Dohráno: The Legend of Kyrandia 3 – Malcolm’s Revenge

Na Kyrandii trojce mě odjakživa dráždila ona nehezká předrenderovaná grafika. Ale řekl jsem si: "Však ty taky nejsi žádnej fešák, dej tomu šanci," a pokusil se ke hře přistoupit se srdcem otevřeným. Jak to dopadlo? Inu, stojí to za hovno, dámy a pánové. Dokonce tak moc, že mi Legend of Kyrandia 3: Malcolm's Revenge nestojí za promyšlený a koherentní text. Prostě na vás vysypu co všechno mě nakrklo :)

Při tvorbě Malcolm's Revenge jako by autoři zapomněli vše dobré, co se naučili u druhého dílu, a naopak akcentovali vše špatné z dílu prvního. A ještě kopec zlého přidali. A zatímco jednička se vykoupila výtečnou grafikou a pohádkovou atmosférou, trojka do té herní bídy hodila hnusná renderovaná pozadí, až na výjimky nepatřičnou hudbu, a svět ještě ulítlejší, než byl ten v lehce parodické dvojce. A dorazila to všeobjímající kryptičností, čímž myslím fakt, že většinu času víte kulové, co k čemu je a co máte dělat.

Hádanky jsou až na výjimky na hlavu padlé a bez zkoušení všeho na všeho se neobejdete. A víte, jak poznáte dokonalou hádankovou zoufalost hraničící s nehratelností? Když ani s návodem v ruce nejste výslednou kombinaci předmětů sto pochopit.

Ohromný designový fail je nelineárnost. Ta může v adventuře báječně fungovat, je-li zpracována např. jako ve Fate of Atlantis či Blade Runnerovi, ale v Kyrandii 3 je to celé blbě. Je sice skvělé, že můžete některé situace řešit různými způsoby, bohužel ale z toho vyplývá značné množství sebratelných předmětů, což je smrťák v kombinaci s inventářem, do kterých se jich vejde pouze deset! Takže neustále žonglujete, odhazujete, odkládáte na obrazovkách, kdyby náhodou... A to jsou některé hádanky vyloženě POSTAVENÉ na tom, že mraky předmětů potřebujete, a na některých místech lze získat předmětů v podstatě nekonečno! Proč nemohl být inventář zpracován aspoň jako ve dvojce je mi záhadou.

Pamatujete na tu super animačku s proměnou na pegase v jedničce? Tak tady dostanete tuhle dřevěnou obtloustlou létající figurku.

A samozřejmě, že je tu bludiště! Džungle na ostrově koček je zprvu nezmapovatelným peklem, než vám dojde, že pohyb mezi lokacemi nefunguje jako běžná navigace, ale jako jakési kombo či taneční kroky. Tzn. 2x na západ plus 1x na sever rovná se strom s Fluffym apod. Jenže tyhle kombinace musíte zjistit naprosto náhodně blouděním naslepo. Ve výsledku je to tak ještě o tři řády otravnější, než nechvalně proslulé Serpent's Grotto v jedničce.

A samozřejmě že je tu hádanka s drahokamy! Sama o sobě je zpracována zajímavě a hratelně, ale způsob, jakým se musíte dostat k drahokamům, je doslova na blití, protože zahrnuje předlouhé bloudění po džungli. A co hůř, tohle bloudění si střihnete hned 2x, protože ve finální části je nezbytné znovu!

Lokací je podstatně méně, než ve dvojce, pocitově dokonce méně, než v jedničce. Hra vás vrací na místa již prolezlá a fakt, že ve finální části hry je tako "jako v noci", tomu nepomůže. I když uznávám, že některé noční obrazovky jde skoro označit za hezké. Skoro. A když si odmyslíte všechny laciné zdržovačky a natahovací fígle, kterými vás hra královsky zásobuje, je vlastně šeredně krátká.

Ještě k audiovizuálu - já chápu, že doba si (zdánlivě) žádala něco pokročilejšího, než je 320x200, 256 barev a ruční kresba, ale cesta, kterou se vydali grafici u trojky, měla být už po prvních hotových obrazovkách označena za slepou. Jediné, co trojka potřebovala, bylo vyšší rozlišení při zachování grafického stylu. Ale tohle ne, tohle prostě ne. To samé hudba. Koho napadlo opustit fantasy motivy a "hodit do toho funky", nebo co to má být? Nevěřím, že tohle génius, kterým je Frank Klepacki, dělal dobrovolně, k tomu ho někdo musel donutit.

Samotný hlavní hrdina Malcolm, který nakonec není záporákem, jak se nám snažila tvrdit jednička, ale není ani typickým klaďasem, na jaké jsme zvyklí, je zoufale nevytěžen, a to především proto, že scénárista si vybral slabou chvilku. Více než kdy jindy je znát slabina celé série, a to způsob, jakým fungují rozhovory. Žádné větvení, postavy si odkecají pár replik a pak se zamotají v nekonečné smyčce. Ale zatímco v předchozích dílech byly některé názorové výměny dlouhé a nápadité, tady je většinou po dvou bídně napsaných větách hotovo, a ten zbytek je plytký jak článek ve víkendovém magazínu. A to měl příběh o křivém obvinění z vraždy a snaze očistit své jméno ohromný potenciál! Premisa je výtečná, zpracování tragické.

A je tam tedy něco dobrého? No, dabing je povedený, potěší camea starých známých, zvláště Zanthie, a na některých místech se dočkáte docela koukatelných animaček. Hra zdá se nemá vyloženě slepé konce, v případě smrti můžete rovnou "přetočit" před nepovedenou akci, a pokud někde zapomenete nějaký praktický předmět, pořád můžete daný puzzle vyřešit jinak. Např. ve finální části hry je nutné obchodovat s Hermanem a ten někdy požaduje předměty, které jste nejspíš všechny zanechali v části předchozí, což nevadí, protože jindy zase požaduje předměty, na které "dosáhnete". Docela dobrý fór je přepínání nálad, které ovlivňuje, jak se Malcolm k ostatním postavám chová, ale asi až na dvě tři místa jde jen o gimmick, který většinou nedělá vůbec nic.

Varování: hra má ve výchozím nastavení zapnutý "sitcomový" smích. Pro všechno, co je svaté - ani to netestujte a hned to vypněte!

Dost, verdikt. Jedničku i dvojku jsem si proběhl nesčetněkrát a dozajista se k nim ještě několikrát vrátím, ale na The Legend of Kyrandia 3: Malcolm’s Revenge už jaktěživ nesáhnu. Nehrajte to, tohle je těžký podprůměr, Kyrandie si zasloužila důstojnější závěr.