"Probůh, mám já to ale krámů!"
Pozor, následuje neuspořádaný a nepříliš korigovaný tok spíše bezobsažných myšlenek. Sem vás varoval ;)
Podruhé v životě musím v rámci stěhování přesouvat svou sbírku archivního výpočetního harampádí. To máte konzole, počítače, literaturu, hry, je toho mraky. Přitom je to sbírka poměrně skromná, co se navíc v posledních letech nijak extra nerozrůstá. Ale přeci mnou cloumá dilema - neměl bych to trochu protřídit?
AKTUALIZACE: Pokud to ještě někdo sleduje (a pokud to ještě někoho zajímá) - rozhodnutí padlo. Nechci se stát hromadičem bordelu, takovým tím nešťastníkem, co pod vlivem obsedantně-kompulzivní poruchy ukládá na hromady staré noviny, kelímky od jogurtů a klacíky z nanuků. Lehké protřídění je na místě, jelikož sbírka mi má především dělat radost, a kusy, které mi jí nedělají, jí mohou dělat někde jinde a někomu jinému. Nepůjde o nic zásadního, ale pár kilo shodím.
Na samém začátku, před nějakými 11 lety, kdy jsem začal provozovat tenhle web, byla jedna SEGA Mega Drive a velké plány. Starý hardware byl ještě docela levný, hry též, nebyl problém skupovat vše, co mi přišlo pod ruku, bez nějakého většího rozmyslu. Plán byl v mladickém nadšení samozřejmě ultimátní - jednou z toho udělat interaktivní muzeum...
...na což pochopitelně nikdy nedojde, na to po všech stránkách nemám. Maximálně mohu aspirovat na skromnou soukromou sbírku, na kterou nechám případné zájemce mrknout. Narvat to všechno do doupěte zřízeného někde ve sklepě a kochat se... Jenže jak jde čas, tohle hromadění všeho mi přijde... vlastně zbytečné a nenaplňující.
Dívám se do polic a mám tu stroje, které jsem nezapl roky, a ke kterým nemám absolutně žádný vztah. Není jich moc, ale přece, dost na to, aby mě to varovalo. Tak např. Atari 800XL. Skvělý osmibit, to bezesporu, historicky významný, jenže - budu na tom někdy hrát? Nebudu. Protože subjektivně mi přijde mnohem zajímavější hrabat se v CPC464, na kterém jsem začínal, nebo v ZX Spectru, které přes všechna jeho omezení (nebo právě kvůli nim) považuji za nejzásadnějšího a nejhodnotnějšího zástupce své generace. (Což je ostatně téma, ke kterému bych se rád ještě někdy vrátil, teď jen ve zkratce - to je počítač, který dal kreativním jedincům křídla! A přitom stál prd.)
Nebo takové Nintendo 64. Prima 3D grafika, Mário, poslední cartridgový mohykán, ale Nintendo vlastně nemám moc rád, Mária už vůbec ne, a když dostanu náladu na tuhle generaci konzolí, radši si zapnu Playstation. A potřebuju vlastně PS a PS One, když ty hry beztak rozeběhnu na dvojce? A co SNES, NES, Master System? Osmibitové konzole ke mně až na výjimky nehovoří, a jak dojde na 16 bitů, vyhrává to Mega Drive na celé čáře. Hergot, ani ten Commodore 64 není můj šálek čaje, viz ZX Spectrum výše. (Ale SIDa mu uznám.)
Na druhou stranu jsou věci, které mě baví, a které sbírám se zájmem. Zcela konkrétně hry pro Mega Drive, herní časáky, krabicovky pro DOS / Windows (po rok 2000 včetně)... a PCčka. A už vidím, jak v téhle chvíli některým cuká v tváři! Ten magor se chce zbavit Atarka, ale je ochoten hromadit PC šrot! Inu, ano i ne :) O to hromadění nejde, ale jsem prostě PCčkář a hrabu se v tom s chutí. Plus mám rád po ruce pár retro počítačů pro autentické hraní, protože emulace mi občas leze krkem. A náhradní díly se hodí, takže něco málo do zásoby jsem nasyslil. To ale neznamená že plním poličky modemy a síťovými kartami. Všeho s mírou, však často posílám PC šrot dál. (Ale pro 3dfx karty a ISA zvukovky mám slabost, uznávám.) A hlavně, hlavně mi v první řadě nejde o hardware, ale o software. Tedy především, byť nikoli exkluzivně, hry.
