Contra: Hard Corps – simulátor boss fightů

Mohli byste čekat, že když se pustím do psaní textů o nějaké herní sérii, logicky začnu prvním dílem. Jenomže já, jako tradičně, začnu tím, který mám nejraději. A ze série Contra je můj nejoblíbenější Contra Hard Corps pro konzoli SEGA Genesis / Mega Drive.

Jak se zdá, tenhle díl navazuje na Contru III: Alien Wars ze SNES, neboť se tu spoustu postav neustále odkazuje na časy, kdy bylo lidstvo ve válce s mimozemskou rasou. A tu jsme vyhráli! Každopádně, po mimozemšťanech lidstvu zbyl malý vzorek jejich DNA jménem Alien Cell, ukrytý v tajné laboratoři. A příběh celé hry se točí kolem toho, že jistá teroristická organizace chce vzorek ukrást a vyrobit z něj zbraň hromadného ničení.

Zastavit ji mohou jen čtyři hrdinové z protiteroristické jednotky, ze kterých si na začátku hry můžete zvolit. Na výběr je voják, vojanda, vlčí humanoid a ještě robot. Postavy se neliší pouze svým vzhledem, ale hlavně, každá z nich má jiný zbrojní arzenál.

Ke zbraním a postavám se vrátím později, nejdřív bych rád popsal, o co v téhle akční střílečce vlastně jde. Contra je především něco jako simulátor boss fightů, protože prakticky všechno, co potkáte, svým způsobem boss je a nejde přesně určit, co ještě ano a co už ne.

Člověk by čekal, že obří robot, jemuž jsou mrakodrapy po pás bude boss, ale světě div se...

Například hned první mise. Nejdříve dojedete do města a musíte se prostřílet hordou protivníků. Ti se spawnují donekonečna a nepřestanou, dokud se nedostanete na určité místo. A pak bum, potkáte cosi jako velkou stonožku. Boss?! Žádná napínavá akční hudba na pozadí, takže nejspíše ne. Začnete pálit a stonožka za chvíli umírá. Pokračujete dál a vedle vás exploduje budova.

Z trhliny, která vznikla výbuchem, vylezl robot s plamenometem. Aha! Chvíli s ním vedete napínavý souboj, dokud neexploduje a neshodí celou budovu. Byl to boss?! Stále zřejmě ne. Po troskách vystoupáte na střechu vedlejší budovy, odkud máte skvělý výhled na celé město. A hele - v dálce vidíte obrovského robota, jemuž jsou mrakodrapy kolem sotva po pás. A sakra, jde blíž k vám. Že by konečně boss?! Nikoliv. Opět chvíli bojujete, dokud neexploduje a pokračuje se dál jako by nic.

Až teprve teď konečně narazíte na bosse ve formě dalšího zlého robota. Na pozadí se rozehrává napínavá hudba a vás čeká epický souboj. Až robota porazíte, máte hotovou první misi. Hurá.

Contra se nese celá v tomhle duchu. Se vším se tady řežete jako s bossem. A někdy se to jako boss počítá, někdy ne. Ale to je fuk - jen vy víte, že máte tasit zbraň a střílet, dokud vše kolem neexploduje. Některé boss fighty jsou delší, dělí se na různé fáze a boss se sedmkrát transformuje z jedné formy do druhé. Úplně jsem si vzpomněl na meme „this is not even my final form“. Že je boss opravdu kaput poznáte jen podle mohutné exploze. Ideálně obrovské, řetězové, při níž bude blikat celá obrazovka modře a červeně.

Což o to, některé boss fighty jsou docela zajímavé i originální. Pár příkladů... V jedné z misí budete postupně bojovat se třemi roboty. A pak se objeví všichni tři naráz a aby vám nakopali zadek, společně se spojí do jednoho obrovského a mega otravného robota.

Některé boss fighty jsou skutečně originální...

V jiné misi se dostanete do laboratoře, kde doktor vždy vezme dvě náhodná zvířata, hodí je do stroje, a ty se zkombinují do jednoho hybridního monstra. A takto vytvoří několik kombinací, než se mu nakonec stroj rozbije, spojí DNA všech zvířat dohromady a ze stroje vyleze obrovská mega hnusná obluda z vašich nejhorších nočních můr.

Dále je tu chlápek, který vás vezme do virtuální reality a postupně se bude měnit v různá znamení zvěrokruhu. Až mu všechna dojdou, tak se pro jistotu začne proměňovat v různé tvary či dopravní prostředky (tank, helikoptéra). A teprve až prostřídá dvacet osm forem, teprve potom následuje zdárný konec boje.

