The Longest Journey – pohádková klasika

The Longest Journey je učebnicová ukázka toho, že dobrou adventuru dělá z velké části skvěle napsaný scénář (což znamená silný propracovaný příběh, zajímavé a komplexní postavy, zábavné dialogy, které dovedou být velice vtipné i velice vážné zároveň) a celkově to, jak je to pojaté... Je vidět, že norský scénárista Ragnar Tørnquist odvedl výbornou práci. Ale postupně...

Příběh téhle - dnes už klasické - adventury se odehrává v budoucnosti někdy kolem roku 2200, takže je to vlastně sci-fi žánr (ale pozor, bude to i fantasy). A hlavní hrdin(k)a je tentokrát žena. April Ryan. O April se postupně dozvíme, že utekla od svých adoptivních rodičů, protože její nevlastní otec je opilec a tyran. Jednoduše si sbalila kufr a přestěhovala se do velkého města jménem Newport, které se podle všeho nachází někde v USA. Našla si tam práci servírky v baru a přihlásila se na uměleckou školu. Mimochodem, bydlí v malé městské části, co se jmenuje Venice (v české verzi Benátky), protože připomíná tak nějak... heh... Benátky.

April však má problém - trápí ji noční můry. Ty se postupně začnou zhoršovat. Následně začne vidět zvláštní věci i za bílého dne. A nakonec je začnou vidět i další lidé. April pochopí, že se něco děje. Že se světem je něco v nepořádku. Naštěstí potká muže jménem Cortéz, který má odpovědi.

Jak se ukáže, neexistuje jen jeden svět, ale rovnou DVA - Stark a Arcadia. Před mnoha mnoha mnoha mnoha mnoha lety existoval jen jeden svět, ale upadal do chaosu, takže byl kouzlem rozdělen na dva různé světy. Stark je svět, ve kterém žijeme - svět logiky a vědy. A pak druhý svět - Arcadia - svět magie.

The Longest Journey je plný vtipných rozhovorů

Aby tyto světy zůstaly oddělené, byla mezi nimi zbudovaná říše, kterou hlídá strážce a také tzv. Disk rovnováhy. Každý strážce hlídá Rovnováhu (s velkým R) tisíc let, a pak je nutné, aby byl vystřídán dalším strážcem.

A ta doba nastala právě nyní - tam, kde začíná děj této hry. Disk se rozbil a strážce odešel ze své říše. A tím pádem se oba světy začaly slučovat do jednoho a prosakovat do sebe.

Hlavní hrdinka April má však vrozený dar - dovede mezi světy cestovat. A tak dostane za úkol:

1) Najít nový disk, který se skládá z pěti částí (vlastně ze čtyř, ale jedna část byla ještě rozdělená na další dvě). Tyto části pak byly darovány různým kouzelným rasám v Arcadii, aby je hlídaly a opatrovaly.

2) Najít čtyři dračí krystaly, které je nutné do disku "vložit".

3) Najít předchozího strážce, který je momentálně nezvěstný, a také nového, který po něm převezme štafetu.

4) Zjistit, jak se dostat do strážcovy říše.

Čili vypadá to jako snadné questy, které prostě splníte, pokrčíte rameny a máte hotovo. Aspoň ze začátku tak děj působí, ale postupně se věci začnou komplikovat, a to proto, že existuje mocná organizace, která chce, aby došlo ke spojení obou světů do jednoho. Sekta Vanguard. A ta vám bude ve vašem úkolu bránit.

V jedné části se budete muset vloupat do policejního archivu a najít tam důležité informace

Na začátku jsem však tvrdil, že je to skvěle napsaná adventura, takže krčit lhostejně rameny nebudeme. Celý příběh má totiž několik menších podpříběhů. Potřebujete se třeba dostat na ostrov Alais, ale loď nemůže vyplout, protože není vítr. Vítr "ukradl" mocný alchymista, který žije ve své pevnosti, kam se musíte vydat a zatočit s ním. Nebo potkáte zvláštní rasu "krtků" žijících v hlubinách lesa. Jeden z nich je však nezvěstný, a tak ho máte za úkol najít, což vás dovede ke zlé čarodějnici jménem Gribbler. Dále jsou tu dvě rasy ještěrů - jedni žijící ve vodě, druzí na souši - které spolu válčí a nenávidí se. Váš úkol je oba dovést ke společnému míru.

