Od Doom 64 byste mohli očekávat, že to bude další z mnoha konzolových a okleštěných ořezaných portů původního Dooma, jakých je celá řada. Avšak, překvápko, Doom 64 je něco naprosto odlišného od ostatních dílů Doom série, až se tomu těžko věří. Je to úplně samostatné dílo, které ne jen, že přináší své vlastní nové mapy, úplné grafické přepracování monster a zbraní, ale také značně pokročilejší engine.
Tenhle Doom prakticky ani nevypadá tak úplně jako Doom. Prostředí je takové rezavé, industriální a atmosférou připomíná spíše Quake. Už při rozehrání prvního levelu nás tahle atmosféra obklopí a my si můžeme všimnout, že ten feeling je prostě jiný.
Každopádně, tenhle Doom býval spíše neznámou, zapadlou černou ovcí, o které toho nikdo moc nevěděl, avšak v poslední době se o něm začalo dost mluvit. Poprvé si získal pozornost tím, že vyšla Brutal Doom verze pro Doom 64, a později se připomenul ještě tím, když vyšel na Steamu společně s Doom Eternal. Plus ještě navíc vyšel pro Nintendo Switch.
Cacodemon v Doom 64 vypadá takhle... a má ruce!
Otázkou tedy je, jestli je Doom 64 dobrou hrou a důstojným nástupcem Doom série, co přináší nového, a které klasické Doom prvky naopak zachoval.
Pochopitelně tu máme staré dobré zbraně, jako je motorovka, pistole, brokovnice, super-brokovnice a další. Ty dostaly jen nový grafický kabátek, ale jinak je všechno tak, jak jsme byli zvyklí. Ačkoliv... Je tu jedna nová zbraň, a tou je Unmaker. Při jeho nabytí se hlavní hrdina zeptá: „Co to do#@** je?“ Je to takový prazvláštní paprskomet. Ten je sám o sobě celkem slabý, ale pokud najdete tzv. Demon Keys, můžete postupně zvýšit jeho účinnost tak, že se z něj stane naopak nejsilnější zbraň vůbec. Bohužel, tyhle Demon Keys se obvykle nachází někde v různých tajných mapách, které musíme nejdříve najít.
Nepřátelé jsou na tom podobně jako zbraně. Je tu pochopitelně hromada starých známých jako Imp, Cacodemon, Arachnotron, Mancubus... Všichni též dostali nový grafický kabátek. Umím si představit lidi, kterým by se mohl nový vzhled líbit, ale i ty, kterým rozhodně nikoliv.
Kromě vzhledu se také někteří nepřátelé chovají značně jinak. Arachnotron střílí dvě řady paprsků, zatímco ten původní měl jen jeden paprsek, Pain Elemental dává poměrně silný damage, když exploduje, a tak dále. Ty změny jsou však spíše jen řada drobností, nic zásadního.
A co se týče zvuků, ten si Doom 64 vypůjčil z PSX verze, která si je předtím vypůjčila ze Sega Saturn verze.
V Doom 64 je zabudovaný cheat, co odstraňuje všechny textury
No, a nakonec jsou tu i zcela nové mapy... Skvělé mapy! Designově mi velice sedly... Ale stojím si za tím, že prostředí prostě připomíná převážně Quaka jedničku. Ať už jsou to mapy na vesmírných základnách nebo ty v pekelném prostředí... Je tu prostě takový ten quake feeling. A to rozhodně není špatně. K tomuhle Doomu to celkem sedí. I když je design takový více koridorový a uzavřený, rozhodně je zajímavý. V některých misích se dokonce bude muset použít mozek a vyřešit nějaký ten hlavolam, abyste se dostali dál.
Na jednotlivých mapách je každopádně vidět, že engine hry je značně upravený. Skoro bych řekl, že až v hexenovském slova smyslu. Doom 64 umí evidentně scripty. Například jste v situaci, kdy chcete sebrat červený klíč, ale jakmile se přiblížíte, tak vám zmizí přímo před nosem a do místnosti se teleportuje hromada monster. Klíč se zase objeví, až všechna ta monstra vystřílíte... Takže jak vidíte, nový engine umí i takovýhle troll efekty.
Epický souboj
Umí toho však ještě daleko více. Třeba různé druhy světelných barevných efektů. Umí spawnovat nepřátelé na konkrétních místech, což původní Doom neuměl. Dále zvládá kupříkladu zemětřesení, mlhu a podobné efekty... Ještě tu máme různé pasti, jako jsou šípy vystřelující z otvorů ve zdech, a tak dále a tak dále. Zkrátka a dobře, je tu celá řada technologických vylepšení.
Za zmínku také stojí hudba. Stejný případ jako u těch zvuků. Tvůrci si vypůjčili hudbu z PSX verze, která si je předtím vypůjčila ze Sega Saturn verze.
Už to nejsou nejrůznější melodické rockové tracky, jak jsme byli u prvních dílů Dooma zvyklí. Hudba v Doom 64 je více atmosférická a strašidelná. Je to takový nevýrazný hororový ambient, kterého si mnohdy ani nevšimnete. Ale perfektně se tam hodí a buduje atmosféru tak, jak má.
Za zmínku stojí dva noví nepřátelé. Jeden z nich je Nightmare Imp, což je zlejší verze Impa, a následně Mother Demon, což je final boss celé hry. Mother Demon je prostě jakési velké monstrum se čtyřma rukama.
Boj s Mother Demon je každopádně poměrně obtížný v kontrastu se zbytkem hry. Tahle potvora na vás vrhá různé naváděné střely a je extrémně otravná. Boj s ní se nicméně dá usnadnit pomocí Demon Keys, které, jak už jsem zmínil výše, zvyšují účinnost Unmakeru.
Arachnotron taky vypadá jinak, navíc střílí víc paprsků
Ač Doom 64 obsahuje 32 map, je tu hromada těch, které jsou tajné. U původního Doomu byly secret mapy 31 a 32, ale tady je to taky 28, 29 a 30 (takže prakticky poslední mapa je 27). Hned v první se jde poměrně složitým způsobem dostat do malé, ale extrémně šílené secret mapy jménem Hectic. A takových map můžete během hry navštívit hned několik, přičemž v některých se dají nalézt právě zmíněné Demon Keys.
Demon Keys jsou přesně tři. Kromě toho, že zvyšují sílu Unmakeru, zároveň snižují sílu final bossovi. Takže čím větší počet nalezených Demon Keys, tím snadnější finální souboj bude.
Takže jo, Doom 64 je něco, co si každý milovník Dooma a retro player musí zahrát. Jinak to nejde! Pochopitelně to můžu doporučit i všem ostatním. Doom 64 má skvělou atmosféru, dobře se hraje, baví, chytne a nepustí. Stojí za to!
Pozn. Sledge - můj pohled na Dooma 64 si můžete přečíst v článku Dohráno: DOOM 64 :)
Taky jsem byl překvapen jak měl Doom 64 chytnul.
No tak ja se musim pridat. Doom 64 je v Gzdoom verzi naprosta parada. Vrele doporucuji.