Super Mario Bros. – skákačka s nejslavnějším instalatérem

Význam Maria je tak obrovský, že ho ani nedokážu popsat slovy. Instalatér, který bojuje se želvami, zachraňuje princeznu ze spárů zlého želváka Bowsera a zkracuje si cestu vodovodním potrubím, je téměř symbolem všech videoher dodnes. Je to zásadní počin v rámci herní historie, který měl obrovský vliv na zábavní průmysl obecně. Mario prý také údajně ukončil krizi, která panovala začátkem osmdesátých let na herním trhu, kdy lidé o videohry postupně ztráceli zájem a celé tohle odvětví nějak upadalo.

Jakožto správný odborník na retrohry jsem si říkal, že si musím klasického Maria zahrát. A tak jsem začal videohrou, kde se objevil vůbec poprvé - Super Mario Bros. (a ano, název se opravdu píše i s tou tečkou na konci). Pochopitelně jsem pak zjistil, že se pletu a Super Mario Bros. není první hrou s Mariem, nýbrž pokračováním hry Mario Bros. (ano, i tady je ta tečka). A Mario Bros. je ve skutečnosti spin-off a Mario se vyskytl ještě předtím - v Donkey Kongovi... Tam byl dokonce nějakou dobu úplně bezejmenný a říkalo se mu jen Jumpman. Hmm...

Tu du tu tu du tu tu.

Nicméně, pojďme se podívat na Super Mario Bros., konkrétně na NES verzi...

Děj hry se odehrává ve světě jménem Mushroom Kingdom (Království hub), na které zaútočila zlá želví rasa jménem Koopa Troopas. Tuhle rasu vede veliký zlý želvák jménem Bowser. Kromě toho, že celé království dobude, tak ještě unese princeznu Toadstool (dnes známá spíše jako princezna Peach). Mario tak musí zachránit Mushroom Kingdom a zmíněnou princeznu, což v praxi znamená projít celkem osm světů po čtyřech levelech.

8*4 je 32 levelů celkem… Takže Mario musí projít 32 levelů. K tomu ale později...

Když Maria spustíte, objeví se první obrazovka, kde je možnost hrát na jednoho nebo na dva hráče. Při pohledu na tuhle úvodní obrazovku vždy přijde nostalgický feeling. Hra na dva hráče se v podstatě nijak neliší od hry na jednoho, jen se po smrti střídají Mario a Luigi. Luigi se každopádně ovládá gamepadem druhého hráče, což dává smysl. Obě postavy jsou v podstatě stejné, ačkoliv Luigi dovede vyskočit trochu výše.

Jak spustíte první level, tak se nejdříve objeví čísla 1-1, kde jedno je číslo světa a druhé číslo konkrétního levelu. A pak už začne klasická mariovská melodie - tu du tu tu du tu tu - kterou určitě všichni znáte. A už hrajete! Jééj!

Na konci každého levelu je stožár, kde Mario vymění vlajku za svou. Čím výše na stožár vyskočíte, tím vyšší skóre!

Mario je plošinovka se vším všudy. Mario umí chodit, skákat, běhat, přičemž nepřátele eliminuje tak, že na ně jednoduše skočí. To pochopitelně nefunguje u všech. Zvláštním případem jsou želvy, na které sice můžete skočit, ale to vede jen k tomu, že se želva ukryje ve svém krunýři. Do toho klidně můžete kopnout a on vystřelí kupředu, přičemž eliminuje vše, co mu přijde do cesty (bohužel i včetně vás, takže opatrně). Navíc se odráží od pevných objektů.

Mario je na začátku malý Mario, ale pokud najdete houbu, tak se stane velkým Mariem. Pokud malý Mario dostane jakýkoliv damage, tak ihned umírá a ztrácí jeden život. Velký Mario se však v případě zranění jen promění v malého Maria.

Mario má poměrně dost odolnou hlavu, a proto mu nedělá problém s ní vrážet do zdí, přičemž jednotlivé levely jsou právě plné zdí, které fungují jakožto plošinky.

Double kill!

Když malý Mario udeří hlavou do zdi ze spodní strany, zeď nadskočí. To se hodí, když chcete eliminovat protivníky, kteří jsou na zdi nad vámi, jelikož je to ihned zneškodní. Velký Mario je na tom podobně, akorát s tím rozdílem, že tu zeď rovnou rozbije a vytvoří otvor, kterým lze proskočit nahoru (a cokoliv může také propadnou dolů).

Dále jsou jednotlivé levely plné malých plošinek s otazníkem (?). Když do nich Mario udeří hlavou, tak buď získá nějaký power-up, nebo z ní aspoň vyletí zlatá mince (určitý počet nasbíraných mincí dává extra-life). Některé plošinky vypadají jako běžné zdi, ale ve skutečnosti je to skrytý power-up, a to zjistíte, jen když do konkrétní zdi udeříte hlavou. Jiné plošinky jsou naprosto neviditelné a váš úkol je trefit se na správné místo.

Power-upů je celá řada. Pochopitelně jsou tu houby, co proměňují malého Maria ve velkého Maria. Dále je tu houba, co přidává jeden život navíc (paradoxně takhle houba vypadá trochu jedovatě). A pak je tu hvězdička, která Mariovi dává dočasnou nesmrtelnost.

Jsou různé typy levelů.