Všechny tyto příběhy jsou fakt moc hezké, hluboké, silné, emocionální. Třeba moment, kdy najdete první část kouzelného disku. Není to tak, že ho někde najdete a lootnete ho. Když vám ho jedna postava předá, tak vám přejede mráz po zádech. Nejdříve vlastně ani nevíte, co vám to vlastně dala, ale když vám řekne „Tohle jsme tu pro tebe hlídali po generace.“ tak najednou „Aha! To je první část disku!“ a je to fakt skvělý moment.

Zajímavé také je, že celý příběh je skutečně vážný a zároveň se kolem něj nese jistá humorná nadsázka. A hle, tahle kombinace překvapivě funguje docela dobře. Jsou tu momenty, co se moc vážně brát nedají. V jedné části hry třeba máte za úkol se vloupat do policejního archivu. April pochopitelně není žádná profesionální špionka, ale stejně je vtipné, jak za sebou zanechá asi tisíce důkazů, včetně toho, že o svém záměru dokonce řekne hned několika lidem přímo na stanici, včetně toho, že si na automatu koupí coca-colu, přičemž platí svou kartou. Reálně by byla desetkrát ve vězení.

Nebo když jsem zmínil výše, jak musí porazit zlého alchymistu, i tahle část je prostě ujetá a člověk se tomu může jen zasmát.

Přesto nemáte pocit, že by to nějak shazovalo kvalitu hry. Naopak, humor tam skvěle padne. Dialogy jsou prostě šílené. April bývá často sarkastická. A dokonce se humor objevuje i v jejím osobním deníku.

Pojďme si ale rozebrat, jak vypadají oba světy

Stark

Je evidentně náš svět, ve kterém žijeme nyní, akorát se odehrává v budoucnosti. Existují určitá sci-fi díla, která jsou spíše pozitivní, pohádková. A pak existují temná sci-fi díla, kde je budoucnost vyobrazená jako temná dystopie. The Longest Journey se drží někde uprostřed. Budoucnost není vyloženě Orwellovská, ani totalitní. Postavy mají víceméně stejně "pohodové" životy jako my (přičemž dokonce řeší podobné problémy - třeba vztahy, sex, peníze, školní projekty).

Na druhou stranu autor naznačuje spoustu depresivních věcí. Město Newport, kde se děj odehrává, je celé špinavé, temné, rezavé, ocelové, skoro nikde žádná zeleň. Lidé na některých místech berou drogu jménem Amathin, která se normálně prodává jako stimulant. Všechna voda je zelená a špinavá. Po ulicích se toulají gangy. Kytky jsou všechny umělé, ale jsou schopny provádět fotosyntézu.

Společnost se navíc zdá velice konzumní, zaměřená na vydělávání a utrácení peněz, navštěvování kasín a nevěstinců apod.

Myslím, že autor do toho trochu násilně vecpal své antikapitalistické názory. A bohužel místy tlačil až příliš na pilu, takže výsledek je někdy až sebeparodující.

Symbol rovnováhy

Arcadia

Je hezký pohádkový svět čar a kouzel. Ačkoliv... Opět existují dva druhy fantasy děl - hezké pohádky, ale pak také dark fantasy, které se nebojí vyobrazovat krutosti, jako je zabíjení, znásilnění, války, nemoci, utrpení, nespravedlnost a tak dále. The Longest Journey je na tom podobně jako u Starku - drží se někde uprostřed. Tj. není to vyloženě dark příběh, ale zároveň to není úplně naivní pohádka, kde je vše super.

Ragnar si dal práci na tom, aby postavy z jiného světa působily autenticky, takže se často vyjadřují k tomu, co se v jejich světě děje (někdy i k politice - jedna postava je třeba sexistická, druhá považuje popravy za civilizovanější způsob trestu než vězení a tak dále). Postavy také užívají jiných slovních obratů, jiné způsoby klení („Let the balance be cursed!“ („Nechť je rovnováha prokleta!“)), než jsou známy v našem světě.

