V tomto vesmíru není nic jako Paranoia!

...tak to aspoň tvrdil reklamní slogan na krabici. Dost odvážné tvrzení s přihlédnutím k faktu, že hra je z podstatné části okopírovanou Dune 2. Tak, jako polští Osadníci nestydatě opisovali od prvního Warcrafta, nabírala česká Paranoia inspiraci z Duny dvojky. Celými vědry.

Real-time strategie Paranoia! (1995) byla v dobových magazínech zhusta označována za nejlepší českou hru. Což lze brát snad jen jako neveselou připomínku toho, v jakém temném středověku se nacházel tuzemský videoherní průmysl. Nechápejte mě zle, ta hra není vyloženě špatná, leč bledne i v porovnání s o tři roky starším originálem.

Předem se omlouvám, že si budu srovnáváním s Dune 2 pomáhat skutečně často, ale v případě Paranoie to jednoduše jinak nejde.

V porovnání s pravzorem doznala drobné pozitivní změny grafika, alespoň po technické stránce. Místo klasického rozlišení 320x200 proháníte jednotky po písečných dunách v jemném 640x480. Vše ostatní je bohužel o stupínek níže. Grafika svou funkci plní, ale je schematická, plochá, a postrádá jemný dotek talentovaného krotitele pixelů. Jisté kouzlo vyplývající z vyššího rozlišení brzy pomine.

Zvuková stránka hry je na tom ještě o něco hůře, jednoduše proto, že v tomto ohledu Dune 2 bezkonkurenčně kralovala. Nicméně uznávám, že zvuky Paranoie jsou poslouchatelné a hudba se pocitově blíží originálu, byť jeho majestátnosti nedosahuje. Co je horší je namluvení. Není vyloženě otravné, ale nemohu se zbavit dojmu, že ono konstrukce ukončena při stavění budov namlouvala něčí máma.

Stavění budov, druhy jednotek - tady není moc o čem psát, je to stejné, jako v Duně. Snad jen, že pod budovy není nutné nejdříve připravit beton, což je něco, co mě v Dune 2 nehorázně otravovalo, a že stavět můžete kdekoliv, nejste omezeni pevným podkladem. Drobný rozdíl je v samotné produkci budov - ty nejsou všechny budovány z hlavní základny (construction yard v Dune 2), ale jde o jakéhosi pavouka. Např. pro produkci obranných věží nejprve v konstrukční plošině vyprodukujete výstavbu opevnění, a až z ní lze věže stavět. V Osadnících byl podobný přístup matoucí, ale tady to smysl dává a produkci budov zpřehledňuje.

Místo koření v Paranoie těžíte hopsinky, které v průběhu hry neustále dorůstají. Těžbu netradičně obstarává dvojice jednotek - levnější sběrač a dražší kombajn. Tady dávám hře jedno malé plus, kombajn je totiž jednotka ozbrojená a tedy ne tak snadno zranitelná.

A nyní varování, zapínám hnojomet!

Dokonale strašlivá je všeobjímající tupost a neakčnost jednotek. Kombajny a sběrači po jednom kolečku v klidu přestávají těžit hopsinky, i když na mapě zdroje objevené jsou. Tanky a bojová vozidla stojí a v zenovém klidu čučí, jak o tři políčka dále nepřátelský voják vytrvale buší do vaší budovy. U věží je snad nějaká náhodná prodleva, protože jsem někdy měl dojem, že děla mlčela snad 15 sekund.

Ale to stále není nejhorší. Tím absolutně nejhorším je ovládání. Recenzenti kdysi vyzdvihovali přítomnost velitelských vozidel, pod která lze jednotky seskupit. (Což je mimochodem fíčura, kterou měla Dune 2 ve verzi pro konzoli SEGA Mega Drive.) To prý báječně zjednodušuje ovládání. Ovšem jaksi opomněli ten drobný zádrhel, že Paranoia nezná klávesové zkratky. Takže přiřadit jednotky k velitelským vozidlům obnáší skutečný klikfest. Nakliknout jednotku, nakliknout tlačítko, nakliknout velitele. A opakovat. A přijdete-li o velitelské vozidlo, můžete to peklo absolvovat znovu. To už je skoro lepší posílat jednotky na nepřítele rovnou, což taky bolí. Při frenetické manipulaci s desítkami jednotek, které vzhledem k jejich stupiditě nelze nechat osamotě, to SKUTEČNĚ bolí. A je to horší než v Dune 2, kde aspoň jednotky nebyly tak strašně blbé, takže se o sebe zvládli trochu postarat.

Už to bude dobré, vypínám hnojomet.

Na druhou stranu je pravda, že díky velitelským vozidlům je možné připravit koordinovaný a smrtící útok, který by jinak uklikat prostě nešel. Osobně jsem se ale nakonec na produkci jednotek témě dokonale vykašlal a nasadil taktiku zvanou bunker rush, která se ukázala jako překvapivě funkční. Stačilo se přes stavění podkladových desek prokousat až k nepřátelské základně a stavět opevněné bunkry. Je to drahé, je nutné pokrýt spotřebu energií, chcete-li si uchovat radar, ale pořád je to svižnější, než stavět tanky.

Zajímavé je, že ač jednotky jako takové jsou tupé, tak počítač občas docela zdatně zformuje protiútok a napadne vaše slabé místo. A vy si toho ve válečné vřavě ani nevšimnete. Několikrát se mi stalo, že jsem základnu nepřítele rozkládal na prvočinitele, ovšem v tu samou chvíli mi banda tanků vjela doprostřed nehlídané základny a rozpoutala peklo.

Kladné body si rozhodně zaslouží přítomnost síťové hry, která v Dune 2 bolestně chyběla. Warcraft už jí sice měl, ale kdo ho po síti hrál, tak ví, že to nestálo za moc (orkové byli díky démonům o chlup silnější, hnus!). V kontextu doby byla určitě zajímavá cena, tedy aspoň po těch pár hráčů, kteří poctivě kupovali plné verze. Bavila mě i rychlost rozvoje, už pár minut po startu mise máte vybudováno a můžete směle do útoku.

Tak. Co říct závěrem? Já vím, že teď jsem u mnohých z vás za hnusáka, protože tady šlapu po české klasice. Ale ono to vážně není moc dobré. Rozhodně ne tak dobré, jak tvrdily dobové plátky. Na rozdíl od těch polských Osadníků se sice Paranoia dá hrát, ale proč by to někdo dělal, když si může pustit Dune 2, to netuším. Kdyby to ovládání nebylo tak hrozné a kdyby jednotky nabraly víc inteligence, šlo by mluvit o poctivých 6-7/10, takhle je to někde kolem 4/10, nehodné doporučení.

Mimochodem, moc nechápu důvod, proč se autoři pustili do tak bezuzdného kopírování. Technická zdatnost jim zjevně nechyběla, utopit jí v pouhém plagiátu mi přijde jako mrhání potenciálem. Vždyť i to jinak pěkně vyrenderované intro je Dune 2 přes kopírák!

P.S. Mě z toho klikání vážně brní v ruce, neměl bych v jeden den hrát dřevní RTS a zároveň Age of Empires 2 :)