Serious Sam a první setkání (The First Encounter)

V roce 1993 vyšel Doom, a ten odstartoval velkou oblíbenost FPSsek (tzv. „doomovek“), ale časem všechny hráče ty „tupé“ střílečky trochu omrzely a začal se objevovat trend „chytřejších her“. Do stříleček se implementovaly různé adventurní nebo RPG prvky a nejrůznější puzzles. Občas byl hráč nucen použít mozek nebo různě taktizovat. Tvůrci se také začali zaměřovat na příběh, což znamená, že přibylo mnoho cutscén, hodně žvanění a zkrátka, čas, kdy jde o to vystřílet hromadu monster, pominul.

Chorvatské studio Croteam se na to rozhodlo jít z opačného konce a vytvořili naprosto tupou střílečku, kde je hlavní hrdina hláškující drsňák vybaven hromadou zbraní a jeho jediným úkolem je vystřílet arény přecpané desítkami, stovkami a možná i tisícovkami monster. A tak vydali Serious Sam: The First Encounter.

A tím vznikl nový herní žánr – „Serious Samovky“ – založený na kosení obrovských hord monster na velikých mapách. Ač těchto her nebylo tolik (Painkiller, Will Rock), rozhodně je to zajímavý úspěch.

Hlavní hrdina Sam by mohl nejdříve působit jako taková kopie Duka Nukema – drsňák, co má rád zbraně a všechno vtipně komentuje – ovšem čím déle za něj hrajete, tím více zjišťujete, že je prostě svůj a není kopie ničeho. Tvůrcům se podařilo vytvořit skutečně unikátní postavu.

Na začátku navštívíme občas poušť

Úkolem Sama je zničit zlého boha, který se jmenuje Mental. Ten chce ovládnout celý vesmír a prostě být ten největší padouch ever. V prvním díle se však s Mentalem neutkáme, neboť celá hra končí bojem s jeho generálem Ugh-Zan III.

Jinak Serious Sam měl být jeden veliký titul, ale tvůrci ho nakonec rozpůlili na The First Encounter a The Second Encounter, což je trochu poznat. K tomu se ale vrátím později.

Serious Sam se odehrává v Egyptě, což je moje oblíbené prostředí (tj. pyramidy, hrobky, pouště a tak dále). Nicméně přiznám se, že jsem ten Egypt z toho úplně necítil. Při hraní jsem prostě neměl takový ten egyptský pocit, jaký jsem měl třeba u Powerslave nebo Hexen II. Serious Sam má skvělou atmosféru, o tom žádná, ale není tam ten egyptský feeling. Třeba to tak mám jen já, nevím. Stejně však musím ocenit, že se tvůrci pro takhle opomíjené prostředí rozhodli.

V Serious Sam musíte projít patnáct map (některé jsou tajné) z bodu A do bodu B, sem tam projít bodem C (najít tlačítko, co otevře dveře, nebo najít předmět a někam ho dát), tedy pěkně „po doomovsku“, a u toho postřílet stovky... STOVKY monster. A aby to bylo dost retro, budou se hledat také secrety.

Občas je těch monster malinko víc...

Možná byste čekali, že když se jedná o Egypt, tak se tam vyskytne spoustu egyptských monster jako mumie, štíři a tak dále. Ale ne, tvůrci se rozhodli, že Serious Sam nebude mít žádnou logiku a protivníkem může být cokoliv – roboti, ufouni, chlápci bez hlavy, kterých jsou různé druhy odlišené barvou trička, harpie… Kostry, spoustu koster, které mají kopyta, takže parta koster zní podobně jako stádo koní. Dále ohnivý golem, žabičky Blátotlačky z Alfa Centauri a tak dále a tak dále.

Je tu několik monster, které bych rád vypíchnul. První z nich je Kamikadze Bomber. To je chlápek bez hlavy, který v každé ruce drží bombu a běží k Samovi co nejblíže, přičemž když se dostane až k němu, exploduje. Exploduje, i když se vám ho podaří zabít. Musíte ho tedy odstřelit co nejdříve, než doběhne příliš blízko. Mimochodem, i když nemá hlavu, tak u toho křičí AAAAAHHHH, což je ale dobře, protože si ho díky tomu můžete včas všimnout a odhadnout směr, ze kterého se blíží.

Nádvoří plné harpií

Bohužel jich po vás vždycky půjde hned několik, spawnují se víceméně náhodně a na vyšší obtížnosti dávají až nesmyslně velký damage.

Za zmínku také stojí býci (oficiálně Sirian Werebull), kteří se vás budou snažit trknout. A když se jim to podaří, letíte několik metrů daleko. Opět je nejlepší se jich zbavit dřív, než se k vám dostanou příliš blízko.

Poslední protivník, co stojí za řeč, je velký zelený ufoun se čtyřma rukama (oficiálně Common Aludran Reptiloid), co vrhá zelené firebally. Utéct fireballům je skoro nemožné. Budou vás všude následovat a jsou docela schopné se vyhýbat stěnám a sloupům. Tenhle protivník se často objevuje velice daleko od vás, (např. na střeše na vzdálené budově), abyste se ho nemohli snadno zbavit. A odtud vás může bez problémů zasypávat hromadou zelených koulí. Naštěstí se tyhle koule dají rozstřelit, ale je jich tolik, že to bude extrémně pracné.

