HeXen II – Další návštěva světa Cronos

Oprava: Nejedná se svět Cronos, ale o svět Thyrion.

Jako malý kluk jsem miloval Hexena a byl to můj nejoblíbenější klon Doomu. Vzpomínám si, že jsem měl radost, když jsem náhodou v hypermarketu narazil na krabici HeXen II. Bohužel stál 1500 kč a tolik jsem jako dítě pochopitelně neměl. Navíc to v devadesátkách byly docela dost slušné prachy. Ještě si vzpomínám, že vedle ležela krabice Heretic II s podobnou cenovkou.

Naštěstí jsem se později HeXena II dočkal, neboť jsem si jej poctivě… nechal vypálit od kamaráda.

Druhý díl je tentokrát postaven na Quake enginu, čili je technologicky o krok dál než první díl. Ovšem žánrově zůstalo vše při starém. Systém hubů, pseudo-open-world, adventuření… to vše je zachováno tak, jak to máme rádi (nebo aspoň jak to mám rád já).

Tak jako v prvním díle, i tu je úkolem projít pět hubů. Tentokrát je však nutné porazit čtyři jezdce apokalypsy (Famine [hlad], Death [smrt], Pestilence [mor], War [válka]) jakožto bosse na konci těchto hubů. V závěru hry pak čeká poslední hadí jezdec Eidolon. (Hadí jezdci jsou D’Sparil, Korax a Eidolon. První dva jsme porazili už v Hereticovi a HeXenovi.)

Každý hub je něco jako epizoda, obsahující několik různě propojených levelů, mezi kterými se lze pohybovat a plnit různé úkoly a puzzly. Jednotlivé huby jsou tentokrát velice koncepční a specifické. Zatímco první HeXen spojil dohromady několik zcela rozdílných map, tady to tvůrci pojali tak, že jeden hub je celý v prostředí starověkého Egypta, další zase v prostředí starověkého Řecka tak dále.

Máyský chrám

Začátek HeXena je podobný jako v prvním díle. Vybíráme si jednoho z hrdinů, tentokrát však ne ze tří, ale ze čtyř! Paladin, Crusader, Necromancer a Assassin. Bohužel, stejně jako v prvním HeXenovi, i tentokrát má každá postava pouhé čtyři zbraně, což je trochu málo. Jednak to trochu vede ke stereotypu, jednak ne všechny zbraně se hodí do každé situace... Výběr je zkrátka příliš malý na nějaké větší taktizování. Zbraně některých postav mají větší spotřebu než u jiných, ale množství many rozházené v jednotlivých mapách je pro každou postavu stejné. Díky tomu s některými postavami jste věčně bez many.

Změňme ale téma. Co je na HeXenovi nejtypičtější, jsou puzzles. Druhý díl jde pochopitelně ve stopách prvního, co se týče hádanek, takže opět je nutné syslit hromadu klíčů, předmětů a já nevím co všechno. Nechybí switch-hunting a vracení se na již prohledaná místa (tzv. backtracking).

Porazil jsem bosse! Hurá! Pryč s morem!

Nicméně, řekl bych, že oproti prvnímu dílu jsou jednotlivé puzzly malinko jednodušší a přímočařejší. Nese se to v takovém duchu, že třeba najdeme zamčené dveře a poblíž dva prázdné podstavce. Je nutné najít dvě lebky, ty na tyhle podstavce položit a tím dveře otevřít.

U spínačů už nejsme nuceni zjišťovat, co se kde stalo na druhé straně celého hubu, ale obvykle se aktivuje něco poblíž, případně se přepne kamera a doslova je nám to, co se stalo, ukázáno ve formě krátké cutscény.

Pokud vám tedy z hádanek v prvním HeXenu šla hlava kolem, druhý je nepochybně trochu stravitelnější.

Je tu však jedna hádanka, která je neuvěřitelně pitomá a obvykle ji hráči přeskakují cheatem. Na jednom místě se nachází devět plošinek a váš úkol je aktivovat tři z nich ve správném pořadí. To by nebylo tak hrozné, kdyby tenhle puzzle nebyl zabugovaný a fungoval jen tak každý dvacátý pokus.

