Duke Nukem 3D – protože recenzí na Duka není nikdy dost

Ajaj! Naši planetu ovládlo UFO. Přiletěli, všechny zotročili a vše zničili. Země je ztracena! A hle, tu přichází naděje. Chlápek jménem Duke Nukem (Nuke 'em… :)), což je kulturista, svalovec sršící testosteronem, magnet na ženy, milovník velkých zbraní, akční hrdina, co vypouští hlášky jako „I am here to kick ass and chew bubble gum… And I am out of the gum!“, „I'm gonna get medival on your asses!“ nebo „Your face, your ass, what's the difference?“

Tak přesně tenhle hrdina popadne zbraně, nasadí si sluneční brýle, vydá se všechny ufouny vystřílet a zachránit svět.

O DN3D toho bylo řečeno a napsáno mraky. Ano, včetně tohoto blogu. Ale protože opakování je matkou moudrosti, určitě neuškodí, když přidám také svůj pohled na tuhle legendární klasiku.

DN3D je střílečka z devadesátých let, která navazovala na tehdejší generaci doomovek, jako Doom (překvapivě), Heretic, Hexen… Mimo jiné to ale není první výskyt postavy Duka ve světě PC her… Už v roce 1991 vyšla akční plošinovka s prostým názvem Duke Nukem a ještě v roce 1993 pokračování Duke Nukem II. DN3D je tedy vlastně třetím pokračováním akční série ze světa Duka Nukema.

Princip DN3D je však doomovsky prostý. Úkolem je projít hromadu map (rozdělených do tří epizod). A to z bodu A do bodu B. Na konci každé mapy je pak symbol Duka (co vypadá jako znak radiace), který se musí aktivovat, a mapa končí. Pak se objeví statistiky, kolik jste zneškodnili nepřátel, sebrali věcí a našli secretů. V jednotlivých mapách sem tam narazíte na dveře, které potřebují přístupovou kartu a tu musíte někde najít. Takže hledání klíčů/karet, secretů a čištění jednotlivých levelů - přesně to, co hráči v devadesátkách potřebovali.

Každá mapa je plná monster, které Dukovi stojí v cestě, ale naštěstí jdou odprásknout brokovnicí nebo vyhodit do vzduchu granátem. Prosté, jednoduché. A ať už jsou to ještěři s rotačními kulomety, droni, přísavky, co skočí Dukovi na ksicht, či jiná havěť… Na vše bude mít Duke hromadu zbraní.

Kromě těch běžných, jako je pistolka, brokovnice, kulomet či bazuka, je tu i hromada různých zcela originálních a vtipných kousků. Kupříkladu zmenšovač. Zmenšovač každého protivníka zmenší natolik, že jej pak stačí zašlápnout jako hmyz. Duke může zmenšit i sám sebe - střely se totiž odráží od zrcadel. Dokonce to někdy to bude nutné pro další postup ve hře, ale ne tak často. Dále je tu třeba mrazič. Podobně jako v Hexenovi, i tady protivníky proměníte v ledové sloupy, které pak stačí kopem roztříštit na hromadu malých střepů.

Dále je tu trhavina, co se dá nasadit na zeď. Z ní pak vede laser, a když se někdo paprsku dotkne, výbušnina detonuje. A ještě jsou tu granáty známé jako pipebombs, které se můžete odpálit na dálku. Hodíte je někam do davu monster a dálkovým ovládáním uděláte BUM!

Co se týče monster, jejich „čištění“ je díky originálním zbraním celkem zábavné a uspokojivé. Z nepřátel stříká krev - zůstávají po nich cákance na zdech. Když nějakému ufounovi přistane v ksichtu raketa, roztrhá ho to na kousky, a ty se rozlítnou všude kolem. Není to zajímavé jen z pohledu jisté akčnosti a zábavnosti, ale také technologicky. V tehdejší době takové věci hry obvykle neuměly.

Kromě zbraní má Duke také různé předměty, které může během své mise využít. Pochopitelně je tu lékárna, se kterou si může kdykoliv doplnit zdraví. Je potřeba s ní ale trochu šetřit. Steroidy zvyšují rychlost běhání a šanci na damage. Holoduke vytvoří hologram na zmatení nepřátel. Díky Jetpacku lze lítat (dost to usnadňuje celou hru mimochodem).

Takže to by bylo k výbavě. Teď k technologické stránce.

DN3D je jedna z prvních her, která byla postavená na build engine (společně s Powerslave, Blood, Shadow Warrior, Redneck Rampage a NAM). Build engine vyvinul jistý Ken Silverman, tuším… Stále je to 2.5D engine, který není skutečně 3D, ale dovede vypadat jako 3D. Avšak na rozdíl od takového Doom enginu umí spoustu pokročilých věcí.