V Arcadii potkáte mnoho různých podivných tvorů a ras, což vás může celkem bavit, hlavně pokud máte rádi fantasy. A zvláště pokud máte rádi fantasy bez ohraných klišé. Takže nečekejte žádné elfy, rytíře, meče... Svět Arcadia je kapku originálnější.

Arcadia je hezký pohádkový svět

Adventuření

Dost už ale bylo rozpitvávání příběhu. Jak se The Longest Journey hraje jako adventura? Inu, řekl bych, že obtížnost roste v určitých vlnách. Jedna pasáž je snadná - musíte si pokecat s několika lidmi a hotovo. Pak ale následuje nějaká úplně šílená logická hádanka, kde musíte na oltáři postavit několik kostek se symboly ve správném pořadí, nebo správně pomocí symbolů propojit několik magických soch a tak dále. Matoucí také může být to, že kombinování předmětů nefunguje úplně oboustranně. Předmět A lze použít na předmět B, ale nelze naopak. Pak je tu jedna legendární šílenost s gumovou kachničkou, kdy musíte zkombinovat různé nemyslitelné předměty, abyste získali další předmět. Místy je The Longest Journey fakticky - promiňte mi ten anglicismus - totální overkill.

Je to stará hra, takže nečekejte, že vám tvůrci budou dávat nápovědy. Maximálně tak April ve svém deníku někdy zmíní něco málo. Na nějaké zobrazení všech aktivních míst na obrazovce můžete zapomenout.

Každopádně i když to zní hrozně, tak je to ve skutečnosti pohodová adventurka. A některé hádanky a řešení jsou naopak velice zajímavé a chytré. Nejvíce asi pevnost alchymisty, kde se musíte dostat přes bludiště.

Zlý alchymista ukradl vítr, takže se musíte dostat do jeho létající věže a porazit ho v magickém souboji

Grafická stránka

V poslední části této retro-recenze bych se rád na chvíli zastavil u toho, jak The Longest Journey vypadá. Bohužel, podle mého názoru hrozně!! V roce 1999 bylo velice moderní dělat 3D hry, takže tvůrci se rozhodli, že to nebude pěkná kreslená adventura, ale vše bude ve 3D. Jenže 3D slušelo tak možná akčním hrám... v adventuře to vypadá... Nic moc.

Modely postav nemají dostatek polygonů, čili připomínají podivné panáky. Navíc jsou všechny animace postav dost prapodivné. A zrovna u kombinace sci-fi a fantasy bych ocenil trochu hezčí zpracování.

Lokace každopádně vypadají celkem dobře (až na detaily, jako je třeba chybějící animace vody, díky čemuž voda vypadá podivně nepřirozeně - jako kdyby ta lokace byla fotka).

Obecně si myslím, že The Longest Journey nezestárl hezky, co se týče grafické stránky. Dokonce půjdu ještě dál a řeknu, že nejenom, že vypadá docela škaredě optikou dnešní doby, ale už ve své době se mi zrovna moc nelíbil.

Na konci hry navštívíte i strážcovu říši

Nehledě na to, že spoustu věcí je nekonzistentních. April má kupříkladu jako postava ve hře krátké vlasy, ale v cutscénách má naopak dlouhé. Takových podivností je tady spoustu. Osobně bych radši kreslenou grafiku. Koukněte se na kreslené advetury, které jsou staré přes dvacet let - většina z nich pořád vypadá k světu.

Verdikt

The Longest Journey - adventura, která možná nezaujme svým vzhledem, některé možná ani svými hádankami, které je nutné řešit, ale hlavně zaujme silným příběhem, vtipnými dialogy a dobře napsanými postavami. Myslím, že i dnes má lidem stále co říct - příběhy nestárnou. Je dostupná na GoGu, takže pokud máte rádi dobré příběhy a adventury, tak nákupem rozhodně nic nezkazíte. Klidně bych to mohl doporučit i těm, kteří adventůrnímu žánru příliš neholdují, protože věřím, že The Longest Journey by klidně mohl zaujmout i člověka adventurami nepolíbeného.