V roce 1993 vyšel další díl ze série Castlevania tentokrát s podtitulem Rondo of Blood. Ne, tohle Rondo nemá nic společného s brněnskou halou. Rondo je ve skutečnosti hudební pojem a označuje pasáž ve skladbě, která se několikrát opakuje. Tím se tenhle díl vlastně stává vůbec prvním, který má v názvu hudební motiv, což se stalo později tradicí (Symphony of the Night, Aria of Sorrow, Harmony of Dissonance). Každopádně Rondo vyšel pro konzoli jménem TurboGrafx-16, také známou jako PC Engine CD. Tahle konzole - mimo Japonsko - nebyla příliš populární, a díky tomu ani Rondo není tak známý jako třeba Symphony of the Night. Každopádně Symphony of the Night na tenhle díl navazuje dějem a doslova začíná tam, kde Rondo končí.
Rondo se později dočkal dvou remaků. Jeden minimalistický, který vyšel pro SNES ve formě Dracula X/Vampire Kiss (1995), a ještě jeden pro konzoli Sony PSP, jenž byl vydán pod názvem Dracula X Chronicles (2007). A jelikož jsou tyto dvě hry vlastně to samé jen v jiném obalu, říkal jsem si, že by nebylo na škodu je sloučit do jedné recenze.
Ještě si to raději shrneme pro přehled. Máme Rondo of Blood. Ten byl přepracován pro SNES ve formě Dracula X/Vampire Kiss a dočkal se pokračování v podobě Symphony of the Night a později remaku ve formě Dracula X Chronicles. Uf...
Rondo of Blood
Ale k ději. Děj se točí kolem toho stejného jako vždy. Zlý Dracula chce ovládnout svět a vyhladit lidstvo. V tom mu musí zabránit nějaký lovec upírů z klanu Belmontů a tentokrát je to Richter Belmont. Dracula navíc unesl jeho přítelkyni Annete a vzal ji do svého hradu. Dracula ve skutečnosti unesl hned několik žen a všechny je nutné zachránit pro to, abyste dostali good ending.
Jedna z těch žen je také Maria, která je důležitá, protože je to další postava, za kterou lze hrát. Ale nepředbíhejme.
Taky nesnášíte, když si večer jdete na procházku a přepadne vás velká zlá tříoká fialová létající lebka a chce vás zabít?
Celý děj začíná tím, jak Richter jede do města Veros a cestou se objeví Grim Reaper aka Smrťák. Ten ho varuje, aby si s Draculou nezahrával. A následně Richter narazí na vesničku Aljiba, která se vyskytuje už v Simon's Quest. Ta je celá vypálená a veškerá populace zmasakrovaná. A tady začíná první level.
Všechny Castlevanie se obecně dělí na lineární, kde prostě projdete level z bodu A do bodu B, a na metrodvanie, což je něco jako open-world ve 2D. Rondo balancuje na hraně mezi oběma styly, protože ač je lineární, přinesl systém, kde se cesty různě větví a je více způsobů, jak projít celou hrou. Podobný systém se vyskytl už v Dracula's Curse, avšak tam jste si vybírali mezi jednotlivými levely, jestli chcete pokračovat do levelu A nebo do levelu B. V Rondo se však cesta může rozdělit přímo uprostřed levelu. Jdete chodbou a buď můžete pokračovat do schodech nahoru a vydat se tam tudy, nebo to vzít rovně.
A cesta, kterou zvolíte, má pak vliv na to, jak se bude vyvíjet hra dál, jakého bosse potkáte a jaké další levely budou následovat. Například ve Stage 3 půjdete cestou A a na konci cesty potkáte bosse vlkodlaka, načež následuje level na hřbitově v Stage 4. Anebo ve Stage 3 půjdete cestou B, potkáte bosse bezhlavého rytíře a následuje Stage 4' (označen apostrofem) odehrávající se v podzemí. Cesty se však v určitých bodech zase spojí do jedné a jsou určitá místa, kterým se prostě nevyhnete.
Taky vám vždycky zkazí náladu, když si zkoušíte váš zbrusu nový vor, ale přepdne vás kostra s oštěpem?
Osobně jsem tenhle systém neměl prvně rád, protože ač jsem chápal, že je to způsob, jakým tvůrci motivují hráče k tomu, aby si Rondo zahrál vícekrát a byl to pro něj vždycky jiný zážitek, na mě to působilo značně nepřehledně, a vždycky jsem to bral víceméně tou stejnou cestou, jelikož se mi to nechtělo komplikovat.
Když jsem ale rozhodl napsat tuhle recenzi, došlo mi, že bych možná měl Rondo prozkoumat celé. A tak jsem si na internetu nastudoval všechny možné cesty a dal se do díla. A nakonec jsem byl nadšený, jelikož jsem zjistil, že jsem přišel opravdu o hodně. Poprvé se mi podařilo narazit na spoustu neskutečně zajímavých míst a dokonce celých levelů, o kterých jsem dřív nevěděl, že vůbec existují.
Navíc jsem pak zjistil, že po dohrání hry se dá v hlavním menu spustit libovolný level. Je tam totiž seznam, a dokonce jsou tam nakreslené cestičky, jak jsou jednotlivé úrovně propojené. To ovšem není všechno. V hlavním menu je také procento, co ukazuje, kolik možných cest jsem prošel, kolik jsem zachránil dívek, přičemž i ty jsou tam vyjmenované (Maria, Tera, Iris, Annette). Díky tomu všemu mě Rondo začalo dost bavit a zkrátka jsem mohl skočit třeba do Stage 4 a vyzkoušet všechny možné cesty od tam vedoucích.
Rondo je plný těchto animovaných filmečků, které později v remaku Dracula X Chronicles nahrazeny běžnými cutscénami.
