Dohráno: The Secret of Monkey Island – Special Edition

The Secret of Monkey Island patřil dlouhou dobou k mým velkým restům (o ostatních se raději nebudu zmiňovat), naštěstí nazrál čas a já si tuhle pouť Guybrushe Threepwooda za tím stát se pirátem mohl plně vychutnat. A dle očekávání jsem naprosto spokojen.

Hru jsem hrál ve verzi Special Edition, která je běžně sehnatelná na GOGu nebo Steamu. Speciální je díky tomu, že obsahuje původní DOS verzi hry, kterou můžete kdykoliv přepnout na novou verzi hry. Ta obsahuje dabing, vylepšený soundtrack, a hlavně má hra zcela nově namalované prostředí, postavy atd. Doufám, že to nikdo nebude brát jako herezi, ale hru jsem hrál v tomto novém kabátku, byť jsem poctivě na každé nové obrazovce koukl, jak to tu vypadá teď a jak předtím. Přeci jenom ten dabing a soundtrack mají něco do sebe.

Nebudu tu nalhávat, že jsem do hry šel jako tabula rasa, nějaké to video na internetu jsem z TSoMI viděl, samozřejmě že u těch nejpovolanějších na českém internetu (mrk mrk všichni víme u koho). Takže věta „My name's Guybrush Threepwood, and I want to be a pirate!“ mi není vůbec cizí a všudy přítomný humor také ne, ten jsem ochutnal už v Grim Fandangu a byl skvělý. Nic se však nevyrovná s vlastním a uceleným zážitkům ze hry.

Guybrush Frepfoot... Sreep... no to je jedno, prostě ten kluk, co se chce stát pirátem, přijíždí na ostrov Mêlée Island, kde se mu začnou dít různá a hlavně vtipná dobrodružství. Cestou potkává spousty zvláštních individuí - kanibaly, kteří drží dietu, tak trochu pochybného prodejce lodí, ale hlavně mu zkříží cestu krásná guvernérka Elaine Marley. Chvíli to vypadá, že by to tito dva mohli dát spolu dohromady, ale v tu ránu připluje na ostrov obávaný (ne)mrtvý pirát LeChuck a guvernérku unese. To Guybrush nemůže nechat jen tak, a proto sestaví posádku z těch nejodvážnějších pirátů z ostrova Mêlée, a vydá se rusovlasou krásku zachránit. Pozn. podobnost s filmem Piráti z Karibiku čistě náhodná.

Je to velice příjemné dobrodružství a jak jsem napsal už výše, je napěchováno skvělým humorem. Momentky, kdy se registrujete na rabování guvernérčina sídla, nebo se snažíte dokázat duchovi, že jste také duch, mě opravdu rozesmály. Humor je tu opravdu skvělý a celkově vsází hlavně na absurditu, díky které nezastárl ani po 31 letech. Jestli je tu někdo, kdo to také ještě nikdy nehrál, tak doporučuji vzít každou konverzaci pěkně odspodu, ať vám neunikne žádný vtípek, sem tam i nějaký vizuální. Když jsem u toho vizuálu, hra je velice pěkně namalována, s občasným překliknutím do staré verze je vidět, že tu a tam přimalovali nový dům, upravili nějakou tu postavu, ale myslím si že vše s mírou a úctou k původnímu materiálu.

Hraje se to jako klasická adventura, tady asi není nad čím dumat. Jedině to, že dneska adventurám stačí na vše jedno tlačítko, tady si musíte zvolit, jestli chce něco otevřít, vzít, použít atd. No a samozřejmě se musí zmínit bojový systém, který je celý založený na dialozích. To je jedna z nejoriginálnějších věcí, co jsem v adventurách viděl a myslím, že nejsem jediný. Přeprat soka tím, že na něj vybalíte všechny své urážky, které znáte, je super. I když ty urážky jsou spíše takové... řekněme gentlemanské.

Na klasickou starou adventuru jsem tu měl až podezřele málo záseků, pouze dva, tedy přesněji řečeno tři, ale třetí byl bug. To mě docela překvapilo, že jsem zrovna tady našel bug, tedy on mě. Stalo se to na lodi, musíte se odpálit na Opičí ostrov a k tomu potřebujete něco zapálit z inventáře, ale mě nic podpálit nešlo. Návod na internetu tvrdil, že jde podpálit mapa, ale u té mi vždy Guybrush řekl, že ji přece nebude pálit, když za ní tolik zaplatil. První regulérní zásek byl u opičí hlavy, kde jsem přehlédl nos na totemu, za který máte zatáhnout. Druhý považuji za pěknou podpásovku, kdy na LeChukově lodi máte použít kompas na klíč abyste si ho přitáhli k sobě, nechutná nachytávka vám povím.

I přes tyhle malé klacíky na cestě ke zdárnému konci mě The Secret of Monkey Island opravdu bavil a myslím, že i dnes má své místo na poli adventur. Tohle se snad ani nedá doporučit, protože to už buď každý hrál, nebo to má v plánu jako já. Jsem rád, že jsem si tento rest doplnil, a navíc mě čekají pokračování, takže je rychle musím jít dohrát. Tak zase někdy.