Final Fantasy 9 – recenze, retro pohled

Značka Final fantasy je jednou z nejstarších v herní historii a stala se hrou, která zachránila vývojáře ze Square v roce 1987 před úplným bankrotem. Právě úspěch prvního dílu nastartoval neuvěřitelnou cestu, která se vytváří až do současnosti, kdy se hráči mohou ponořit do světa Final Fantasy již v 15 pokračování.

Osobně jsem se s touto sérií setkal až na Playstationu 1 (předtím vycházely díly na systémech od Nintenda), kdy se mi do rukou na Vánoce roku 2000 dostala krabička s názvem Final Fantasy 9. Již melodie hrající v úvodním menu pro mne znamenala lásku na první pohled. Přestože jsem absolutně netušil, co si postavičky mezi sebou povídají (moje angličtina byla velmi slabá), hra mne uchvátila bezkonkurenčním technickým zpracováním, zábavnými souboji a barevným světem. Ihned jsem věděl, že se jedná o hru, kterou zkrátka musím dohrát až do konce. Vzal jsem tedy slovník, začal překládat texty a veškeré popisky, postupně se naučil jednotlivé mechanismy a neskončil jsem s hraním do té doby (mé známky se v té době značně zhoršily, pouze angličtina šla strmě vzhůru), než padl finální boss celé hry. Je tedy evidentní, že pro mne devátý díl znamená hodně, vděčím mu za plynulou angličtinu a desítky hodin skvělé zábavy.

Final Fantasy 9 vyšla v roce 2000 v době, kdy éra prvního Playstationu pomalu končila a nastupovala doba jeho mladšího bratříčka s pořadovým číslem 2. Final Fantasy 9 je čistokrevné JRPG od geniálního Hironobu Sakagučiho, který je mým oblíbeným tvůrcem her (dnes se soustředí na tvorbu her pro mobily). Předchozí díly na Playstationu (Final fantasy 7 a 8) byly skvělé hry, jež se vydala cestou vzdalující se od fantasy tématiky, což devátý díl zcela napravil. Přestože se objevují prvky rané doby páry a čas od času narazíte na mechanické stroje či typické vzducholodě, je devátý díl více věrný prvním dílům série a je zasazen do fantasy světa, plného chladných zbraní, magie a bláznivých záporáků, kteří chtějí ovládnout svět.

Příběh ve hrách ze série Final fantasy nikdy nebyl takový, jaký se ze začátku zdál. Odkrývá se postupně a jeho hlavní myšlenky, překvapení a úmysly jsou zpravidla odhaleny až v pozdějších fázích hry. Nejinak je tomu také u tohoto dílu. Hlavní postavou je zlodějíček jménem Zidane Tribal. Přestože je šikovný lapka a cestuje se skupinou stejně nadaných kumpánů, je to dobrý „člověk“ se srdcem na pravém místě, který se v průběhu vyprávění ocitl na správném místě ve správný čas (nebo na špatném místě ve správný čas, to je nutné poodkrýt až v rámci postupu ve hře). Postupem času se do party přidávají další zajímavé postavy, které mají vlastní motivaci a vlastní způsob, jak se vypořádat s událostmi. Mezi hlavní patří rytíř Steiner, mladý kouzelníček Vivi, princezna Dagger, zvláštní a pořád hladová Quina, láskyplná Freya, zabiják Amarant či vyvolávačka eidolonů (super silná monstra, jež mají úchvatný nástup na scénu a dělají velká poškození) Eiko.

