Quake – první opravdová 3D akce?

Vzhledem k tomu, že celou řadu her přirovnávám ke Quakovi a neustále používám slovní obrat typu „tahle akce má podobnou industriální atmosféru jako Quake“ nebo „tahle rezavá mapa má Quake feeling“, možná je na čase se podívat na nějakou akci, která je Quaku nejpodobnější. A tak co třeba... Quake?

O Quakovi se říká, že je to vůbec první skutečná 3D akce, protože tentokrát je opravdu všechno z polygonů. Žádné 2.5D iluze, žádné sprity, nic, co bývalo v různých akcích před tím. Prostě polygony! Pochopitelně je to s tím prvenstvím složité, jelikož spoustu herních titulů vzniklo nezávisle na sobě a experimenty s polygony se už vyskytovaly předtím. Nicméně, Quake je první akce, která to fakt využila naplno, a prakticky se z toho stal v herním průmyslu standard. A to se počítá!

Tohle je Quake - rezavý, temný, gotický...

Důležitější než otázka „Je tohle skutečně první 3D hra?“ je ovšem spíš: „Je Quake dobrá hra? Hraje se příjemně? Chytlavě? Je zábavná? Zestárla dobře?“ Odpověď je, že... Ano! Pojďme si to ale rozebrat dopodrobna.

Začneme pěkně od začátku, tedy od dějové zápletky. Quake má velice prostý příběh. Když lidé vynalezli první teleporty, čímž mohli rozebrat auta a silnice, protože teleporty vše velice usnadnily, objevil se problém. Tím je fakt, že ty teleporty také otevřely brány do jiné dimenze, odkud se začala na svět teleportovat monstra. Monstra centrálně řídí jakýsi mozek jménem Shub-Niggurath. A tak byl vyslán voják, aby prošel několik dimenzí, pobil armády monster a zničil Shub-Nigguratha. A za tohohle vojáka budete hrát. Velice doomovská to zápletka, vskutku.

Začátek hry je každopádně velice netradiční. Místo běžného výběru obtížnosti v hlavním menu hry vše začíná v malé aréně, kde jsou tři průchody - označené jako lehký, normální a těžký (a ještě průchod noční můra, který je schovaný) a obtížnost se volí prostě tak, že vejdu do průchodu dle přání. Poté jsem teleportován do místnosti, kde jsou další 4 průchody. Ty vedou do čtyř různých epizod.

Episode 1: Dimension of the Doomed
Episode 2: The Realm of Black Magic
Episode 3: The Netherworld
Episode 4: The Elder World

Jednotlivé epizody lze procházet v libovolném pořadí... A až je budete mít všechny projité, otevře se v podlaze této místnosti průchod k finálnímu bossovi - k Shub-Niggurath.

Na tohohle bosse bohužel nefunguje olovo

Když vstoupíte do první epizody a rozehrajete první level, je okamžitě patrné, jak je Quake akční, zábavný, chytlavý...

Quake má totiž docela dost rychlou hratelnost a vysoké tempo. Prostě to frčí! Jsou tu i takové detaily, že tlačítko není nutné aktivovat pomocí nějaké klávesy, ale stačí se jen přiblížit a strčit do něj, což šetří čas. Také dveře už není nutné otevírat ručně, ale všechny jsou zcela automatické jak v supermarketu. Levely jsou navíc poměrně malé, krátké a v rámci možností i přehledné, čili dochází k typickému „ještě jeden level a končím“, kdy Quake chytne, nepustí a najednou je půlnoc. Nějaké zdržování nebo zdlouhavé hledání klíčů neexistuje. Ani žádná mravenčí práce, prozkoumávání prostředí, ani nic podobného.

Tím ale neříkám, že je level design lineární a primitivní. Naopak. Tvůrci se snažili využít 3D na maximum. Postavili různé hrady, chrámy, paláce, města, stoky... konečně si můžeme užít „více pater nad sebou“, s čímž měly předchozí pseudo 3D hry problém. Design je každopádně parádní, ne že ne. Nechybí ani klasické retro prvky, jako je hledání secretů či statistiky na konci každého levelu.

