Doom Eternal – Jaký je nový Doom?

Jsem retrohráč a nemám moderní hry moc rád. Není to snad tím, že bych proti nim něco měl a byl typický „za mých mladých let bejvaly hry lepší. Kam ten svět dneska spěje?“ člověk, ale prostě mě pořád něco láká spíše k těm starým dobrým klasikám.

Avšak existuje pár výjimek, jako je třeba Zaklínač, nebo právě Doom. Když v roce 2016 vyšel nový Doom, řekl jsem si, že ho vyzkouším, přičemž jsem očekával něco opravdu hrůzostrašného. Očekával jsem moderní střílečku ve stylu Call of Duty, která bude obsahovat všechny ty herní prvky, ze kterých si dělali šoufky v parodickém dílku Duty Calls.

K mému velkému překvapení byl Doom (2016) naprosto v pohodě a ve výsledku dost kvalitní hra. Dokonce - dle mého osobního názoru - obsahuje spoustu retro prvků. Místo lineárního stylu jsou tam rozlehlé levely, kde se dají objevovat secrety jako za starých časů, člověk si zastřílí a vyblbne. A když už se vyskytují nějaké modernější prvky, tak jsou zakomponovány celkem vhodným, decentním způsobem. Za mě osobně je Doom (2016) fakt v pohodě.

A před týdnem vyšel Doom Eternal. Vzhledem k povinné karanténě v důsledku virové pandemie, jsem si říkal, že si to aspoň vyzkouším. A tak jsem si Doom Eternal koupil, nechal Steam, aby stáhl celých 40 GB dat, a dal se do hraní. A dnes bych chtěl popsat své dojmy.

Nový Doom je vizuálně naprosto TOP

Inu, Doom Eternal se obecně od Doom (2016) zase tak moc neliší a zdědil spoustu herních prvků, ale pár zásadních novinek tu je. Některé z nich jsou dokonce i značně kontroverzní a fanoušci Dooma se kvůli nim hádají na diskuzních fórech.

První výrazná věc je příběh. Zatímco původní Doom měl úplně jednoduchý děj, kde zápletkou je zkrátka to, že příšery z pekla zamořily výzkumnou stanici na Marsu a bezejmenný voják se nimi musí prostřílet... v Doom Eternal už nám ten děj začíná trochu víc bobtnat.

Tvůrci se z nějakého důvodu rozhodli, že Doom potřebuje pořádně velký propracovaný lore, hromady cutscén a rozhovorů, dlouhatánské deníkové zápisky, které vysvětlují veškeré pozadí o Doom univerzu. Dočteme se o boji mezi dobrem a zlem, o starobylých rasách a starodávných magických zbraních (Crucible) a tak dále. Někteří fanoušci poukazují, že tohle je úplně na nic. Je to Doom, ty vole, Doom, kapiš? Vezmi bouchačku a zastřel všechno, co se hne! Nepotřebuješ k tomu žádný bla bla. Někteří zase poukazují na to, že děj je věc zcela dobrovolná a nic vás nenutí si o něm číst a cutscény můžete přeskočit. Pravda, to dává smysl.

Děj by se dal každopádně shrnout tak, že se Doomslayer snaží zachránit svět před pekelnou invazí. Schovává se na své vesmírné stanici jménem Fortress of Doom, kde má veškeré vybavení, a to hlavně teleport, kde si nastaví souřadnice různých míst na planetě Zemi. Tam se budou plnit různé mise. Nejdříve je nutné najít a zabít několik pekelných kněží. Na konci bude také nutné navštívit Mars.

Náš domov - Fortress of Doom

Dalším výrazným prvkem, který je opět masivně kritizován a všimnete si toho už v prvním levelu, je platforming, tedy spoustu skákání přes plošinky a la Super Mario. Hop hop hop. Nově tu přibyly jakési bidýlka, o které se můžete zhoupnout jako Lara Croft, stěny, na které se lze přisát a šplhat po nich, speciální rychlý pohyb kupředu jménem dash a tak dále. Všechny tyhle věci musíte dělat na milimetr přesně a tak, jak chtějí tvůrci hry, jinak hrozí okamžitý pád. Hra naštěstí za pády tolik netrestá a teleportuje vás zkrátka někde poblíž nebo na začátek celé hopsací sekce. Akorát vám to vezme několik procent zdraví.

Chápu, že se to některým hráčům nelíbí a na gamepadu to musí být mnohem horší než na klávesnici, ale dá se na to zvyknout. A že se tam tohle vyskytne, tvůrci ukazovali už v prvních trailerech, čili není to zas až tak překvapivé.

Osobně bych tyhle skákací sekce rozdělil na tři fáze. První fáze, kdy se to musíte naučit a bude vám to lézt na nervy. Druhá fáze, kdy už se do toho dostanete a začne vás to možná i trochu bavit. A třetí fáze, ve které tyhle sekce začnou být čím dál větší, složitější, zdlouhavější a daleko víc frustrující.

Nový Doom obsahuje spoustu hopkání přes plošinky

Celkově ale Doom Eternal působí mírně arkádově a konzolově. Například jsou tu tzv. životy (extra lives) jak z dob Maria. Naštěstí když vám dojdou, tak to neznamená game over, ale jen to, že se tentokrát nemůžete jen tak zvednout a pokračovat a je nutné začít od posledního checkpointu.

