Země jest plochou, tedy Zeměplochou, a její tíha spočívá na zádech čtveřice slonů, kteří stojí na krunýři velké želvy A'Tuin. Pokud vám tento fakt prozatím zůstal utajen, nemá smysl se do adventury Discworld (1995) pouštět. Otráví vás desítkami lokací, umoří myriádou předmětů a dorazí poněkud ujetým světem, ve kterém platí jisté velmi specifické zákony jak logiky, tak fyziky. A vlastně i práva.
Pokud ale fanouškem Pratchettovy geniální Zeměplochy jste, pak pro vás hra bude radostí a potěšením na dlouhé hodiny. A to prosím v případě, že pojedete podle návodu, bez něj je herní čas počítán na měsíce, roky, možná i doby ledové. Osobně by mi k dohrání téhle adventury nestačil ani všechen čas zbývající do zániku vesmíru. Legendy nelhaly, herní Discworld je dokonale na palici. Jistě, jsou tu hádanky, které dávají smysl, popř. dávají smysl aspoň v rámci světa, který pluje vesmírem na hrbu prastaré želvy, ale většina hádanek je prosté WTF a jejich řešení odhalíte jen zkoušením všeho na všechno. Což je častý adventurní hřích, tady ale nabývá dalšího rozměru. Vysvětlím.
Hra má čtyři problémy, přičemž každý jeden by se hře dal odpustit, ale dohromady se ocitáte v trýznivém pekle nekonečného bolehlavu.
Za prvé - hned od začátku vás hra pustí do značného počtu lokací. Za druhé - hra vás zahltí desítkami předmětů. Za třetí - lokace nejsou stálé, po čas hraní se v nich objevují nové předměty i osazenstvo. A nakonec za čtvrté - rozhovory s postavami vám dají velmi málo velmi kryptických nápověd. Výsledkem je, že většinu času nevíte, co máte dělat, a nevíte to ve světě, ve kterém je toho možné zkusit skutečně hodně. No a když se do toho přidají hádanky založené na cestování časem, není na světě dost pilulek ze sušených žab, aby vám onen bolehlav zažehnaly.
No jo, ale co naplat, po stránce atmosféry je toto převedení Zeměplochy do herní podoby výtečné. Graficky je Ankh-Morpork vystižen bez chyby, zvolený styl dokonale souzní s původními obálkami od Joshe Kirbyho. Dabing je chvalitebný a co se hlavní postavy týče, tak dokonce výborný, protože Eric "Monty Python" Idle předvádí skutečnou show. A za předlohu příběhu posloužila jedna z nejlepších zeměploch, Stráže! Stráže! S tou změnou, že místo Noční hlídky bojuje proti drakovi mák mág Mrakoplaš. Vyjde mu to? Všichni víme, že šance jsou milion ku jedné...
Příběh tedy není originální, jde o derivát existujícího materiálu, což je na jednu stranu škoda, na druhou stranu znalému hráči to aspoň trochu pomáhá v orientaci. Plochozemci se setkají s řadou starých známých a navštíví spoustu oblíbených míst. Potkáte arcikancléře, děkana i knihovníka Neviditelné univerzity, na náměstí prodává své zamřelé uzenky Kolík Aťsepicnu, stařenka Oggová štrikuje svetry ve své chajdě, Patricij vládne městu pevnou rukou, níkdy nevíte, kdy na vás bafne Smrť, a až toho všeho budete mít dost, můžete zaskočit na žejdlík do Prokopnutého bubnu. A už to stačí, abyste si hru zamilovali. Znovu opakuji - s návodem v ruce. Naproti tomu neplochozemci budou dokonale ztraceni ve světě, který jim nebude dávat smysl. A to ani s návodem v ruce. Upřímně řečeno, hledat smysl v hádankách typu "použij puding a chobotnici na kadibudku" či "použij škrob a hnojivo na hada, což ho udělá dlouhým a ztuhlým" je práce naprosto marná, odborník neodborník :)
Znovu se vrátím k počtu lokací. Jak jsem psal, hra vám je z velké části otevře hned od začátku, a vy tak během hraní budete navštěvovat stále ta samá místa a zjišťovat, jestli se něco nezměnilo, nepřibylo atd. Chyběl mi kvůli tomu pocit progresu, dojem, že se úspěšně prokousávám dál, pořád jsem se jak vítr v bedně motal po těch samých místech. A ještě jeden problém jsem lokacemi měl - většina jich je ve městě Ankh-Morporku, jenže jsou takové neživé, bez postav. Ankh-Morpork je bublající kotlík kultur (nebo možná mokvající rána), měl by kypět (mokvat) životem. Třeba podobně, jako tržiště v IJ4: Fate of Atlantis. Esence města tam je, ale jaksi vyvanutá, není to ono.
Takže co s tím? Sečteno a podtrženo, fandové Pratchetta si vytisknou návod a pojedou podle něj, všichni ostatní udělají líp, když si zahrají něco jiného. Discworld není špatná hra, a rozhodně to není hra odfláknutá, ale autoři pravděpodobně neměli s žánrem příliš zkušeností, ostatně je to jejich první adventura, takže jako celek to takové těžkopádné. Ale grafika, hudba, animace a celková atmosféra to z bahna průměrnosti tahají na světlo.
Technická: důrazně doporučuji hrát Discworld pod ScummVM. V žádné z dostupných verzí pro DOS se mi nepodařilo zprovoznit ukládání. A dokonce i pod ScummVM se na vás tu a tam vyloupne nějaký bug, předpokládám, že původní verze na tom bude ještě hůře.
Takže jsi mi vlastně potvrdil, co jsem si myslel už od dema, které jsem na jakémsi Score CD chvíli hrál a přišlo mi to strašně samoúčelné. Prostě hromada zákysů naházených na hráše schválně podpásově. Od té doby mě nenapadlo v žádném adventurním záchvatu uvažovat o rozehrání právě této hry. Ale co mám zafixované a stále jsem nehrál a docela mě láká z tohoto světa, tak to je Discworld Noir.
Ona už i ta dvojka nabrala příčetnější směr, ve všech ohledech, snad jen kromě příběhu, který se nedrží jedné konkrétní knihy, ale je myšmašem několika dílů Zeměplochy. Ale jo, z té dvouhodinky, co jsem zkoušel Noir, je to asi jediný díl, který opravdu stojí na vlastních nohách, těším se, až na něj dojde.
Ačkoli mám Zeměplochu moc rád a zrovna série s Noční hlídkou patří k mé nejoblíbenější, tak přesně to co popisuješ mne od této hry strašně odrazuje.
V téhle hře si hlídku stejně moc neužiješ, prokecneš Karotku a Nobyho, a to je vše. Řekl bych, že na tohle bude nejlepší onen Discworld Noir, tam je postav z Hlídky spousta :)