Jednotlivé mapy fungují na klasické bázi „jdi z bodu A do bodu B, do toho sem tam najdi klíč a odemkni dveře“ a víc se tu neřeší. Mapy jsou pochopitelně plné monster, zbraní, léčiva a střeliva.

Tento boss je jakési podivné cosi... Bohužel se nedá porazit konvenční cestou, ale je nutné přijít na takovou malou fintu.

Co se týče zbraní, arzenál působí celkem klasickým dojmem, jelikož je tu pistole, brokovnice, dvojhlavňová brokovnice, raketomet, granátomet, paprskomet... Zkrátka, co bývalo základem každé FPSky v devadesátkách. A také jsou tu dva druhy hřebíkometů, které, ehm, střílí hřebíky. ID Soft se tedy držel starého dobrého prověřeného.

Docela nápadití jsou také nepřátelé. Pár příkladů:

Ogre - Tohle je chlápek, který má v jedné ruce motorovku a v druhé granátomet. Originální je, to jo, ale zároveň to na mě působí trochu jako pubertální nápad a celkově to působí groteskně. Každopádně je extrémně otravný a kdykoliv je poblíž, prší vám pod nohy hromady granátů.

Vore - Tahle věc, která má tři nohy, má celkem jednoduchý útok - vystřelí malou ostnatou kouli, která je však naváděná a neustále sleduje cíl. Někdy, i když se před ní snažíte utéct a zatočíte za sedm rohů, vás stejně najde a trefí.

Spawn - Tohle je podivná oživlá kapalina. Když vás zmerčí, začne poskakovat k vám. A až je dost blízko, vybouchne, což dává docela velký damage.

Shambler - Vypadá to jako yetti. Každopádně umí střílet blesky, kterými je schopen vás zasáhnout i na větší vzdálenost, a to docela přesně a rychle. Díky tomu je opravdu nebezpečný.

Jak tedy vidíte, nápadů je tu celá řada.

Na nepřátele se jinak mohou hodit powerupy. Těch je tu pár. Velká lékárna, co dává +100 hp, prstýnek neviditelnosti, kdy vás nepřátelé nevidí, dokud na ně neútočíte, pentagram, co dává na 30 sekund nesmrtelnost, a hlavně legendární Quad Damage. S ním jsou zbraně 4x silnější... (ale opět jen na 30 sekund).

Shambler a jeho blesky, před kterými není snadné utéct

Jak jsem zmínil na začátku, hra má takovou zvláštní atmosféru. Je natolik osobitá, že cokoliv podobného už automaticky nazývám kvejkovská atmosféra. Quake je sice sci-fi akce, a tak bychom očekávali spoustu sci-fi prvků, ovšem kromě běžného sci-fi je tu ponurá, industriální, rezavá a kovová atmosféra. Tvůrci šli dokonce tak daleko, že se některé mapy odehrávají v různých temných středověkých hradech.

Vlastně není divu, protože původně to prý měla být fantasy akce ve stylu Hexena, ale nakonec si to rozmysleli. Spousta assetů však zůstala, a proto jsou tu občas různé středověké, goticky laděné lokace a pár protivníků ve středověkém stylu.

A jak to jde dohromady? Sci-fi a fantasy? Jak působí, když je jeden level někde na základně ve vesmíru a další v gotickém hradu? Inu, z nějakého důvodu to celkem funguje a ke Quakovi se to prostě hodí. Neumím si ho dodnes představit jinak.

A nyní ke slabším stránkám.

Největší zápor jsou bossové. U tak akční hry, jako je Quake, bych očekával na konci každé epizody nějakého velkého bosse, který snese hodně olova a raket. Jenže... první boss se nezdolává olovem, ale hlavou. Vaším úkolem je přijít na to, jak ho porazit (přičemž jde o to, že musíte jen stisknout v určitém pořadí tlačítka, abyste do něj pustili elektřinu). To se prostě do Quaka moc nehodí.

