Earthworm Jim, neboli v našem krásném jazyce Žížalák Jim, byl obyčejná žížala do doby, než na něj z nebe spadnul ultra – high – tech – indestructible – super – space – cyber – suit, volně přeloženo – ultra technicky vyspělý super vesmírný kybernetický nezničitelný oblek. V tomto momentu Jim přestal být obyčejnou žížalou a vydal se na cestu vesmírem. Minimálně tak je psáno v manuálu.
Earthworm Jim je klasickou skákačkou, tedy jdi zleva doprava a cestou znič vše, co ti přijde do cesty. Tohle ovšem neplatí vždy. Těchto standardních levelů (tzn. doskákej z bodu A do B) je tu přibližně pět. Přibližně kvůli tomu, že definice, co je standardní level, může být pro každé trochu jiná, ale myslím, že se shodneme na tom, že skákat bungee jumping a při tom se snažit utrhnout lano příšerce vedle vás není klasický skákačkový level. Takovýchto levelů zaměřující se na něco jiného, než na obyčejné skákání, je tu hned několik. Vždy je to taková zajímavá jednohubka odlišná hratelností od zbytku hry.
Tyto standardní i speciální levely jsou proloženy vesmírným závodem. Ten je na rozdíl od stále se měnícího se prostředí ostatních levelů stále stejný, krom asteroidů, kterým se musíte vyhýbat. Úkolem těchto závodů je mimo jiné navodit vám silný epileptický záchvat. Opravdu, zahrajte si ho nebo se na něj koukněte pěkně ve fullscreenu. Každopádně vaším úkolem je v něm nasbírat 50 a více šedivých kuliček. Když je posbíráte, dostane plechovku s žížalami, a tu můžete později použít, když vám v nějakém levelu dojdou všechny životy, a hra se vás zeptá, jestli chcete pokračovat dál. Smysl tohoto mi trochu utekl, jelikož vás to vrátí na začátek celého levelu a zmizí z něj veškeré bonusové životy vypadající jako Jimova hlava. Ty se v některých levelech dost hodí, takže není důvod onu plechovku použít, když hra používá starý systém ukládání, kdy v menu do části „Password“ nacvakáte odpovídající kód – zde označíte několik obrázků – a hra vám načte kompletní level.
Jim umí podobné věci, jako jeho soudobí skákači, tzn. skáče a střílí ze svého blasteru či jinak atakuje nepřátele. U něho jde ovšem o to, jak to dělá a co u toho dělá. Každá jeho animace je osobitá a neuvěřitelně vtipná. Jeden z Jimových útoků je vytažení jeho samotného z obleku a následné prásknutí jím samotným jako s bičem. On sám slouží jako další končetina obleku, takže v případě potřeby se může jeho hlava držet lana, po kterém se někam potřebujete dostat. Tato žížala je navíc dost hyperaktivní, takže ji stačí tři sekundy nechat nehybně a už dělá nějaké hlouposti. Vtipné animace a k tomu skvěle vybraná výtvarná stránka dělají z Jima opravdu vtipnou záležitost. Věřím, že některým to může připomenout třeba věci od Looney Tunes, možná dokonce i filmovou Masku.
Po dohrání prvního levelu, kterým je smetiště plné pneumatik, jsem si říkal, že jsem asi král videoher. To samé jsem si říkal i do konce levelu druhého, ovšem po zbytek hry jsem měl chuť spolknout jazyk a prohodit PC oknem. Zpětně to nehodnotím tak strašlivě, uvědomuji si, že čím starší jsem, tím jsem větší rapl, ale nejlehčí hopsačka to není. Je důležité si zvyknout na to, jak se Jim ovládá. Ze začátku jsem s tím měl trochu problém, jelikož je tu jedno jestli běžíte, nebo stojíte na místě, Jim skončí vždy stejně daleko a mám pocit, že s rozeběhem je to horší. Vždy, když jsem se někam rozeběhl s tím, že někam skočím, skoro nikdy se mi to nevydařilo. Na toto se dá ovšem rychle zvyknout.
Co se skutečně dá brát za těžké je třeba level jménem Pod Race. V batysféře se musíte s Jimem v krátkém čase dostat do určeného bodu. Batysféra se bohužel opravdu příšerně ovládá, a ne tak jako Jim, ale tak, že si na to nezvyknete, tedy jestli tuto část nebudete dělat X hodin. Tohle obrácené akvárko je totiž velmi křehké a má velkou setrvačnost a kyslík taky nevydrží na furt. Mým druhým šampionem je – For Pete's Sake, eskortní mise ve skákačce. Všichni víme, jak dokážou tyto mise být ve hrách otravné, na tož ve skákačce... Myslím, že tohle je v některých kulturách definicí pekla. Ale překonal jsem to, a užil si to.
Earthworm Jim je skrz naskrz prošpikovaný humorem, od chvíle, kdy se dostanete do menu, kde je říháním řečen titul hry, až po titulky, kde vám jeden z vývojářů řekne pár zajímavostí o žížalách a pár dalších věcí. Občasnou tuhost vykupuje nadmíru zábavná hratelnost s několika originálními nápady, a hlavně sám Jim. Ten se velice snadno vyšvihl mezi mé nejoblíbenější videoherní postavičky.
Nebylo by asi od věci ještě zmínit, že v roce 1995 byl natočen stejnojmenný animovaný seriál. Viděl jsem dva díly a… ne. Za nedlouho se však dočkáme seriálu nového jménem Earthworm Jim: Beyond the Groovy, tak uvidíme. A bude i nový videoherní díl, v pořadí čtvrtý, bude ale na jakousi pro mě obskurní konzoli – Intellivision Amico, takže tohle pokračování půjde zřejmě mimo mě.
To jsi mi to hezky pripomnel :) Jim je vazne hrozne vtipnej zizalak a vybavilo se mi jak jsme to hravali. Nepamatuju si ze bych to dohral, takze vzdycky doslo k nejakemu frustrujicimu momentu a sel jsem od toho. Ale, rad jsem se k nemu vracel a nainstalovanyho jsem ho mel mnoho let. Jojo, klasika.
Dvojku miluju, ale u jedničky jsem nikdy nepřišel na to, co mám dělat u prvního bosse :D
První díl je pro mě nezapomenutelný, jelikož jsem před lety dostal vytoužený gbc a k tomu právě tuhle hru. Port to byl zdařilý, levely v té proklaté skleněné kouli si pamatuju doteď. Ale dohráno se ctí. Holt když má člověk jen jednu hru, výsledek je předem jistý.