Hráli jste: Rollcage?

V souvislosti s mým znovuobjevením vylepšené verze jsem věnoval několik desítek minut arkádové závodní klasice Rollcage. Pamatujete na Mavericka, který lačnil po rychlosti? (I feel the need... the need for speed!) Kdyby zasedl k Rollcage, nemusel se chudák trápit ve stísněném kokpitu F-14ky. Mohl se v klidu ládovat popcornem a colou, sedě na nesmírně pohodlné a 100% americké dvojzadkové židli. Takový je to fofr!

Rollcage není na dlouhé zimní večery, na to je příliš intenzivní. Což je snaha o nevulgární opis faktu, že vás hra dokáže během několika minut nasrat přímo královsky. Je to podobné, jako v případě Mario Karts, kterým se Rollcage v mnoha ohledech podobá. Čtyři kola jasného vedení, když tu náhle do zad mocný power-up, náraz do zdi v oblaku oslepující exploze, a z prvního místa je v mžiku místo poslední. To je okamžik, kdy se rage-quitu neubrání ani mistr zenu. To vámi najednou cloumají emoce, které by ležáka probudily z kómatu a přiměly ho doběhnout tramvaj.

Naštěstí je tu obtížnost easy, která sice nemírní zákeřnost tratí, ale ze soupeřů dělá víceméně neškodné jelimánky. Po čtvrthodince cviku nebudete mít problém na prvních pozicích odjet celou ligu, což je místní obdoba klasického championship módu s tratěmi předem namíchanými. Tratí je mimochodem tak akorát, navíc je lze ozvláštnit změnami počasí. Ne snad, že byste v těch kosmických rychlostech měli čas na obdivování dešťové kapky! Okolí se míhá v rozmazané šmouze, destruktivní prostředí vybuchuje, soupeři neúnavně doráží, ať už tělo na tělo, nebo prostřednictvím početných power-upů. Jeden by se z toho opotil.

Jestli něco není tak úplně dotažené, tak je to ovládání, potažmo nabídka vozů. Zatáčení je totiž velmi citlivé a stačí prachové smítko dopadnuvší na kurzorovou šipku a vůz provede obrat o 90°, plus se u toho otočí na střechu. Druhý zmíněný fakt je v pořádku, vozítka jsou tak designovaná, strana spodní i horní rovnají se, ale i tak vás to tu a tam solidně zmate. Použitelné jsou tedy jen vozy s vyšší přilnavostí a ty jsou ve hře přesně dva. Ale možná jsem jen levý, navíc si nejsem jístý, že vše uvedené platí i pro ovládání analogovým gamepadem, tam je možná situace jiná.

Co je ovšem i po těch letech famózní je audiovizuální stránka! Soundtrack sice není mým šálkem zvětralého piva, ale ke hře sedí a duní moc pěkně. Aby ne, dvě skladby má na svědomí jistý Fatboy Slim, jehož jméno znám z časů, kdy jsem si na audiokazety nahrával songy z "písniček na přání". Což je myslím tak 300 let zpátky. Grafika je přesně a do puntíku to, čeho si mé smysly žádají. Jednoduché 3D modely, hrubé textury (i ve verzi Rollcage Redux jsem si vypnul bilineární filtrování a antialiasing), spousta zbytečných leč pohledných světýlek a odlesků a jako třešnička na dortu - velejemné rozlišení (opět díky Rollcage Redux).

Takže neváhejte a Rollcage si, ať už ve verzi vylepšené či původní, nainstalujte. Hýbe se to i na slabých noteboocích, viz můj dávný článek, a nabízí to přesně tu ideální formu rychle odpálitelné zábavy na pár minut, kterou potřebujete, když sedíte na WC, v čekárně u zubaře či, já nevím, na kameni u řeky Styx a Charónovi se někde zlomilo pádlo.

Na závěr ještě tip: pokud si chcete zahrát moderní variaci na stejné téma, mrkněte na GRIP: Combat Racing. Jedním z tvůrců hry je ten samý člověk, který nám daroval Rollcage Redux a Rollcage Extreme, tedy ten samý člověk, který se jako programátor podílel i na původním Rollcage - Rob Baker. GRIP má slušné hodnocení a v akci bude určitě za hubičku.