Po prvním a druhém Silent Hillu přišel čas se podívat i na zoubek dílu třetímu. Jak si vede pokračování kultovní hororové série z dílny japonského Konami? Drží si stále svou kvalitu a je dostatečně důstojným nástupcem?
Ve třetím dílu se tentokrát bude hrát za sedmnáctiletou dívku jménem Heather. Ta se ocitne v děsivém lunaparku, který je plný monster, a vše kolem je rezavé, krvavé, špinavé a děsivé. A ať děláte, co děláte, nevyhnete se jisté smrti. Po smrti se Heather vzbudí v restauraci v nákupním centru a zjistí, že to vše byl jen sen. A tak se vydává domů. Cestou ještě zavolá svému otci, že se na nákupech trochu zdržela, ale není se čeho bát, doma bude cobydup.
Pravidelné vyšetření u doktora
Najednou se objeví nějaký muž, který tvrdí, že je detektiv a jeho případem je Heather najít. Chce si s ní promluvit, ale ona ho pošle k čertu, uteče před ním na dámské záchodky a následně se vytratí oknem. Chce utéct pryč, ale postranní ulička je ze všech stran blokovaná bednami a různými dopravními prostředky. Je tak přinucena se vrátit do obchoďáku vchodem pro zaměstnance, což také udělá. Ovšem brzy nato se najednou vše promění v typické Silent Hillovské peklo. Obchoďák je plný monster, všude jsou cákance krve, mrtvoly, rez, ostnatý drát, řetězy a Heather musí zjistit, co se vlastně děje.
Zhruba celá první polovina hry vás nechá jen v otázkách, ale nevysvětlí vám nic. Nebude snad příliš velký spoiler, když řeknu, že třetí díl je propojený s prvním a tak trochu i s druhým.
Z hlášky It's bread se stal internetový meme
Příběh není tolik psychologický jako v druhém díle, ale psychologických motivů je tu stále spoustu. Heather se musí totiž vyrovnat s vlastní identitou a zjistit, kdo vlastně je. Dalšími zajímavými prvky je třeba vyrovnávání se se smrtí blízkého člověka nebo strach z rodičovství. Některá monstra mají obrovské ruce, což dle různých zdrojů symbolizuje fyzické týrání, protože i to hraje v příběhu svou roli.
Pokud vás tyhle motivy zajímají víc, na YouTube jsou desítky videí, co všechny tyhle věci rozpitvávají do podrobných detailů. Plus Silent Hill má také svou Wiki, kde je vše hezky popsáno tip ťop.
Taky nemáte rádi, když vás v metru přepadnou monstra?
Každopádně, za zmínku stojí, že Heather na rozdíl od předchozích protagonistů je docela zajímavou osobností. Jak by ne, když je jí sedmnáct (mimochodem, 17 let je také stará tato hra. Náhoda? Nemyslím si!) a tak má občas drzé poznámky, zesměšňuje věci kolem a jak občas bývá v hororech takové to klišé, že potkáte postavu, co vám dá šifrované a nejasné informace, kterým nerozumíte, tak Heather na ně reaguje podrážděně ve stylu: „Co to doprdele znamená?!“ Někdo by mohl říct, že tohle hororovou atmosféru trochu pokazí, ale ve výsledku se to do děje naopak skvěle hodí, odpovídá to věku hlavní hrdinky a já jakožto hráč jsem si s ní rozuměl, protože jí často napadalo to, co napadlo mě.
Přiznám se ale, že příběh mi přišel ze všech dílů takový nejhorší, protože obsahuje příliš náboženských motivů a postavy řeknou slovo god během hry tolikrát, že by se z toho dala vytvořit dlouhá video kompilace. A taky jsem takovou na YouTube opravdu viděl! :)
Z cigarety se ještě kouří... Kdo pak tu asi tak mohl být?
Hororová atmosféra je ve třetím dílu budována trochu jinak než v předchozím díle. Zatímco druhý díl byl temný, chladný, depresivní a melancholický, třetí díl je terorizující, křiklavý a snaží se vám pocuchat nervy. Je tu větší orientace na akci, kdy nepřátelé už nejsou jen takové otravné cosi, co můžete obejít, ale tentokrát je nutno i trochu taktizovat, zamyslet se, co na které monstrum platí, a boj s některými je i poměrně frustrující a nervy drásající, jelikož celá řada monster jsou příliš rychlá a obratná.
Osobně hodnotím Silent Hill 3 pozitivně, přestože v porovnání s prvním a druhým dílem mi přišel malinko slabší. Když jsem celou hru dohrál a viděl závěrečné titulky, napadlo mě jen: „A to bylo všechno? Nic víc?“ Prostě tomu něco chybělo.
Takže asi tak. Osobně bych hráčům, kteří Silent Hill ještě nehráli a rozmýšlí se, kterým dílem začít, doporučil, aby zkusili druhý díl, a když je zaujme, tak si klidně můžou následně dát třetí. A pokud se do toho zažerou, troufnou si také na ten první a možná i čtvrtý. O čtvrtým každopádně zase někdy příště.
Nejnovější komentáře