Castlevania: Bloodlines – tak trochu jiný díl série

Ačkoliv se většina Castlevanií objevila spíše pro Nintendo, existuje jeden díl série, který z nějakého důvodů zabloudil na Genesis/Mega Drive. Zřejmě si japonská firma Konami řekla, že čím větší pokrytí trhu, tím lépe.

Zajímavé také je, že není odlišná jen konzolí, pro kterou vyšla, ale obecně se celkem liší od ostatních. Jako munice už tu neslouží srdíčka, ale malé červené nebo modré krystaly. Sekundární zbraně jako byl bumerang, svěcená voda nebo sekyrka, tu jsou zachovány, avšak vypadají a chovají se malinko jinak. Hlavním hrdinou už není Belmont. Místo toho jsou tu dvě různé hlavní postavy. John Morris a Eric Lacarde. Naštěstí jsou to potomci Belmontů, takže stále dovedou bojovat s Draculou. John má navíc bič, jak bylo v Castlevaniích zvykem. Eric však používá kopí... A poslední věc. Děj se tentokrát netočí kolem Draculova hradu, ačkoliv se tam odehrává první level. Místo toho nabízí cestu napříč celou Evropou.

Bloodlines byla vůbec první Castlevania, kterou jsem kdy hrál. To jsem byl ještě malý kluk. S příchodem internetu jsem zjistil, že je to celá velká série. Rozhodl jsem se je dohrát úplně všechny, jednu po druhé. A z první generace Castlevanii, do které počítám vše, co bylo před Symphony of the Night, patří Bloodlines stále k nejlepším dílům. Spolu se Super Castlevania IV je to rozhodně top-notch.

Zatímco ostatní Castlevanie jsou obvykle dějově zasazené do velice vzdálených historických epoch, Bloodlines se odehrává během první světové války. Upírka Elizabeth Bartley, Draculova neteř (a zřejmě odkaz na Bathory) se rozhodla oživit oživit hraběte Draculu. Vyhledá zlou čarodějnici Droltu Tzuentes, aby jí s jejím plánem pomohla. Rozhodnou se využít všechny ztracené duše padlých obětí první světové války. Proces oživení započne a zastavit to musí naši dva hlavní hrdinové.

Vskutku pozoruhodný miniboss

Na začátku si můžete vybrat ze dvou postav. John s bičem nebo Eric s kopí. Průběh celou hrou se nijak zásadně neliší v závislosti na tom, se kterou postavou se rozhodnete hrát. Jsou tam všehovšudy jen dvě různá místa, kde se cesty hrdinů liší. Protože se John může bičem zachytit stropu a zhoupnout se jako Indiana Jones, pomáhá mu to překonat i poměrně veliké propasti. Eric se oproti tomu umí odrazit kopím od země a udělat vysoký skok. A toho využívá level design na dvou místech, kdy s jednou postavou musíte jít cestou A a s druhou postavou cestou B, avšak tyto pasáže jsou velice krátké a cesty se následně zase spojí.

Nicméně i navzdory tomu, že výběr postav není bůhví jaké terno, určitě to stojí za to dohrát Bloodlines za oba dva. Osobně mám nejradši Erica, protože s kopím jde dělat spoustu zajímavých věcí a útočit do více stran (nehledě na to, že se kopí jmenuje Alucard Spear. :)

Bloodlines nabízí pouze šest levelů, avšak každý je natolik výrazný a zajímavý, že stojí za samostatný komentář. A jak jsem se rozhodl je rozebrat. Za zmínku také stojí, že každá mapa obvykle obsahuje dva bosse. Jeden malý miniboss, co se vyskytuje někde uprostřed levelu, a jeden větší, co je pochopitelně na konci. Tohle pravidlo je často porušováno, protože někdy se těch bossů vyskytuje více...

1) Ruins of the Castle Dracula

První level se odehrává v ruinách Draculova hradu v Rumunsku. Když se totiž hlavní hrdinové doslechli, že Dracula zase povstane, přirozeně se tam vydali. Avšak Draculu nenaleznou, protože Drolta Tzuentes vzala jeho pozůstatky do Anglie.

Na konci levelu čeká schodiště s úplňkem na pozadí, což fanouškům Castlevanii přivodí nostalgii, jelikož to připomíná finální souboj z ostatních dílů. Dokonce na pozadí hraje stejná hudba jako v první Castlevanii z roku 1986. Že byste Draculu snad našli už v první mapě? Když se však vydáte do ikonického trůnního sálu, naleznete jen ruiny a prvního bosse, což je jen chlápek ve zbroji.

Ač je první level zajímavý, je to jen takový rozjezd a prakticky to nejlepší teprve přijde.

2) Atlantis Shrine

Tento level je zasazen do Řecka, což je poznat i designově, jelikož jsou tu všudepřítomné architektonické prvky antického Řecka. Jo, i typické sloupy, o kterých jste se učili v dějepise. Tady se poprvé ukáže, jak skvěle designová tato hra je. Je tu třeba místo, kde je socha, které můžete urazit hlavu a ta se celá skutálí.