Co se týče zbraní, tak je tu skoro všechno, co byste očekávali – pistolka, brokovnice, dvojhlavňová brokovnice, samopal, minigun, raketomet, plivátko granátů, paprskomet, kanón a tak dále

Za zmínku také stojí technologická stránka hry. Croteam se rozhodl vyvinout úplně vlastní engine jménem Serious Engine 1. Ten je zaměřen hlavně na vykreslování velkých prostorů bez omezení výhledu do dálky, což je u této akce velice potřeba. Navíc dovede zvládat i obří modely postav, jako je třeba final boss. Engine na svou dobu uměl hromadu různých efektů: zrcadlové odrazy, průhlednost, mlha a další. Člověk by řekl, že tak malé a neznámé studio se nebude pouštět do tvorby vlastního enginu a radši si něco někde licencují. Oni se toho však nebáli, pustili se do toho a vzniklo něco naprosto obdivuhodného.

...další hromady monster *povzdech*

První Serious Sam vyšel v roce 2001 a v roce 2009 vyšla HD verze, která frčí na Serious Engine 3. Veškeré textury byly předělané do HD, modely postav byly značně upravené, hlavně co se týče polygonů a animací. Kromě vizuální stránky ale žádná zásadní změna nenastala a je to prostě stále ten starý dobrý Serious Sam. No dobře, nemám úplně pravdu. Serious Engine 3 ještě umí dalších pár nových věcí, které nemají příliš velký vliv na princip hry samotné… Třeba realisticky vypadající voda, lepší fyzika při poškozování předmětů jako stromy či sochy, lepší a modernější světla a stínování a podobně.

Bohužel, The First Encounter obsahuje pár problémů, které musím vypíchnout. Blbé je, že jsem jako první hrál The Second Encounter, jelikož mi byl jakožto malému dítěti darován v dobách, kdy jsme ještě neměli internet. Taktéž jsem úplně neuměl anglicky, takže jsem nevěděl, že „second“ znamená druhý.

Kdybych tyhle hry hrál v opačném pořadí, asi by na mě udělaly jiný dojem, ale takhle… Takhle na mě působil The First Encouner ve všem horší oproti pokračování.

The First Encounter má daleko horší design jednotlivých levelů. Několik prvních map způsobí značně prázdně, mrtvě, nezajímavě. Často se vyskytují jen obrovské prostory bez ničeho. Úkolem je vždy jen jít za nosem, dokud nedojdu do nějaké větší místnosti či haly, do níž se teleportuje pár desítek monster v několika vlnách, které musím postupně vystřílet. A až mám hotovo, dveře mě pustí dál.

Každý level působí velice podobným dojmem a málokdy se vyskytne něco výrazně odlišného či osobitého. Některé jsou navíc takové podivné a krátké. Například mapa Dunes obsahuje dvě přestřelky v poušti a jednu na menším nádvoří a puf, konec.

Druhý díl – The Second Encounter – má veliké propracované mapy, které jsou velice osobité, výrazné a skvěle nadesignované, čili v porovnání s ním pak na mě první díl působí mnohem slabším dojmem.

Některá prostředí jsou docela hezká, ale to nejlepší teprve přijde až v pokračování

Kromě toho druhý díl přinesl nové zbraně a nová monstra. Malinko bych to přirovnal k Doomovi. Všichni sice ví, že první Doom je super a uznávané dílo, ale stejně všichni hrají Doom II, protože chtějí dvouhlavňovou brokovnici, která v tom prvním chybí, a monstra typu Mancubus, Revenant a Archvile.

A právě proto, že The First Encounter a The Second Encounter měla být jedna hra, The First Encounter působí velice krátce, skoro až „useknutě“.

Ještě bych The First Encounter vyčetl jistou stereotypnost, což je problém i dalšího pokračování. Bohužel je těch monster někdy přespříliš a všechny je vystřílet může být docela nudné, nezáživné. Ta hranice, kdy se dobře bavíte, a kdy už vám to připadá trochu jako dřina, je velice tenká.

Obvyklým řešením je snížit si obtížnost na easy, kdy se vám spawnuje menší množství monster a dá méně práce je všechny vybít. Avšak na easy je to tak snadné, že vám doslova nehrozí žádné nebezpečí a celou hru budete mít stále plné zdraví a munici. Na normal však obtížnost začne růst do absurdních výšin, kdy vám skoro cokoliv vezme polovinu zdraví a nedá se to téměř hrát.

Osobně si myslím, že tvůrci nechtěli, aby to byla single player záležitost, ale prostě počítali s cooperativem, jelikož ve více lidech se armády monster zdolávají daleko lépe.

Serious Sam: The First Encounter sám o sobě není špatnou hrou – naopak, mám k ní hluboký respekt z celé řady důvodů. Rozhodně je to super akce, kde se pobavíte, vyblbnete a dobře si ji užijete. Jenže v porovnání s pokračováním Serious Sam: The Second Encounter je v mnoha ohledech o něco slabší. A člověk zkrátka ví, že tvůrci mají daleko větší potenciál, než jaký v Serious Sam: The First Encounter předvedli. Je to jako když vidíte hezký obraz a líbí se vám, ale zároveň víte, že malíř to dovede ještě daleko lépe.