Half-Life – dohráno po sto padesáté první

Nedávno jsem dostal chuť si zahrát Half-Life. Popravdě se k němu vracím velice často a dohrál jsem ho snad sto padesátkrát. A tak jsem ho rozehrál po sto padesáté první a musím říct, že je to stále skvělá hra, která nikdy neztratí své kouzlo. Stále působí moderně a profesionálně. Je totiž nadčasová, nestárne, vypadá dobře a baví i po dvaceti letech. Navíc spadá do stejné kategorie jako Doom, Mario, Sonic, Tetris... prostě je to legendární hra, která sehrála svou roli v herní historii.

Celé se to odehrává ve velkém výzkumném centru jménem Black Mesa, které leží někde v poušti v New Mexico a hrát budeme za legendárního vědce se značně poetickým jménem - Gordon Freeman. Je to teoretický fyzik... Spoustu jeho vlastností, kterými oplývá, jsou už naprostá klasika. Ať už jeho bradka, brýle, nebo to, že prostě vůbec nemluví. Ani slůvko. Tvůrci to pojali tak, že hlavní hrdina jste vlastně vy hráči, proto neměli potřebu mu dát schopnost mluvení. Zato mu dali schopnost přežít téměř cokoliv.

A tahle schopnost je natolik silná, že se Freeman dovede postavit i obrovské přesile vojáků. Vojáků, co mají výcvik, tanky, bazuky, odstřelovače, helikoptéry, assassiny, prostě všechno možné... Ale je jim to proti Freemanovi prd platné.

Vraťme se ale na začátek. Na začátku celého Half-Life dorazíte v kůži Freemana do výzkumné základny Black Mesa a máte za úkol provést experiment. Black Mesa vlastní jakýsi podivný krystal, který pochází snad z nějaké jiné planety a vy jej musíte vložit do velkého přístroje zvaného Resonance Cascade (jak to přeložit - rezonanční kaskáda?) Čili přijdete, přistroj spustíte a vložíte krystal dovnitř, když tu najednou BUM.

Všechno kolem zničí velká exploze. Slyšíte výkřiky umírajících vědců a najednou vás to teleportuje do nějaké jiné dimenze. Tou dimenzí je Xen. Následně se ihned vrátíte zpět na Black Mesu, která ale leží v troskách, zaplavily ji hromady monster a oblud z dimenze Xen, a vám nezbude, než jedno - prostřílet se tím s bouchačkou v ruce.

Později na základnu ještě dorazí americká armáda. Avšak její úkolem je všechny zabít a navždy zahladit jakékoliv stopy po mimozemské civilizaci. Jakožto Freeman se budete muset prostřílet nejen přes hromady monster, ale i vojáků. Nezáviděníhodný úkol.

Half-Life je na svou dobu neskutečně originální hrou, jejíž originalita dokonce ovlivnila směr, kterým se hry následně začaly vydávat (dokonce budoucí Doom 3 se svými herními mechanismy více podobal HL, než Doomu :)). Před HL měla většina her běžné herní mechanismy. Procházíte jeden level za druhým, sbíráte klíče, hledáte secrety, nepřátelé jsou roztroušení po mapě a vyčkávají až vás spatří...

HL však přinesl trochu odlišné pojetí. Žádné sbírání klíčů, hledání secretů v wolfensteinovském slova smyslu... Je to pojaté spíše takovým až filmovým stylem. Za prvé hra neobsahuje levely, ale je prostě nutné projít celou Black Mesu od začátku do konce. Ok, sice je celá hra složená z kapitol, ale pořád to na sebe nějak navazuje. O takové návaznosti se před tím pokoušely hry na Build engine (Duke Nukem 3D, Blood), kde na konci mapy byl kupříkladu výtah a další mapa začínala také ve výtahu, aby to na oko vypadalo, že mapy na sebe navazují. Ale teprve Half-Life a Unreal jsou pojaté jako jedna dlouhatánská cesta.