Poprvé si možná všimnete hudby. Skladatelka Michiru Yamane tu představuje svou první tvorbu (Bloodlines je první Castlevania, pro kterou vytvořila soundtrack) a nejenom, že hudba v tomto levelu je rozhodně zajímavá a epická sama o sobě, ale ještě nějakým zvláštním způsobem perfektně podtrhuje atmosféru prostředí. Prostě z ní cítíte, že jste v antickém Řecku.

Za zmínku stojí jeden miniboss, což je kouzelník, který vykouzlí malý portál a z toho teče voda. Najednou začne stoupat vodní hladina a vy zjistíte, že se vás snaží utopit. Musíte ho rychle zničit, avšak on se bude snažit od vás rychle teleportovat do bezpečí. Skutečně originální to nápad. :)

Voda je obecně všudepřítomný prvek v této mapě. Hned první pasáž obsahuje stoupající a klesající vodní hladinu, na které se vše zrcadlově odráží (na rok 1994 hezký efekt). Následuje několik pasáží, kde musíte utéct před stoupající vodní hladinou.

3) The Leaning Tower of Pisa

Hlavním motivem tohoto levelu je šikmá věz v Pise. Ano, tentokrát se podíváme do Itálie. Hudba, opět skvěle sedí jako hrnec na zadek, protože se jedná o zvláštní strašidelnou skladbu hranou na piáno. Dýchá z toho celková starobylost italského Milána. A když mapa začíná a vy vidíte noční oblohu, šikmou věž a různé katedrály, znovu musíte ocenit skvělý design. To se nedá ani popsat, to se musí vidět.

4) The Munitions Factory

Děcka děcka, pojedeme do Německa. Vskutku! Čtvrtý level se odehrává v německé továrně na výrobu zbraní. Ovšem tak trochu v ní straší duše padlých vojáků z první světové války. Tak jako v jiných Castlevaniích bývá obvykle mapa The Clock Tower, která obsahuje různé steampunkové prvky a mechanické prvky, v této Castlevanii vše supluje tato továrna.

Ozubená kolečka, ojnice, pásové dopravníky... Opět skvělý design. A hudba? Zase uhodila Paní Yamane hřebíček na hlavičku? Inu, samozřejmě. V tracku této mapy na vás dýchne něco velkolepého. Zvláštním způsobem se jí do toho podařilo vložit jakousi melancholii nad zbytečností války, nebo jak to popsat. Nevěříte? Napište do vyhledávače "bloodlines stage 4" a můžete poslechnout.

5) Versailles Palace

Následuje Francie. Hudba opět skvěle sedí a podtrhuje atmosféru. Zvláště ta harmonika na začátku vnucuje určitý francouzský feeling. Francouzský palác, který tu navštívíme, je po stránce designu opět totální úlet (v dobrém slova smyslu). Hned na začátku je kupříkladu kašna s čistou vodou. Po chvíli se však voda promění v krev a kolem vás povstane hromada koster.

Při vstupu do paláce procházíme temnou chodbou, kterou osvětlují mírné paprsky slunce. Skvělý detail. Nechybí ani pasáž odehrávající se ve vinném sklípku! V závěru vás možná překvapí další originální miniboss. Znáte takový ten optický klam, kdy váza vypadá jako dvě lidské tváře? Tady narazíme na sloup, který připomíná lidské tváře a po chvíli se v lidské tváře doopravdy promění. A to je boss. :)

Že už nic šílenějšího být nemůže? Omyl. Finální boss pátého levelu je princezna Moss. Když se princezna objeví, ve svých modrých šatech, připomíná snad nějakého ducha. Po chvíli boje zjistíte, že je neškodná a není se třeba bát. Ovšem tu najednou... se promění v obrovskou zmutovanou můru a následuje poměrně bizarní boss fight. K tomu snad ani není nutné nic dalšího dodávat.

6) The Castle Proserpina

Finální mapa je pak designový vrchol celého Bloodlines. Asi se už budu jen opakovat, když pochválím hudební podklad, nicméně ano, opět to perfektně sedí. Jsou tu zase totální mindfuck nápady. V jedné chodbě se obrazovka rozdělí na tři pruhy, které jsou mírně posunuté, čili projít touto chodbou je poměrně obtížné. Následuje chodba, která je vzhůru nohama.

Finále celého Bloodlines jsou tři bossové. Smrtka, Elizabeth Bartley a Dracula. Na můj vkus je těch bojů možná příliš, protože jsou ještě rozdělené na mnoho menších etap. Smrtka vás navíc vezme na cestu časem do minulosti a budete se muset utkat s různými bossy z předchozích levelů znovu. Elizabeth Bartley se při prvním souboji změní na Medusu a pak jí ještě budete muset porazit v původní podobně. Dracula se také protáhne až na tři různé souboje.

Jak tedy vidíte, Castlevania: Bloodlines je skutečně pozoruhodným dílem. Exceluje v designu prostředí, až to hraničí s uměním, má neskutečnou atmosféru a to celé je podtrhnuté dechberoucím soundtrackem od Michiru Yamane. Co víc si přát?

Brotip na závěr: Pokud jsem někoho přesvědčil o tom, že Bloodlines stojí za to a rád by si ho zkusil, doporučil bych se vyhnout verzi The New Generation, která je v některých místech ořezaná. Pokud je v hlavním menu Bloodlines, tak je to v pořádku.