Veškeré itemy, zbraně, munice a vše tu poletuje ve vzduchu jako v Quake III Arena. Je to zvláštní, protože v Doom (2016) ležely všechny itemy - zcela realisticky - na zemi a hlavní hrdina je realisticky z té země zvedal. Skoro to vypadalo, že tvůrci na to chtěli dát nějaký zvláštní důraz, aby každá zbraň byla představena hráčům. Avšak tady zbraně rotují půl metru nad zemí. Ne, že by na tom záleželo, ale ve výsledku to dělá takový zvláštní arkádovitý feeling. Když jsem tohle viděl v prvním gameplay asi rok zpátky, myslel jsem si, že je to jen prototyp a takhle to nakonec nebude, ale světe div se...

Přejdeme ale k tomu nejdůležitějšími, a to je akce. Doom je hlavně akce. Doom je o tom se vyblbnout, zastřílet si a odpočinout si od každodenních starostí tím, že impovi rozstřelím brokovnicí hlavu.

S akcí v Doom Eternal je to však složité. Doom (2016) přinesl tzv. glory kills. Když má protivník málo zdraví, začne zářit a v tu chvíli mu můžete udělat glory kill - tj. hlavní hrdina, Doomslayer, protivníkovi rozmáčkne hlavu, utrhne nějakou končetinu a podobně. Ono to vypadá na první pohled jako takové zpestření pro zábavu, ale ve skutečnosti vás hra nutí tohle dělat pořád, jelikož jen monstrum zabité přes glory kill dropne munici a zdraví. Bez toho je malá šance akci přežít.

Doom Eternal dává na glory kills ještě větší důraz. Ne jen to. Spoustu monster má tzv. weakpoints, tedy slabiny. Arachnotron má takový štíří ocásek, který mu musíte prvně odstřelit. Cacodemonům musíte házet granáty do huby ve chvíli, když plivají firebally. Mancubusům je nutné rozstřelit plamenomety. A opět, hra vás nutí monstra zabíjet tímhle správným způsobem, jinak vám potrvá hrozně dlouho protivníky zdolat.

Kromě toho jste nuceni používat motorovku. Když vám dojde munice, jediný způsob obnovy je buď nějakou rychle najít poblíž, nebo rozříznout motorovkou nějakou zombii, aby z ní po smrti nějaká munice vypadla. Pokud nemáte ani jedno, tak smolík. Též jste nuceni používat takový malý plamenomet, který máte přidělaný k rameni. Ze zapálených monster totiž vypadává zbroj.

Řízi řízi řízi...

Podobně jako platforming bych akci rozdělil na tři fáze. Nejdříve první, kdy se to musíte učit a zvykat si na to, pak druhá, kdy se do toho dostanete a začne vás to bavit. Já jsem se při hraní několikrát přistihl, že mě akce dost baví a říkal jsem si „ty jo, to je paráda!“ a ratatata, bům! Prask! Kaboom!

Ale zase je tu třetí fáze. V několika posledních mapách jsou akční sekvence už příliš obtížné, zdlouhavé a přehnané. Občas vám dojde munice a prostě ne a ne žádnou najít. Občas narazíte na speciální totem, který spawnuje nepřátelé, a neskončí to, dokud ho nenajdete a nezničíte.

Totem později nahradí ještě něco horšího - Arch-vile. Arch-vile se objeví a teleportuje do arény 1500 monster. Vy je pracně všechny postřílíte, ale on i tak teleportuje další hromadu. Pěkné! Musíte jít přímo po něm, ale on se prostě přemístí někam pryč, popřípadě kolem sebe vykouzlí ohnivý štít. Prostě se za každou cenu bude snažit přežít.

Je tedy akce v Doom Eternal hlavně k vyblbnutí a zábavě? Ano i ne. Místy se fakt vyblbnete, ale zároveň platí, že existují pevně daná pravidla, která jste nuceni neustále dodržovat, a musíte to dělat takovým způsobem, jakým po vás chtějí tvůrci.

Kromě akce nechybí ani klasické věci, jako je hledání secretů. Opět tu jsou schované figurky jako v Doom (2016). Nově tu také najdete vinylové desky s hudbou, kterou si lze pouštět (obsahuje třeba i tracky z Wolfensteina či Doom 3). Doomslayer má na své lodi Fortress of Doom něco jako svůj pokojíček, kde má svůj PC, knihovnu, plakáty, poličku s figurkami a zmíněné vinylové desky.

Doomslayer má na své lodi pokojíček...

I tuhle knihovničku se zajímavými tituly

Rád bych se ještě vyjádřil k vizuální stránce. A vizuální stránka je... zatraceně, to se ani nedá popsat. Doom Eternal je prostě hrozně krásná hra a kdyby někdo ze hry vystříhal veškerou akci a nechal to jen jako tech demo, kde si můžete jednotlivé mapy projít, pořád by to byl zajímavý zážitek. Hezká grafika samozřejmě nedělá automaticky dobrou hru, ale zkrátka dlouho jsem neviděl nic hezčího.

Za zmínku také stojí, že tvůrci upravili grafickou stránku tak, aby víc připomínala klasického Dooma. Třeba plazmovka vypadá jako ta úplně původní, to samé Cacodemon! A mnoho dalšího.

Kdybych to měl nějak shrnout, tak Doom Eternal rozhodně není špatnou hrou, ale obsahuje příliš mnoho experimentů a nových inovací, které nemusí sednout všem. Někoho úplně odradí, někomu lehce zkazí zážitek, někoho ale naopak potěší. Doom Eternal jinak přináší hromadu nových zajímavých nápadů, hromadu starých i nových monster, boss fightů i zbraní. Teď už nezbývá, než jen počkat, jak tohle dílko prověří čas a jestli si na Doom Eternal lidi vzpomenou třeba za dva roky.

Jak říkám, Doom Eternal je vizuálně TOP