Za druhé nepřátelé už nejsou po doomovsku na nějakém definovaném místě XYZ, kde vyčkávají. HL se snaží být trochu živější a akčnější. Čili někdy nad vámi proletí helikoptéra a z ní se spustí vojáci na lanech. Jindy jsou někde schovaní, či dokonce nastražili nějakou tu past a číhají. Je tu třeba pasáž, kde lezete potrubím, když tu najednou do něj někdo hodí granát, takže musíte rychle utíkat (nebo spíš rychle couvat), aby vás exploze nedostihla. Nebo můžete nepřátelé nachytat v různých situacích. Kupříkladu vstoupíte do hangáru a tam se odehrává přestřelka mezi vojáky a monstry.

S tím souvisí i průběh hrou. Jak jsem říkal, už opadlo hledání klíčů. Místo toho je nutné prostře projít Black Mesou a řešit různé překážky, které vám vlezou do cesty. Působí to přirozeně a plynule.

V praxi to vypadá tak, že jdete chodbou a z poškozeného stropu vyčuhují elektrické dráty, které napálí smrtící výboj do všeho, co se jen přiblíží. Jak se tomu vyhnout? Poblíž je zatopená kuchyň, ale voda je pod elektrickým napětím. Musíte tedy přeskákat po stolech až na linku, kde je vypínač. Stisknete a hle, už můžete vstoupit do vody a pokračovat chodbou. Zkrátka design map je navržený tak, že obsahuje různé překážky, které vycházejí z příběhu i prostředí, a vy je musíte překonávat. Občas je nutné i zapojit mozek.

Do průběhu misí jsou i chytře zakomponované scripty, které byly na svou dobu velice pokrokové.

Aby toho nebylo málo, na začátku dostanete tzv. HEV suit, což je speciální oblek, který vám pomáhá přežít. Obsahuje baterku na svícení, dozimetr, abyste se vyhnuli radiaci, v případě vážného zranění aplikuje morfium :) Ukazuje i směr, ze kterého zranění vychází, plus indikátor toho, co zranění způsobuje (oheň, nedostatek kyslíku, radiace, toxikálie, chlad a tak dále). Funguje taktéž jako zbroj, když se nabije. Zajímavé je také přepínání zbraní, které není tak, jak bývalo zvykem v dřívějších FPSkách, ale tentokrát jsou rozdělené do kategorii, kde na ně najedu nejdřív kurzorem, a pak myšítkem potvrdím jejich výběr.

Díky tomuhle všemu působí HL značně profesionálním a špičkovým dojmem. HL je vyroben s takovou péčí, že obsahuje i řadu detailů, kterých si hráč obvykle nevšimne. Na Youtube jsem nedávno ale našel řadu videí, kde nějaký Youtuber prozkoumává detaily, které se ve starém HL vyskytují. A je toho spoustu. Kupříkladu: Některá monstra mají naprogramovaný čich, čili v případě, že se poblíž vyskytuje krev či mrtvé tělo, jdou dané místo prozkoumat. Jiní zase projevují zvědavost a musí prozkoumávat prostředí a dynamicky reagují na jeho změny. Některá monstra třeba slyší, že v dálce prská elektrický drát vyčuhující ze zdi, takže to běží prozkoumat.

Je neuvěřitelné, co všechno hra umí, přitom se jedná vlastně jen o Quake engine, který Valve vzal, přepracoval a pojmenoval tuším GoldSrc.

Ok, ale už jsem hodně prostoru zabral popisováním technologické stránky, takže bych možná ještě měl říct něco málo o té akční.

Monstra z Xenu jsou poměrně dost originální. Říkám si, co designér hry vlastně hulil za matroš? Místo nějakého podivného monstra xyz, které jen plive firebally, je tu celá řada naprosto ujetých věcí. Pár příkladů:

Vortigaunt - tohle monstrum umí vystřelit elektrický výboj, ale nejdříve se musí nabít, což je pro něj trochu nevýhodou, neboť vy pak máte šanci se rychle ukrýt.

Houndeye - je podivně vypadající pes, který má místo hlavy velké oko. Vystřeluje sonické vlny, které vytvoří jakýsi kruh běžící po zemi, zvětšující svůj radius (podobně jako vlny na hladině vody, když do ní hodíte kámen).