Prostě přemýšlím, zda na tu všeobecnou retroherní sbírku nerezignovat, a zda si nenechat jen to, k čemu nějaký vztah mám. Mega Drive, CPC, ZX Spectrum, Amiga 600, 486ka, XTčko, Win98 PC - v tom všem vidím nějaký smysl. V Atari 800, C64, N64 či SNESu moc ne... zabírá to místo, chytá to prach, jako konverzační téma to v reálném světě mezi mudly taky moc nefunguje... A třeba by to u nějakého nadšence ještě našlo užitek. (Kdybych měl to štěstí a vyhnul se překupníkům.)
Já vám nevim.
Hele ale možná je to jenom dočasná krize, za kterou může nutnost všechno to pečlivě zabalit, převést, rozbalit, rozumně skladovat atd. Nějak jsem se z toho potřeboval vypsat a vlastně ani nevím, co (a zda něco) jsem chtěl sdělit ;)
Zcela naprosto tvoje dilema chapu. Ale kdyz prislo na lamani chleba tak jsem vymeknul a rozhodl se pro to najit nejaky vhodny skladovaci prostor radeji nez se toho zbavovat. Tudiz jsem zridil vcelku velkou kancelar/doupe a i tak se to tam proste vsechno neschova, vejde ale neschova. Tudiz verim ze nejlepsim resenim je proste najit bezpecne misto kde to zabaleno vydrzi dlouha leta kdyz uz bych to nechtel mit ani na ocich. Protoze jednou se treba domluvi nekolik lidi a daji ty kramy dohromady do nejakeho spolecneho doupete a vytvori si alespon vlastni muzeum pro nadsence jako jsme my. Nehlede na to ze za dalsi dekadu spousta tech veci bude cenove uplne nekde jinde. A dolu to nepujde pokud nepride valka nebo nejaka brutalni krize, pac jinak se stale budou lidi nudit a chtit si hrat :) a to bude teprve exotika takove ZX Spectrum nebo 386 s Doomem.
Presne ;)
Já už právě po prostorech pokukoval, bohužel tradiční „komerční prostory k pronájmu“ jsou na můj vkus příliš nákladné, tedy aspoň v tenhle okamžik. Ale zkusím rozhodit sítě po známých, jak tu dole psal JV, nějaká bývalá mandlovna nebo něco podobného by byla ideální :)
Brácho, jak už jsem ti psal na twitteru, verim, ze jde jen o docasne pomynuti smyslu z predstavy jiste narocneho stehovani.
Neboj to prejde a jednou budes hrdy na to, ze sis to na natlak pratel a sledujicich na twitteru rozmyslel a vsechno si nechal.
Hlavne ty osmibity. Ja se jednou zbavil Atari 800XE, kvuli jehlickove tiskarne.
A vis kde je dneska ona tiskarna???
#pain
Minulost nedozenu. Neopakuj moje chyby ;)
Drzim palce.
PS: Pokud si nekde v okoli Brna, mile rad pomuzu pri stehovani, jen proto, aby sis to vsechno nechal.
To stěhování je jen takový spouštěč úvah, já na to beztak budu mít stěhováky, takže moje práce končí u zabalení do krabic. Ale za nabídku samozřejmě dík, cením si toho! :)
A kdy se konaji prohlidky? Ja si tribim sbirku tim, ze nechavam postupne lepsi a lepsi kusy. Ono tech vzacnych veci neni az tak moc.
Tohle v zásadě dělám taky. Kdyby ne, už jsem se v tom bordelu utopil :) Hlavně ty obyčejné PCčkové věci posílám dál – Virge / Rage grafiky, ISA modemy a síťovky apod.
