Pro konzoli Genesis/Mega Drive vyšla v roce 1991 videohra Sonic the Hedgehog (dále STH) a stala se natolik úspěšnou, že vzniklo pokračování a pokračování a další pokračování a hle. Dnes už máme mega obří sérii her roztroušených po všech možných i nemožných konzolích i PC. Později se ke konzoli Genesis začala i přibalovat jako skvělé marketingové přivábení.
Ze Sonica se každopádně stala světově známá postava a také poměrně hodnotný brand, jelikož podle něj vznikly seriály, i filmy (v roce 1998 běžel seriál „Dobrodružství ježka Sonika“ na televizi Prima - pamatuji si do dnes :D). Vlastně i komixy a já nevím, co všechno. Pochopitelně se s ním prodávají i různé věci jako třeba trička, kšiltovky, batohy... Objevil se také v reklamě na McDonald. Je podle něj pojmenovaný gen. A v roce 1993 se v USA konal slavnostní průvod na den Díkuvzdání, kde se objevil i obří nafukovací balón se Sonicem. A to jsem toho ještě spoustu vynechal.
Každopádně fanoušci Sonica teď čekají na nový film, který přijde do kin v únoru 2020. Kolem Sonic Movie byly menší kontroverze kvůli nepovedenému designu samotného ježka, která zašla tak daleko, že se filmové studio rozhodlo ježka předělat. Je vidět, že fanouškům z devadesátek na Sonicovi velice záleží. Mimochodem, Jim Carrey tam bude hrát Robotnika... A když už se o tomhle filmu mluví, proč si tedy nezavzpomínat na úplně prvního Sonica z roku 1991?
Když ježek Sonic dostane damage, ztratí všechny své prstýnky
Jak ale Sonic vznikl? Inu, japonská firma Sega založila menší „in house“ společnost, aby vymysleli nějakého maskota. Něco, co trumfne italského instalatéra Maria a bude to stejně slavné jako Mickey Mouse.
Návrhů bylo spoustu - veverka, klokan... králík, co chytá věci ušima... Nakonec se však dostali nápad, že by to mohlo být zvíře, co se umí koulet. A zvířata, co ze sebe umí udělat kouli jsou dvě - ježci a pásovci.
No, a vyhrál to ježek. Ještě mu dali boty jako má Santa Claus a modrou barvu, aby ladil s barvou loga Sega (název firmy vznikl ze slov SErvice GAmes). Od začátku každopádně chtěli tvora, co umí běžet extrémní rychlostí. Nejlépe rychlosti zvuku. Nadzvuková rychlost se anglicky řekne Supersonic speed. Puf a název je na světě.
A hle. Máme tu antropomorfního modrého ježka jménem Sonic, co umí rychle běžet nadzvukovou rychlostí... Nový maskot firmy Sega a postava do videohry.
Tak to bylo pozadí vývoje... Pojďme se ale podívat, jak se první díl Sonica vlastně hraje. A na chvíli zapomeňme, že Sonic je celá herní série, nebo dokonce značka, co má za sebou i seriály, filmy, komixy... Nebo dokonce, že je to maskot společnosti Sega...
A zaměřme se čistě na to, jaká byla vůbec první hra, která se Sonicem vyšla. Jak fungovala sama o sobě? Jaký měl pocit člověk, který ji rozehrál a nic o ní vlastně nevěděl?
Sonic je prostě normální plošinovka, tzv. „side scrolling“, což znamená, že se jde stále kupředu za nosem zleva doprava (ne vždycky ale). Skáče se přes překážky, přes hluboké jámy, přes bodce, vyhýbá se koulím s bodci na řetězech nebo bodcům vystřelujících ze země a tak dále. U toho samozřejmě vedeme boj s nepřáteli a s bossy (bossem spíše - téměř vždy je to Robotnik).
Napínavý finální souboj s Robotnikem
Taková plošinovka by měla mít i nějaký ten příběh a v Sonicovi je děj prostý... Bylo nebylo, byl jednou jeden zmetek - Šílený vynálezce Dr. Robotnik (v japonské verzi známý jako Eggman) a ten se rozhodl ovládnout svět.
Ukradl šest smaragdů chaosu, které mu dávají moc... A proměnil všechna zvířátka na roboty, kteří mu slouží. Tzv. badniks. Sonic ho musí pochopitelně zastavit a všechna zvířátka zachránit.
Takže Sonic musí projít celkem šest tzv. zón, což jsou určité pasáže, které mají specifické prostředí. Třeba les, základna, zatopená jeskyně, město... Každá tato zóna se skládá ze tří levelů (aktů), které je nutné projít. Na konci třetího je obvykle boss, což je vždycky Dr. Robonik ve vznášedle, které předělal tak, aby mělo nějakou konkrétní schopnost (plivat oheň, vystřelovat bodec, máchat koulí na řetězu). Po tom, co Sonic bosse porazí, musí ještě otevřít kapsli, ve které jsou uvězněná zvířátka, a tím je osvobodit.