Bernacle - podivné stvoření nalepené na stropě, které má dlouhý lepivý jazyk. Když se ho někdo dotkne, nalepí se a potvora se ho snaží rychle sníst.

Snark - dost protivný pískající brouček, který jde totálně po vás, když vás spatří. Naštěstí tyhle potvory můžete nosit v kapse a využít jako zbraň proti nepřátelům. Snark má však vlastní hlavu a někdy se po vybití všech nepřátel rozhodne zaútočit i na Freemana. Stane se...

Za zmínku stojí i někteří bossové, jako kupříkladu Gonarch - obří varle se čtyřma nohama... Tuhle věc potkáte téměř na konci hry a bude to docela tuhý souboj. Pak je tu třeba Gargatua - ta však nejde zabít normální zbraní, čili je nutné najít nějakou jinou taktiku. Tím se zase vracím k tomu, že HL po vás chce, abyste zapojovali hlavu.

Stejně jako nepřátelé, i zbraně mají poměrně zajímavý design. Je tu pochopitelně páčidlo, což je snad už věc téměř ikonická a neodmyslitelná od světa HL. Kromě běžných akčních věcí, jako je pistole, brokovnice, kulomet, granáty a tak dále... se vyskytuje i pár zajímavých a originálních kousků. Broučka Snark jsem už zmínil. Podivné chapadlo, co střílí včely. A ke konci se dostaneme ještě k několika sci-fi věcem, se kterými není problém vyhodit do povětří tank nebo helikoptéru.

A ještě je tu kuše s optickým dalekohledem - lepší, než odstřelovačka - ikonická jako páčidlo. S ní budete mít ten pravý „assassin“ feeling.

Za zmínku také stojí dva datadisky, které pro Half-Life vyšly.

Opposing Force vypráví ten stejný příběh jako původní hra, avšak z pohledu jiné postavy. Postavou je voják Adrian Shephard, který má za úkol se dostat do Black Mesa, jelikož se tam stalo něco „zvláštního“, avšak helikoptéra, která vás má na Black Mesu dopravit je na své cestě sestřelena podivným letounem.

Andrian se probere v troskách a musí se prostřílet hromadou monster. Tento datadisk přináší velkou hromadu novinek. Nové zbraně, nová monstra, nové vybavení a pochopitelně nové levely.

Zde se můžete doslova vyřádit, protože vás čeká jen spoustu akce. Nových zbraní je tolik, že nemá cenu je ani popisovat, to se musí prostě zažít. Za zmínku ale stojí Bernacle, který byl v původním HL jako monstrum, nyní ho můžete využít jako zbraň (a také jako harpunu).

Datadisk také nabízí několik dějových zvratů, zábavných misí, menší setkání s Gordonem Freemanem a zajímavého finálního Bosse.

Dále je tu datadisk Blue Shift. Ten na rozdíl od toho prvního nepřináší nového vůbec nic. Žádné nové zbraně, žádní noví nepřátelé... Jen několik nových misí.

Opět je příběh vyprávěn znovu, ale tentokrát z pohledu sekuriťáka, co se jmenuje Barney Calhoun. Jednotlivé mise si obecně udržují HL kvalitu, takže ani nevadí, že nejsou nové zbraně a nepřátelé. Ve výsledku je to jen taková třešnička na dortu a příjemná tečka za celým Half-Life maratonem.

A tím se dostávám k úplnému konci. Myslím, že už jsem pochválil snad všechno, co šlo pochválit a vyjádřit víc, jak skvělý Half-Life je, už ani nejde. Možná bych měl být fér a zmínit i některé slabší stránky Half-Life, kupříkladu jak posledních několik misí odehrávajících se na Xenu jsou takové slabší, ale tyto slabší stránky po čase člověk přestane vnímat, když už něco dohraje po sto padesáté první.

(Na závěr si trochu přihřeju polívčičku já, Sledge - mé dojmy z Halfa jedničky naleznete ve článku Rozloučení s Gordonem Freemanem – dohrál jsem Half-Life! :)