Před pár měsíci jsem se stěhoval, takže z vlastní zkušenosti radím: Přetřídit, věci ke kterým nemáš objektivní vztah prodat.
– Ty počítače a konzole, které jsou u Tebe „lapačem prachu“ někdo jiný bude nadšeně fotit, používat, opravovat. Prostě se „vrátí do života“.
– Získané prostředky se budou hodit pro věci, co máš rád – třeba originální příslušenství pro CPC.
(Nicméně neradím udělat to samé co já – v rámci karmy a přesvědčení, že nejlepší věci v životě jsou zadarmo, jsem některé věci prostě rozdal do dobrých rukou :)
Kdyby na to přišlo, já bych to snad i radši rozdal (popř. vyměnil za něco menšího a skladnějšího), kdyby věděl, že to skončí v rukou nadšence :) Naopak bych to nerad střelil na aukru a pak sledoval, jak s tím samým kusem nějaký překupník špekuluje :/
Co ovsem nezni vzacne a exoticke dnes se muze behem nekolika let zmenit.
Ja jsem treba od pradavna hromadil keramicke procesory, koho treba tenkrat zajimaly SX verze cpu? A dneska je situace hlavne diky sberatelum a daleko nizsi dostupnosti poptavka uplne nekde jinde. Ne ze bych to prodaval ale smysl to ma. Zacal jsem od nedavna delat to same se sockety 478 a ppg. Deska to nema cenu zadnou a dostavam to takrka na kila. Ani to zatim netridim a necistim, ceka to na spravny cas, a ten ca prijde ;) Ke kazde rade CPU si necham pak par peknych desek, ulozim a tam cekaji. Stejne tak obcas jdu do grafickych karet, Zvukovek nebo high end pameti… Dava to smysl? Hele, rozdat nebo odvezt do srotu se to da vzdyky… LOL.
Hlavně před tříděním důkladně rozmyslet. Jestli chceš sbírku dělat nějak tematicky nebo chceš mít pestrou všehochuť moct sáhnout na to, co tě zrovna teď napadne. Nebo jestli to hlavně vůbec potřebuješ, proti době po roce 2000 dneska sbírá kdekdo kdeco a jen o tom číst zabere víc času, než dřív zabralo samotné sbírání :-)
Hlavně se ale při rozhodování vůbec neohlížet na to, co a jak je teď zrovna vzácné či cenné. Jednak to není důvodem sbírání, to by měla být hlavně zábava, ale také protože se to může dramaticky během pár let změnit.
„neohlížet na to, co a jak je teď zrovna vzácné či cenné“ – souhlas, o to mi vůbec nejde, ta motivace je nechat si to, co mě baví, nezávisle na (relativní) hodnotě :)
Z mého pohledu toho nemáš moc, spíš bych řekl málo, je daleko více počítačů a ty nemáš ani zlomek toho. Když to rozpustíš, nic se nestane a obráceně. Dalo by se říci, uběhlo 11 let a tvá sbírka je chudá :-D Takže to beru tak, kdo mi to nedá, nebo nevymění, tak si je nejspíše za nějaký obnos nikdy už nedoplním a prachy vložím do her, ke kterým máš jiný vztah. Protože ty si určitě necháš a naskládáš jako knížky do poliček.
Tak samozřejmě s tvou královskou sbírkou se poměřovat nemůžu, ty ses do toho vrhnul po hlavě! :)) Na druhou stranu jedeš jen v počítačích, já tu mám i konzole a hry k nim, a že těch her je už docela dost :)
Stěhoval jsem se dvakrát, kolem roku 2003 a kolem roku 2009.
Abych počet banánovek zredukoval, zbavil jsem se většiny počítačů.
(Taky proto, že jsem si myslel, že s manželkou je třeba žít „normální život“ bez počítačů.)
Musím konstatovat: To, čeho jsem se při obou stěhováních zbavoval, se ke mně buď vrátilo v několikanásobné míře, nebo to teď zoufale a marně sháním.
Smysl má zbavovat se toho, co nepoužívám, to zní rozumně.
