, jak suprové GTA III je, stále má mnoho slabin, které bohužel zdědilo i Vice City a San Andreas. Třetí díl je mi však z první generace 3D GTÁček nejbližší a ze všech dílů mě baví nejvíc. Jasně, je to ještě takový experiment, hlavní hrdina ještě ani nemluví a celý příběh je takový rámcový, ale obecně si myslím, že se tenhle díl povedl.