Powerslave AKA Exhumed – zapomenutá egyptská střílečka

Když mi však postava umře tolikrát, až se životy vyčerpají (počítá se i nula), tak game over a je nutné opakovat celý level úplně od začátku (i postup se vymaže). Životy však nedojdou tak snadno, jelikož skoro v každém secretu je aspoň jeden extra life.

Lze také sbírat artefakty, které dávají řadu výhod (berserk, doplnění zdraví, maska na dýchání pod vodou, neviditelnost a pochodeň). Je to podobné jako v Hereticovi nebo Hexenovi, ovšem věci nelze používat neomezeně – kromě jejich konečného počtu také vyčerpávají manu. Mana však vypadne téměř z každého protivníka po jeho zabití, takže není problém.

Kromě těchto zvláštností a netradičních herních mechanismů, je to stále klasická FPS devadesátých let. Čili se tam prostě jen prochází každá mapa od začátku do konce, hledají se spínače, klíče a u toho se kosí nepřátelé. V tomhle případě jsou nepřátelé obvykle mumie, obří pavouci, anubis a tak dále.

Za zmínku také stojí celkem originální nepřátelé. Mumie zase tak úplně originální nejsou, ale zajímavé je, že se vzájemně dovedou oživovat. Kromě toho sem tam vystřelí takový červený fireball, který hráče na chvíli promění v mumii, což není vůbec na škodu, jelikož mumie je poměrně silná. Dále je tu tvor jménem Bastet, co je napůl kočkovitá šelma a napůl žena. Umí se teleportovat, na chvíli zmizet, šplhat a celkově je velice otravná.

Magmantis je podivný tvor, který žije v lávě. Je to skoro takový boss, který se vynoří z lávy, vystřelí řetězec výbušných fireballů a zase se potopí. Obvykle je ho dokonce nutné zničit pro další postup, jelikož po jeho zdolání se otevřou dveře, a tak podobně.

Někde v půlce Powerslave se poprvé objeví mimozemšťan jménem Kilmaat. Tyhle potvory pak provází víceméně celou druhou půlku hry. Jsou otravní, berou docela dost zdraví a je jich hodně. Právě díky jejich paprskometům začne být Powerslave mírně obtížnější (i když je obtížnost celkově dost nízko).

Jo a ještě je tu veliká vosa jménem Omen Wasp, pavoučci, anubis, piraně a tak podobně.

A nakonec bossové. Boss Set má dokonce celou svou mapu – mapa 10 je totiž jen velká aréna určená k boji. I když Set vypadá jako tvrďák, moc toho nevydrží. Dále je tu Selkis – veliká štíří žena. Ta jde taky poměrně rychle k zemi, čili i tento boj není zase tak obtížný. No, a nakonec final boss, což je Kimaat Queen. Zajímavostí je, že final bossem Powerslave nekončí. Ale po něm následuje ještě poslední mapa ve vesmírné lodi, co jsem zmínil výše.

Na všechny tyhle potvory nám tvůrci dali sedm různých zbraní, od mačety, pistolky, kulometu, až po různé starobylé magické věci. Tak na 90 % celé herní doby bude většina lidí zřejmě používat kulomet, protože se hodí všude.

Problémem spousty zbraní je fakt, že se hráč s nimi nejdříve musí naučit zacházet. Když to člověk neumí s granáty, může se vyhodit do povětří, ale jak pochopí jejich princip, stává se z něj naprostý killer. Plamenomet má malý dosah, ale na blízko zase dává damage, takže je nutné se naučit jak přesně být od nepřátel daleko, abych je mohl opékat jako buřty a neupekl u toho sebe.

A poslední dvě zbraně jsou opravu zajímavé – jedna z nich je hůlka ve tvaru kobry – Cobra Staff. Tato věc střílí podivné zelené hady, kteří hledají protivníky, a jakmile nějakého spatří, letí k němu a explodují. Tato věc je však nebezpečná, jelikož had si žije vlastním životem a někdy se rozhodne, že zaútočí i na hlavního hrdinu. Celkově to s touhle hůlkou musí hráč umět, a pochopit nejdříve jak přesně funguje a jak se had chová.

Poslední je kouzelný náramek Eye of Ra. Ten nad nepřáteli vykouzlí mrak s tváří Faraóna a z něj vystřelí blesk. To protivníky poměrně rychle zničí, ovšem je nutné si dávat pozor, aby to hráč omylem nevyplýtval třeba na krysy a podobné maličkosti, jelikož mrak si volí sám, na koho a kde zaútočí.

Na závěr tedy dodávám, že Powerslave rozhodně není špatnou hrou a já osobně si jeho hraní pokaždé užiji i po více jak dvaceti letech od jeho vydání. Je sice naprosto jiný, než konzolové verze, nicméně jiný neznamená špatný. Pochopitelně nedosahuje kvality ačkových titulů jako ostatní hry na Build engine, přesto má nepochybně několik kladů, které mu nelze upřít. Máte-li rádi Egypt a staré střílečky, určitě mohu Powerslave doporučit.

[1] Ano, tato hra má dva názvy. Jeden se používal v Americe, druhý v Evropě. Mimochodem, Powerslave je skutečně zajímavý název, protože je to oxymóron. Tak jako třeba existuje název kapely After Forever, tedy po věčnosti… Nemůže být po věčnosti, protože věčnost je věčná. Stejně jako nemůže být „mocný otrok“, jelikož otroka dělá otrokem právě ta bezmoc. Nicméně tvůrci zase tak moc kreativní nebyli, protože název zřejmě obšlehli od Iron Maiden, kteří takto hezky poeticky pojmenovali jedno své album.) Exhumed je zase název jedné kapely.