Hra začíná neuvěřitelně poutavou filmovou cutscénou, na níž je vidět řemeslné zpracování, které ani v dnešní době nepůsobí zastarale. Hra poté volně přechází do enginu hry, což je provázeno naprosto úžasným předrenderovaným prostředím, ve kterém doslova žijí, na poměry prvního Playstationu, detailní postavy. Je opravdu neuvěřitelné, jak živoucí, uvěřitelný svět se dokázali tvůrci vytvořit. Už počáteční události v Alexandrii naprosto strhnou svou atmosférou a detailním zpracováním. Hratelnost není pro hráče japonských RPG ničím neznámým. Ve světě se pohybujete se svou postavou, navazujete kontakty s jinými postavami, na něž během svého dobrodružství narazíte, promlouváte s nimi, nakupujete, prodáváte a postupujete příběhem. Není možné zde popsat celý příběh, ten je nutné prožít, je to podobné jako s knížkou, také je lepší si ji přečíst, než aby vám příběh z ní někdo odvyprávěl. Je možné říci, že vše začíná jako pohádka, ovšem postupem času se začnou dít věci, které se dotknou citlivých témat, nic není, jak se původně zdálo a historie postav, jejich motivace se začne ubírat směrem, který určitě nebudete čekat. Ve výsledku ovšem jde opět o boj mezi dobrem a zlem a jen na Vás bude to, zda dobro zvítězí.

Příběh a vaše putování je zasazené do velkého počtu prostředí a míst, které je možné navštívit na obrovské mapě světa. Po mapě se zpočátku pohybujete pouze po vlastních nohách, v pozdějších fázích narazíte na typické okřídlené zvířátko zvané Chocobo, jež je součástí celé řady miniher a umožňuje pohyb nejen po souši, ale také například po vodě. Ke konci hry se také dostanete k létající lodi, která vám dovolí úplnou volnost pohybu po celém světě Final Fantasy 9.

V rámci devátého dílu bylo v hratelnosti připravena jedna zásadní novinka, která osvěžuje hratelnost a vtahuje hráče blíže k dění a vyprávění. Touto novinkou je takzvaný Active Time Events (ATE), který je klíčovým prvkem pro pochopení jednání určitých postav. V případě, že se ikonka ATE objeví, má hráč možnost (v některých případech není povinné) sledovat jednání postav, které se nacházejí na jiném místě, než hráčem ovládané postavy. Přestože ne vždy je tímto způsobem ovlivněn hlavní příběh, velmi často se jedná pouze o úsměvné epizody a interakci hlavních postav, může se stát, že narazíte na scénku, jež doplňuje hlavní příběh nebo prozradí důležitou informaci, kterou může následně hráč využít při hraní.

Tím jak cestujete, objevujete nová místa, nové možnosti, ale také nová nebezpečí, plynoucí ze soubojů, bez kterých by nebylo možné si Final Fantasy představit. Je pravda, že zdaleka nejvíce času z celé hry zaberou právě souboje, ať už s řádovými nepřáteli, které potkáváte po cestě, nebo s nebezpečnými Bossy, jež dokážou velmi potrápit, zejména nepřipravenou skupinu. Bossové jsou nebezpečnými nepřáteli, na které je nutná příprava, ať už výbavou, nakoupenými léčivými, oživujícími a dalšími lektvary, tak schopnostmi, které se v tomto díle učí vaše postavy z předmětů, které oblékají (za vyhraný souboj získá postava zkušenosti a AP, pokud získá dostatečné množství AP, schopnost, jež je součástí zbroje či zbraně postava získává natrvalo). Souboje probíhají klasicky na tahy, každá postava má ukazatel, jež se za určitý čas naplní, a vy můžete provést určitou činnost, jako je útok, magii, použití předmětu či zbabělý, ale v některých případech potřebný útěk. Každá postava má jiné dovednosti, v závislosti na jejich povolání. Zidane je schopný krást předměty, Steiner používá supersilné údery mečem, Vivi kouzlí černou magii, Eiko a Dagger vyvolává bájné příšery tzv. Eidolony (Ifrit, Shiva, Ramuh a další).