Za zmínku stojí také ohnivá kytička. To je power-up, který Maria promění v ohnivého Maria, a ten umí střílet malé plamínky. Ty se dost hodí! Většinu protivníků s nimi eliminujete na jednu ránu. Je potřeba se však naučit s tím trochu zacházet, protože Mario je nestřílí rovně, ale vrhá je pod určitým úhlem směrem k zemi. Každopádně se s tím dají zneškodnit i bossové. :)

Jak jsem říkal, Mario obsahuje 32 levelů, kde se střídá několik typů. Nejdříve je tu normální obyčejný typ levelů, jak je všichni známe. Pak jsou tu ty, co se odehrávají v podzemí. Další jsou někde ve výšce, kde je hodně plošinek a žádná podlaha (dle wiki se se tenhle typ jmenuje athletic). Další typ je pod vodou (ty jsou extra otravné, ale Mario naštěstí umí plavat a na rozdíl od Sonica dýchá neomezeně). A poslední typ se odehrává ve strašidelném hradu (na konci je pak obvykle nějaký boss. Ten stojí na mostě a nechce vás nechat přejít. Naštěstí je pod mostem láva. Vaším úkolem je přeběhnout na druhou stranu, dostat se až za něj, sebrat sekyrku, přeseknout lanko a most shodit. Želví boss pak spadne do lávy a zbude z něj jen škvarek).

Ty jo, ještě je toho tolik, co se dá o Mariovi napsat... To mě až překvapuje. Tak strašně jednoduchá skákačka, a přitom tolik relevantních detailů! Zmíním tedy ještě trubky. No jo, Mario je instalatér, takže jednotlivé levely jsou plné potrubí. Navíc, do některých může Mario vléz, což vás prostě teleportuje někam jinam. Některé trubky také vedou na různá tajná bonusová místa.

Na konci každého levelu ve strašidelném hradu je boss

Za zmínku ještě stojí, že Mario je sice jednoduchá plošinovka, ale sem tam vás tvůrci donutí zapojit i hlavu. Ve zmíněných strašidelných hradech se občas můžete ocitnout v nekonečné smyčce, kdy jdete stále za nosem, ale stále se opakuje ta stejná pasáž. Abyste se odtud dostali, je nutné přijít na konkrétní způsob, jak se ze smyčky dostat. I zmíněné trubky budou hrát svou roli, protože třeba úplně poslední level nejde dohrát, pokud neprojdete hromadou různých trubek ve správném pořadí. Metoda pokus omyl je sice vhodná, ale každý level je časově omezen, takže je potřeba přemýšlet rychle.

Jak nicméně vidíte, je opravdu nutné občas zapojit i hlavu, ne jen jít za nosem a bezmyšlenkovitě proskákat každým levelem od začátku až do konce.

Pokud se vám celou hru úspěšně podaří dohrát, aktivuje se ještě Hard Mode, kdy si v hlavním menu můžete vybrat libovolný svět tlačítkem B a on se spustí v obtížnější verzi. A obtížnější verze levelů obsahuje určité změny, kdy někteří nepřátelé jsou nahrazeni jinými, některé plošinky jsou zmenšené, některé designové prvky jsou otravnější a tak dále. Dobrý způsob, jak vás donutit to dohrát vícekrát!

Pokud se vám nelíbí celková zastaralost a nejste dostatečně retro, tak mohu podotknout, že Super Mario Bros. vyšel ještě jednou pro SNES ve verzi All-Stars, kde má první (a taky druhý i třetí) Mario vylepšenou grafiku, lehce modernizovanou hudbu a mnoho dalších vylepšení. Zmíněné pasáže, kde musíte používat hlavu, jsou dokonce ulehčené, kdy vám správnou cestu potvrdí zvuk cinknutí.

All-Starts verze pro SNES je téměř identická, jen má vylepšenou grafiku

OK, většina informací, co jsem napsal, jsou spíše různé objektivní popisy. Co ale můj názor? Je Mario dobrou hrou?

Mario je popravdě velice chytlavý. Docela mě to i překvapilo. Chci říct - koncept chytlavosti tehdy snad ani neexistoval! Ne v té podobě jako dnes, kdy firmy vytvoří nějakou mobilní hru s tím, že musí udržet pozornost hráče, a tak je navržená, aby byla pořádně návyková a měla zakomponovaný nějaký pay-to-win koncept. Nicméně když jsem začal hrát první level Maria, nějak jsem nemohl přestat. Třicet let stará hra a prostě... stále to v sobě má!

Mario je však na poměry dnešní doby hrozně obtížný a často jsem umíral. Docela mi lezlo na nervy, že Mario sice umí rychle běhat - skoro jako Sonic - ale běhání působí takovým zvláštním dojmem, jakoby se Mario klouzal a vše bylo z ledu. Sem tam se také vyskytují různé nápady, které nepovažuji za příliš povedené. V jednom levelu je létající potvora jménem Lakitu, co po vás hází ježky a drží se nad vámi od začátku až do konce. V jiném levelu zase vyskakují ze spodní části obrazovky ryby, a to dost nepředvídatelným způsobem. Díky tomu jsou některé pasáže hrozně frustrující a jste spíše rádi, že je máte za sebou, když se vám je podaří uhrát.

Levely, co se odehrávají pod vodou jsou opravdu za trest :)

Navzdory tomu jsem si Maria opravdu užil a myslím, že by si ho měl zkusit každý. Koneckonců, NES emulátor jde nainstalovat snad úplně do všeho na světě, čili neexistuje výmluva si Maria nezkusit. Co říct na závěr? Mario, bylo mi ctí, že jsem tě mohl hrát, a už se těším, až budu recenzovat další díly! ;)