Street-Rod patří k mým nejoblíbenějším závodním hrám, i proto jsem se zájmem a zvědavostí sledoval českou anketu o retro závodních hrách, kde lidé označovali všechny tituly, které hrávali. Výsledky mne upřímně překvapily, protože vyšlo najevo, že Street-Rod není až tak známý.
Pro NFS hlasovalo 215 lidí, pro Test Drive 65 hráčů a Street-Rod skončil s pouhými 11 hlasy (zmiňuji pouze tyto tituly, celkově jich v anketě byly desítky). Stejnou popularitu lze sledovat i na serveru databáze her, kde NFS za několik let ohodnotilo 157 lidí, Test Drive 42 lidí a Street-Rod 29 lidí. Ačkoliv se Street-Rod dočkal druhého dílu, žádné další slávy se mu už nedostalo, a proto zůstal i posledním.
Pro kontext je třeba uvést, že v době vydání Street-Rodu ještě velmi dlouho neexistoval ani první díl ze série Need for Speed, dokonce ani legendární Stunts. Mezi ty velké a známé tituly patřil první a druhý díl Test Drive.
Obrázek na přední straně big boxu je určitě zajímavý, ale vystihuje ideu, kterou chcete prodat závodění? Originálku jsem hledal poměrně dlouho. Pouze disketa ke hře se v době psaní textu pohybuje okolo 3,5 tisíc a kompletní big box kolem 10 tisíc.
Zadní strana už to závodění a hraní podává férově.
V big boxu se spolu s disketou skrývá manuál a referenční karta.
Ten slogan chválím a myslím, že na něm byl kus pravdy.
Ale proč je SR pro mne v topce? Protože měl atmosféru, kterou nedokázalo nic nahradit. Svým designem i obsahem se v roce 1989 jedná o unikátní hru. Ta se odehrává v šedesátých letech v LA a začíná pohledem do novin, kde listujete a máte za úkol koupit první auto, na které vám musí vystačit nízký startovní rozpočet. Ačkoliv je rok 1963, tak stáří nabízených aut sahá až do třicátých let. Milovníci starých aut by si smlsli. Některé kusy jsou velice pěkné a mnohdy, přes jejich rok výroby, překvapivě rychlé.
Po zakoupení automobilu se octnete ve své garáži, kde si můžete pustit rádio, podívat se do kalendáře, kdykoliv znovu prolistovat inzeráty v novinách, vyjet ven do města (sekvence se přehrávají samy, zde řídit nemůžete), ale především to nejdůležitější – tuningovat. Za mírný poplatek můžete upravit fasádu bouráku sražením nárazníků nebo i střechy. To má totiž vliv na jízdní vlastnosti, stejně jako by to bylo v reálu. Můžete měnit kola, barvu auta, přidávat nálepky (nezapomínejme, že máte starej auťák, žádnou Hondu se spoilerem) a hrabat se v motoru. Nic z toho vám není ve hře nikde řečeno, musíte si to objevit sami, pokud nemáte originálku.
Jak manuál, tak referenční karta, obsahují mnoho tipů a rad.
Po výjezdu ven se zjevíte u dineru, který byl v Americe velmi populární. Projíždí jeden řidič za druhým a každý má své auto, se kterým před vámi na chvíli zastaví. Vy se s nim můžete pobavit a vyzvat ho na závod o peníze nebo papíry. On se vám může vysmát nebo odmítnout závod kvůli tomu, že máte moc dobrý auto. Vy ale máte možnost mít ojetou herku, ve které se schovává lepší motor, se kterým soupeře neuvidíte ani ve zpětném zrcátku.
Závody jsou sice pouze půlka zábavy, nicméně během jízdy se vám může přihodit spoustu věcí. Můžete vybourat sami sebe, může vás vystrčit ze silnice soupeř, hrozí vám i zastavení od policie, se kterou se nedá smlouvat (k tomuhle je pěkný příklad závodní hry Vette!) nebo si můžete zničit převodovku, pokud si u manuálu neuhlídáte otáčky. To všechno znamená prohra a prázdná garáž – alespoň na začátku, když máte pouze první auto. Pro mě tohle všechno ale znamená, že hra má zajímavý design a spoustu možností a situací, do kterých se dostat. No a když se vám nic z toho nestane a vyhrajete, musíte jet zase dotankovat štávu a pak začíná zase trochu ekonomická stránka hry. Které auto prodám? Nevyměním jenom motor? Neprodám obě a nekoupím třetí, snad lepší než obě? Na ročník 1989 obdivuhodný, ne?
Díky těmto prvkům a otázkám, které si budete klást a které vás uchvátí, snad nebude ani chvíle na pomyšlení, co je vlastně cílem hry. Dalo by se říct, že cílem hry je se bavit, k čemuž bohatě stačí všechny tyhle závodní věci, ale cíl přece jen má. Jedná se o porážku toho nejlepšího (což je zmíněno v manuálu, ten jsme ale nikdo neměli), který má unikátní auto.
Určitě nebudu sám, komu se nejvíc líbila Corvette 1963 a používal ji jako to nejlepší auto. Mně se díky této hře zalíbila natolik, že jsem si musel pořídit skutečné modely v měřítku 1:18.
Skvělá hra, škoda, že dvojka to přeťápla s obtížností, spíš než náročnější tratě si zasloužila trochu poladit motor, abych tak řekl :) Kdyby se SR2 ovládal aspoň tak dobře, jako Test Drive 2, nemělo by to chybičku!
