Silent Hill – První návštěva strašidelného města

Protože mě druhý díl Silent Hillu opravdu dostal a transformoval mou maličkost do dalšího fanouška téhle hororové série, rozhodl jsem se dohrát i ostatní díly. Pochopitelně jsem začal hned tím prvním. Škoda jen, že ten první vlastně nikdy nevyšel na PC, ale pouze na PlayStation, a tak je pro hráče malinko hůř dostupný. Naštěstí nepředstavuje žádný problém ho rozchodit v emulátoru PSX.

Co jsem tak zaznamenal, první díl je velice odlišný od druhého. To se projevuje i na názorech hráčů. Někteří fanoušci Silent Hillu první díl milují, ale druhý se jim už tolik nelíbil. Jiní to zase mají naopak - milují druhý a moc se jim nelíbí první. Já musím říct, že mě naprosto pohltily oba, ačkoliv můžu potvrdit, že jsou v některých ohledech velice odlišné. A je asi jedno, kterým začnete, protože oba na sebe nijak nenavazují a představují odlišné příběhy.

Příběh se točí kolem podivného města, kde se dějí zvláštní věci (něco jako Brno). Jmenuje se (zcela nečekaně) Silent Hill. Vše začíná tím, jak Harry, hlavní hrdina celé hry, jede se svou dcerou Cheryl do Silent Hillu, aby si tam jednak udělali dovču, druhak proto, že Harryho holčičku tam furt něco táhlo. Bohužel cestou havarují, protože na silnici se před nimi objeví tajemná dívka.

Pochopitelně v žádné horové hře nesmí chybět pasáž odehrávající se v kanále

Když se Harry, lehce zraněný ve zničeném autě, později probudí, zjistí, že je Cheryl fuč. A tak se ji vydá hledat do města Silent Hill... Tu ji zahlédne, jak jde ulici, stále pokračuje dál jakoby ovládnutá nějakou zvláštní mocí a mizí v mlze. Jak se záhy ukáže, město je liduprázdné a místo toho je plné děsivých monster. Vůbec nefungují telefony, televize, rádia… v podstatě nic.

A tak je vaším úkolem Cheryl najít, ale kromě toho musíte odhalit všechna tajemství, kterými město oplývá, ubít tyčí stovky monster, vyřešit spoustu zapeklitých puzzlů a zvládnout přežít s omezenými zdroji (hlavně neplýtvat s lékárničkami a municí!)

V rámci hororového žánru je série Silent Hill naprostý masterpiece. Už od prvního dílu je vidět, že místo nudných lekaček se autoři zaměřují spíše na budování atmosféry a snaží se hráče psychicky vydeptat. Všechno je temné, špinavé, zrezivělé, zašlé. Občas se ozve siréna, která přepne město do ještě něčeho horšího. Podlahy se promění v zrezivělé kovové plošinky, všude samé krvavé okultní symboly, mrtvoly a vše kolem je obehnané ostnatým drátem. Na pozadí se ozývají zvláštní znepokojující zvuky a ze všeho máte značně nepříjemný pocit.

V nejvyšším patře majáku najdeme tenhle symbol, který se jmenuje Mark of Samael

Jelikož je to hra z roku 1999, je na dnešní dobu značně stará. 3D modely nemají dost polygonů, textury jsou hrozně kostičkované a zvukové stopy při rozhovorech se načítají dlouho, takže postavy mluví nepřirozeně pomalu. Přesto se zdá, že Silent Hill zestárl dobře. Vlastně bych se nebál prohlásit, že mu tenhle starý grafický kabátek nějakým zvláštním způsobem sluší. Ba co víc, dokonce si myslím, že to hraje svou roli v rámci hororové atmosféry. Na spoustu místech stará grafika podtrhuje celkový creepy feeling.

Tvůrci také využili nejrůznější hardwarové omezení prvního PlayStationu ve svůj prospěch. Celé město zahalili do sněhové bouře a husté mlhy, což je nejenom strašidelné a máte strach na každém kroku, ale ještě to šetří engine hry, aby nemusel vykreslovat celou část města. A výsledek je fakt povedený! Místy se až skoro divíte, že tak propracovaná hra mohla na již zmiňované konzoli fungovat.

Pro tyhle recenze zásadně používám svoje sceenshoty, ale tenhle je tak legendární, že jsem si jej dovolil vypůjčit :)

Silent Hill také přinesl několik netradičních prvků, které se vyskytují napříč skoro všemi díly série. Za prvé tu skoro vůbec neexistuje HUD, tedy takové ty prvky na obrazovce, co ukazují, kolik máte munice, zdraví a tak dále. Všechny důležité věci jsou schované v inventáři. Ono to zní takto otravně - pokaždé, když se chcete podívat, jak na tom jste, musíte přejít do vašeho inventáře - ale v praxi je to dobrý nápad, kdy se opravdu můžete plně ponořit do hraní a nic kolem vás neruší.

Další zajímavostí je rádio, které vydává podivný zvonivý zvuk, když jsou monstra poblíž. I tento nápad přežil ještě do druhého a třetího dílu.

Hned na začátku se vyskytuje dost netradiční intro, které někteří fanoušci série milují. Podle mě prozrazuje z děje poměrně dost, možná až za hranicí spoilerování, ale stala se z toho taková tradice a skoro každý díl Silent Hill začíná právě intrem, co shrnuje celou hru. Je to v podstatě takový trailer nebo něco na ten způsob.

Na začátku hry se podíváme do školy. Krvavé cákance po zdech, vše zrezivělé a na každém kroku monstrum - prostě typická základka, jakou ji všichni známe z dětství.

Každopádně kdybych měl provést nějaké srovnání s druhým dílem, který jsem hrál před tímto, tak druhý je výrazně jednodušší. Tady jsou místy dost tuhé a frustrující souboje, přičemž některá monstra je skoro nemožné zabít za pomocí zbraní na blízko. Je tu třeba potvora, co na vás skočí a saje vám krev. Na jednom místě se objevila, skočila na mě a začala sát. Říkal jsem si: "Tak to teda ne!" a začal jsem trochu podvádět. Dal jsem quick load (emulátor PSX umožňuje rychlé ukládání) a vydal se na boj s tímhle zmetkem znovu. Rozběhl se proti mně, já se napřáhl kladivem, že ho trefím, ale minul jsem, on na mě opět skočil a opět mi sál krev. Dal jsem quick load znovu a zkoušel to znovu a znovu. Teprve tak na dvacátý pokus jsem ho zasáhl a on ihned chcíp. Pro jistotu jsem do něj ještě půl hodiny kopal, když ležel na zemi, abych měl jistotu, že je fakt po něm... A pak jsem zjistil, že tohle monstrum je v druhé půlce hry na každém rohu...

Dalo by se tedy říct, že první díl je výrazně obtížnější než ten druhý a vyžaduje daleko opatrnější způsob hraní. A to i na easy.

Co dodat? Skvělé hororové dílko. Pokud máte rádi horory plné tajemných příběhů s temnou děsivou atmosférou, tak Silent Hill je prostě základ. Já se skoro až stydím, že jsem ho tak dlouho opomíjel a rozhodl se ho hrát teprve teď.