Nejmladší z rodu Hamrů (Windows 98)

Počkejte, stůjte, neutíkejte nikam! Přísahám, že tohle není recenze Mirky Spáčilové, zabývající se stejnojmenným seriálovým skvostem někdejší socialistické kinematografie. Řeč bude o úplně jiném kladivu, bez srpu a rudé hvězdy a shoda nadpisu s klenotem z pera Mistra Dietla je jen čistě náhodná, čestné pionýrské!

Nadpis je navíc pravdivý jen v případě, že jsou současně dodrženy 2 podmínky: za prvé jedná-li se o socket 754 a za druhé je-li řeč o CPU s 1024 kB L2 cache. Tak velkou L2 byly v s. 754 vybaveny pouze některé z prvních 130 nm Athlonů 64 (Clawhammerů), takže náš 90 nm Turion 64 (Lancaster) je v tomto ohledu formálně opravdu tím nejmladším Hammerem, jen ne z pokrokového socialistického venkova, ale z upadajícího a zahnívajícího kalifornského Sunnyvale.

Pozornější z vás si už možná všimli rozdílu mezi chladiči CPU na fotografiích v mých předchozích dvou pokusech o článek a důvod té změny je jediný: už dříve avizovaná výměna na postu CPU (a GPU) v mé sestavě se stala realitou.

Uznejte sami, požadovaných Kč 49,- za laptopový Turion64 ML-30 nedávalo našinci na výběr z vícera variant a tak rozhodnutí seznámit mladšího bratříčka stávajícího Sempronu s desktopem na W98SE padlo v jediné milisekundě. Šunková bageta a kafe z automatu v práci byly obětovány na oltář výzkumu a protože v roce 2005 AMD stále ještě používala stejný socket (754) jak v desktopu, tak v mobilním segmentu, nestály v cestě dnešního experimentu žádné další překážky. Co si od toho slibuju? Sestava bude míň žrát, hřát a řvát, zato se softwarem by se měla o to srdnatěji rvát. Pinově kompatibilní socket, aktuální mikrokód v BIOSu základní desky, ovladač CPU i pro W98SE - může to snad nedopadnout? No, pojďme se podívat.

Lancaster přiletěl v kousku lepenky a v dopisní obálce zdánlivě bez úhon, ovšem při usazení do socketu lehce protestoval. Maje na paměti označení socketu ZIF (zero input force), odložil jsem gumovou palici a prozkoumal piny - po nalezení těch z řady vybočujících dvou nebo tří u středu a pinzetové domluvě už bombardér neprotestoval a hladce dosedl na přistávací plochu. Oříšek číslo 2 byl neosazený heatspreader, s čímž nepočítá rámeček pro desktopový chladič - jelikož desktopové K8 heatspreader mají, jsou o chlup vyšší, než holátka K8L a rámeček by svou konstrukcí bránil dosednutí chladiče na jádro, nehledě na to, že brutální tlak retenčního mechanismu u stock chladiče (který PCB desek prohýbá jako lučiště Robina Hooda) by z křehkého jádra i při správném dosednutí nejspíš vyrobil křemíkovou drť. Naštěstí Zalman dál pokračuje v prodeji svého někdejšího vějířového hitu (pravda, už ve značně "optimalizované" = rozuměj lacino vyráběné, osekané verzi), který má jak vhodný tvar, tak i váhu a přítlak spony. O chladící výkon se u 35W CPU netřeba obávat, to by měl s nadsázkou zvládnout i poskládaný staniol od Fidorky.

BIOS Turiona bezpečně identifikoval, deska nabootovala bez potíží a plocha W98SE mě přivítala stejně svižně, jako u předchozího Sempronu - to by nemělo udivovat, oba procesory běží na stejném taktu - 1600 MHz. Na rozdíl od Sempronu, kde AMD umožnilo funkci CnQ ze záhadných důvodů až od verzí 3000+ a vyšších (můj 2800+ tedy běžel trvale na plném taktu), v mobilních verzích je obdoba CnQ, zvaná PowerNow!, zapnutá vždy. PowerNow! je defakto Cool´n´Quite naruby: zatímco v CnQ sleduje driver vytížení CPU a v případě, že se ten fláká, přepne na minimální násobič a adekvátně sníží Vcore, v PowerNow! naopak CPU dřepí primárně na nejnižším násobiči (zde 4x) a teprve v případě potřeby se přepne na plný výkon a zvýší Vcore. Šetří se tak baterie, o kterou jde v laptopu především.