Zvířátka však bude osvobozovat ještě po cestě, jelikož každá potvora, kterou potká, je vlastně robot - badnik - a po jeho zabití (zničení) z něj vyletí/vyskočí třeba ptáček, veverka a tak dále.
Mramorová destička je skvělý asistent při pohybu v lávě
Za zmínku stojí, že jednotlivé levely mají více cest, jak je dohrát. A je na hráči, jestli půjde touhle spodní cestou, nebo to vezme horem, a tak podobně. Je to skvěle nadesignované a motivuje to k tomu, aby si to člověk zahrál vícekrát a pokaždé jinak. Není tomu tak vždy, samozřejmě. Někdy se cesta dvojí, trojí a někdy se ty cesty zase setkají, a dál vede jen jedna...
Sonic běhá rychle, tvůrci nekecali. Ovšem ze začátku to není tak poznat, jelikož design jednotlivých levelů není tak úplně na rychlost stavěný. Je tam příliš mnoho překážek a celkově má první díl tempo spíše pomalejší oproti těm dalším. Prakticky je tam ta rychlost zvuku jen na oko, aby se neřeklo... Na druhou stranu je fakt, že když Sonic běží dostatečně rychle, dovede běhat i po stěnách a dokonce i po stropě.
Jsou tam každopádně pasáže, kdy se podaří Sonica dost zrychlit a ty určitě stojí za to.
STH je každopádně velice minimalistická hra. K ovládání stačí jen šipky a skok. Kromě skoku Sonic nic dalšího neumí. Další schopnosti už vznikají jen kombinací různých pohybů. Kupříkladu - když je Sonic dostatečně rozběhnutý a vy stisknete dolů, začne se Sonic koulet, čímž se ještě zrychlí a je ještě nebezpečnější proti svým protivníkům.
Má to výhodu - je to snadné, je to odpočinkové... A dá se to hrát na všem. Klidně i na mobilu (ostatně Sonic the Hedgehog se dá i koupit na Google Play - je to oficiální port).
Sonic se dovede rychle koulet :)
Ježka Sonica při životě drží prstýnky (nebo kroužky - prostě rings anglicky). Musí mít u sebe aspoň JEDEN prstýnek. Když má nula, tak jakýkoliv damage - od nepřátel nebo od čehokoliv dalšího - znamená okamžitou smrt. V případě, že má u sebe aspoň jeden (nebo i víc), znamená damage jen ztrátu všech těchto prstýnků.
Ty ze Sonica vyletí a rozletí se do všech směrů. V této chvíli je možné některé z nich pochytat a tím je získat nazpět. Čím víc jich má, tím je jejich pochytání snadnější. Když ze Sonica třeba vyletí 50 prstýnků, je snadné si jich aspoň 10 zase nabrat zpátky. Čím je jich míň, tím hůř. Ačkoliv, když je jeden jediný, tak se paradoxně chytá lépe, než deset.
Mimochodem, pokud Sonic získá až 100 prstýnků, dostane extra life.
Bonus level
V STH se dá každopádně umřít, i když ježek prstýnky má. Stačí, když Sonica něco zamáčkne, tak pak je to prostě instant kill. V tomhle ohledu je to blbý, že engine hry tak nějak zvláštně vyhodnocuje kolize, takže člověka obvykle může zabít skoro všechno. Třeba dvě plošinky, co jsou moc blízko sebe.
Sonic se ještě může utopit. Ani v tomhle případě prstýnky nepomůžou.
A pochopitelně umře, když vyprší čas, který na jeden level má (což je celých 10 minut, takže nehrozí, že by vypršel, i kdyby se člověk brutálně flákal).
Kromě prstýnků jsou v mapách ještě monitory, které jdou rozbít a při rozbití dávají různé powerupy, jako je třeba 10 prstýnků naráz, štít, dočasnou nesmrtelnost a tak podobně.
Kromě normálních levelů jsou tu i bonus levely. Stačí mít na konci levelu 50 (a víc) prstýnků, a bude tam poletovat obří prsten. To neplatí na konci levelů, kde je boss.
Bedničky! Jééj!
Pokud se podaří do obřího prstenu skočit, objeví se bonus level. Ten se odehrává v podivném rotujícím bludišti. Tím je nutné projít a najít Chaos Smaragd. Bonusových bludišť je celkem šest. Každopádně se dost nepříjemně ovládají, což je asi záměr. Směr rotace se navíc neustále mění, když se dotknete písmene R, které je prostě všudepřítomné. No, já obecně tyhle bonusový věci moc nemusím... Mimochodem, za posbírání všech smaragdů není žádná odměna, kromě dobrého pocitu.
A teď trochu popíšu každou zónu zvlášť. Snad tahle recenze nebude příliš dlouhá...
Green Hill Zone
Asi nejznámější zóna, co se objevuje i na krabici s hrou. Zkrátka každá plošinovka potřebuje začít nějakým neutrálním prostředím, k čemuž jsou louky a lesy ideální.
