Jsou hry, které se povedou a přesto se jejich sláva dotkne pouze zlomku hráčů. Tito jedinci poté předávají své zážitky skrze mluvené slovo, aby báj o konkrétní hře žila (když má štěstí) desítky let po vydání.
Age of Mythology. RTS ze staré školy. Famózní hratelnost, kvalitní příběh, pěkná grafika. To jsou přeci dobré aspekty. Age of Mythology není pouze vylepšeným Age of Empires, ačkoliv mají obě hry společné DNA. Mám ke strategiím i historii velmi kladný vztah, takže jsem rád, že mohu věnovat pár vět této hře z roku 2002 - nezdá se vám, že tok času občas nabere rychlost závodního auta?
Důvod, proč Age of Mythology neuspělo (což je dost zavádějící) je možná prostší, než se může na Homérovi slepé oči zdát. Pár měsíců předtím vyšel třetí díl série Warcraft, jedno z nejrevolučnějších pokračování v éře videoher. Zkrátka se sešli dva vyrovnaní soupeři a jeden z nich prohrál. Přitom u hry od Ensemble Studios není výrazně vidět Achillova pata.
Už jen porovnání dvou hlavních hrdinů je úsměvné. Warcraft = princ Arthas, Age of Mythology = princ Arkantos. Obě hry mají krásná intra, zajímavé kampaně i vlastní nápady. Age of Mythology v herních magazínech často atakovalo absolutní hodnocení. Ano, já vím. Recenze jsou ryze subjektivní, ale pro hráče to může sloužit jako vábnička.
Základní kampaň nabízí hru za Řeky, Egypťany a Seveřany. Na výběr je dostatek vojenských jednotek, budov, pohybujete na dostatečně velkých mapách, sem tam vás hra odmění krátkou cutscénou, můžete se kochat jednoduchou fyzikou, která vynikne při devastaci vojáků - radosti všedního antického dne! V datadisku The Titans narazíte na etnikum Atlanťanů, v roce 2016 rozšířili výběr národů ještě Číňané v expanzi Tale of the Dragon.
Klíčovou roli zde hrají božstva, na začátku mise (případně skirmishe) si vyberete jednoho ze tří bohů. Od toho se odvíjejí bonusy, budovy, jednotky nebo speciální hrdina. Tento způsob je skvěle vybalancován, takže stále máte motivaci zkusit příště bojovat pod ochranou jiné nadpřirozené entity. I ve skutečném světě starověkého Řecka nebo Říma se lidé rozhodovali, kterému bohu dají svou přízeň. A jiní ostrouhají. Legrační pomyšlení, dáváte si např. oběd, jeden bůh vám dá lahodné jídlo a druhý jej nechá zmizet. S polyteistickými náboženstvími je holt zábava, stejně jako s hlavní kampaní. A to nemluvím jen o dobývaní Tróje. Obtížnost kampaně je tak akorát. Mimochodem, na designu hry se podílel věhlasný Bruce Shelley.
Grafika je moc pěkná a přehledná. Hudba si bere inspiraci ze starobylých hudebních nástrojů. Hlášky a texty jsou výborně nadabovány, díky čemuž se neomrzí. A jak už jsem napsal, intro má také švih. Dnes můžeme povedenou grafickou stránku pozorovat u menších projektů, a netýká se to pouze strategií. I při tomto srovnání můžu říct, že zub času Age of Mythology nijak nesežvýkal a nerozmělnil.
Age of Mythology je výborná hra. V době Warcraftu III a Age of Empires si těžko hledala dostatečně rozsáhlou komunitu pro multiplayer nebo módy. Ovšem jinak je to zapomenutý poklad kdesi na hoře Olymp. Dnes si jej můžete koupit na Steamu, možná se objeví také v distribuci GOG, kde má zatím přes dvanáct tisíc hlasů, aby tomu tak skutečně bylo. Kéž by takových strategií bylo v herním průmyslu více.
Nejnovější komentáře