Polda 3 – Pankrác soukromým detektivem

Třetí díl série Polda je bohužel o něco slabší než díl druhý. Ano, říkám to hned na rovinu, abychom věděli, na čem jsme. To ale neznamená, že je vyloženě špatný.

Polda Pankrác už není polda, protože od policie odešel, a nyní pracuje jako soukromý detektiv. Příběh je tentokrát značně prostý. Ve dveřích jeho kanceláře se objeví žena jménem Slabá, co si Pankráce najme, aby našel jejího bývalého manžela Františka Cecvárka. Zemřela jí totiž teta, která vůbec neměla ponětí o tom, že se ti dva rozvedli a odkázala jim společné dědictví. Slabá a Cecvárek se proto musí dostavit k podpisu závěti. A tak se Pankrác pustí do pátrání.

Děj je překvapivě docela zajímavý, ačkoliv zpočátku není moc ohromující. Ono se to totiž celé malinko zamotá a Pankráce tenhle případ donutí procestovat celý svět. Zatímco v předchozích dílech se celý příběh vždy odehrával v jednom konkrétním městečku, tady navštívíte New York, ostrov Ulithi, vesničku v jižní Americe jménem La Cucaracha (španělsky šváb), Irák a Sibiř.

Nejdůležitější věcí na sérii Polda je pochopitelně humor. Ten mi osobně připadá o něco slabší než v druhém díle. Je to takové víc vynucené, jako by si tvůrci řekli: „Semka musíme nacpat nějaký vtip, aby tam prostě byl, a tečka!“. Nevím, v druhém díle mi přišel přirozenější a lépe plynul.

V některých částech se navíc vyskytují vtipy, které nejsou moc povedené. Sem tam Pankrác řekne sprosté slovo, jako „tady je švábů jak po kokot“, ha ha, nebo si plete slovo suši a uši, ha ha, nebo řekne člověku, co se jmenuje Medek, že je zmetek, ha ha.

Na druhou stranu je tu několik fakt vtipných rozhovorů, které jsou úplně nesmyslné, někdy až absurdní. A to myslím v dobrém slova smyslu. Některé hlášky mě fakt totálně dostaly. I některé situace jsou docela humorné.

Ale popojdeme k adventuření. Jako adventura se Polda 3 hraje docela dobře. Bohužel se jedná o značně neinteraktivní počin, což byl mimo jiné problém i u předchozích dílů. V jednotlivých lokacích, které navštívíte, je minimum akcí, které můžete provést.

Například máte nějakou lokaci, ve které jsou tři aktivní místa. Nejprve roh obrazovky, kterým se do lokace vstupuje, a kterým se zároveň dá odejít pryč. Kurzor myši se v takovém případě mění na modrou rotující šipku. OK, v pořádku. Pak je tu postava, se kterou se dá mluvit. OK! A dále je tu jedna věc, která se dá prozkoumat. Ano, jen jedna jediná. Třeba obraz na zdi.

A tak klikáte na obraz a Pankrác řekne jen: „To je ale pěkný obraz.“ Ostatně, Pankrácovi připadá pěkné skoro všechno. Tu je pár ukázek:

Ano, ano, znamená to čistě jen to, že scénárista byl líný vymýšlet nějaké zajímavější popisy objektů.

A někdy se stává, že tento jediný aktivní bod na obrazovce je něco nesmyslného, třeba podlaha. To nám automaticky říká, že dřív nebo později na podlahu budeme muset použít nějaký předmět. Sice to dost snižuje obtížnost celé hry, ale ve výsledku lokace působí značně mrtvě, nudně a nedá se v nich skoro nic dělat. A v Polda 3 je to ještě výraznější než kdy dřív.

OK, popojdeme. Další věc, co stojí za zmínku, jsou minihry. Ano, přibylo tu pár miniher. Můžu podotknout, že jsou povinné. Například v jedné scéně se Pankrác chce přidat k CIA, ale součásti toho je, aby měl zkoušku ze střelby pistolí. A když řeknete, že s výcvikem souhlasíte, spustí se minihra, kde je nutné nastřílet až 750 bodů. Minihra funguje tak, že se zobrazují různé terče a nepřátelé, do kterých se musíte rychle trefit. Do toho se občas přimotá nějaký civilista, kterého trefit naopak nesmíte, jinak vám to body strhne.

Minihry jsou spíše slabší stránkou hry, protože jsou extrémně obtížné. Hlavně musíte strávit hodně času tím, že se je nejdříve naučíte hrát, protože napoprvé asi ani nebudete vědět, co máte vlastně dělat. A až se je naučíte, tak musíte strávit hodně času, než v nich budete opravdu dobří. A pak teprve vyhrajete.

Což o to, některé minihry mě osobně bavily - třeba karetní hra Prší je hrozně fajn. Ale je tu ještě další problém. Totiž, u některých miniher se může stát, že se zaseknete v nekonečném smyčce. Např.: Máte 20 korun a váš protivník má taky 20 korun. Když tedy hrajte Prší a prohrajete, tak budete mít 15 a váš protivník 25. Jenže další kolo vyhrajete a máte zase 20 a on 20. OK, vyhrajete podruhé a máte 25 a on 15. Jenže pak prohrajete, čili zase budete mít oba 20. A takto můžete hrát třeba 10 hodin v kuse, aniž byste se z toho nějak vymotali.

Některé minihry, jako je třeba útěk ponorkou z ostrova Ulithi, jsou docela originální. Obecně jsou ale příliš obtížné a můžete se u nich zaseknout na celé hodiny. U PC verze jdou naštěstí přeskočit cheatem. A u verze pro Android se vás hra po několika neúspěšných pokusech sama zeptá na přeskočení, když uvidí, že vám to nejde. Takže asi pohoda.

Rád bych se ještě vyjádřil ke grafické stránce. Styl, v jakém jsou nakreslené postavy, a styl, v jakém jsou dělané lokace... oba styly jsou OK, ale vzájemně působí nekonzistentně. Lokace částečně vypadají, že je někdo vytvořil ve 3D a vyrenderoval jako 2D obrázek, zatímco postavy jsou spíše ručně malované. Dohromady mi to úplně nesedí. Působí to tak, jako kdybyste vzali fotku a nalepili na ni papírové postavy, které jste vystříhali z komiksů. Myslím, že je to dost vidět i na screenshotech kolem.

Na druhou stranu musím ocenit některé animace, které na poměry roku 2000 vypadají docela dobře. Třeba když granátem odpálíte řetěz na ponorce a vzduchem se rozletí jednotlivé články řetězu, přičemž je tu efekt, že článek jakoby letí těsně na kamerou, kterou sledujete scénu. To vypadá hodně cool.

Polda 3 není špatnou adventurou a v rámci série patří k tomu lepšímu, ale oproti druhému dílu zde vnímám spíše pokles kvality ve všech ohledech. Humor je slabší, grafická stránka nic moc, adventuření je méně živé. A abych úplně nezapomněl, osobnost Pankráce se nám trochu zhoršila, takže mi zase místy přišel blíž k tomu Pankrácovi z jedničky. Hlavně jsou tu dva momenty, kdy se zachová malinko jako psychopat.

Takže asi tak.