Marble Zone
Tady to začne být zábavnější. Navzdory podivnému názvu mramor se to odehrává v hradu, který je mimochodem opravdu z mramoru. A hlavně je tam spoustu lávy. Takže se můžeme připravit na pasáže, kdy Sonic popluje po lávě na mramorové destičce, občas ho vystřelí do vzduchu gejzír a tak podobně. Kromě toho je tu nějak moc podezřele různých ostnatých drtičů visících na řetězech jako lustry.
Spring Yard Zone
Jak plyne z názvu, je tu spoustu pružinek, je to takové barevné a zábavné. Každopádně je to jedna z prvních tzv. urban area zón, co se prostě odehrávají ve městě. Částečně inspirovaný Pinballem. Proto jsou tu různé balónky, od kterých se lze odrazit. A pak je tu taky hromada poletujících krabiček a podobné věci. Z urbanistických zón se stala taková tradice. Hned v druhém díle je Casino Night, a ve třetím Carnival Night, což jsou takové obdoby téhle zóny.
Labyrinth Zone
Tak a tady už to začne být trochu obtížnější. Doposud vše bylo procházka růžovým sadem, ale tady... Tohle je zatopená jeskyně. Cesta už není tak lineární, ale je to spíše - jak vyplývá z názvu - celkem bludiště. Občas je potřeba si otevřít nějaký průchod tlačítkem, apod.
Největší problém je, že jsou tu pasáže pod vodou. Pod vodou se Sonic pohybuje velice pomalu a potřebuje neustále bublinky k nadechnutí, jinak se rychle utopí (tj. vydrží pod vodou jen 80 sekund).
Star Light Zone
Další urban area. Zóna, co se odehrává v nočním městě. Je to vůbec poprvé, kdy můžete plně využít Sonicův potenciál - rychlost - jelikož je tu několik opravdu strmých svahů, hodně smyček a taky větráků... Ehem...
Scrap Brain Zone
Tato finální zóna se odehrává na základně Dr. Robonika. Celé to vypadá jako nějaká továrna v industriální oblasti, čili jsou tu pásové dopravníky, pily a plazmové lampy šlehající blesky (asi tvůrci chtěli vzdát hold Teslovi).
Poslední level této zóny je však zatopená bílá jeskyně podobně jako Labyrinth Zone, což je takoví závěrečná výzva, kde obtížnost dosahuje maxima.
Takže jo, to byly zóny.
Kdybych měl ještě popsat nějaká negativa hry. V STH hraje mnohdy velice chytlavá hudba. Někdy až příliš - leze přímo do mozku. Ovšem to není ani takový problém, jako spíše fakt, že každý level (akt) jedné zóny obsahuje tu stejnou hudbu. Tzn. že každá zóna má svou hudbu, ale levely (akty) ne. A to je otrava, protože to znamená jeden a ten stejný track třikrát za sebou. Chápu, že tehdy měli nosiče omezenou paměť... ale stejně.
Další věc - STH je hrozně krátká záležitost. Dá se prolítnout za hodinu.
Kromě těchto dvou drobnosti ale nemám co vytknout.
A tím se dostávám ke chválení, které jsem si nechal nakonec.
STH je totiž extrémně zábavnej, chytlavej a příjemně se hraje. U mě je to zvýšené ještě o nostalgii, protože je to má oblíbená hra z dětství. Myslím, že na svou dobu byl i poměrně technologicky napřed. Grafická stránka a animace podle mě na takové úrovni nebyly běžné. Stejně jako úroveň hudby. A nakonec STH musíme nechat to, že celkově spustil úspěch Sonica jako brandu, což vedlo k další hromadě skvělých her...
Tak tomuhle rozumim :) a vaze se k tomu bajecna vzpominka. :D :D Kdyz jsme byli s kamaradem na stredni tak jsme si nechali napsat od doktora omluvenku na chripcicku a schazeli se u kamarada co mel k dispozici volny byt a s sebou jsme pritahli Sega Megadrive.
Hrali jsme SONICA tak ze jsme se stridali.
Nakonec jsme ho uspesne dohrali ale pamatuju si ze to nebyla zas az takova prochazka ruzovym sadem. Muselo se pekne vzdycky od zacatku. Labyrinth byl nejhorsi, ta pomalejsi rychlost, polykani bublin a ten zvuk kdyz Sonicovi dochazel vzduch se mi asi nikdy z hlavy nevymaze. Je pravdou ze cim vice clovek hral tim se zlepsoval a nakonec proletnul uz zname levely a zony behem chvilky pac uz mel najete vsechny zkratky a zaludnosti. V kazdem pripade naprosto souhlasim. Je to bajecna zabava :)
Jeden z mnoha důvodů, proč je mojí oblíbenou konzolí Mega Drive, nikoli SNES :) Oproti Sonicovi je Mário prostě… jalovej. (A taky ten blast-processing, že jo.) Jako v případě Streets of Rage mám ale radši dvojku (aniž bych jedničkám upíral zásluhy!)
chodil sem myslim do 5tý třídy a na todle sem nábožně koukal v jednom obchodě… ta rychlost, to cinkání, pecka. jedna s nesmrtelných her, hratelnost nezestárla ani o kousek. do smrti smrťoucí si tohle jednou za čas zahraju