Civilizace odsouzená k zániku!

Jaká? No všechny! Tedy všechny ty, které rozehraju v Civilization III :)

Stále ještě ve vleku memoárů Sida Meiera pustil jsem se poctivě do Civky trojky, prostě proto, že jde o díl, který nesnadněji a nejpohodlněji rozběhnu na svém bramborovém notebooku.

Žel osud, či snad sám Nejvyšší Herní Designér (ne Sid, ten ještě výš), tomu chtěl, že jsem v jedné ze svých oblíbených herních sérií vlastně úplně zoufalý. I na druhou nejnižší obtížnost Warlord jsem ve trojce tak tak schopen držet krok s ostatními národy, a ve finále to vždy nějak epicky projedu.

A vím, co za to může, to ten můj debilní způsob hraní všech strategií, tzv. "zaželvení se". V pátém díle mi tenhle postup funguje! No jo, jenže trojka je stará hra, tam se ještě nehrálo na to, že vítězství musí okusit každý...

Já si totiž v Civilizaci vždy osahám blízké okolí a založím nová města, a v moment, kdy narazím na další národ, ukončuji fáze explore a expand, a ihned pokračuji do exploit. Což v mém případě znamená plácání se v zoufalství. Následuje pár hodinek nepříliš zdatného hraní, a ve chvíli, kdy dojde na slavné exterminate, jsem to bohužel já, kdo stojí na špatné straně genocidy.

Když já mám nejradši vítězství vědy, popř. v novějších dílech kultury, a ozbrojený konflikt se mi hnusí. A to především z toho důvodu, že ta mrcha generátor náhodných čísel mi prostě nepřeje! Zrovna dnes dopoledne jsem dobýval Londýn bráněný dvěma kopiníky snad hodinu! A to jsem měl mocné muže s meči v počtu větším než malém. A proti mě jen ten Londýn, větší expanzi jsem anglánům zatrhl hned v zárodku, a jejich ukořistění dělníci mi sloužili po celou dobu věčnosti.

Takže tam obvykle dřepím, zkoumám, ladím si impérium, když tu náhle dojde k bodu zlomu a já během hrstky kol válčím s celým světem. A to se snažím být slušný, sdílím výzkum, neodmítám vyděračské požadavky, prostě služebníček a dejte mi hlavně všichni pokoj. Žel, nefunguje to.

Jak se tak prokousávám jednotlivými zápasy, zjišťuji, že jedním z klíčů k úspěchu je diplomacie, díky které se mi daří exterminační fázi umně oddalovat. Nicméně ve finiši to stejně nestačí, zvláště když sousedíte s Němci, jak ukázala včerejší večerní hra. K čemu jsou vám nasmlouvaná spojenectví, když Otto von Bismark vládne bájným stack of doom složeným z tanků, přičemž ostatní civilizace si stále masírují hýždě na hřbetech koní. Během pár kol bylo dílo zkázy hotovo a národ Řeků skončil v bodci vystlaném propadlišti dějin.

Vyloženě mi svědčí větší mapy ostrovního typu, protože nepřítel vám nemůže vyprášit kožich, když o vás neví, pochopitelně. A i když o vás ví, hradba z oceánu hovoří ve váš prospěch. Přesto nehovoří dost hlasitě, jak se ukázalo v poslední hře, ve které jsem sice nebyl exterminován, ale jednoduše mě Peršané ubili statistikami. Nicméně beru to jako takovou první vlaštovku, program Apollo jsem stihl, mít 50 let navíc, výprava k Alpha Centauri mohla slavit úspěch. Tedy pokud by do toho zas nevlítli Němci, to jste věděli, že je to války chtivý národ?

Co mě na trojce trochu vytáčí je ta posedlost AI k expandování, kdy konkurenční civilizace prostě nedají pokoj, dokud je na mapě aspoň jedno neobsazené políčko, pokud toto není pouští či ledem. Teď jsem si mimochodem vzpomněl na jednu ze svých prohnaných strategií z Civilizace jedničky, kdy jsem obsazoval jen arktické a antarktické pásy, o které nikdo nejevil zájem. Jak skvěle to fungovalo si asi dokážete představit.

No nic, naobědvám se a dám si další rundu, tentokrát pro změnu s úplně stejnou taktikou jako v pokusech minulých. Rychlá expanze, co nejvíc měst, stopka, srdnatě bránit, a topit pod kotly výzkumu, co to snese. Hele, jednou to prostě vyjít musí, a já se odebéřu k sousední hvězdě s pocitem, že jsem nikomu nezkřivil ani vlásek. Snad jen těm Němcům bych mohl seslat atomovku. Nebo dvě.

Dodatek: No tak to zase nevyšlo! Zkusil jsem to v posledním zoufalém záchvěvu naděje uhrát na diplomatické vítězství a postavil United Nations. Jenže všichni hlasovali pro Johanku z Arku, šupáci. Mongolům se nedivím, ty jsem od začátku věků nenechal vydechnout, ale co jsem udělal třebas takovému Gándhímu, ptám se?!