Jenže když jsem si řekl, že odprodám vše, na co jsem nesáhl víc jak dva roky, začal jsem u prvního počítače a řekl si, že toho nedám, druhý, toho nedám, … Poslal jsem tedy pryč Altair 8800 Micro (stejně je to jen replika…) a do půl roka kupoval nový.
Stejná redukovací mánie mne mne popadla teď nedávno. Výsledek je, že jsem se za poslední půlrok táhl na poštu se 109 zásilkami, z toho 13 do zahraničí, na účtu nic nepřibylo a počítačů neubylo.
To je zajímavý, stejný průběh úklidových akcí mám taky :) Schovávám si podací lístky, jen za posledních pár měsíců jsou to desítky balíčků, něco se prodalo za slušné částky, a výsledek ten samý – mám toho tu +- pořád stejně a drobných vlastně nepřibylo. Já mám totiž tendenci peníze získané z podobného prodeje považovat za jaksi bonusové, takže je obratem pošlu zpět do hardware, do knížek apod. :)
Libi se mi nazor „sehnat prostory“, co zkusit najit nekoho podobne zalozeneho ve tvem okoli a pronajmout si prostor za par korunek mesicne (napriklad byvale mandlovny v panelacich ?)
Mile rad te budu podporovat. Fakt.
Úplně na férovku – chtěl bych od jara trochu máknout na obsahu (potažmo návštěvnosti) a jestli se mi to podaří (a podaří udržet), koketuju s nějakým skromným Patreonem (ze kterého by se třeba daly financovat i nějaké symbolické odměny autorům). Uvidíme :)
Myslím, že to je dobrej nápad. Já sám se vrátil ke starym dosovým mašinám po letech a zjišťuju, že mě to na tom prostě baví hrát. A rozhodně nebudu sám. Za sebe mi přijde moc fajn, že se to tu nakoplo a začali přispívat i jiní s články nebo šortkami. Začal jsem k Tobě chodit denně a rád. Sám se chystám něco sesmolit. Snad to do Vánoc zmáknu.
To zní dobře. Tak ať to vyjde ;) Budu se těšit na fantastické odhalení ;)
Já jsem několikrát přemejšlel, že bych začal sbírat starý konzole. Vždycky, když vidím někde na bazošu nebo aukru nabídku, říkám si, že by to možná stálo za to.
A pak si představím ten bordel a hromadu drátů a přejde mě chuť :D
Jinak já preferuju emulátoru už kvůli quick save a quick load – sorry, nejsem trpělivý hráč :D
No tak ber ten článek jako varování! :) Na druhou stranu – jestli máš jednu konkrétní oblíbenou konzoli, tak do toho jdi, udržíš-li to pod kontrolou, je to hezké hobby :) Podle tvých článků hádám, že si na Nintendo, což je ta horší varianta, zrovna Nintendo je drahé :/
O interaktivním muzeu jsem kdysi také uvažoval, ale pak se ze mě někdo pokusil po mailu vytáhnout mojí adresu, a nebyl bych první vykradený. Ne že bych toho měl až tak moc, ale radši jsem to přestal na webu ukazovat.
To jako vážně? Není to trochu moc paranoidní?
Když to čtu, tak jsem trochu škodolibě rád, že v tom nejsem sám. Mám totiž střídavé periody, sbírat vše, pak to vystřídá zoufalství a přemýšlení, na co to vlastně všechno mám, do hrobu si to stejně nevezmu a máloco budu hrát znova, takže mě chytne amok třídění a prodávání, kterého za pár měsíců ovšem začnu litovat, zase mě chytne sběratelská mánie a začnu zase nakupovat. Tohle je nekonečný koloběh a dilema sběratele, který si rád poštempluje vzpomínky tím, že poshání hry v originálech a krabicích a zároveň závidí lidem, kteří touto mánií nejsou postiženi a umí hru dohrát a nechat si ji jen ve vzpomínkách a nepotřebují k ní nějaký fyzický základ, který akorát stojí prachy a zabírá místo :-) Samozřejmě občas dojde na třídění věcí, ke kterým nemám vztah a nebo shledám hru ne až tak dobou, jak jsem čekal a takovou pak klidně prodám, jediné, co mě pak žere, že na to koukám ve sbírkách u druhých a pak si říkám, taky jsem si to mol nechat, chleba to nežere.