To už jsem se ale dost zakecal jen o systému cest. Teď je načase probrat něco trochu jiného. Když si odmyslíme tenhle systém, tak je to poměrně standardní Castlevania. Richter má klasický bič jako primární zbraň a nechybí ani běžné sekundární zbraně (sekyrky, nože, svěcená voda, křížový bumerang, hodinky na zpomalení času). Přibyla však jedna sekundární zbraň ve formě knihy, se kterou můžete vystřelit spirálu papírů. Při sebrání jiné sekundární zbraně se ta předchozí nesmaže ihned, ale máte chvíli čas na to si to rozmyslet, jestli opravdu chcete novou nebo si ponechat tu starou. Přibyla taky možnost superútoku, kdy Richer vyskočí a vyletí z něj hromada nožů, sekyrek, bumerangů a tak dále. To však má velkou spotřebu munice, která se klasicky vyskytuje ve formě srdíček. Poslední věc - Richer umí backflip. Všechny tyhle zmíněné věci podědil Dracula X/Vampire Kiss pro SNES a v určité formě také Symphony of the Night (ten podědil i část obsahu Ronda, včetně některých monster, zbraní a tak dále).
Maria i se svým dráčkem, ptáčkem, želvičkou i kočkou.
V druhá mapě lze zachránit Mariu. Narazíte na klíč, který ale nesmíte ztratit a se kterým není možné používat sekundární zbraně. Když s ním vydržíte do konce úrovně, možná najdete bránu. Tu odemknete a uvnitř najdete Mariu. A jakmile je zachráněná, lze si v hlavním menu vybrat, jestli chcete hrát za Richera nebo právě za Mariu.
Hra za Mariu je výrazně snazší než za Richera. Nebál bych se říct, že je to v podstatě takový Easy Mode. Maria je totiž rychlejší, menší (a tak se lépe vyhne různým útokům), místo biče vyhazuje dvě holubičky, které letí zhruba do vzdálenosti švihnutí biče, a následně letí zpět do Mariiny dlaně, takže je to podobné jako Richerův bič. Ale kvůli tomu, že jsou dvě, může útočit rychleji. Kromě toho má i různá komba a speciální pohyby, jako je třeba podklouznutí, což je také velká výhoda.
Jeden z bossů je tahle podivnost, co vypadá jako cacodemon z Dooma.
Maria má dokonce vlastní sekundární zbraně (obvykle ve formě zvířat z Čínské mytologie). Můžete po nepřátelích házet kočky, ptáčky nebo dráčky. Se želvou se Maria promění v krunýř a je prakticky nesmrtelná, ale nemůže skákat, čili nakonec jste stejně donuceni své safe-space opustit.
Dracula X Chronicles
A nyní k remaku Dracula X Chronicles.
Prakticky je to ta stejná hra, ale je jen předělaná do moderní 3D grafiky. A popravdě, mně se moderní grafika moc nelíbí. Hlavně pokud jde o postavy a animace. Místo spritů jsou tu sice polygonové modely, ale působí trochu jako výtvor grafika, která si poprvé zkoušel hrát s Blenderem. Spoustu různých postav a monster ztratily svůj šmrnc, které měly v Rondu.
Jen pro srovnání. Takhle vypadá boj s drakem v originálu
Takhle v remaku Dracula X Chronicles
Nicméně to mluvím jen o modelech. Pokud jde o prostředí, tak v tomhle ohledu 3D vypadá skutečně líp. Některá místa z Ronda tu doslova ožila a mají mnohem působivější atmosféru.
Těch změn je ale popravdě celá řada a vypsat je všechny by byl velice dlouhý changelog. Za zmínku stojí ještě přepracovaná hudba, zremixovaná do moderní formy, na které pracovala Michiru Yamane - dvorní skladatelka soundtracků ke Castlevaniím. Hudba je každopádně naprosto TOP jak v Rondu, tak i v Dracula X Chronicles.
Je tam však i pár designových změn. Přibyla hromada secretů, a do některých tvůrci schovali disky. Když disk najdete, odemkne se v hlavním menu nějaká píseň ze soundtracku. Na některých místech se vyskytují takové červené sloupy lebek a na jiných bílé krystaly. Ty blokují cestu dál a nelze projít. Když však zachráníte Teru a Iris, můžete tyto sloupy a krystaly ničit a pokračovat novými cestami.
Budliky budliky
Dracula X Chronicles je perfektní způsob, jak si zahrát Rondo of Blood, a teď nemyslím ve formě remaku, ale ten původní, protože je uvnitř této hry ukrytý. Někde ve čtvrtém levelu je schovaný disk, který v případě nalezení odemyká původní Rondo of Blood, a ten je pak přístupný v hlavním menu. Pokud jste si chtěli Rondo zahrát, ale nevíte, jak rozjet TurboGrafx-16 emulátor, tak vám můžu doporučit emulátor PPSSPP a odemknout si Rondo v Dracula X Chronicles.
To není všechno. Kromě Ronda je tam ukrytý také Symphony of the Night. Takže stejná situace - nedaří se vám Symphony of the Night rozjet v PSX emulátoru? Tak si ho můžete odemknout tady. Ten je ukrytý ve Stage 3'.
Stačí tedy najít dva disky a pak si můžete při spuštění Dracula X Chronicles vybrat, jestli chcete hrát Dracula X Chronicles, Rondo of Blood nebo Symphony of the Night. No, není to kulervoucí?
Nyní už tedy neexistuje skoro žádná výmluva pro to, aby vám tahle výtečná dílka unikla. Tak co, už hrajete?! Tak šup šup, než po vás Maria hodí kočku.
Nejnovější komentáře