Správnou funkci této úsporné technologie ve W98SE zajistí instalace driveru, po níž je v Ovládacích panelech v Možnostech napájení k dispozici další záložka, na které lze volit ze dvou stavů - v jednom z nich je výkon CPU řízen PowerNow!, v druhém běží trvale na plné frekvenci. U desktopu, kde je přísun energie zajištěn ze sítě, by na tom až tak nezáleželo, ale proč nezmenšit svoji uhlíkovou stopu na (zatím ještě) modré planetě? Funguje to skoro na jedničku - z 800 MHz na ploše a v idle se stává mžikem 1600 MHz v případě, že potřebujete přidat plyn. A proč "skoro"? Ech, tady do toho někdo z dua MSI-AMD vhodil vidle a ačkoliv by Turion měl správně běžet na Vcore 0,8V - 1,35V, na naší desce si VRM jednu desetinu přidává a výhoda nižší spotřeby díky mobilnímu mozku tak vychází téměř nazmar (nějaká přece jen stále je). Řeklo by se, že stačí snížit Vcore v BIOSu - jenže my máme Value řadu boardu a tam se s BIOSem nikdo nemazlil - kromě volby Default, která se řídí nastavením v CPU, umí deska už jen přidávat napětí od 1,50V výš, snížit ho neumí ani o promile. Takže výzva...

Brod je sice už blízko, ale kalhoty ještě přesto stahovat nebudeme - co vyzkoušet utilitu vývojáře s nickem Hiyohiyo jménem CrystalCPUID? Ta umí jak identifikovat CPU, tak hlavně převzít řízení jeho stavů FID (násobič) i VID (napájení) a mohli bychom tak zaplácnout dvě mouchy jednou ranou: jak nakonfigurovat si vlastní PowerNow!, tak zkorigovat nepřesně nastavené Vcore BIOSem základní desky. Nu, bylo by to fajn, ale zatímco na WXP vše funguje bez problému, ve W98SE při pokusu o přepnutí na řízení CCPUIDem vyskočí obligátní hláška, že program provedl neplatnou operaci a bude ukončen. Ani vypnutí CnQ v BIOSu, ani odinstalace AMD driveru situaci nevyřešila a tak nezbývá než zatím zatnout zuby a říct si spolu se Zmikundem: "Se stim smiř! (A vimři)"

Nyní k výsledkům v praxi - zahanbí tedy Turek Sempróna na stejné frekvenci, nebo to bude skoro plichta? Má čtyřnásobná L2 cache nějaký hmatatelný význam?
Jak v čem. Zatímco v SuperPi nám oba šampioni protrhnou cílovou pásku v 1M téměř ve stejný čas (sekundové zpoždění u Sempa můžeme brát jako toleranci chyby měření), u her už je větší cache citelně znát. 3DM2001 zdolal Sempron se ziskem 10731 bodů, zatímco Turion na stejné konfiguraci (GF4 Ti4200) vydoloval o 440 bodů vyšší skóre. I na snímkové frekvenci se to tedy (snad) pozitivně projeví.

A teď ještě ke slíbeným restům z minula, ať můžeme zdárně zakončit tuhle pochybnou trilogii o kočkopsu z neretro dob - a sice jak donutit megahertzy nadopované CPU, aby zvolnilo a netrhalo partu ve starých, na taktu závislých hrách? Je několik cest - ty softwarové zprostředkují utility jako Setmul nebo Throttle či Mo´slo. Já už ale psal, že mám radši "real feel", takže se vydáme (částečně) hardwarovou trasou.