Všechny podlahy a stropy už nemusí být vodorovné. Někdy bývají i nakloněné, čili je možné jít do kopce a tak dále. Na rozdíl od Dooma je konečně možné mít více pater nad sebou. Dále je tu voda, do které se dá potopit. Jsou tu také zcela funkční zrcadla, takže se Duke může na sebe dívat a říkat Damn, I am looking good! Dokonce jsou tu různě propracované světelné efekty. Na diskotéce svítí modrá a červená světla. Některá místa jsou tmavá, ale když se otevřou dveře, dopadne dovnitř světlo z vedlejší místnosti… Na některých místech jde výbušninou probourat zeď a projít skrz. Některé sektory se mohou pohybovat, takže tu máme různé turbíny či jiné stroje. A také dopravní prostředky - metro, lodičky…

Z faktu, že Duke často vypouští jednu vtipnou hlášku za druhou, a ze zbraní typu zmenšovač, jste jistě vydedukovali, že Duke je pojatý jako humorná hra. Teda… vy to ani nemusíte dedukovat, jelikož každý Duka zná… Ale jo. Vzpomínám si, jak jsme na základní škole všichni Duka žrali. Přišlo nám to vtipný. „Jo, to je ta hra, kde můžeš najít ufouna na záchodě, jak sere a rovnou ho odprásknout.“ nebo „To je ta hra, kde jde rozstřelit v kině plátno a za ním najít secret.“ a taky „To je ta hra, kde ženské, co tančí u tyče, můžeš dát prachy a ona ti ukáže kozy.“ - a pravda je, že tohle všechno tu opravdu je.

Obecně je DN3D hodně interaktivní hra. Můžete dělat spoustu věcí. Zkoušet zvedat sluchátka v telefonních budkách. Vykonávat potřebu na WC. Hrát kulečník. Rozsvěcovat a zhasínat světla.

Prostě na svou dobu dost živá věc. Dle mého názoru však Duke zestárl trochu hůř, než Doom. Doom vypadá dobře i dnes. Duke - dokonce jeho moderní verze na Steamu (Megaton Edition) - vypadá v dnešní době trochu zastarale. Myslím hlavně technologicky. V devadesátkách to byl hezký efekt, že jste třeba skočili do vody a mohli jste se potopit. Ale dneska už je tak nějak víc poznat, jak je to vlastně naprogramované. Tj. skok do vody vás prostě jen „teleportuje“ na jísté místo na mapě - do nějakého sektoru, kde je statické modré světlo, aby to vypadalo jako pod vodou, a je tam nastavený atribut lítání a absence vzduchu. Když se z vody vynoříte, prostě vás to hodí zpátky.

Nakloněné podlahy a stropy jsou sice hezké, ale působí trochu nepřirozeně a divně to interaguje s objekty, jakými jsou třeba nepřátelé či výbušniny. Splash damage z výbušnin funguje zvláštně, protože někdy, když monstrum stojí za rohem, už na něj výbuch nedosáhne.

Technologických podivností je tu spousta. Mimo tyhle věci je tu pár chyb i v principech samotné hry.

První věc - nechápu, proč tu nejsou nějaká bezpečnostní pravidla pro používání výbušnin. Už Doom měl mechanismus, že když vám došla munice ve všech zbraních, nikdy vás to automaticky nepřepnulo na raketomet, protože je nebezpečný. Jenže tady je to tvůrcům jedno. Tady když vám dojde munice, Duke vytáhne raketomet - klidně i v malé úzké chodbě - a pak jen PRÁSK! Všechno vyletí do vzduchu, včetně Duka.

A jedna věc, kterou fakt na DN3D nemám rád. A to je dron… Dron se objeví zhruba v druhé epizodě a je to taková otravná mrdka, která letí přímo na vás a pak exploduje, což vám vezme většinu zdraví. Vy ho musíte zničit dřív, než vám ublíží. Bohužel toho vydrží docela dost. Co je ale horší - tvůrci se rozhodli od druhé epizody tuhle věc narvat všude, což celkem ničí zábavnost hry. Taková třetí mapa druhé epizody se díky tomu stává hrozně nudnou a otravnou.

Každopádně - tohle bylo k původní hře. Teď bych se rád pustil do datadisků.

Atomic Edition

Později vyšel datadisk Atomic Edition. Ten kromě původního DN3D přinesl i pár nových věcí - hlavně tedy jednu novou epizodu - The Birth. Takhle epizoda je překvapivě docela dost dobrá. Nebojím se dokonce říct, že ji mám radši, než ty původní tři.