Další epizody pro jistotu nemají bosse vůbec. Pokud tedy nepočítáme vyšší výskyt silnějších monster v závěru. No, a pak je tu final boss, který se opět zdolává neakční nekonvenční cestou, což je takové… jakože meh...

Takže bossové - palec dolů.

Vore - jedna z nejsilnějších potvor v celém Quakovi

Za zmínku také stojí celková krátká herní doba. Přestože má Quake až celé čtyři epizody, což může působit dojmem, že se jedná o velice rozsáhlou akci, jsou všechny překvapivě docela krátké. Většinou obsahují 6 až 7 relativně krátkých map + nějaký secret level. Ve výsledku jde Quake docela rychle proběhnout. Mně osobně to však vyhovuje, protože si myslím, že končí v tom nejlepším, kdy ho ještě nemáte plné zuby.

Za zmínku také určitě stojí hudba, kterou většina lidí nejspíše nikdy neslyšela, jelikož je nutné mít originální CD a v devadesátkách se to všechno šířilo různými pirátskými cestami. Dokonce i Steam verze je bez hudby. Naštěstí se v dnešní době dá soundtrack snadno stáhnout a hodit do patřičné složky uvnitř Quaka. A hle, pak to konečně funguje!

Hudbu každopádně stvořil Trent Reznor z kapely Nine Inch Nails (devítipalcové hřebíky - proto je ve hře tolik hřebíků a krabic s logem NIN). Tehdy stvořil něco, co bych mohl popsat jako nemelodický creepy ambient. Ale překvapivě se tam skvěle hodí a podtrhává atmosféru Quaka na jedničku.

Zombíky jde zneškodnit pouze nějakou výbušninou, jinak se zase proberou a otravují dál

Tak to by bylo ke Quakovi - k původní hře. Ještě bychom mohli kouknout i na oficiální datadisky.

Scourge of Armagon + Dissolution of Eternity

Původně jsem chtěl oba datadisky rozepsat zvlášť, ale prakticky si o obou myslím to samé, takže proč to nezkombinovat? V době Quaka byly datadisky hrozně fajn, protože přinášely nové mapy, nové zbraně, nové nepřátelé, novou hudbu, nové cokoliv... A to bylo skvělé! Umíte si představit Quaka v Egyptě? V různých starověkých chrámech? V důlních šachtách? V kryptě? Super, protože všechno (a ještě víc) tu je.

Na každém datáči dělala jiná společnost, ale obě se snažily, aby nové levely přinesly různorodá prostředí, která by byla originální, zábavná, neokoukaná... A ve výsledku se jim to vlastně povedlo. Designově mi některé levely občas dokonce přišly lepší než u původního Quaka. Možná způsobeno tím, že původní Quake mapy znám odmalička a malinko se mi okoukaly... Kdo ví?

Kromě hromady nových monster jsou tu také bossové. A tím myslím fakt bossové, ne nějaké podivné nápady jako v původním Quakovi. Bojovat se bude třeba s obřím robotem, s Diem, mumií a také s drakem.

Oba datadisky jsou na Steamu, takže proč si je nezahrát rovnou po původním Quakovi? Zvláště když tu dnes máme všelijaké porty, které přináší do Quaka různá technologická vylepšení a větší kompatibilitu s dnešními PC a tak dále.

Verdikt? Quake je zkrátka důležitá hra herní historie, legenda, kult... Ale taky je to stále zábavná a chytlavá záležitost. Ano, i dnes! Hratelnost nijak nezestárla. A myslím, že má stále co říct i dnešnímu hráči. Pokud jste náhodou hráč, který je touto akcí nepolíbený, (čemuž se mi nechce věřit), tak můžu doporučit aspoň vyzkoušet. To samé doporučuji hráčům, kteří si myslí, že Quake už to má za sebou a do dnešní doby nepatří... Stále je to chytlavé a stále to dobře baví! Zkuste a uvidíte.