Btw. přihřeju si polívčičku a nalinkuju text, co jsem sepsal před lety, kdy játra byla ještě růžová a budoucnost též – http://www.486games.net/game.php?id=80
Edit: právě jsem našel hru, která se tváří skoro jako remake SR – Motorama Classic Racing. Ale hodnocení je tedy mizerné. Uvidíme :)
Na ten MCR mrknu, vypada to zajimave :)
V této peckovní hře jsem strávil moře hodin :) Hrabání v motoru mě moc bavilo, ale nikdy jsem se nenaučil pořadně řadit s manuálem, dycky mi nakonec chyběl kvalt a předjeli mě, takže jsem do každého auta nacpal automat
Zajimava zkusenost :) jako nejvetsi prekazku manualu beru zvuk, ktery to vydavalo pri vysokych otackach, jinak se to dalo zvladnout :) za ten vykon..
A byl jsi schopen s automatem vyhrát nad Kingem? Jestli si dobře vzpomínám, Corvette s big blockem a automatem dávala maximálně 116mph, ale se závodním čtyčkvaltem 128mph a bylo to znát :)
Nezkousel jsem to :) ty nejvetsi zavody jsem vzdycky jezdil s manualem.. za spravnych okolnosti slo z aut vytahnout az 130 :) ale po snad dvou jizdach uz dochazelo k opotrebeni a ani s opetovnym postelovanim stejnyho motoru neslo teto nejvyssi rychlosti dosahnout a musel jsi menit soucastky nebo autak..
Super hra, nahraál jsem hodně hodin v jedničce i dvojce.. kdyby to někdo předěl, hrál bych znovu..:)
Diky za komentar. Je jakysi fanouskovsky projekt, ktery se snazi pracovat na tretim dilu. Bohuzel progress neni uplne idealni, ale je to zajimave. Pres google projekt bez problemu najdes.
Dvojka je strašně nedoceněná. Engine je stejný, ale hru rozšířili ve všech směrech – nový typ závodu, víc aut, víc palubovek, širší možnosti úprav.
Jinak – Street Rod I obsahoval 25(!!!) aut. Na poměry roku 1989 úplný Gran Turismo!
Jsem rad, ze ma nekdo takovy nazor. Asi i ta dvojka si zaslouzi mit nejakeho zastance.
Mimochodem, malo se o tom vi, ale existuje data disk na jednicku, ktery vymeni auta za 25 zcela novych modelu.
Ty auta jsou pod názvem Street Rod SE:
https://streetrodonline.com/downloads/
Ještě jedna perlička o Street Rod, i když znalí už určitě vědí: vyšel i na Commodore 64 a dle obrázků & videa je to maximálně vychytaný port; grafika je jen o něco horší než na PC, závodní část běží parádně plynule. Troufám si říct, srovnatelné s Test Drive.
C64 byla pěkně našlapaná 8-bit mašina.
Ja jen za sebe dodam, ze hra podle me nejlepe vypada na Amize. Tam ten pohled na diner je uplne o necem jinem. A navic behem jizdy v aute jsou videt ruce ridice a zaveseny kostky na zrcatku :) to kdyz jsem poprve videl, tak me docela mrzelo, ze tohle na pc nebylo.
Souhlas. Viděl jsem obrázky z Amiga verze a na první pohled je vidět, že paleta barev je rozhodně větší než z PC verze; tam, kde PC má stínování provedené ditherem, Amiga to má bitmapy tónované. Myslím, že to byla primární platforma a ostatní jsou jenom porty.
Dokonalá hra. Hlavně hratelnost, která dnes u nových titulů tolik chybí. Vzpomínám si na den, kdy jsem poprvé použil easteregg. Bylo to nějaký auto za pár stovek, kterýmu se pak jen strhly nárazníky a obratem jsem ho prodal za 30k :-)
No vida, zapomnel jsem na smlouvani behem prodeje aut. Design v tyhle hre byl fakt skvelej :)
U toho easter eggu (spis teda cheat) slo o 1949 Chevrolet 2dr Styleline. Zkus vygooglit – ja to obcas delam a koukam, jak vypadaj ve skutecnosti :)
Hodne casu a hodne zabavy.
Hraju NFS Heat a stejne u toho myslim na SR. To je hra, kde zaplatim za chybu (smrt, vezeni, zniceni auta), muzu prohrat auto, muzu jezdit dragy.. Ty byly aspon v Undergroundech. Proc se tyhle veci uz nedelaj?
Od novodobé EA se toho nedočkáš. Nikdy. Stejně jako propracovaného tycoonu automobilky. Komplexní a přísné hry jsou v současnosti doménou indie vývojářů.
Trošku ti to může zprostředkovat My Summer Car (realističnost, opravy a tuning, smrt za každým patníkem, závody), ale vyžaduje to vytrvalost, grafickou toleranci a vrozený masochismus :)
O NFS jsem zapochyboval u NFS 2016, kde dobře našlápnutou hru zabili příběhem a sérii jsem pohřbil po první hodině hraní Forza Horizon 4. To už nedoženou.
Nedockam, ja vim. To bylo spis jen povzdychnuti. NFS jsem hodnotil cervenymi cisly uz od kolem roku 2007 (ProStreet) a hral jsem vsechno pred tim a vetsinu z toho, co prislo potom.
My Summer Car mám ve wishlistu, ta věc má úplně smrtící early access trailer – https://www.youtube.com/watch?v=ZzPdPYtqBt0
„early access sauna is a cold place“ :))