Tajemství Oslího ostrova – hledání jetele pro pokročilé

Myslím, že Tajemství Oslího ostrova je jedna z těch her, kterou hráli snad úplně všichni. V devadesátkách se o ní mluvilo na všech základních školách. Všechny děti, co měly štěstí, že jejich rodiče si pořídili PC, o tom vyprávěly ostatním. Možná dokonce brali ostatní k sobě na návštěvu, aby jim tuhle hustou vtipnou věc, co mluví česky, ukázali.

Vlastně by mě zajímalo, měli to takhle i v jiných státech? Měli radost, když v té hromadě anglicky mluvících her vyskočilo něco, co mluvilo jejich jazykem a snažilo se to být vtipné?

Tajemství Oslího ostrova je krátká point and click adventura, která je evidentně parodií na The Secret of Monkey Island. Tvůrci si dokonce vypůjčili sprite hlavního hrdiny z druhého dílu, lehce počeštili jeho jméno (Gajbraš Trípvůd) a tak dále. Osobně však nepovažuji Oslí ostrov jen čistě za parodii a kopii Monkey Islandu. Je tu celá řada věcí, které jsou čistě nápadem tvůrců. A některé z nich jsou celkem originální.

Příběh překvapivě také není obšlehnutý odjinud. Jde naopak o vlastní výtvor tvůrců. Parta pirátů se dozví o lodi, která převáží zlato, a tak se rozhodnou ji přepadnout a ukradnout si vše pro sebe. Když s ní pak plují po moři, přijde bouře, která jejich loď potopí. Přežije jen Gajbraš a doplave na nejbližší ostrov. A to je právě Oslí ostrov. Jak postupně zjistí... ona bouře nebyla pouhou náhodou.

Ostrov je poměrně malinký a obsahuje jen několik lokací a postav. Celá hra se dá projít cca za 20 minut (anebo za sto let, když nevíte, co přesně máte dělat). Bohužel (nebo bohudík) na ostrově nežijí lidé, ale osli. Těch je na ostrově spoustu... OK, vlastně jsou jen dva. Jiné postavy, se kterými se můžete bavit, jsou kupříkladu mluvící kytka, ptáček, kostra piráta a tak dále.

Upřímně, musím trochu obdivovat, že tahle adventura obsahuje animace. Vtip je v tom, že ani nemusela. Když na různých Level CD vycházely nejrůznější freeware hry a mezi nimi i různé adventůrky splácané v software AGS nebo Wintermute Engine, často postrádaly animace. Vzali jste z inventáře klíč, použili na dveře, postava jen oznámila, že odemkla, ale žádná animace, kdy vytahuje z kapsy klíč a dává ho do zámku, neproběhla. Hráč si to prostě domyslí, že jo. Tajemství Oslího ostrova však řadu animací má.

Za zmínku stojí, že coby adventura se to překvapivě nehraje nejhůř, ale můj názor je zřejmě dost ovlivněn tím, že to znám zpaměti. Možná kdybych to hrál dnes poprvé, zřejmě bych mohl mít mírně odlišný dojem. Bohužel je tu spoustu slepých konců, kdy něco použijete nějak špatně, předmět ztratíte a hra nejde dohrát. A co hůř, hráči to není ani nijak oznámeno a jednoduše o tom, že to pos*al, neví.

V podstatě už to zlidovělo a dnes už víme, že Gajbraš sní párek, nebo že když přejdeme po polínkách přes lávu bez krystalů, navždy si tak znemožníme úspěšné dohrání.

Tajemství Oslího ostrova je už klasika. Jasně, je to klasika z nouze, protože celá řada lidí v devadesátkách neměla moc přístup k zahraničním adventurám nebo neuměla anglicky. Na druhou stranu mi něco říká, že by to klasika byla i navzdory tomu, protože pořád je to první generace česky mluvících her, což prostě muselo ve své době zaujmout všechny. A mně osobně to docela bavilo, když jsem si to před napsáním této recenze prošel a dohrál. A ano, nijak mě nevytočilo ani, když jsem půl dne pixelhuntil jetel.