Z řeckého hubu

Mimochodem, zatímco v prvním díle byly důležité příběhové předměty ve stejném inventáři s ostatními předměty (které se vždy v Hereticovi a HeXenovi nazývaly „artefakty“), v druhém díle jsou striktně oddělené.

Když už jsem zmínil artefakty, ty fungují víceméně stejně jako u prvního dílu. Nechybí různé druhy léčiv a tak dále. Některé artefakty se vrátily v té staré dobré podobě, jak je známe, ale mnoho je také zcela nových. Kupříkladu tu není předmět, co protivníky proměňuje v prasata, ale je tu jeden, co je proměňuje v ovce. Nebo místo útočných zelených lahviček tu sbíráme podivné kovové bomby. Také je tu Tome of Power, které známe z Heretica, což je kouzelná kniha, která dočasně mění funkčnost zbraní.

Za zmínku stojí také jedna novinka – RPG prvky. Ano, přibyla možnost se naexpit, zvyšovat různé atributy a celkový level postavy. Bohužel se to nijak výrazně neprojevuje v praxi a možná si toho ani nevšimnete. Snad jen, že jednotlivé postavy získají různé schopnosti, např. Assassin se umí zneviditelnit v šeru či ve tmě, Sorcererovi se stává, že nepřátelé po smrti dropnou lebku, která doplňuje zdraví, a tak dále.

Jinak se ještě zvyšují atributy, jako je síla, moudrost, inteligence, obratnost… Co to přesně dělá? Na to suprově odpovídá wiki, přičemž obratnost a inteligence jsou fakt TOP:

Portal of Praevus

K HeXen II také vyšel datadisk Portal of Praevus a rovnou říkám, že je naprosto suprový! Tehdy totiž přišla éra datadisků, které neobsahovaly jen nové mapy, ale také nová monstra, zbraně, předměty a mnoho dalších věcí.

A jedna z novinek je patrná hned při startu – nová postava. A tou je žena, která je démon. Je to vlastně dcera Eidolona, jednoho z hadích jezdců, čili taková antihrdinka.

K tomu je potřeba nejdříve vysvětlit příběh. Poté, co hrdinové porazili Eidolona, posledního hadího jezdce, se objevil hadí jezdec nováček. Učeň, který se inspiroval těmi předchozími a následoval je v jejich stopách. Jeho jméno je Praevus. Tak to v životě prostě chodí. Vždycky se musí objevit další pitomec, co vám bude ztrpčovat život. Hrdiny tak čeká další práce. Musí Praevuse porazit. Ovšem naše démonka nechce Praveuse zneškodnit, aby zachránila lidstvo, ale zotročit si ho a mít jeho moc jen pro sebe.

Datadisk tentokrát nabízí dva nové huby. Jeden se odehrává opět v Blackmarsh, tak jako v původním HeXen II, a přináší klasické prostředí fantasy středověku. Druhý hub je však tentokrát zasazen do Tibetu a jmenuje se Tulku. No jo, Tibet tu ještě nebyl a musím uznat, že vypadá úžasně!

Průběh hrou je tentokrát daleko lineárnější, a navíc tak na 90 % se nebude nutné vracet do předchozích map. To v praxi znamená, že projdu první mapu, splním tam nějaké úkoly, najdu nějaký klíč, seberu nějaký předmět, a pak se pokračuje do dalšího. Tam opět najdu nějaký předmět, kterým si zpřístupním cestu dál, a tak dále a tak dále.

Pro milovníky hexenovského chaosu to může znít jako špatná zpráva, ale ve skutečnosti je to velice zábavné. Průběh hrou má prostě flow a rychle to odsýpá. Záseky a zákysy téměř nehrozí. Zkrátka a dobře, v pohodě se to dá projít od začátku do konce bez nějakých větších problému.

Prakticky se mi líbí všechno. Design map mi připadá o kapku lepší než u původního HeXena II, noví nepřátelé jsou celkem zajímaví, za postavu démonky se hraje příjemně a jednoduše není moc co vytknout.

A tak jsme u konce. HeXen II je skvělé a důstojné pokračování. Vše, co jsme měli rádi, se vrátilo ve stejné, nebo dokonce v ještě lepší formě. Skvělou třešničkou na dortu je také datadisk Portal of Praveus. Mohl bych tohle dílo doporučit, ale vy jste to všichni určitě už hráli... Teda doufám. :)