Podle textu výše je tedy patrné, že každá postava má přiřazení tradiční povolání z historie Final Fantasy, které nelze změnit, taktika boje ovšem souvisí s něčím jiným. Kromě vašeho přičinění na bojišti, kdy vybíráte jednotlivé povely pro postavy, je důležitá taktika boje ještě před samotným soubojem. Každá postava má naučené schopnosti, které můžete aktivovat. V případě aktivace postava získává danou schopnost, je tak možné zvýšit jejich zdraví či množství many, odolnost vůči elementům, zvýšit poškození proti určitému typu nepřátel a mnohé další. Postava je pouze omezena množstvím atributních bodů, kdy každá schopnost stojí určité množství bodů, které postava získává postupným levelováním (moc hezké české slovo) postavy. Levely jsou tradičně zajišťovány sbírání zkušenostních bodů za vyhrané souboje, při získání dostatečného množství zkušeností se postava posune o level výš, zvýší se jí zdraví, síla, magie, obratnost a další, což ovšem probíhá bez přičinění hráče zcela náhodně. Další možností jak zvýšit schopnosti jednotlivých postav je nakupovat, popřípadě během putování nacházet silnější zbraně a vybavení. Typů zbraní je pro každou hlavní postavu několik, najít ty zcela nejsilnější jsou poté součástí těžkého souboje s Bossem či určitého herního úkolu, kdy například nejsilnější meč pro Steinera, bájný Excalibur II, je možné získat v případě, že dosáhnete určité části hry do stanoveného času, což je úkol určený pro zkušeného hráče.

Grafika, zpracování, hudba, zvuky je kapitola sama o sobě. Série Final Fantasy je pověstná nádhernou hudbou, která se objevuje i v tomto díle. Právě hudba dělá z této klasiky nadčasovou záležitost, občas jsem se přistihl, že jen procházím určité lokace a kochám se nádhernými zvuky a melodiemi. Grafiku jsem již vychvaloval na začátku. Pro mne je Final Fantasy stále nejlépe vypadající hrou na prvním Playstationu, přestože má určitě velkou konkurence. Prostředí je opravdu krásné, detaily je možné vidět na každém rohu, ať už se jedná o střechy měst, zničená města či scenérie v soubojích, prostředí se opravdu povedlo. Je pravda, že postavičky jsou méně detailní, není možné porovnávat s dnešní dobou, přeci jenom byl Playstation 1 značně omezený hardware a je až neuvěřitelné, jak krásnou hru dokázaly autoři vytvořit, přičemž o filmových cutscénách, kterých je ve hře velké množství, není potřebné ani mluvit.

Je mi jasné, že se jedná o starou hru, pro mne se však jedná o určitě TOP 5 her, na které nikdy nedám dopustit. Originální obal s hrou mám stále u sebe, jedná se o takový malý nerd poklad. Neříkám, že hra netrpí určitými neduhy, které mohou některým vadit, ty spíše vyplývají z povahy, podstaty toho, kde byla hra vyrobeno, o jaký typ hry se jedná. Tradiční jsou příběhová klišé, láska překoná vše zlé, nebo tradiční nelogické jednání hlavního záporáka typu "všechny jsem vás porazil, nemůžete nabourat můj plán a tak vás nezabiju". Při prvním průchodu se asi nevyhnete grindování, tedy dlouhému sbírání zkušeností ze soubojů z důvodu levelování a zesílení vašich postav jen proto, aby bylo možné porazit tuhého Bosse a postoupit ve hře. Na druhé straně je ovšem velké množství soubojů možné ovlivnit správnou taktikou a přípravou svých postav. Je vždy nutné nakoupit nejsilnější dostupné zbraně a zbroje, správně vybavit své postavy schopnostmi a spoléhat na špetku toho štěstí a hráčského umu.

Final Fantasy 9 je opravdovým klenotem mezi JRPG, přestože není nejznámějším dílem, jedná se dle mého názoru o nejlepší díl na prvním Playstationu. Hru nemůžu jinak, než ji doporučit. V současné době existuje verze pro PC či mobily, které jsou skvěle hratelné a mají vylepšený grafický kabátek. I po tolika letech nabízí tato hra obrovskou porci zábavy, která v současných hrách v hojném počtu chybí.