V pořádku, i já jsem škodolibě rád, že je nás víc :) Já jsem vlastně vděčný za to, že ceny posledních pár let raketově vylítly. Ne snad kvůli spekulování nad hodnotou sbírky (ale i to je vítaný bonus), ale brzdí mě to v dalším hromadění :)
Taky to tak občas mám a může za to hlavně nátlak okolí. Souhlasím s tím, že toho mám moc v rámci volného prostoru, ale jednou, někdy v budoucnu snad ty prostory budou. Hlavně se obávám toho, že až přijde čas a to může být klidně celkem brzo, tak se toho všeho milí spolubydlící bezmyšlenkovitě zbaví. Kdyby to alespoň prodali, ale oni jsou schopni bez mrknutí oka to vyhodit. A při tom by si slušně vydělali. Ale s Jirkou Zlámalem jsme přišli na „faraonské řešení“, tedy vybudovat jakousi hrobku (popř. rovnou pyramidu) a vzít si všechno s sebou a za 2000 let by naši potomci zírali :D
Na mě naštěstí nikdo netlačí, celé je to samoregulace :) K tomu „až přijde čas“… já se snažím (a myslím že úspěšně) naznačovat, že v té sbírce jsou zakleté docela zajímavé peníze, a že vyhodit by to bylo nerozumné.
(Pro případné nenechavce, viz faraonova paranoia výše – všechno to prodat by byl strašný vopich a mnohem dřív, než byste našli vhodné kupce, bych vás dostopoval ;)
Pánové všem děkuju za postřehy! Ty komentáře a různé úhly pohledu byly přesně to, co jsem potřeboval :) Sice pořád nevím, kudy se vydám, ale rozhodně je povzbuzující vědět, že v tom nejsem sám ;)
Asi by opravdu bylo nejlepší sehnat nějaké prostory a tam to všechno naházet, jen to chce nějaký rozumný kompromis cena / výkon, aby pronájem příliš nenabourával rodinný rozpočet.
Kukam, ze tunak je to fakt samy hoarder. Fakt ma bavi citat, jak tu kazdy druhy pise, ze je treba si vsetko nechat, lebo tomu raketovo rastie hodnota. Ale co je komu platne, ze tomu rastie hodnota, ked sa to nepreda a tu hodnotu clovek nikdy neuvidi? To je to iste, jak keby som ja tvrdil, jak sa zo mna stal milionar, ked moj byt je hodnotnejsi o pomaly 100% ako ked som ho kupoval. Akurat ze predat ho nemozem, lebo by som nemal kde byvat a iny/lepsi si za tie dnesne peniaze tiez nekupim.
Ja sa na to divam pragmaticky. Hoardovat sa da do vysky bankoveho konta a do mnozstva dostupneho priestoru. Cokolvek nad musi ustupit (v mojom pripade) rodine. Ked sa dcera stahovala do detskej, ktoru som dovtedy pouzival ako moje skladisko, tak som holt vsetok retro stuff opatrne poukladal do par krabic, dal som ich na miesto, kde nezavadzali a odvtedy uz vlastne zbierku ani nijak nerzosirujem. A stejne som drtivu vacsinu z tych PC parts nepouzil ani nepamatam. Predavat sa mi to nechce, lenze na rozdiel od Sledga to ani nepotrebujem, pretoze ma to nepali, priestor ktory to zabera je „moj“ a nemusim uvazovat nad tym, co potrebujem presunut o niekolko desiatok km vedla.
Takze ja pojdem kludne proti prudu a poviem, ze co nepouzivas a nemas kam v novom byvani rozumne umiestnit, tak nemilosrdne predat. Imaginarna vysoka hodnota je ti prd platna, ked na to sada prach na policke a aspon uvolnis miesto pre veci, ktore ta skutocne zaujimaju ( a bude na ne padat prach len v rozmedzi mesiacov, a nie rokov)… A pre tych, co povedia, ze je to treba si drzat, dokym sa pre to nenajde lepsie umiestnenie poviem, aky je rozdiel, ked na to sada prach v byte a v nejakom kumbale, ktory si clovek prenajme?