A tak dále. A dále. Nedostatkem fantazie tvůrci opravdu netrpí.

Zajímavé je, že celá hra se na začátku tváří jako striktní sci-fi a vaši protivníci jsou především různé druhy strojů a robotů. Ke konci ovšem budete potkávat spíše nejrůznější ufouny. A tady se tvůrci designově vskutku vyřádili. Protože obludy, které vymyslely, jsou extrémně creepy i v pixelové grafice.

Vracíme se k postavám a zbraním. Inu, všechny postavy mají jiné zbraně, přičemž rozdíly mezi nimi jsou obrovské. A je to spíše ku škodě. Voják Ray má raketomet a jeho střely jsou naváděné, samy letí zneškodnit vybraný cíl. Je to docela silná, rychlá a přesná zbraň. Rakety samy vyhledávají cíl, což je velká výhoda, protože spoustu protivníků se pohybuje extrémně rychle a mají jen určitá místa, kde jim můžete dát damage. Díky téhle zbrani je celá hra značně jednodušší.

Další z řady mega epických boss fightů...

Oproti tomu se staví postava vlčího humanoida Fanga. Jeho zbraně jsou vesměs slabé, pomalé a nepřesné. Hra za něj se stává téměř nehratelnou a boje s různými bossy jsou pak velice zdlouhavé, ba přímo otravné.

Osobně vnímám tyhle obrovské rozdíly ve zbraních a jejich funkcích jako slabinu. Nemám nic proti tomu, když tvůrci někde postavě přidají a někde uberou, aby hra byla trochu variabilnější. Nicméně když máte pocit, že hra za jednu postavu je jako běžet maraton bez nohy, zatímco s druhou máte drahé běžecké boty... Je to možná mírně nevyvážené.

Další velkou slabinou je až přespříliš vysoká obtížnost. V Contra platí, že jakýkoliv damage obdržíte = smrt. Hned. Bez výjimky. Absolutně cokoliv vás zasáhne, to vás ihned zabije. A nejen to, automaticky ztrácíte zbraň, kterou zrovna držíte v ruce, dokud se vám ji zase někde nepodaří sehnat (a to může být za hooodně dlouho). Jediná, kterou neztratíte, je ta základní, co máte od začátku. A ta je strašně slabá.

Existuje i japonská verze hry, která je trochu jednodušší, protože neumíráte ihned, ale až po třech zásazích. Trochu je mi záhadou, proč je americká a evropská verze obtížnější. Nemělo by to být naopak? Nejsou Japonci drsní hardcore hráči a Američané ti, co potřebují vést za ručičku?

Za zmínku stojí, že Contra Hard Corps má několik různých konců. A tím nemyslím jen drobnou volbu hráče těsně před závěrem, která ovlivní finální cut-scénu. Skutečně může být průchod hrou zcela rozdílný, navštívíte úplně jiné mise a splníte jiné úkoly. S tím jde ruku v ruce i příběh, který se odvíjí zcela jinak a vyvrcholí střetem s odlišným final bossem.

V závěru hry přibyde hodně ufounů... tenhle, co zvrací červy jen tak z hlavy nedostanete

Jak probíhá volba, která ovlivňuje dějovou linku? Například hned na konci první mise vám uniká zločinec, ale zároveň vám volají z ústředí s tím, že základnu přepadli teroristé. A vy si můžete vybrat, jestli chcete jít po zločinci nebo zachránit bratry ve zbrani. A už od tohoto bodu se vše bude vyvíjet odlišně. Nicméně někdy si vybrat nemůžete a zkrátka následuje mise A nebo mise B.

Nápad s více konci vás donutí si projít hru vícekrát a vyzkoušet všechny možné kombinace. Nevýhoda je v tom, že když budete chtít nějaký konkrétní závěr, nemusíte se k němu vůbec propracovat, jelikož nad dějem nemáte stoprocentní kontrolu. Mimochodem, je tam i jeden tajný.

Kdybych to měl shrnout, Contra je super hra, ne že ne. Škoda trochu vyšší obtížnosti, díky které dá celkem práci ji uhrát. Ale jakmile ji celou znáte zpaměti, umíte předvídat pohyb každého bosse, znáte jejich slabiny a víte, co na kterého platí, dá se zvládnout. Ano, vyžaduje to trpělivost, zapálení a hodně tréninku.

Ve výsledku je Contra Hard Corps vlastně jen takový sci-fi brácha Castlevanie, neboť se hraje podobně a nese se i v podobném duchu. Je to koneckonců také od Konami.