Epizoda má tuším nějakých 10 nebo 11 nových map, které se odehrávají na různých místech. Například je tu Duke Burger, což je fast food věnovaný Dukovi. Po jeho vyčistění od mimozemšťanů zjistíte, že se tam vyrábí maso ze psů. Pak je tu třeba Baby Land - zábavní park. Jedna mise se odehrává v ponorce, další na poště a tak dále.

Zajímavostí je také nové monstrum, což je takový hnědý mimozemšťan. Ten na vás útočí drápy, nebo na vás může plivnout zelenou střelu, která Duka zmenší (a pak se nesmíte nechat zašlápnout). Kolem těchto potvor se de fakto točí příběh celé epizody The Birth, protože úkolem Duka je najít jejich královnu a zničit ji (ona je pak final boss).

A poslední novinkou je zvětšovač. To je nová zbraň, která je opakem zmenšovače. Zvětšovač zvětší potvoru tak, že se nafoukne jako balón a vybouchne. Teoreticky ho lze použít i v prvních třech epizodách, ale prostě pro něj není munice.

Duke Caribbean: Life's a Beach

Tento mód je celkem vtipný. Přináší několik nových map (není jich ani deset) a jak název naznačuje, děj se odehrává v Karibiku. Čili samá exotika, pláže, zábavní parky, džungle, jeskyně a tak dále. Kromě toho je několik věcí upraveno tak, aby to bylo … vhodné pro atmosféru.

Například - Duke má místo brokovnice a kulometu stříkací pistolky (ale fungují, jak mají), místo granátů házíte po monstrech ananas a celá řada dalších praštěných nápadů. Nepřátelé jsou také lehce vylepšení - ufouni nosí sluneční brýle, mají havajský košile a havajské věnce.

Přibyly i nové hlášky typu „Time to crush this party!“ nebo „It's time to limbo!“ - všechny se zdají být namluvené originálním dabérem, takže pohoda.

Jednotlivé levely jsou celkem dobře navržené, nenudí, dovedly mou pozornost si udržet až do konce a taky se k nim rád vracím. Za největší slabinu bych asi označil nové monstrum. V tomhle případě ufoun na nafukovacím kruhu (Inflatable Sea Monster). Ač je tahle věc legrační, dává celkem velký damage (protože střílí výbušné kokosy). Uměl bych to chápat jako upper tier monstrum, ale ve skutečnosti je to celkem běžná potvora a nachází se skoro všude. A to je otrava.

Nuclear Winter

Další datadisk už je trochu slabší. Ne že by byl vyloženě špatný, ale po všech stránkách působí hůř, než ostatní. Level design je trochu amatérský a nová grafika vypadá jako od začátečníka.

Každopádně jak název napovídá, tentokrát jsme se dostali do vánočního prostředí, takže je všude sníh, nepřátelé vyfasovali Santovské čepičky. Jo, a na pozadí hrají koledy.

Někteří nepřátelé jsou zcela upravení. Místo ufounů útočí sněhuláci či elfové.

První dva levely jsou stejné jako v původním Dukovi, jen se odehrávají pozpátku. Tj. začínáte na konci druhé mapy z původní hry a musíte to projít na začátek první. Oba tyhle levely dostaly vánoční kabátek, takže to není tak nudné, jak to zní. Každopádně pak už začínají zcela nové mapy. Nejsou špatné, ale… nepatří ani mezi ty nejlepší.

V poslední mapě je navíc boss - samotný Santa Klaus AKA Santa Claws. A boj s ním je docela těžký, obzvlášť proto, že podivným způsobem kopíruje to, co dělá Duke. Bůh ví, jak je naprogramovaný.

Duke it out in D.C.

Tenhle datadisk se odehrává ve Washingtonu DC a první mapa v Bílém domě. Je to celkově politicky pojaté a úkolem je zachránit prezidenta, kterého ufouni unesli.

Jednotlivé mapy jsou velice profesionálně nadesignové, ale paradoxně je nemám moc rád. Sice je design na špičkové úrovni, ale jsou někdy příliš velké, nepřehledné a nudné. Nuclear Winter zmíněný výše má třeba daleko amatérštější mapy, ale hraje se výrazně zábavněji. Takže Duke it out in D.C. je dle mého názoru slabší, ale obecně ne úplně špatný datadisk. Navíc obsahuje i celou řadu originálních nápadů.

A tím se dostávám úplně na konec. DN3D je dneska už klasika. Sice zestárl technologicky trochu hůř, než Doom - aspoň podle mě - přesto je stále vtipný, zábavný a chytlavý. Dokonce je daleko příjemnější, než Duke Nukem Forever :D Doufám, že jsem někoho navnadil, aby si ho zahrál. Pokud ano, na Steamu je vylepšená verze Megaton Edition se všemi datadisky, čili neexistuje výmluva si tohle dílko nechat ujít.