Zdravim,
Dle me ten rozdil je v tom ze kdyz na to seda doma prach tak to clovek porad vidi. Ty krabice se proste hromadi a je treba delat kompromisy.
Tim faktem ze se clovek stehuje preci neznamena ze ty veci bude mit mene rad. Proto jsem pro to je ulozit nekde v rozumnem kanclu co odpovida presne pomeru naseho rozpoctu a plochy, a nechat cekat na prihodnou chvili kdy pro ne bud bude zase vyuziti nebo jejich rarita stoupne natolik ze budou mit opravdu svoje misto nekde vystavene. Ja jsem si predplatil kancelar na 3 roky dopredu abych se tam v klidu zabydlel a nemusel jsem na to vubec myslet.
O stoupajici cenu toho co mame se starat nemusime, na tom co mame nikdo z nas nechce zbohatnout. Jedine v cem hraje cena roli je t votm kdyz se toho zbavime a pozdeji to budeme chtit zase nekdy koupit. Ja jsem takhle vyhodil Voodoo 5 a dneska bych si dal par facek. Ja to zacal sbirat kvuli tomu ze jsem videl co se s tim vlastne deje a jak procesory a desky konci v lajne na harvestaci drahych kovu. Takove CPU uz nikdy nikdo nevyrobi a az nebudou tak proste nebudou. To opravdu chleba nezere :). Ale ja nedelam do konzoli tudiz ty hromady kabelu neresim :D
To je vecne dilema vetsiny lidi, co takove veci schranuji.
Myslim, ze tady si stejne jako u jinnych cinnosti musi clovek definitivne stanovit, co je cilem a tedy co vlastne chce.
Od toho se pak odviji dalsi planovani.
Pokud je cilem spoustet stare hry a ne napr. vlastnit vsechny modely, tak je nejlepsi mit nekolik kusu takoveho HW, na kterem to pobezi.
Nekolik kusu z duvodu potencialniho selhani HW.
Kolik kusu, to je velka otazka. Bude to za 30 let jeste fungovat? nezmeni se mi priority? Dokazi si HW pripadne opravit?
Nevadi mi stohy HW vsude v byte nebo musim delat kompromisy s ohledem napr. na dalsi cleny rodiny?
Pokud jde o sbirky HW ve smyslu mit napr. vsechny modely dane plattformy, idealne v krabicich a nevybalene, tak asi staci jeden kus od kazdeho.
Ohledne uchovavani neceho z duvodu, ze to „jednou bude mit velkou cenu“ bych zvazil kolik casu mi to do doby „nez to bude mit velkou cenu“ vezme (ruzne premistovani v ramci debordelizaci, cisteni, vyse zminene stehovani atd.) a kolik prostoru to po tuto dobu bude zabirat.
Ja bych na miste Sledge hardware ktery jde mimo jeho oblast zajmu vymenil za neco jineho. Treba zas nekomu lezi doma stare PC nebo Sega, ale chtel by to Atari ;-).
Pokud clovek nemuze nebo nechce mit velke skladovaci prostory, tak je asi nejlepsi se zamerit na neco konkretniho a ne zkouset sbirat vsechno. Pokud se podari ziskat neco, co se cloveku zrovna nehodi, muze byt zajimave se s tim seznamit a pote „poslat dal“.
Tady je nadherne video, sice priznivce starych televizi, nicmene doprovodna hudba by mohla byt temer hymnou lidi, co sbiraji libovolnou elektroniku:
https://www.youtube.com/watch?v=QdIMAPXxxfw
„Ja bych na miste Sledge hardware ktery jde mimo jeho oblast zajmu vymenil za neco jineho.“ Ano, tudy půjdu. Nebude toho moc, ale něčeho se zbavím. Něco z toho, co jsem 100% koupil za své, prodám, to, co jsem získal darem, v nejhorším vyměním, s takovými věcmi se neobchoduje :)
Kdybys cokoliv prodával, beru! :)
Jinak mě by se líbilo, kdyby někdo dělal českou verzi kanálu jako je 8 bit guy, nechceš se toho ujmout, klidně bych nějakou tou stovkou měsíčně přispěl, možná i dvěma
youtube.com/channel/UC8uT9cgJorJPWu7ITLGo9Ww
Podobn kanál u nás je Retronation, jsou dobří, ale není to ulpně to, co bych chtěl.