Možná si vzpomínáte, že ve starých BIOSech bývala v setupu možnost vypnout či zapnout cache procesoru první a druhé úrovně. Poté běhal procesor asi stejně rychle, jako Ussaine Bolt se zlomenou levou holení a zavázanýma očima. V těch novějších už tahle možnost není dostupná, jelikož žádnému programátorovi nedávalo smysl, aby si někdo kupoval desku pro výkonný (hahaha - tehdy!) CPU a pak ho srážel na kolena odstavením od superrychlé cache. Přesto v BIOSech tahle volba (a spousty dalších) zůstala i nadále, jen je zneviditelněná a uživatelsky nepřístupná. Ohoho - tak na to se podíváme!

Každý BIOS (AMI, Phoenix, Award) má zpravidla nějaký program, v němž se dá prohlížet, modifikovat a editovat. Nemusí to být zrovna Cbrom nebo Hexeditor, které už vyžadují trochu zkušeností a znalostí - pro jednoduché odblokování skrytých voleb setupu nebo změnu textů postačí uživatelsky přívětivý editor. Vybírat musíte podle typu a verze BIOSu desky: v mém případě k Phoenix/Award v6.00 patří utilita Modbin6.

Ve stejném adresáři, kde je soubor s BIOSem, umístím a otevřu Modbin6 - jde o DOSovou aplikaci, takže funguje buď v čistém DOSu nebo okně W9x a WXP, v novějších OS nikoliv. Po načtení souboru BIOSu Modbinem přejdu na volbu Edit Setup Screen - v následném rozbaleném stromu si pak můžu prohlédnout a zeditovat jednotlivé položky. V mém případě se jednalo o zviditelnění možnosti vypnout natvrdo nastavené boot logo (které mě vysloveně sra.. pardon, iritovalo), obě cache (interní se rozumí L1, externí L2) a třeba i volbu násobiče, která byla také v defaultu zablokována.

Po uložení změn a naflashování modnutého BIOSu už nic nebrání hardwarovému zpomalení CPU formou vypnutí buď L1 (razantní dopad), L2 (menší vliv) nebo obou (masakr) přímo v BIOSu.

S vypnutou L1 belhal Turek výkonem v Sandře MIPS dokonce za 486DX2 na 66 MHz a to fičel na defaultních 1600 MHz! V MFLOPS to bylo o fous lepší, ale i tak s ním vytře i Pentium na 66 MHz. Teprve v multimédiích se jakž takž zvetí a díky novějším sadám instrukcí odvrátí úplný debakl, přesto je rapidně vidět, jak drtivý vliv má nepatrných 64 kB cache paměti.

Posledním restem je mnohým známý způsob, jak se z FATkových W9x dobrat na NTFS disky a číst z nich i zapisovat na ně data. O to se v mém případě tentokrát postarali profíci z Paragon Software se svou utilitou NTFS for Win98, ale můžete vyzkoušet i konkurenci od Sysinternals a určitě se najdou i další. Po instalaci je možné přesouvat data mezi disky s oběma rozdílnými souborovými systémy bez nejmenších problémů - pouze při kopírování z FATkového C: (SSD) na NTFS G: (HDD) v mém případě neběželo kopírování konstantní rychlostí, ale v přískocích, než si to řadič přechroustal.

Tak, je to za námi. A co že jsem to vlastně chtěl touhle trilogií říct? Nic víc než to, že i pokud nesbíráte vintage hardware a chcete si jen občas ve volné chvíli zavzpomínat na staré pecky z W98(SE)/ME, nemusíte se přebíjet v aukcích a přetahovat s ostatními zájemci o první Pentia, ale můžete k tomu použít i svůj zaprášený youngtimer ze sklepa, půdy či dna skříně nebo za doslovný pakatel zakoupený na některém inzertním webu či darovaný sousedy. "Starej pes" W98 poběží dobře i na těchhle "moderních" relikviích z dob soumraku single core a zábavy se s nimi dá užít pořád dost. Howgh!

P.S. Příště to bude o něčem o fous starším, tak přísahám!:)