Tenhle díl Castlevanie zůstává stále trochu opomíjen, protože vyšel až v roce 2009, čili u fanoušků chybí nějaký ten nostalgický vztah a hezké vzpomínky. Navíc vyšel jenom pro Nintendo Wii (v současné době se nedá ani v Nintendo Storu koupit, takže smůla. Piracy for the win!).
Jinak je to remake jedné staré Castlevanie, která vyšla pro první Game Boy a neměla tehdy ani barvy. Jmenovala se Castlevania: The Adventure, tak proto ReBirth. Dějově se tenhle díl odehrává o zhruba sto let dřív než úplně první Castlevania a hrajeme tentokrát za lovce upírů Christophera Belmonta, který se jako vždy musí vypravit do Draculova hradu a zničit ho.
Když přišlo Symphony of the Night, série Castlevania už pokračovala pouze ve formě metrodvanií a ty klasické zanikly. Ovšem u téhle se tvůrci pro změnu rozhodli, že půjde ve stopách úplně prvního dílu z roku 1986. Kruh se uzavřel. Oklikou jsme se vlastně dostali tam, kde jsme byli původně!
A tak tady máme klasickou Castlevanii, která obsahuje osm levelů, jež je nutné projít od začátku do konce, přičemž každý level obsahuje mini bosse uprostřed a bosse na konci. Všechny klasické principy se vrátily. Bič jako primární zbraň, bumerang, svěcená voda, nože a hodinky na zastavení času jakožto sekundární zbraně. To všechno tu je! Tvůrci se klasického stylu dokonce drželi natolik, že zakomponovali i některé otravné prvky z prvních dílů, třeba nemožnost skákat při chůzi po schodech nebo možnost švihat bičem jen jedním směrem.
Když jsem hrál ReBirth poprvé, tak mě moc nezaujal. Ono ani nemá moc šanci vytvořit v hráči žádný dojem, protože je to docela krátké. Dá se to prolítnout celé tak za hodinu a půl. Poslední level je dokonce jen boj s Draculou bez čehokoliv dalšího.
Tak jsem tenhle díl zatím odložil s tím, že se k němu vrátím někdy později, což jsem pro potřeby téhle recenze udělal. A musím říct, že napodruhé ReBirth v některých ohledech oceňuji víc. Obecně to je docela slušná Castlevania, která má opravdu něco do sebe.
Jak říkám, je to hodně krátký díl, ale je tady jedna věc, co stojí za zmínku... Funguje tu systém, který je trochu podobný Rondo of Blood, tedy že tu je více cest, kudy se můžete vydat. Není to tak komplexní jako u Ronda a cesty se nevětví napříč celou hrou, ale přesto tu občas je možnost jít cestou A nebo cestou B. A to se počítá!
Jednotlivé úrovně jsou celkem fajn a místy se vyskytne i nějaký ten zajímavý nápad, jak prostředí trochu oživit. I když já osobně bych řekl, že v předchozích Castlevaniích ten kontrast jednotlivých prostředí byl větší a tady to malinko splývá, až mi bylo občas jedno, kde vlastně jsem.
Hudební výběr jsou pochopitelně různé klasiky z předchozích dílů, což vítám, avšak moc se mi nelíbí takový ten moderní sound, kdy v písních prostě slyšíte, že jsou hrané na klávesy.
Osobně se mi také líbí moderní grafika, ale zároveň s ní mám malinký problém. Osobně bych ocenil, kdyby to bylo méně barevné a veselé a více strašidelné, ponuré a dostatečně spooky.
Jak je vidět, tahle Castlevania je jak na houpačce. Levely jsou fajn, ale ne úplně. Grafika je fajn, ale ne úplně. Hudba je fajn, ale ne úplně. Drží se to v jakémsi průměru.
Za zmínku ještě stojí, že obtížnost je tentokrát docela nižší. Obecně je to obtížná hra, ale v porovnání s ostatními díly jsem si nepřipadal, že dostávám od všech monster na prdel. Dokonce je to jeden z mála dílů, kde v nastavení obtížnosti není na výběr jen normal a hard, ale také easy. Tomu říkám pokrok! Bohužel (nebo bohudík) obsahuje herní prvek, který se vyskytl v úplně první Castlevanii, tedy, že s každým dalším levelem dávají ti stejní nepřátelé větší a větší damage. Když vás trefí netopýr v první mapě, sebere vám tak 1 hp, ovšem v sedmé mapě už přijdete třeba o polovinu. Takže ouha, není to tak snadné, jak to vypadá.
Kdybych to shrnul, je určitě fajn, že se Konami rozhodli zase oživit klasiku. Chápu, proč je tenhle díl taková černá ovce rodiny a fanoušci jeho existenci mnohdy ignorují. Přesto si myslím, že stojí za to a každý fanoušek Castlevanie by The Adventure ReBirth neměl opomíjet. Je to každopádně takové vzdání holdu starým klasikám a to je důvod, proč ho tu pro úplnost série zmiňuji.
Nejnovější komentáře