To bych muset hodně studovat, abych se aspoň přiblížil tomu, co umí the8bitguy! :) Když už, tak mám blíž k LGR :) Nějaká videa výhledově plánuju, ale co se z toho vyloupne, to netuším.
Aktualizace, viz článek.
POdle mě by v první řadě člověk měl vědět co vlastně všechno sbírá a proč to sbírá. Dlouho jsem to sám nevěděl, sbíral jsem to co mi kdo dal nebo se to vyhazovalo a mě nepřišlo správné aby ty kvanta starých vyřazených písíček všechny zahučely v recyklaci. Ale jiný důvod jsem ke shromažďování neměl. Pak se vše změnilo. Objevil jsem emulátor na Raspberry Pi – RetroPie a věděl jsem že starý hry jsou prostě úžasný a na emulátoru je to levné a vše co si kdo může přát. Až na to že mě můj oblíběný Lotus III na emulátoru nebavil – na rozdíl od toho když jsem vytáhl svojí starou 486. A zjistil jsem že mi nejde ani tak o ty hry, ale o ten hardware – o tu úžasnou rozmanitost procesorů, videočipů, grafik, zvukových čipů, ale také zobrazovacích jednotek (CRT VGA, CRT Hercules, starý hrozný LCD…). Takže to je MŮJ důvod, proč to sbírám. Několika počítačů mám i 8 kusů, redukovat to nebudu, protože jsou tak alespoň náhradní díly. Náhradní díly jsou v těchto případech do budoucna naprosto fatálně důležité, pokud ten hardware chci provozovat (a také opravovat), nikoli jen schovávat. Prostě pro mě je to smysl života. A smysl života pro mě není jezdit na dovolenou nebo trávit čas s rodinou či přáteli nebo sportovat, jak se dneska všude píše. Tyhle věci jsou ZÁKLADEM spokojeného života, ale ne životním naplněním. Tím naplněním je pro mě ten starý hardware, protože je v tom úžasný technologický vývoj. A ten nový hardware prostě už není zdaleka tak zajímavý, protože je unifikovaný. Čili pro mě redukce sbírky jen v případě že to neodpovídá popsanémy smyslu nebo že těch stejných kusů je opravdu víc než bude kdy potřeba.
„A ten nový hardware prostě už není zdaleka tak zajímavý, protože je unifikovaný.“
Řekněme „pro mne nezajímavý“, protože přesně tohle jsem si říkal o písíčkách v 90. letech, jednak to bylo všechno stejné, navíc to byla platforma, která mne prostě neměla ráda a v jednom kuse tam něco nefungovalo (většinou proto, že jsem od PC očekával něco, co jiné platformy uměly, a nenapadlo mne, že vychvalované PC je jen blbý střep, který se tak daleko ve vývoji prostě nedostal).
Čili PC šlo mimo mne a prorokoval jsem, že narozdíl od Specter a Acornů nebude písíčka pro jejich nezajímavost nikdo nikdy sbírat.
A hle – dnes jsou tu lidi, kteří ty „všechny stejné čtyřiosumšestky“ považují za něco pestrého, zajímavého a sbíratelného.
Jistě si to bude v budoucnu někdo myslet i o dnešních placatých noteboocích či po skle patlacích tabletech („Čum vole! Placka vot samsungu, a hele tady jiná placka vot chujvej a tady vot šaomi, čum jak děsně se od sebe liší, jak předkové jim vtiskli odlišnosti v detailech, čum jak má každej trošku jinak umístěnej foťák, a tady ajfoun, ten má foťáky dokonce štyry, čum ta pestrost…“)