Dohráno: Shadow of the Comet

V poslední době mám pocit, že každá třetí čtvrtá hra je inspirována dílem H.P. Lovecrafta. Uznávám, že jeho povídky jsou vynikající a opravdu inspirující, ale aby sloužili tolika vývojářům jako materiál, ze kterého vycházejí, se mi zdá trochu zvláštní. Proto jsem se rozhodl zahrát si adventuru Shadow of the Comet, hru z té doby dávno minulé, kdy ještě nebyl tento autor hororů tolik v módě, z let devadesátých. Ze studijních důvodů jsem si i přečetl povídku Stín nad Innsmouthem, kterou jsem si s vědomím, že se jedná o jednu z nejlepších povídek Lovecrafta, šetřil na nějakou speciální příležitost a musím říct, je to naprostá pecka.

Roku 1910 připlouvá jistý Parker do malého ospalého městečka Illsmouth, aby vyfotil zrovna prolétávající Halleyovu kometu a také aby zjistil, co se stalo s jeho předchůdcem lordem Boleskinem, když se záhadně před 76 lety při pozorování této komety zbláznil. Z počátku se zdá být všechno v pořádku, ale po chvilce Parker zjistí, že zdejší obyvatelé nejsou jen tak obyčejní maloměšťáci, jak se snaží chovat, ale že mají pěkných pár hlavonožců ve skříni. Jelikož je to ale adventura a já vám to nechci všechno vyspoilerovat, tak zde musí můj popis příběhu skončit.

Pokud jste četli již zmiňovanou povídku Stín nad Innsmouthem, tak poznáte, že podobnost není jenom ve jméně. Obě díla mají víceméně ten samý půdorys mytologie, ale dějově si hra z povídky nevzala skoro nic. Musím vývojářům vyseknout poklonu, že i přes tak silnou inspiraci vytvořili svůj vlastní a hlavně dobrý příběh, který přirozeně navazuje na Lovecraftovu práci. Tohle vše je navíc podáváno ve velice pěkném hávu. Hra je opravdu krásná, paleta barev, prostředí, obličeje postav, které se ukáží přes celou obrazovku, když s nimi začnete mluvit. Mimochodem, hra poměrně bezskrupulózně krade obličeje některých slavných lidí. Nesmím samozřejmě opomenout hudbu, ta už dneska sice nezní tak skvěle jako kdysi, ale dobře dokresluje atmosféru, kdy obyvatelé Illsmouthu pomalu utahují kolem Parkera smrtelnou smyčku.

Aspoň už víme, proč má Jack Nicholson defaultně výraz absolutního maniaka

Skoro by se mohlo zdát, že jsem narazil na zapomenutý herní klenot. Jenomže hra má jednu malou chybku a tou je, že se dneska nedá skoro už vůbec hrát. Rád bych si myslel, že je to jenom má rozmazlenost z dnešních her, které hráče vodí všude za ručičku, a ve skutečnosti se Shadow of the Comet hraje dobře, ale když to srovnám s o tři roky starším The Secret of Monkey Island, tak to jako nebe a dudy. Z nějakého důvodu tu neobšlehli dokonalé rozhraní TSoMI, ale snažili se vytvořit svůj vlastní systém, který je vlastně dost k ničemu.

Tak kupříkladu myš, tu sice můžete používat, ale pouze na pohyb postavy (k čemuž můžete používat i šipky) a na mačkání tlačítek akcí, avšak s prostředím interagovat nemůžete. Všehovšudy tu máte čtyři akce, Mluvit / Sebrat / Použít / Prohlédnout. Tlačítko Použít skoro nikdy nepoužijete, protože pokud kliknete na předmět v inventáři na místě, kde ho máte použít, tak se automaticky použije. Sbíraní věci je docela zajímavé, protože jakmile se někde vyskytne sebratelný předmět, tak se postavě stejně jako v animácích od očí ukáže přerušovaná čára přímo k předmětu. Největší paseku dokáže nadělat tlačítko Prohlédnout. Jelikož tu nemůžete na předměty přímo klikat, tak kolem postavy je rádius kde akce funguje, takže pokud si chcete něco prohlédnout, tak občas musíte najít sweet spot, kde tahle akce funguje, což dost často nebývá nejblíže danému předmětu, jak by si člověk mohl myslet. To bych hře dokázal i odpustit, přece jenom, tohle je standartní problém starších her, ale další věci se mi už odpouštějí mnohem hůře.

Absolutní nádhera

Některé hádanky tu jsou pěkně zapeklité, občas do takové míry, že si říkám, jestli si vývojáři uvědomovali, že tuhle hru taky někdo bude hrát. Dokonalým příklad je za mě puzzle s vyvoláváním fotek. Máte osm chemikálií a potřebujete z nich čtyři správné, a to ještě v odpovídajícím pořadí abyste vyvolali potřebné fotky. Dlouho jsem marně hledal po hře tuto kombinaci, a nakonec jsem musel sáhnout do návodu. Jestli je někde ve hře na tento puzzle odpověd, dejte mi prosím vědět v komentářích, protože já jsem ji opravdu nenašel.

Abych si zahrál na chytrého a abyste pochopili mé rozhořčení, tak si dáme pár počtů. Jednou z chemikálií je paracetamol, ten díky reklamám na prášky vyřadím. Potom tu jsou dvě kyseliny, ty se podle mě taky nepoužívají k vyvoláváním fotek. Takže mi zbyde pět chemikálií, které nevím, k čemu slouží. Takže i když mi jich zbývá jenom pět, tak kombinatorika říká, že mám 120 různých možností. To je docela pěkné, nemyslíte? ...

Potom je tu hledání některých předmětů. Stane se, že musíte najít nějaký předmět, který je schovaný na místě, o kterém nemáte ani tušení, že s ním můžete interagovat. Zpravidla tyto předměty jsou ukryty někde v podlaze, kde nemáte sebemenším způsobem naznačeno, že TADY se může něco dělat, ne to tu vůbec není, prostě textura jako každá jiná. Dělat tohle bez návodu tak by mi asi za chvilku hráblo, protože dělat jenom "Krok – tlačítko Prohlédnout – nic – Krok – tlačítko Prohlédnout – nic..." v lokaci, kde si ani nejsem jistý, že je to ta správná, to opravdu ne.

Kdyby náhodou všechny tuhle podpásovky nestačily a věřte, je jich mnohem víc, vyjmenovávám jenom ty, které mi uvízly v paměti nejvíce, tak tahle hra je královna slepých konců. Doporučuji před a po každé akci uložit pozici a raději i mít save pár lokací dozadu, protože se může stát, že někde něco zapomenete a následné zjištění, že se musíte vrátit i o desítek minut ve hraní nazpět, docela zabolí. A samozřejmě na každý zásek je tu minimálně jedna možnost jak zemřít.

Shadow of the Comet je kvalitní adventura své doby, bohužel dneska už skoro nehratelná. Až zbytečně mockrát se vám hra snaží znepříjemnit hraní a bez klávesnice / myši v jedné ruce spolu s návodem v druhé nemohu hraní této hry doporučit. Ale paradoxně se i přes to těším, až si zahraju pokračování Prisoner of Ice, což snad nebude takový zločin proti hratelnosti, jako je tato hra.